Jak mě mladá sousedka týrá svými kočkami

V mém bytě to strašně smrdí kočičí močí, výkaly a silně znečištěnou podestýlkou dvou koček. Vtip je v tom, že já žádné kočky nemám. Má je však mladá sousedka naproti mému bytu. Trpím dnem i nocí smradem, protože se o ně nestará.

Když jsem se nastěhovala v červenci 2022 do nového pronájmu na pražský Smíchov, byl všude kolem mě na patře takový klid, že jsem pojala podezření, že jsem jediná, kdo zde bude žít. Časem jsem se dozvěděla, že dva další byty jsou volné a připravují se k novému pronájmu (malují, uklízí atd.) a ten přímo naproti mně je pronajatý, ale sousedka, mladá dívka, je právě na dovolené.

Při prohlídce bytu před podpisem smlouvy bylo všechno v pořádku a nezdálo se, že by hrozily problémy. Ale tak je to všude, ne? Jestliže má člověk deset či patnáct minut na prohlídku bytu, těžko zjistí cokoliv pravdivého o sousedech, kteří ho budou další měsíce či léta obklopovat, anebo dokonce o vadách bytu, které nejsou vidět.

Pár dnů po nastěhování se mi začal bytem linout velmi podezřelý zápach. Něco, co jsem zatím nikdy a nikde necítila. Nemohla jsem přijít na zdroj zápachu. V rámci úklidu a dezinfikování bytu jsem se domnívala, že to vyřeším. Byť jsem však vycídila všechno, co šlo, zápach tu byl dál. Naštěstí bylo léto, teplé dny a stejně i noci, a tak jsem větrala o sto šest.

Zápach každým dnem sílil a proměňoval se v obrovský smrad, který se nedal vydržet. Zjistila jsem, že vychází ze sousedního bytu mladé sousedky. Jednalo se o kočičí zápach moči, výkalů a silně znečištěné podestýlky koček.

Abyste rozuměli, milí čtenáři, mezi mým bytem a bytem mladé dívky je úklidová komora. Její koupelna také sousedí s mou toaletou. Velkým problémem však je, že ten, kdo stavěl odpadní a přívodní vodovodní trubky k umyvadlu a toaletě, je provedl chybně. Udělal větší otvory do dlažby, než měl. Rovněž potrubní trubky linoucí se za mým bytem jsou křivé a tlačí se silou do mého bytu. Takže nejenže vedou do mého bytu centimetrové díry, ale také jimi proudí smrad z koček (ale i z cigaret, ale to je snad na další blog).

Stále jsem doufala, že to jednou ustane, bylo mi trapné něco takového řešit s mladou dívkou, kterou jsem dosud neviděla. Ostatně dobrý dojem udělá člověk jenom jednou! Studovala jsem to na mnoha kurzech verbální i neverbální komunikace.

Začínat seznámení s cizím člověk tak, že mu hystericky vyřvu do tváře, jak jsem nešťastná z toho strašného zápachu, který mě utlačuje dnem i nocí a před jeho intenzitou není žádného úniku, a jak může žít v takovém bordelu a že jí to není trapné, to zkrátka nešlo. Ale připouštím, že jsem od takového výlevu nebyla daleko! Když bydlíte a pracujete v bytě, kde to non-stop smrdí tak silně, že se o smrad můžete opřít, a nemáte kam před ním utéct, začnou téct nervy každému. Věřte mi!

Nicméně jsem se s vypětím sil ovládla, našla krásné přání, které by se mohlo mladí dívce líbit, sedla ke stolu a velice seriózně jsem se představila a delikátně nastínila problém zápachu v mém bytě. Rozloučila jsem se s přáním a nadějí, že to vyřešíme mezi sebou a nebudeme do toho zatahovat majitele domu. Připojila jsem svoji vizitku s telefonním číslem, aby mě mohla sousedka kontaktovat. Přání jsem dala do obálky a přilepila na dveře bytu paní sousedky.

Dlouho se nic nedělo. Pak jednoho dne byla obálka pryč a na mých dveřích se objevil přilepený kus utrženého papíru z diáře. Byl to vzkaz od sousedky. Omlouvala se, že byla na dovolené v zahraničí a měla dohodnutou profesionální slečnu z Facebooku na hlídání a péči o své dvě kočky, ale ta naprosto selhala. Prý už koupila SAVO, všechno vydezinfikuje a vyčistí. Kdybych měla problém se zápachem, ať jí pošlu SMS. Byly jsme dohodnuty a mně se ulevilo. Skutečně! Sousedka své slovo dodržela a mně se ulevilo. Konečně mi to v bytě nesmrdělo.

Pak jsme se dvakrát potkaly osobně a velmi hezky si popovídaly. Jednou na chodbě před byty, podruhé jsem pozvala sousedku k sobě. Také jsem se dozvěděla, že sousedce je jednadvacet let a bydlí v pronajatém bytě už tři roky.

Měla jsem za to, že jsme si velmi lidsky porozuměly a všechno, co se týkalo koček, vyříkaly. Dohodly jsme se, že kdybych cítila jakýkoliv zápach, pošlu SMS a ona se o všechno postará.

A tak jsem posílala SMS v srpnu. Další v říjnu, listopadu, prosinci… Reakce a postup byl pokaždé stejný. Žádná omluva se nekonala (když jsem to říkala mezi přáteli v církvi, tak mi můj vedoucí skupinky, kterému je kolem padesáti let, vysvětlil, že tato Generace Z nemá slova „omlouvám se“ či „promiňte“ ve svém slovníku, a tak je nepoužívá), ale byl tu příslib sousedky, že zakoupí SAVO a všechno uklidí.

Sousedka vydržela uklízet po mých úpěnlivých SMS zprávách o nesnesitelném smradu a žádostech o úklid, který se mi line bytem a nemám před ním kam utéct, tak dva týdny. Pak polevila a evidentně jí to bylo jedno. Šílený smrad byl jak v mém bytě, tak se linul pode dveřmi bytu na společnou chodbu do malé chodby před našimi byty.

Zdá se však, že jsem jediná, komu to vadí. Však jsem to psala včera (ve svém blogu: „Kam až jsou schopni lidé z Generace Z zajít?“, blog si můžete přečíst zde: https://siander.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=795932). I když každého, kdo vstoupí dveřmi do chodby nebo vyjde ze svého bytu na chodbu, vyloženě praští smrad z kočičí moče a výkalů přes nos, všem to je jedno.

Nyní jsou Vánoce a já opět žiju ve smradu. Sousedka na mé SMS zprávy nereaguje a byť jí slyším za sádrokartonem, že je doma, ani ji nenapadne uklidit. Domnívám se, že mě ignoruje schválně a nechává mě vydusit. I přestože jsem ji napsala, že si nechci připadat jako její matka (a že se tak fakt cítím!), která neustále napomíná a prosí svou dceru, aby si po svých miláčcích – kočičkách uklidila, když si je pořídila. Nic nezabírá.

Takže jsem zkusila omotat mezery v neutěsněných trubkách pruhy látek. Nulový efekt. Nakoupila jsem si vonné tyčinky u Vietnamců a dost často si tady připadám jako v nějakém buddhistickém chrámu či katolickém kostele, kde se pálí kadidlo. Snažím se to brát s humorem (co mám taky dělat?!) a když zapaluji vonné tyčinky, tak si u toho říkám: „Beky, z tebe se stal slušný kadič!“

Nakoupila jsem si vonné svíčky (když jsou ty Vánoce), ale ty jsou příliš slabé. Také jsem si pořídila aroma lampu, čajové svíčky a vonné oleje s vánočními vůněmi. To trošku pomáhá. Nejvíce se mi ale osvědčil starý dobrý vánoční František! Lidi, to je tak silné kadidlo, že si říkám, že bych se kaděním mohla začít živit!

Ano, uvědomuji si, že neustále čichat kadidla, vonné svíčky a tyčinky není zdravé. Jistě, vím, že když je zima a topení je drahé (a na Ukrajině mrznou...), tak bych neměla neustále větrat, protože se možná nedoplatím. Ale pro všechno na světě, co mám asi tak dělat?!

Co budu dělat zítra? Někdo pojede na hory do Krkonoš na silvestrovský víkend, jiný bude nakupovat oblečení v povánočních výprodejích a někdo si bude vychutnávat kávu v kavárně s přáteli…

A já? Já zítra najdu v bedně s nářadím kartuš s tmelem a pistoli. Zkusím zatmelit ta volná místa mezi dlažbou a trubkami. Nejsem si jistá, zda se mi to podaří, protože za stěnou ze sádrokartonu je úklidová místnost (takže volný prostor) a obávám se, že mi silikon vypadne/vyteče do komory. Nemám na výběr! Jsem naprosto zoufalá! Kdyby mi někdo nabídl jiný pronájem, ihned to vezmu… No, nikdo takový není, tak tohle je poslední, co mě napadá. Vím, že je to naprosté zoufalství, ale já jsem zoufalá!

Také jsem slyšela, že existuje květina, kterou kočky nesnáší, tak i tu si zkusím pořídit. A vezmu rovnou dvě. Jednu dám do své koupelny na zem (kde jsou ony trubky) a pokud se mi nepodaří otvory v dlažbě a mezi trubkami zatmelit, budu tam aspoň vkládat listy oné květiny, které snad kočky na druhé straně odradí a přestanou tam chodit. Druhou květinu dám na chodbu před byt paní sousedky. Stejně nebude mít tušení, o jakou květinu jde. Ona totiž nečte, zřejmě jenom jede na sociálních sítích. Tak bych mohla snad zabránit, aby kočky v rámci pomsty, když je v bytě nechává tři čtyři dny za sebou o samotě, nepochcaly a nevyznačkovaly močí cestičky a nám tolik nesmrděla chodba.

Sousedce napíši, že to je dárek a že se s ní nechci hádat a přít. Ona se mnou už nemluví. Pěkné vztahy, které jsme na začátku měly, jsou na bodu nula. Patrně mě vnímá jako tu strašnou ženskou od naproti, co jí stále irituje a dělá „dusno“. Já jsem ta problémová, ne ona!

Jo, ještě znovu napíši e-mail panu majiteli domu a opět ho požádám, aby se sousedkou promluvil. Na první e-mail před Vánoci nereagoval, třeba na tento druhý, už velice zoufalý, zareaguje. Už se zase musím uchýlit k apelu na ustanovení z Občanského zákoníku, která stanoví, že nájemce bytu má povinnost v bytě udržovat čistotu. Také zkusím žádost o snížení svého nájmu kvůli dlouhodobému zápachu. Smradem trpím od července, co tu bydlím.

Přijde mi to absurdní. Paní sousedka mi v jednom z prvních přátelských rozhovorů vyprávěla, že jednu kočičku si jako malé koťátko koupila, protože si ji moc přála. Odhaduji, že ji její matka toto velké přání dlouhá léta zamítala (nyní už vím proč). Druhé koťátko objevila podle žalostného mňoukání odhozené v kontejneru na Smíchově. Vyndala ho z kontejneru, odnesla domů, omyla, nakrmila a zachránila mu život.

To je jistě velice krásné a chvályhodné. Ale pokud se o dospělé kočky sousedka stará tak, že je nechává tři čtyři dny samotné doma, kde pak z pomsty označkují svou močí všechno, co jenom lze (od pohovky, nábytku, koberce až po vstupní dveře), aby jí daly najevo, že se jim nelíbí, že se o ně nestará, pak nabývám dojmu, že je týrá. Někde jinde by jim bylo lépe. Tohle musí být i pro ně utrpení. Zavřené v bytě 1+kk čtyři dny?!

Srovnání pro ty, kteří netuší, jak to s kočkami chodí: Žila jsem půl roku v bytě, kde majitelka měla kočku. Každý druhý den mu vyměňovala podestýlku a samozřejmě jí vyměňovala každý den vodu a dávala jídlo. Když nebyla doma, např. jela na zahradu na víkend, tak jsem se o kočku starala já. V bytě to nikdy nesmrdělo.

Znám paní v letech, která má čtyři kočky, protože je veliká milovnice koček. Když k ní přijdete na návštěvu, tak absolutně nepoznáte, že by nějaké kočky měla. Zpočátku jsem tomu nevěřila. Žádný zápach na chodbě před bytem, i v bytě to krásně voní. Ale ani kočky nebylo vidět. Po dvou hodinách návštěvy se postupně objevily čtyři kočky a byly na mě zvědavé.

Ono to jde, ale musí se chtít. Pokud se to nevyřeší, budu se muset zase stěhovat…

Krásný vánoční čas a idylické vztahy se sousedy vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander