Když nepomůžeme zraněnému člověku, můžeme skončit na dva roky ve vězení

Poskytnout pomoc člověku, který je v ohrožení života či nebezpečí smrti, je naše zákonná povinnost. Co když poskytnutím první pomoci zachráníme druhému člověku život? Nikdy nevíte. A nebudeme jednou potřebovat pomoc my sami?

OKRADENÝ STAŘÍK V BEZVĚDOMÍ NA ESKALÁTORU

Nedávno jsem shlédla šokující video u článku „Policie jde po lidech, kteří nepomohli seniorovi, ten v Praze upadl na eskalátorech“, který zveřejnil server Novinky.cz.

Nejdříve si mladá žena vyhlídla třiadevadesátiletého důchodce v metru na stanici Želivského. Postaví se za něj na eskalátoru a v příhodný okamžik, kdy nikdo nikde není, mu vytrhne z rukou tašku. Muž, který se za zlodějkou otočí, ztrácí rovnováhu, upadá na jezdící schody, zraní se a následkem pádu upadá do bezvědomí. Schody ho vyvezou až nahoru, kde zůstává bezvládně ležet na jezdících schodech.

Toto je první šokující zpráva – muž, kterému táhne na stovku, je bezostyšně okraden mladou ženou za bílého dne v metru.

Druhá zpráva je neméně šokující. Kolem ležícího muže v bezvědomí projde pět lidí. Všichni vidí, jak leží na zemi a nehýbe se – očividně má muž velký zdravotní problém - ale netečně jdou dál. Všichni se podívají, odvrátí zrak a pospíchají, aby nezmeškali metro. Jiní zase z metra. Přitom ho vidí všichni!

Podívejte se na video Policie ČR u článku: https://www.novinky.cz/krimi/clanek/senior-upadl-po-okradeni-na-eskalatorech-kolemjdouci-si-bezvladneho-tela-nevsimali-40361838#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=ZLphAOxmCaS-202105311859&dop_id=40361838&source=hp&seq_no=8&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Zlodějka vyhodila ukradené věci a vydala se muži pomoci. Ale sanitku muži, který utrpěl pádem středně těžká zranění, těžký otřes mozku, několik fraktur, zavolal až pracovník metra.

Žena byla během několika hodin díky kamerovému systému dopadena policisty a obviněna z několika trestných činů.

PÁTRÁNÍ PO LIDECH, KTEŘÍ NEPOSKYTLI POMOC MUŽI V BEZVĚDOMÍ

Tím to ale nekončí. Nyní Policie ČR pátrá po pěti lidech, kteří zraněnému muži v bezvědomí nepomohli. Třesou se doma, že je někdo pozná na videu? Že je někdo udá? Přiznání viny a příchod na policii je samozřejmě polehčující okolnost, která by mohla pomoci při stanovení výši trestu během soudu.

CO ŘÍKÁ TRESTNÍ ZÁKONÍK?

„Kdo osobě, která je v nebezpečí smrti nebo jeví známky vážné poruchy zdraví nebo jiného vážného onemocnění, neposkytne potřebnou pomoc, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“Trestní zákoník č. 40/2009 Sb., § 150

MŮŽEME SI VYBRAT, ZDA ČLOVĚKU POMŮŽEME NEBO NE?

Jedna věc je, pospíchat do zaměstnání či na metro, ignorovat nejrůznější zprávy, neodpovídat na SMS, nevšímat si zvonění telefonu svého nadřízeného, vykašlat se na termíny v práci či nedodržet slib manželce a dětem. Za nic z toho nejste trestně odpovědní. Ano, je to morální prohřešek. A budete si to muset vyřešit sami se svým svědomím a těmi, kterým jste ublížili.

Ale ignorovat člověka, který je zraněný nebo je v nebezpečí smrti, je problém. Je to trestný čin. Poskytnutí potřebné pomoci nemocnému či člověku v nebezpečí smrti je naší občanskou povinností. Je to povinnost, kterou tvůrci českých zákonů včlenili do Trestního zákoníku.

Kdo se rozhodne nepomoci, a ano, každý z nás má na výběr – pomoci či nepomoci druhému člověku – bude potrestán odnětím svobody (trest ve věznici) až na dva roky. Je třeba s tím počítat dopředu. Jakkoliv spěcháme kamkoliv, někdy se to vážně nevyplácí.

Stejně jako u oněch pěti lidí z metra na stanici Želivského.

NEUMÍM POSKYTNOUT POMOC A JE MI TO JEDNO…

Vzpomínám si, jak jsem zhruba před dvaceti lety neměla zaměstnání. Dostala jsem výpověď a hledala si novou práci. Chvíli to trvalo a tak jsem se rozhodla využít volný k tomu, co bych jinak nemohla dělat.

Když jsem se dozvěděla, že Zdravotnická záchranná služba hlavního města Prahy na Vinohradech nabízí zdarma kurz první pomoci, přihlásila jsem se. Takové kurzy jsem absolvovala už dvakrát, ale věděla jsem, že to člověk snadno zapomene. Zvláště, když např. resuscitaci (masáž srdce a umělé dýchání) nikdy v životě nedělal.

Na kurz jsem se moc těšila a nadšeně o něm vyprávěla svému manželovi. Snažila jsem se ho zlákat, aby šel se mnou. Kurz byl odpoledne. Kdyby odešel dřív z práce, stihl by to.

•  „Já nepůjdu. Nepotřebuju to,“ odpověděl mi manžel.
• „Ale co když se ocitneš v situaci, kdy bude někdo potřebovat tvoji pomoc? Ty víš, jak poskytnout první pomoc?“ zeptala jsem se v šoku.
• „Ne, a ani mě to nezajímá,“ odpověděl mi manžel stroze.

Byla jsem nemile překvapená. Až mnohem později mi došlo, že kdybych se já sama ocitla v situaci, kdy budu potřebovat první pomoc, a nablízku bude jenom můj manžel, pomoci se nedočkám. Nebude vědět, jak mi pomoci. V takových chvílích, kdy jde o život, rozhodují vteřiny. Zamrazilo mě v zádech.

Já jsem kurz samozřejmě absolvovala a byla jsem velice ráda. Jak jsem zjistila, od doby, kdy jsem studovala první pomoc ve škole, se mnohé změnilo. Zjednodušilo. Teorie byla fajn, ale od lékařů, kteří pracují na záchrance, byla pro mě nejcennější praxe, kdy jsme si vyzkoušeli na figuríně a jeden na druhém, jak poskytovat první pomoc v různých situacích. Rovněž příklady z praxe od mužů, kteří zachraňují dnes a denně životy, mi nesmírně pomohly.

BYL JSEM NA MÍSTĚ A ZACHRÁNIL JSEM ČLOVĚKU ŽIVOT

Můj dobrý přítel je lékař. Medicínu vystudoval, ale nikdy se jí nevěnoval. Vzpomínám si, jak mi vyprávěl, že se jednou přichomýtl u dopravní nehody. Řidič narazil do jiného auta a následně se stalo to, co se stává často - prudkým nárazem mu spadla hlava na krk.

Následkem je, že člověk přestane okamžitě dýchat. Pokud mu někdo ihned neposkytne pomoc – a to tak jednoduchým pohybem, jako že mu rukou zvedne hlavu – tak se mu nedostane kyslíku a brzy zemře. Naprosto zbytečně (i toto jsem se tehdy dozvěděla na kurzu první pomoci).

Můj přítel přiběhl k autu, otevřel dveře a muži jednoduše zvedl hlavu. A muž se nadechl. Pak ho prohlédl, jestli není zraněn. Neměl žádná viditelná zranění. Zavolal záchranku a zůstal s ním až do příjezdu lékařů.

Muž byl zachráněn, nezemřel. Jenomže když nevíte, jak poskytnout efektivně první pomoc, těžko ji někomu dáte.

JAK JSEM POSKYTOVALA PRVNÍ POMOC PŘI AUTONEHODĚ

Před dvěma roky jsem se vracela z nákupu a uviděla jsem dopravní nehodu. Nejprve jsem chtěla jít dál, protože na místě bylo dost lidí. Hlavně ti, kteří dopravní nehodu způsobili – dva dvacetiletí muži. Ale když jsem slyšela jejich zoufalý rozhovor a paniku v hlase, že netuší, jak poskytnout první pomoc, rozběhla jsem se k místu.

Mladíci stáli od dívky, která ležela na silnici v bezvědomí, až příliš daleko. Jeden stál metr od ní. Druhý asi pět metrů opodál. Ten první sice volal záchranku a hovořil na telefonu s operátorkou ze záchranky, ale na vzdálenost jednoho metru nikdy nikomu nepomůžete. A tak jsem se toho ujala sama.

Pokud si chcete přečíst celý článek, tak ho najdete zde: https://siander.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=718272

JE MNOHO PŘÍLEŽITOSTÍ, KDY MŮŽEME DRUHÝM LIDEM V NOUZI POMOCI, JENOM MUSÍME CHTÍT  

V mobilu mám uložená důležitá čísla, abych mohla v případě nutnosti rychle zavolat, kam potřebuji.

1. Jednotné evropské číslo tísňového volání - 112
2. Hasiči - 150
3. Záchranná služba - 155
4. Městská policie - 156
5. Policie ČR - 158

A tak jsem volala pomoc muži, kterého mlátila ochranka v supermarketu, až mu tekla krev a on nemohl téměř vstát z dlažby. Městská policie byla na místě do čtyř minut. Mám psát, že dalších padesát lidí v supermarketu se na to dívalo, někteří to natáčeli, ale nikdo nezvedl telefon, aby přivolal pomoc?

Volala jsem na Městskou policii na pomoc, když soused několik hodin vyhrožoval své manželce, že ji zabije. Musím znovu psát, že dům byl plný sousedů, kteří seděli doma u televize, všichni to slyšeli, ale dělali, že se jich to netýká?

Volala jsem Policii ČR, když jsem objevila při příchodu do domu, že sousedům vypáčil zloděj zámek u dveří do bytu a vykradl je.

Poskytovala jsem první pomoc těhotné ženě, která omdlela v přecpaném autobusu v ranní špičce. Volala jsem záchranku a uklidňovala vyděšenou ženu do příjezdu lékařů.

Umět poskytnout první pomoc je víc, než jenom únik před pobytem ve vězení. Je to záchrana lidského života a jeho důstojnosti. Je to okamžik, kdy můžeme pomoci člověku, který je vyděšen tím, že mu není dobře, že se děje něco, čemu nerozumí a sám není schopen si zavolat pomoc. Nebo je to příležitost, jak učinit přítrž bezpráví, které se děje a které může mít velice zlé a možná i nezvratné důsledky pro toho, kdo trpí. Nebuďme k sobě lhostejní a nedívejme se jinam, když někdo potřebuje pomoc. Můžeme pomoci – ano, já nebo vy. Okamžitě, když je to třeba. Stačí zavolat telefonem pomoc, když nevíte, co dělat, anebo přivolat na pomoc druhé lidi stojící kolem. Když víte, co je potřeba, tak to ihned udělat a současně volat příslušnou pomoc. Nikdy nevíte, kdy budete potřebovat pomoc vy sami. Jste si jistí, že vám někdo první pomoc poskytne? Co když to bude člověk, který se k vám obrátí zády a bude dělat, že vás nevidí? Pojďme to změnit! 

Krásné letní dny a ochotné srdce pomoci vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a zdroje:

„Policie jde po lidech, kteří nepomohli seniorovi, ten v Praze upadl na eskalátorech“. 31. května 2021. Novinky.cz. Článek najdete zde: https://www.novinky.cz/krimi/clanek/senior-upadl-po-okradeni-na-eskalatorech-kolemjdouci-si-bezvladneho-tela-nevsimali-40361838#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=ZLphAOxmCaS-202105311859&dop_id=40361838&source=hp&seq_no=8&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Citace z Trestního zákoníku je dostupná zde: https://www.kurzy.cz/zakony/40-2009-trestni-zakonik/paragraf-150/

Fotografie od fotografa Francka Barske je zdarma ke stáhnutí na pixabay.com: https://pixabay.com/photos/firefighter-first-aid-first-aider-3427768/