"Ale v jiných evropských státech na Západě by to bylo málo. Takového politika by nemusel nikdo vyzývat k odchodu, ale odešel by sám."

To je už taková naše klasika. My se strašně chceme cpát na Západ, ale vždycky jenom v tom co se nám hodí.

Pane Rozsívale, vy už zase lžete. Vy se přece na žádný Západ cpát nechcete. Podle vašich příspěvků všichni vidíme, že vaším vysněným směrem je Východ.

Jurecka ma velky problem a to ten, ze lhal ze zacatku o vsem. Kdyz potom kapnul bozskou, bylo uz, dle meho, pozde.

Já nevím, ten den jsem hrál Zaklínače a nevěděl jsem o světě. Doufám, že se to smí.

Zas mi není úplně jasné, proč tuhle tragédii považovat za klacek na nevěřící. Ten státní smutek je snad povinný nebo jak?

Spíš mi přijde jako punk dělat opulentní párty v okamžiku, kdy je státní rozpočet v těžkém deficitu. Vlastně jo, ouřadové dřou jak koně.

Hlavní vinu má vrátný, který je měl z budovy vyhnat.

Je to uměle vytvořená causa a pokus o zneužití velkého neštěstí. V Česku se už staly větší tragédie. Havárie autobusu u Nažidel (20 obětí) nebo železniční nehoda u Krouny (19 obětí). Ale ani u jedné z nich nedošlo k takové hysterii a zpolitizování jako tady.

Dokonce i Miloš Zeman (kterého opravdu nemusím) po povodních v roce 1997 odmítl této události využít k útoku na vládu. Je vidět, že od té doby slušnost pomalu mizí.

Ja budu asi ten cynik, ale ten parchant pripravil o zivot 17 lidi, nenecham ho aby me pripravil o radost ze zivota. Kdo chce, muze sedet doma a brecet do polstare, ale pro me to byli zcela cizi lide a jejich smrt, jakkoliv hruzna, neni o nic horsi nebo vyznamejsi nez smrt stovek Izraelcu nebo desitek Japoncu pri nedavnem zemetreseni. A kvuli tomu se vecirky taky nerusily.

Souhlasím. Statisticky v ČR každý den zemře 328 lidí a nic se neruší.

Nechci být cynik, byla to strašná událost na které je nejhorší to, že to pachatel udělal zcela úmyslně a to lidi děsí. Když se stane nehoda i s větším počtem obětí, tak to není tak děsivé.

Nevím jak to říct, měl jsem smutek v hlavě, ale ne v srdci. Rozumově to samozřejmě odsuzuji a vím, že je to strašné, ale nebylo to prožité emocionálně, nikoho z obětí neznám. Mám se za to stydět? Mám smutek předstírat? Komu bych tím pomohl? Jestli mě někdo bude odsuzovat - co bych měl dělat, ať se dostaví emoce smutku?

Pokud bych mohl obětem pomoci, pomohl bych. Jenže jsou po smrti, pachatel taky, já s tím nic neudělám, pro mě jde život dál.

A teď si představte, jen na chvilku, že existují lidé, jejichž smyslem života není sledování a prožívání katastrof, které se jich přímo netýkají...

"jeho zamestnanci"?

Mame sluzebni zakon. Nejsou to jeho zamestnanci. Jsou to zamestnanci statu a nevybira je on.

Jen menší upřesnění - teď v Praze před vánoci nešlo o první masovou střelbu osamělého střelce v dějinách České republiky. Předtím už takovýto střelec jednou řádil v restauraci na Moravě a podruhé v nemocnici na Ostravsku. Ti první dva se na to nepřipravili až tak důkladně, a proto v jejich případě bylo obětí o něco méně.

Záleží na tom, jak se lidé na večírku chovali. Pokud by s informací o tragédii dále jásali a tancovali, bylo by to cynické, a těžko si to představit. Nicméně i po pohřbu se koná hostina, a lidé mohli své chování přizpůsobit či odejít. Ale jako minimum ze strany organizátorů vidím informovat přítomné a přizpůsobit program, nebo předčasně ukončit.

Souhlasím. To, že jsme na jednom místě a že si u toho dáme skleničku vína, ještě nemusí znamenat, že se chováme nevhodně a neuctivě. Určitě bych v takové chvíli radši zůstala mezi kolegy a sledovala zprávy s nimi, než jít sama domů a ten šok prožívat sama.

Byla jsem na svatbě, kdy během odpoledne přišla zpráva o smrti někoho, koho jsme všichni znali. Taky se změnila atmosféra a samozřejmě jsme začali vzpomínat na zemřelého, ale nerozešli jsme se. A novomanželé, pro které se nejlepší den v životě změnil v jeden z nejhorších dní v životě, nezůstali v tom smutku sami.