Na začátku mi to přišlo jako zajímavý článek. Co nedávat - za prvé, za druhé, za třetí... a pak jsem čekala konec. Ale ono těch nevhodných kategorií bylo osmnáct. A pak už mi to nepřišlo, jako "co nedávat", ale spíš jako "koukejte, jak se mi nezavděčíte vůbec ničím".

A které dárky se tedy povedly? To jsme se nedozvěděli.

Další stěžovatelka v řadě - na všechno, na všechny...

Člověk, který má problém sám se sebou, bude těžko někdy spokojený.

Příliš negativistické a žádný správný příklad. Mám pro vás dobrý tip - napište o tom, co jste vy podarovala lidem kolem, aby čtenáři měli nějaký vzor.

Upřímně řečeni jste Milka, kterou bych s chutí poslal tam kde slunce nesvítí.

Já si tedy myslím, že dárky jsou to nejméně důležité na vánočních svátcích a žiju v domnění, že u křesťana to bude platit dvojnásob. Je mi čím dál odpornější předvánoční cirkus v hypermarketech a pro letošek jsem řekla, že žádné dárky nesháním. Nakonec byla pod stromečkem pro každého nějaká drobnost od manžela a syna, docela jsme se při tom i pobavili. Osobně se bez jakýchkoliv dárků na vánoce obejdu, a pokud nějaký dárek dostanu, potěší mně samotný fakt, že se někdo snažil a myslel na mně.

Přiznávám se, ten padouch jsem já. Rebeka říkala, že by si jednu knihu ráda přečetla. Měla jsem ji a protože miluju vánoce, poslala jsem ji zabalenou ve vánočním papíře.

Omlouvám se. Netušila jsem, že Ti způsobím takové trauma. Moje děti potěšily použité knihy od Tebe. Jako padouch jsem jim je taky dala pod stromeček. Jestli jsi přestala komunikovat se všemi, co Ti dali nevhodný dárek, a že nás evidentně bylo dost, pak jsi asi ještě víc osamělá, než píšeš.

Tak na rovinu... kdybych neuměl vybrat přítelkyni parfém, nebo spodní prádlo takové, že ji opravdu skvěle sedí a líbí se jí, tak jsem dement ne přítel...

Posílání dárků dál, nebo obdarovávání již použitými věcmi je věc zcela specifická, ale nelze to globálně zavrhnout... Když můj kamarád dostal silniční kolo, které jsem již nepoužíval, tak rozhodně nebyl smutný ani naštvaný (dostat se zadarmo k závodnímu speciálu nepovažoval za problém). Stejně tak, když kamarádka dostala od přítele rodinnou brož s diamanty, také s tím neměla problém...

Obdarovávaný by si měl hlavně uvědomovat, že dárek obecně znamená, že si na nás někdo vzpomněl.

První Jisrael jsem považoval za překlep, po druhém a třetím jsem znejistěl... Když jedete do Německa, říkáte že to je výlet do Deutschland? :-D

Já na rozdíl od paní autorky jsem vděčný každému, kdo mě v minulosti čímkoli obdaroval. Jde o to, že nikdo není povinen dárky dávat. Je to naopak čin lásky a dobré vůle - co je třeba ocenit.

Věčně nespokojená, ubrblaná, negativní, sebestředná, nesnesitelná ženská. Nedivím se, že věčně sama, bez chlapa. Kdo by s něčím podobným vydržel?

Nejlepší jsou dárky, které se spotřebují a mohou se koupit další rok znovu.

Chlast (pokud na něj ten člověk je. Kvalitní, neputovní)

Kilo bifteku z J. Ameriky (nic pro vegány)

Knížky (každý rok mám jednoho člena rodiny z krku)

Drahé jídlo jako třeba pata negra (a budeme doufat, že se nepořeže)

Zážitky (let ultralightem moje přítelkyně ocenila a příští rok dostane skok padákem)

Balíček masáží, víkendový welness či letenky na víkend třeba do Barcelony, drahá čokoláda, ...

Možností je hodně. Průšvih jsou lidé, kteří mají všechno, nic nechtějí a nemají koníčky. To jsou typičtí příjemcí nechtěných dárků.

Skoro to vypadá, že je p. Šiander dvojnicí p. Vlachové....

Uf. Dobře, že mám jinou náturu než autorka článku, to musí být peklíčko.

Nevhodne darky, ktere se nepovedly... vzdyt je to vyznamovy nesmysl. Darky, ktere se nepovedly... by bylo spravne.

Autorka proste mega negativni. Kdyz uz, tak uz!

Tak jsem si přečetl víc blogů dozadu, a musím konstatovat, že jsem životu vděčný, že vás nemám ve svém okolí. Zkuste někdy napsat i o něčem co vás potěší.

Vám musí být radost kupovat dárky

No tedy.... beru snad jen to prádlo od sestry partnera, svatební šaty a nepravou propisku - to je vážně trapas... . Ale jinak je to spíš neschopnost mít radost z dárku než nevhodné dárky...

Jsem v ŠOKU, kolikrát je v jednom článku možné napsat, že byl autor v ŠOKU z takové kraviny, jako je nevhodný dárek. Šokující.

Jediné, co mi připadá relevantní, jsou ty svatební šaty a provalená nevěra (pokud je to vůbec pravda).

Půjčím si slova, která jsem právě četla:

"Nemusím dostat žádné dárky,

jen mi prosím neber mé blízké a přátele,

které mám tak ráda.

Oni jsou důvodem mého života a štěstí,

a to potřebuji ze všeho nejvíc."

Amen

Enycyklopedie a atlasy jsou podle mne vhodný dárek (pokud už stejnou knihu nemáte doma).

Vy, česká autorka knih, nemáte ráda české autory. To mne velmi pobavilo.

Ale uznávám, že v některých bodech máte i pravdu (také jsem dostala kdysi encyklopedii z Readest digest výběr.).

Tak spodní prádlo nevidím jako problém, když člověk ví, jaký střih. Nedám přítelkyni tanga, když vím, že jsou jí nepohodlné a že jim nepropadla ani v pubertě a je běžné, že maminky dávají prádlo i dospělým dcerám a ty jsou za to rády. A proč ne starší knihu třeba z antikvariátu, když vím, že dotyčný za ni bude rád a nehledí na to, že nevoní novotou.

proto se s manželkou domluvíme, co chceme. ona vybere, já platím. a to si dárek pro sebe. mladší syn si napíše ježíškovi, starší už si taky vybírá sám. od firmy máme dárky docela vkusné. kalendář využije manželka, hrnečky celá rodina a alkohol zpracuju já

Taky mám v rodině lidi s nulovým vkusem a mottem Darovanému koni na zuby nehleď. Domluva, že dárky pouze pro děti, řeší spoustu pocitu trapnosti a zklamání.

Překvapení málokdy vyjde.

No, nezlobte se, ale přijde mi, že paní autorka je poněkud... nevděčná a lehce povrchní osoba. Ano, asi půlka ze seznamu jsou dárky, ze kterých by ne každej hopsal nadšením, ale je třeba zohlednit, kdo je dává a s jakým úmyslem. A ohledně ohmataných knih... to mě dostalo do vývrtky. Je známo, že existují třeba antikvariáty. Já třeba preferuju ohmatanou z antiku. Je na ní poznat, že už se někdy někomu líbila a třeba se k ní opakovaně vracel.

Někdo nemá talent na vymýšlení správných dárků. Tím více úsilí musí věnovat tomu, aby vůbec něco vymyslel a ještě to někde koupil. Toho si vážím a jsem ráda za každou blbinku, kterou dostanu. Jen jednou jedinkrát jsem dala najevo, že se mi dárek nelíbí. Byla to kytička od chlapa. Bylo to z lásky a já to tenkrát špatně vyhodnotila... Dnes už vidím v každém dárku jen to krásné a v každé kytičce jen to něžné (i kdyby to objektivně bylo sebevětší pometlo).

Synovi atlasy a encyklopedie dělaly radost, ale bylo to v době, kdy se těžko sháněly. Nad dárky nepřemýšlím, pokud jsou darovány s láskou, není co řešit.

Me nejvice dostalo to, ze autorku sokuje, kdyz ji nekdo daruje svou vyhru.

Ja tedy darky posuzuji dle toho, jakou maji cenu pro me (jako pro obdarovaneho) a je mi uplne jedno, za kolik je poridil darce - jestli za 10 000, nebo za 1 000 nekde ve vyprodeji, nebo to ziskal jako vyhru.

Jak by se autorka tvarila, kdyzy neldo vyhral 100 000 ve Sportce, a z teho vyhry ji koupil neco, co ma rada? Taky by byla v soku, ze jde vlastne o darek z vyhry a byla by zklamana? A pokud by v soku nebyla, tak jak se to lisi od situace, kdy by stejny darek nekdo vyhral primo?

... tak to bych doma mít nechtěl.

No, ne všechno, co jsem dal manželce, se povedlo. Ale máme se rádi už mnoho let a nějaký ten nevhodný dar hodíme za hlavu. Umíme totiž rozlišit, co je důležité a co ne. A to jsem párkrát něco slíbil a trvalo mi to pár let.

Pár dárků, které byly totálně mimo můj vkus, jsem už taky dostala, ale časem se to dá k dobru jako vtipná historka.

Dodnes si dělám legraci z manžela, který mi kdysi (ještě za svobodna) na mé přání sexy noční košilky, koupil u Vietnamců bavlněnou, dlouhou pod kolena a se zapínáním až ke krku za 99,-

Sice v podstatě zbytečný článek, protože kdo má všeobecný cit pro situaci, tak tenhle výčet nepovedených dárků nepotřebuje, a ostatním to stejně nepomůže. Autorka udělala ovšem chybu, že byla příliš osobní, takže se do ní pouští všichni charakterově neochvějně silní, jako třeba hned nahoře pan Hons s výrokem "... tak to bych doma mít nechtěl." Ovšem článku nelze upřít to, že vyvolal vskutku zajímavou diskusi.

Panebože, neskutečné nesmysly. Ano, negramotnému kuru domácímu je asi nesmysl dávat knihy. To by vaše okolí mělo pochopit.

Jinak nic z toho co popisujete by třeba mě nevadilo. Spoustu toho potěšilo. Třeba přečtené knihy miluju. Nevšiml jsem si, že se očtou.

Dárkem zarmoutíš.

Jako dítě jsem dostával pod stromek punčocháče. Hluboce jsem je nesnášel, protože se špatně nosily a v botě se kroutily. Dostával jsem je opakovaně navzdory mým hlasitým protestům, že TOHLE pod stromek fakt NE! Raději nic než punčocháče.

Nebo jsem také dostal vodu po holení. Hm. Nosím plnovous a to veřejně, nijak ho neskrývám.