Osobně se domívám, že proti zhrubnutí, o kterém píšete, že je tendencí dnešní doby, žádná knika nepomůže. Kdo se chce chovat slušně, ten se bude chovat slušně i bez nějakého návodu. Kdo tu potřebu necítí, ten zhrubne i v případě, že takových knih bude mít plný byt a že je bude pročítat tři hodiny denně.

Na slušné chování v běžném životě postačí ovládat pár pravidel, která se naučíme i bez nějakých obšírných knižních návodů na tři sta stránek. I ze svých osobních zkušeností mohu říci, že převážná většina lidí, s kterými jsem měl v životě něco do činění, se chovala naprosto běžným způsobem, tedy tak, že nepůsobili jako nějací salonní panáci, ale ani jako hulváti nebo hrubci. Neboli chovali se slušně a nemohu jim nic vytknout. A domnívám se, že převážná většina z nich neměla přečtené žádné knihy na toto téma.

Většina pravidel společenského chování vyplyne z logiky věci. Ty nám za prvé v dětství vštípí rodiče a učitelé, za druhé je odkoukáme od života a za třetí je instinktivně vycítíme.

Pak je tady pár pravidel, která jsou ustálená, aniž by byla vysloveně logická: že muž jde nalevo a žena napravo, že mladší má počkat, až starší první podá ruku (s výjimkou blahopřání, kdy ruku první podává gratulant bez ohledu na pohlaví a věk), že při veřejném hraní státní hymny se stojí v pozoru, apod. Těchto pár pravidel se musíme naučit, ale není jich tolik, aby bylo nutné to vydávat knižně. Kdo chce a kdo má alespoň trochu inteligence, ten se je naučí dodržuje je i bez těch knih.

Kdo chce, ten se dokáže slušně chovat i bez nějakých snobských knih. Kdo tu slušnost v sobě nemá, ten ji z knížek nezíská.

Ovšem ještě k tomu dodám, že já zcela kašlu na to, abych lidi posuzoval podle nějakých pravidel, jejichž případné porušení nikomu jinému nemůže způsobit škodu a kterážto pravidla byla vymyšlena pouze z důvodu snobství: Například když v restauraci stolujeme s někým jiným, je prý slušností začít tak, že první sousto bude maso a druhé příloha. Opačné pořadí by prý byla neúcta vůči těm, kteří se mnou obědvají nebo večeří. Tak tohle mi je dokonale lhostejné. Kdo chce, ať začně soustem roštěnky, ale kdo chce začít přílohou, tedy například knedlíkem nebo rýží, tak ať to udělá a já to nebudu brát jako neúctu k mé osobě.

Jestli v nějakých obšírných návodech na údajně slušné chování jsou psány podobné věci, tak ať si je kupuje, kdo chce, ale nic takového já nepotřebuji. Podobná pravidla možná porušuji, aniž bych to věděl, protože je neznám. A je mi jedno, zda je směrem ke mně dodržují jiní, jakožto je mi jedno i to, zda je náhodou neporušuji já. Život je dost složitý i bez snobských zbytečností, natož s nimi.

Pěkný večer, vážený pane Beneši,

děkuji za Váš názor.

Ale myslím, že právě pro Vás by byla etiketa potřebná!

Váš názor, že společenská etiketa je jenom pro snoby, je naprosto mylný názor, kterou např. pan Ladislav Špaček vyvrací hned v úvodu své knihy. Etiketa je slušnost, ohleduplnost a laskavost k druhým lidem.

Přeji všechno dobré!