Nic není náhoda a tudíž ani to, že jsem se dnes ráno dostal k vašemu svědectví... Co k tomu dodat? Snad jen to, že už to jsou 3 roky, kdy jsem byl hospitalizován na kutnohorské interně s diagnózou rakoviny jater. Což mne šokovalo, protože jsem si myslel, že jsem tam vlastní vinou jako důsledek úpalu, úžehu a dehydratace organismu. Nicméně jaterní testy, SONO a další vyšetření vedly lékaře k tomu, že si zavolali mou rodinu, že to je se mnou špatné. Tedy, ne že by rok 2016 nebyl špatný už před tím. V únoru jsem přišel o mladšího syna, který tragicky zahynul na Kanárských ostrovech, v červnu mi umřela maminka a se mnou to vypadalo, že se nedožiji Vánoc. Tak jsem podepsal revers a šel domů s tím, že doma mi bude líp, protože ta kutnohorská nemocnice to je děs a běs. Po týdnu doma mne syn převezl do vojenské nemocnice ve Střešovicích, kde jsem podstoupil řadu vyšetření z nichž většina byla stejných jako v Kutné Hoře. Ovšem s diametrálně odlišným výsledkem. Po pěti dnech mne propustili domů, že jim tam zabírám místo, že tam nikdy neměli zdravějšího pacienta... Od té doby uplynuly 3 roky a já od té doby jsem zdravý jako rybička. Dokonce jsem neprodělal ani žádné nachlazení nebo rýmičku... Takže co z toho plyne? Jsou jen dvě možnosti. Buď jsou v té KH nemocnici totálně neschopní resp udělali špatnou diagnózu nebo mne uzdravil Bůh vzhledem k tomu, že v době mé hospitalizace mne navštívili postupně 3 bratři v Kristu, se kterými jsem se modlil za uzdravení. Nevím, která varianta, je pravděpodobnější. Já to beru tak 50 na 50. Ale to je jedno. Jsem Bohu vděčný, že tu ještě mohu nějakou tu chvíli pobýt...

......Také se připojím...mám dva raky.....kůže, tlustého střeva, vyřešené ileostomií . Moderní medicina dokáže zázraky, ale....Bůh je vždycky u toho. Samozřejmě několik chemoterapií zanechalo nějaké následky, ale...žiju a raduji se denně ze života!

Je to už asi čtvrt století, co mi lékařka oznámila, že mám nejspíš rakovinu kůže. Odebrala vzorek a já pak čekal na výsledek. Vše dopadlo dobře, ale já od té doby trochu lépe rozumím těm, kteří si prochází něčím podobným.

Jsem rád, že i u Vás je to dobré.

Ať Vám Bůh žehná v dobrém i zlém.

Je důležité chodit na vyšetření, žádnou bulku jsem si nenahmatala, o to víc jsem byla překvapena, když mi řekli výsledky z mammo. Potom to šlo dost rychle: biopsy a hned operace, radiace...

zkuste si přečíst tohle:

https://www.loono.cz/

Milá Hanko!

Žijeme s úzkostí o naši budoucnost. Můžeme žít ponořeni do lásky Boží, ale z přechodu do Jeho náruče stejně máme strach. Nechce se nám tam. Ať jsme mladí nebo staří. Přijmout život se vším, co k němu patří, a setrvávat ve vděčnosti k Bohu, je umění, které se učíme celý život.

Věcně řečeno, dobře jste udělala. Neděsit se a nechat se vyšetřit. Ve většině případů jde o planý poplach.

Nikdo nám není blíž než náš Otec nebeský. Nikdo! Ani táta, ani máma, ani bratr... Nikdo! Jen Bůh nás bere, jací jsme. Ostatní s námi jednají, jak my jednáme s nimi. Mohu mít se svým bratrem sebevětší rozepře, když jej přijmu, že je také dítko Boží, když jej přijmu, jak ho přijímá Bůh, najednou si můžeme rozumět a jsme si znovu blízcí.

A připojím něco osobního. Čtyřicet let mám příznaky rakoviny žaludku, přes třicet let jsem ji hledal marně. Přestal jsem ji hledat. Občas kruté bolesti mám, ale léky neberu. Jen občas polykám sliny k neutralizaci šťáv. Což se s tím budu zlobit v mém věku. Dům jsem rekonstruoval, zasadil stovky stromků a mám syna. Právě vstupuje do života. A tak se učím žít v náruči Boží.

Před řadou let jsem měl obavu o svoji rodinu. Mojí smrtí by žena přišla o práci, o peníze, synek o možnosti vzdělání. Uvažoval jsem se pojistit. Už si agent přišel o můj podpis. Nakonec jsem nepodepsal. Ušetřil jsem jeden milion korun, který se synkovi nyní bude hodit.

Je to ohromující, vnímat tu náruč Boží kolem sebe, jak si nás Bůh hýčká od našich mladistvých skopičin, přes nejrůznější naše zmatky až do dnešní doby, jak si nás Bůh vychovává. Chtěnechtě musí být člověk vděčný! Za všechno!