Nesnažte se měnit druhé, to je chyba, najděte si partnera, který Vám vyhovuje takový, jaký již je.

Zatímco ženy doufají, že svého partnera změní, muži doufají, že jejich partnerka zůstane stále stejná. Asi nejhorší kombinace je, když se oba chtějí změnit navzájem.

Tak si dovolím pokračovat.

Máme se dobře, žijeme bez stresů, které by nás učily samostatnosti a odpovědnosti. Chlapečci zůstávají maminčini bobánci a děvčátka tatínkovi mazlíčci. Nic je nenutí opustit rodinu. Pokud vůbec rodina, která by jim nabízela vzory, vůbec je! Proto jsou problémy s dospíváním. Mohou být hraví, ale chybí jim odpovědnost. Nedospělé bývají převážně ženy, ale i muží jsou ve svém dospívání zpožděni. Asi to platí oboustranně, že žena i muž dospívají s prvním dítětem. Dříve se tradovalo, že muž dospívá na vojně. To jsem nepociťoval. Člověk nejrychleji dospívá starostí o druhého. Muž by měl již z rodiny vycházet jako gentleman a žena jako zralá žena. Ale stává se, že člověk nedospěje do konce svého života. Násilně kohokoliv předělávat nelze. Jen pomocí zamilovanosti a lásky, kdy se člověk přizpůsobuje jaksi automaticky.

A protože muž a žena spolu interreagují na těch úrovních: holčička s tatínkem, chlapeček s maminkou a převažujícně milenka s milencem, pak je dobré, když žena zvládá roli roztomilé kočičky, neposlušné holčičky, umravňující maminky, ale hlavně biologicky šťavnaté milenky. To vše musí stát na plnohodnotné biologii a plnohodnotné výchově. A pak teprve můžeme být šťastni po většinu svého života. Erotika a sex jsou nejdůležitější šťávou člověka, protože jde o faktory stabilizující tělo i duši člověka a jsou zdrojem naší lásky a zamilovanosti.

Problém je, že každý z nás vycházíme ze své rodiny do života poněkud deformováni. A je dobře, když si to včas uvědomíme, abychom se včas ještě dokázali neobehavioristickou cestou transformovat. Mně to trvalo skoro celý život, ale mohu zodpovědně říci, že jsem to dokázal. Pomohla mi i konfrontace s myšlenkami uloženými v bibli. Mám dobrou ženu, opravil jsem rodinné sídlo, vychoval jsem dobrého syna a zasadil stovky stromů. Co bych chtěl víc. A přitom jsem se stal chlapem. Pán Bůh nás má rád, a když se Jím necháme vést, dozrajeme jako dobré víno.

Někdy v polovině devadesátek jsem byl pozván do rozhlasové debaty o vztazích muže a žen v nově se utvářející podobě společnosti. Zřejmě mne organizátorky považovali za reprezentanta typu "macho" muže a chtěli použít jako odstrašující vzorek degenerovaného typu muže. Za partnery dialogu mi byli přiděleny tři ženy. Aktivistka nějakého feministického spolku, druhou byla podnikatelka, jejíž muž je v domácnosti, to jest stará se o děti, vaří a dohlíží na kvalitu úklidu najímanými pomocnicemi, zatím co ona se věnuje firmě a třetí byla autorka studie, která měla dokázat, že pomocí pozitivní diskriminace žen lze dosáhnout jejich rovnocenného postavení s muži.

Z průběhu snahy přítomných dam přesvědčit posluchače, že snaha založit harmonický partnerský vztah na přírodou předurčené úloze muže a ženy nemůže být úspěšná, jsem dovodil:

- jakýkoliv projev mužské galantnosti, pozornosti, úcty a respektu k ženě, je pouhým projevem mužské arogance, který vytváří prostředí mužské dominance a podporuje podřízené a tím nerovnoprávné postavení ženy ve společnosti

- v partnerském vztahu je primární úlohou ženy přetvořit svého mužského partnera do podoby v podstatě robota, připraveného plnit mnohdy až absurdní požadavky ženy jako např. být na jedné straně profesně úspěšným a tím dobře vydělávajícím, ale na druhé straně být co nejvíc doma, aby se mohl muž postarat o děti a vykonávat co nejvíce domácích prací a žena měla tak příležitost projevit svou individualitu

- ideálním partnerem je hybrid metrosexuála vždy ochotného splnit ženě její sexuální fantazie i marnivost (partnera jí kamarádky závidějí) s chlapem Schwarzeneggerova typu, který ženu vždy a za jakýchkoliv okolností ochrání od obtěžování okolního světa.

To mi dalo pochopení, proč se v dnešní době velká množina mladých mužů do trvalých vztahů moc nehrne a ti, kteří chtějí žít s ženou v harmonickém rodinném vztahu,vyhledávají jako partnerky spíše ženy, které nepovažují roli matky a pečovatelky o rodinnou pohodu za ponižující stav.

Jen , aby jich bylo dost pro vsechny zajemce

Haničko, děvenko zlatá! Asi mne také otaxujete za nedospělého kluka, i když můj život se pomalu chýlí ke svému konci. Ano, chodím v kraťasech i do kostela a dámy kolem šedesáti let oslovuji "děvčata".

Ale u Vás zjišťuji, že ještě nevíte, že nikoho nemůžete převychovat. A svého muže nejméně ze všeho! S tím se smiřte!

Muž a žena mezi sebou střídají role: Tatínek a dcera, maminka a chlapeček a milenec a milenka. A v těchto třech rodinách si navzájem hrají.

Je pozoruhodné, že si stále vyhledáváte jen dětské muže, u kterých převládá vyvolávání jejich závislosti na Vás. Zjevně se chováte převážně jako dominantní maminka a mužové tuto přidělovanou roli přijmou nebo nepřijmou.

Dnešní doba je typická, že mentálně dospíváme pomaleji. Máme se dobře. Nesnažíme se o samostatnost. A většinou si myslíme, že ji nepotřebujeme.

Omlouvám se, že text dopíši až odpoledne. Nyní jdu na mši do kostela a v poledne budu sledovat Moravce. Zatím hezký den!

Také i ve svém hodně pokročilém věku chodím od jara do podzimu v kraťasech a různě počmáraných tričkách a ženy oslovuji tak, že to lze považovat za jednání v rozporu s protokolem vytvořeným propagátorkami šílenství zvaného Mee Too. Ale jednou ve Španělsku jsem zašel v kraťasech rozjímat do místního kostela. Už to nikdy neudělám, neb jsem z toho, jak se místní na mne dívali dospěl k názoru, že takové ne-oblečení při návštěvě kostela není, zvláště v zemi, kde je respekt k Bohu velice vážně vnímán, zrovna nejvhodnější. A od té doby se z kraťasů převleču do dlouhých kalhot, i když jdu 500m rozjímat do našeho místního kostela.

To není polemika s Vašim postojem k oblékání, ale jen vyjádření mého subjektivního názoru, že je dobré rozlišovat kam jít v kraťasech vhodné je a kam ne a to platí i při posuzování toho, že i volba oblečení může být výrazem respektu k osobě, se kterou se chci setkat nebo prostředí, kam se chystám. Z toho vyplývá, že jít na schůzku s ženou o které je známo, že chodí elegantně a módně oblečená v kraťasech, je možno považovat ze faux pas. A tak se nedivím, že když partner autorky blogu toto neuměl pochopit, byla roztrpčená.

To video je strašně frustrující, vůbec jsem ho nedokázala dokoukat. Snaha moderátorky ho neustále tlačit do nějakých absurdních pozic a názorů, které vůbec nezastává, stále dokola - neříkám, že by měla mít v popisu práce přikyvovat, ale to opravdu nezvládla nic lepšího? Uá!

Z Petersona s oblibou cituji doma svým nezletilým zlatíčkům, mají z toho srandu, ale protože on má tak krásně zformulované některé postoje a zásady, dokáže to i zafungovat. Jestli trvaleji, to se teprve uvidí :-)

Dobrý den, paní HRŠ, s tím, co píšete, souhlasím, vaše postesknutí považuji za oprávněné. Zajímá mne, do jaké míry může žena rozhodovat a potom následně realizovat to, v čem svého partnera bude měnit (jako například naučit ho se jinak oblékat...). Podle mne to nese určité riziko, že zajde příliš daleko a prostě si ho přizpůsobí svým představám. Tato otázka není v žádném případě myšlena jako provokativní. Děkuji.

Mohu se přidat k vaší otázce? :-)

Myslím totiž, že je to tak v pořádku a mělo být vzájemné: člověk by si měl vybrat partnera, který na něj má dobrý vliv a má dobré kompetence ho v rozličných aspektech postrkovat vzhůru. Ve finále by to mělo být takové vzájemné postrkávání a popotahování - každého baví a jde mu něco jiného, tak proč to nevyužít. Samozřejmě platí obligátní "všeho s mírou" :-) A taky platí "ve dvou se to lépe táhne" a určitě to platí i pro nějaký vývoj člověčí, kdy není dobré ustrnout na místě.

Pomáhat si růst, ne si přizpůsobovat toho druhého, by - myslím - bylo dobrým partnerským cílem :-) Ale k tomu to chce právě to, aby byli oba dospělí.

V tomto ohledu vládne dokonalá rovnost pohlaví.

Pohlaví s tím nemá nic společného :)

Pěkný večer, pane Vůjtku,

nevím, jak jste to myslel Vy.

Ale já zastávám názor, že muž a žena jsou velice rozdílní. Doplňují se. A právě tak rozdílnost je úžasná, úchvatná, nádherná a inspirující!

Přeji vše dobré, hrš

Děkuji pěkně

Chce to opět zavést povinnou vojnu, která dělá z chlapců muže.

No nevím jak Vy, ale co jsem v naší četě vypozoroval, tak chlapci se zejména naučili kouřit, sprostě (chlapsky) nadávat a zašívat se (vyhýbat se práci). Jestli po tohle touží ženy, nevím.