Tady je vidět, kdo opravdu rozumí testamentu z Bible

Katolická církev ničí učení našeho Pána, oni lidem neříkají chovejte se jako Ježíš, říká jim když se budete chovat špatně tak se přijďte vyzpovídat nebo pro odpustky. Pokaždé když jdu kolem kostela vidím našeho Pána na kříži, vždyť to je totální podprahová zpráva, a říká "pokud se budete chovat jako Ježíš budete trpět !"

Tak to není, že? Ježíše asi mnoho neznáte, že?

Víra pro mě není žádná církev, sekta nebo směr. Ježíš je pro mě velký a nedostižný vzor. Dnes si z něj mnozí tropí posměch nebo zlehčují jeho konání. On přítom ukázal směr, jak správně žít. Pro mě je vzorem v lásce, odpuštění, laskavosti, pokoře, čestnosti a pevných a zásadových postojů. Ukazuje mi jak porazit své velké ego. Naučil mě více děkovat než prosit. Děkuji za článek a přeji hezký den

Děkuji za Váš článek. Tohle mě vždy zaujme, patří to k mému životu. Ze zkušenosti vím, že lidé, kteří žijí dlouhá léta věrně s Bohem (vždy relativně věrně, tedy jde o stotisíckrát opakovanou obnovu věrnosti), jsou lidé zářiví, s neopakovatelně radostnou tváří a duší. (Což vůbec neznamená, že by neprožívali veškerou lidskou slabost, bolesti a životní zkoušky jako každý) A skutečný zázrak je v tom, když je někdo k lidem kolem sebe milosrdný.

Přístup k Bohu je zcela individuální. Svědectví moje není svědectvím pro druhého. Vždy jde o osobní zážitek!

Z přírodních věd Boha nedokážeš, protože věda se týká stvořeného světa a teologie se týká světa spásy. Pokud by byl Bůh prokazatelný v přírodních vědách (jak mnozí z nás usilují), přišel by člověk o jedno Boží zrcadlení, o zrcadlení Boží svobody.

Přístup k Bohu máme zcela individuální. Někdo má rád setkání s Bohem ve společném veřejném halasení, někdo má rád setkání s Bohem ve skrytu. Naše cesty jsou rozličné a na nás záleží, kterou si zvolíme. Ale na jedno bychom si měli všichni dát pozor: Abychom si z našeho náboženství neutvořili kolem sebe val neproniknutelný pro Boha. Je to dnes naše častá bolest.

A k té popisované nešťastné dámě? Někteří z nás tvrdí, že zdrojem našich nemocí je nedostatek naší lásky. Ale fakt je, že šťastný člověk nemarodí. Asi na tom něco bude!

Pane Šimku, to myslíte vážně, že šťastný člověk nemarodí? Řekl bych, že je to spíš opačně - když člověk marodí, necítí se šťastný.

Karma a obdiv. Mým sloganem v tomto ohledu jsou slova jednoho křesťana: Nebýt Ježíše, byl bych ateista. Ježíš je velikánem mravnosti. Bez něj člověk ztrácí životní maják a zůstává osamocen. Společnost bez Ježíše upadá, drolí se a vymírá. Klidně minusujte, ale zkuste o tom i přemýšlet.

Velice pěkně řečeno

Nějak vám nevěřím. Tvrdíte, že svou víru nikomu nevnucujete - tak proč tento článek, v kterém se snažíte přesvědčit čtenáře, jak je bůh dobrý? Pokud křesťanská víra spočívá v osobním setkání s Ježíšem, pak je to nesdělitelné. A vy se to pokoušíte sdělit? To přece nedává smysl i proto, že ti, kteří se s Ježíšem nesetkali, nemohou pochopit, o co jde. A co tak objevného v článku sdělujete, kromě toho, že děláte reklamu Toddu Whiteovi? Že to, jak člověk žije, je výsledkem jeho rozhodnutí a skutků? K tomu opravdu nepotřebuji věřit v boha ani setkání s Ježíšem.

A jak jste se šikovně vyzula ze svého rozvodu. Prý vaše dočasné rozhodnutí. Pěkný alibismus. Takhle se dá omluvit cokoli. Na druhé straně - proč to vůbec zmiňujete? Křesťanům brání v rozvodech církev (co Bůh spojil, člověk nerozděluj, nebo tak nějak), a jestli podle vás nezáleží ani na náboženství ani na církvi, abyste byla křesťankou, pak nezáleží ani na tom, zda jste rozvedená. Neříkáte si ale náhodou - co kdyby na té církvi přece jen nějak záleželo? Myslím, že cítíte rozpor mezi vašimi niterným pocity a potřebou jakési poplatnosti minimálně Bibli a trochu i církvi. Můj názor.

Vím, co máte na mysli, když píšete o setkání s Ježíšem. Několik takových šťastných situací jsem zažil, ale nepotřebuji tomu říkat setkání s Ježíšem ani cokoli v tom smyslu hlásat.

Autorka bezpochyby bude komplikovaná žena, ale kdo z nás není, že? Autorka je sympatická tím, že hledá, že nalézá a opět hledá. A vyvíjí se ve svém poznání věcí diskrétních. Hledá. A to je to cenné! Neřekl bych, že svoji důvěru Bohu někomu vnucuje. Ona ji prostě nabízí. Pro někoho možná při tom příliš jásá. Někomu to vadí. Ale k zamyšlení to zjevně vede...

V tom hledání nemusím s církví ve všem souhlasit, ale ve věcech spásy bych měl svoje poznání s církevním komparovat.