Diskuse

Umíte pozdravit, poprosit či poděkovat za laskavost? Nebo to neděláte?

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
RM

R51e73n98á57t32a 39M98a24x34o10v52á

11. 8. 2018 18:18

dceru, když byla malá, tak jsem učila v tom, že když jsme šly spolu a já někoho pozdravila, tak ona musela taky. Jednou se stalo, že jsem sousedovi (starší pán) řekla ahoj a dcera mu taky řekla ahoj. Musela jsem jí pak vysvětlit, že když je to někdo starší, tak musí říkat dobrý den. Takto jsem jí to učila od chvíle, kdy byla schopná srozumitelně mluvit. Dnes bydlíme jinde a každé ráno při venčení psa potkávám souseda, který odvádí své dítě do školky. My se pozdravíme dobrý den a jeho syn NIC. A on mi nikdy nic neřekne. Nezlobím se na to dítě, ale na jeho otce. Jednou jsem udělala, že jsem souseda pozdravila klasickým dobrý den a klukovi jsem řekla ahoj, ale ten nijak nereagoval. Jeho otec ho napomenul. Tak jsem si říkala, že je to snad trklo. Ani náhodou. Stále se my dospělí zdravíme dobrý den a kluk stále mlčí. Smutné.

1 0
možnosti
zavřít
BŠ

B13o61h27u39m92í54r 67Š90i18m79e49k

11. 8. 2018 17:20

R^

Ano, dochází k odcizování lidí navzájem! Z části je to přirozené. Je nás moc!

Když půjdeme v horách, které nejsou turisticky exponované, budeme se všichni ochotně zdravit, protože potřebujeme alespoň orientačně vědět, co od toho, koho potkávám, mohu očekávat. Když jsme scházeli z túry v Rakousku, pozdravila nás mladší turisty stařičká babka "Grüss Gott!" Zastyděli jsme se a pak jsme zdravili též. Vytratila se nám lidskost! Když k nám přijeli naši synovci na společnou zahradu, museli jsme zdravit my starší. Časem si mladí navykli. Odcizení Pražáci zase patřili do rodiny.

Je nás moc? Proto jsme tak vzájemně agresivní? Díky mailování a esemeskování jsme zapomněli komunikovat? Nevím. Vím jen, že se ochuzujeme příliš o mnoho!

:-)

1 0
možnosti
zavřít

Hana Rebeka Šiander

  • Počet článků 622
  • Celková karma 14,51
  • Průměrná čtenost 3868x
Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

');
//-->

Seznam rubrik

Co právě poslouchám

Oblíbené blogy

Oblíbené knihy

Oblíbené stránky

Nepřehlédněte