Potkal jsem za studií mnohé ženy, které se mnou flirtovaly a strávil jsem s nimi, očividně zamilován, mnoho hodin. Po vyznání jsem byl vždy odmítnut. Jedné jsem se ptal, proč to dělají, proč mnohé se mnou flirtují, přestože od začátku ví, že se mnou nechtějí nic hlubšího mít. Řekla mi, že si nemůžou pomoct, že chtějí kamaráda na pokec, zároveň být obdivovány (zamilovaným blbcem). Takže tak, paní Rebeko. Tomu se pak říká pošramocené sebevědomí. Nevěřím tomu, paní Rebeko, že jste ve svém životě nikdy takového zamilovaného blbce neměla. Takže byste měla pochopit, proč mnozí, odmítnutími "spálení" muži nemají odvahu vyznat lásku.

Dodávám, že láska ke mně nakonec přišla...(a potvrdila mi, že výše popsané udělají v životě téměř všechny ženy....a pak se vyznávejte). Až poté jsem se paradoxně dozvěděl od jiných žen, že byly do mě zamilovány....

Já si dovolím navázat na příspěvek pana Pavla H. dole. Myslím, že hodně, ne li většina z nás mužů v našem mládí zažila nějaké to odmítnutí. Pokud se to stalo jednou, tak si chvilku člověk lízal rány, ale pak se otřepal a šel do toho znovu. Pokud se to ale stalo dvakrát po sobě, a ještě k tomu dost neotřelým způsobem od dotyčné (taky se někdy stane), tak to jistě na velmi dlouhou dobu zatřepalo i s tím nejotrlejším mladým. Ono poznat, jestli chemie funguje vzájemně, není někdy zrovna snadné. A dnes, kdy už neplatí staré "pravidlo" typu "je jenom na muži, aby vyvinul inciativu" to jistě platí i v opačném gardu.

Odmítnutí může mít drastické následky pro sebevědomí.

Řekněte také, jaký byl před těmi lety Váš vztah k těm, kteří se teď svěřili, že Vás milovali. Opětovala by jste v té době lásku konkrétního ctitele nebo by Vám byl jenom pro smích?

..a bude hůř.. metoo.

Znám podobné případy, kdy na srazu po maturitě nebo po vysoké škole po x létech se některá dívka, vlastně již dlouho žena, dozví, že ji ten či onen spolužák tajně miloval. Neznám případ, že by se to dověděl muž. Opačná situace nemůže nastat? Nebo přiznání by bylo ponižující? Nevím.

Nic není ztracený čas....

Nikdy není pozdě a nebýt života, který jste prožila, tak by možná nevznikla ani jedna z těch krásných knih co jste napsala, nebo ještě napíšete.

Moudré... ale asi se k tomu musí každý dopracovat sám...

Zdravím, paní Klímová,

děkuji za Váš názor.

Máte pravdu.

Ale i tak jsem chtěla svým článkem povzbudit muže, aby se nebáli, byli romantičtí, odvážní a bojovali za lásku (možná) svého života Kdo ví?

Přeji příjemný večer, H. R. Šiander

Inu, po aférách typu MeToo, aby se muž bál na ženu vůbec pohlédnout...

Pěkný večer, pane Faltýne,

to si nemyslím...

Je přeci rozdíl mezi tím, když se muž ženě svěří romantickým způsobem s tím, že ji celá léta tajně miluje a zeptá se, zda má nějakou naději, NA ROZDÍL od toho, kdy ji začne nepříjemnými, nechutnými a oplzlými způsoby slovně či fyzicky obtěžovat.

Já bych to tak černě neviděla!

Mějte se pěkně, H. R. Šiander