vše je otázkou priorit, když člověku o něco opravdu jde, musí slevit v jiné sféře protože úplně všechno v životě mít nemůžete takže bez kompromisů to nejde

každý svého štěstí strůjce a největší štěstí je být samostatná nezávislá zenská která si chlapy vybírá podle jiných kritérií než s myšlenkou nato, jestli ji dotyčný zabezpečí

Žena na prahu 40tky by, hlavně už pokud tedy děti vůbec chce, měla být dávno matkou.

Pokud nechce, nic jí nenutím, její volba.

Ale odkládat rodičovství do takto pozdního věku je nerozum a nenažranost...

PS:zapomněl jsem,bavím se obecně ,to není ad hominem..

Vaše osobní důvody neznám,jen si prostě myslím že vhodný biologický věk pro rození dětí rozhodně není 40, s tím nic nenadělá jakýkoliv společenský diskurz,trend nebo dokonce přání

Nesouhlasím s tím, že samotní muži nejsou divní. Jsou divní - v žádném případě není normální být sám bez ohledu na pohlaví - společnost tomu dala i jméno - starý mládenec a stará panna. Někdy se to ale tak nějak přihodí "samo" - prostě člověk může investovat do vztahu celého sebe sama a skončí to fiaskem. A roky jsou fuč. Prostě někdo si za to může sám, někdo má jen smůlu.

já myslím, že teď už to divné není.. mám přátele v Itálii, to jsou lidi mezi 40-50 a jsou single bezdětní, ženy, muži a divní rozhodně nejsou ;-)

No prostě nemáte na to mít vztah. Proč jste si začínala s troubama, se kterýma jste nevydržela? Proč jste nevydržela s mužem, kterého jste si vážila? Proč jste neinvestovala trochu ze svého já? Myslíte, že vše může být jen jak si to představujete? Chápete, že celoživotní vztah nemůže být bez kompromisů? Pokoru, pokoru...!

Uvedu citací "Jestliže nastalo loučení, byla jsem to já, kdo dával sbohem jako první. ..... " a dále "..... domnívám se, že všechny vztahy v mém životě skončily proto, že muži nezaujali svou roli muže, která jim náležela."

Milá Rebeko, tyhle věty o Vás vypovídají mnohé. Ta druhá o tom, že zřejmě máte na muže očekávání mimo realitu. A zapomínáte na jednu hlubokou myšlenku z Hrubínovy Krásky a Zvíře "Milující žena umí udělat krásným muže, kterého opravdu miluje." Anebo na jinou moudrost, která říká "Muž je takovým, jak mu žena dává najevo, že jej vidí."

A ta první věta citátu naznačuje, že Vy sama o své ne zcela správné roli ve vztahu víte a raději utíkáte jako první, abyste sama sobě zachovala dekorum, že to nebudete Vy, kdo dostane "kopačky" a budete mít pocit méněcennosti.

Vím o čem mluvím - také jsem jednou (jedinkrát) udělala stejnou hloupost a hledala stejné důvody pro své rozhodnutí, jako Vy.

Stehlíková J. Vy jste vážně případ. Můžete mi prosím vysvětlit, proč máte nutkavou potřebu neustále v diskusích u každého článku, který se týká dětí, obhajovat svoje stanovisko, svůj postoj, svůj život ? Nepřijde Vám to nápadné ? V čem se tady jako furt utvrzujete ? ... né nadarmo se říká, že nejurputnější a nejnaléhavější obhajobou potřebuje lež. To aby se jí dalo uvěřit. Pravda se hájit nemusí, ta prostě je.

A vy v diskusích obhajujete postoje někoho jiného?

Tak mě napadlo, že paní Šiander tu napsala blog, který hodně vypovídá hlavně o ní samé. A možná dráždí některé z nás něčím, nějakým tématem, co vidíme v tomto blogu, ale sami si s ním taky nemusíme vědět rady. A protože paní autorka toto téma hodila do prostoru, tak to dostává z první rány od nás některých, protože oslovila něco v nás samých.

Možná je to o tom, že někteří z nás, tedy já určitě, mají nějaká osobní témata nezpracované. Je otázkou, zda tato některá témata jsou vhodné pro zveřejnění, či spíše naopak pro zpracování, třeba s pomocí přátel, či odborníka. Tím nemyslím nic hanlivého.

Jsem taky rád, že nepíšu blogy, protože některé reakce se mohou zdát přísné, svým způsobem až kruté, ale také možná i inspirativní, např. otázky, zda třeba něco já sám nedělám špatně (aniž to musí znamenat, že jsem špatný).

Blogy klidně začněte psát, řekl bych, že diskuse jsou skvělou školou, aby se jeden naučil psát tak, aby si uměl vždy vše obhájit

Trochu mi to pripomína ošúchaný vtip o hlásení v rádiu: Pozor! Pozor! Na diaľnici jazdí jeden blbec v protismere. A v jednom aute si vodič povie: Keby len jeden, ale všetci...

Článok vnímam ako z núdze cnosť. Jedno príslovie hovorí: Zmeň seba, a zmeníš celý svet. To znamená, že svet je viac-menej stále rovnaký, len sa mení jeho vnímanie v závislosti od vnútorného nastavenia toho-ktorého človeka...

Stav pisateľky by sa dal charakterizovať jednoducho: ako mierna depresia či únava zo života. Ale v súčasnosti sa toho dá pomocou odborníkov bez väčších problémov zbaviť. A vôbec to nemyslím ako vtip...

Váš příspěvek mi připomněl jednu muzikantskou historku: Lázeňský orchestr provede svůj kousek. Do nastalého ticha dohraje klarinetista ještě tři takty, a pak ohlásí publiku: "ale já jsem byl dobře!"

Kdybych občas nepřečetla jiné vaše články, asi bych přemýšlela. Sama vychovávám (starší dcera letos odletěla do světa) 2 děti s přesvědčením, že je to stabilnější než "hledat" nové tatínky...

U vás mám ovšem pocit, že je to jen další z blogů o tom jak jste něco reklamovala...