Nevhodné dárky, které se fakt nepovedly

27. 12. 2022 0:50:32
Během svého života jsem opakovaně dostávala nevhodné dárky, ze kterých jsem neměla radost. Dárci se zkrátka nestrefili. Občas jsem se cítila trapně, byla v šoku. A jsou věci, které byste nikdy dávat neměli. Jaké? Přináším seznam!

Každý rok je vánoční čas také obdobím dávání a přijímání dárků. Ruku na srdce – bez dárků pod stromečkem by to nešlo. Někdy se to obdarovávání podaří, jindy ne. Když se zamyslím nad vánočními dárky (dovolila jsem si připojit i dárky obecně, které jsem dostávala jak pro radost, tak k narozeninám i jmeninám, protože o nich další blog psát již nebudu), mám dojem, že se to v mém případě mnohdy nepovedlo.

Kladu si otázky: „Proč často dostávám dárky, které jsou mi k ničemu? Vánoční dárky, ze kterých nemám žádnou radost? Dárky, ze kterých jsem byla před dárci rozpačitá a někdy se dokonce trapně styděla, co mi to darující udělali?“ Odpovědi se dočtete v závěru tohoto blogu.

Je až neuvěřitelné, co všechno jsem během svého života dostala za dárky! Nyní, s odstupem času, mi to přijde už legrační. Ale v době, kdy jsem dárky držela v rukou, jsem byla emočně rozpolcená, šokovaná, zahanbená, někdy i rozzlobená a často zklamaná.

V závěru roku bychom se měli bavit a smát. Už o nic nejde. Rok je za námi. Doufám, že se tedy i vy čtením mého blogu pobavíte a vzpomenete si na své nevydařené dárečky. Anebo jste dokonce i vy sami něco podobného milovanému člověku darovali? V tom případě by mohl být můj blog pro vás „zrcadlem“ (zpětnou vazbou), kterou vám nejspíš obdarovaní neposkytli.

Proč? Věřte mi, do toho se nikomu nechce! Ale ono se hodně lidí ani neptá. Taktně mlčí a doufají, že to nějak projde. Pak přijdou další Vánoce a katastrofa se opakuje a my jsme nešťastní.

A tak jsem sedla k notebooku a dala do kupy seznam 18 nejvíce nevhodných dárků. Pojďme na to!

DÁRKY, KTERÉ SE FAKT NEPOVEDLY

1) ENCYKLOPEDIE A ATLASY, ABY SE UČINILO ZADOST ČLENSTVÍ V ČTENÁŘSKÝCH KLUBECH

Od své matky jsem rok co rok po mnoho let dostávala různé encyklopedie (např. encyklopedii ptáků či anatomii člověka), atlasy světa, nebo rozmanité publikace o hlavním městě Praze. Všechny knihy byly v luxusním provedení, na křídovém papíru s krásnými kresbami a nádhernými barevnými fotografiemi. Každá z knih stála kolem 2.000 až 3.000 Kč. Někdo by měl z takových dárků radost, ale problém je v tom, že jsem nikdy nejevila žádný zájem (vyloženě nula!) o ptáky, zeměpis či anatomii.

Publikace o Praze jsem začala dostávat v době, kdy už jsem v ní žila. Jenže když už v nějakém městě bydlím, nepotřebuji dostávat každý rok luxusní knihy o něm! Nikdy jsem se ani slůvkem nezmínila, že bych něco takového chtěla. Tyto drahé vánoční dárky jsem dostávala v 90. letech, kdy dát 2.000 či 3.000 Kč za knihu, bylo nad náš rodinný standard. V době, kdy jsem neměla boty či potřebovala nové kalhoty, na které nebyly samozřejmě peníze... Naprosto jsem nechápala matčino chování! Budiž řečeno, že jsem nikdy žádnou z knih nečetla a neměla z nich ani radost. Až po letech jsem zjistila, že matka je členem dvou knižních klubů, jejichž podmínkou je, že si čtenář s klubovou kartou musí jednou ročně koupit jakoukoliv luxusní publikaci. Dárky si tedy moje matka „odbyla“ členské podmínky.

2) KNÍŽKY, KTERÉ JSTE SI KOUPILI, PŘEČETLI A UŽ JE NECHCETE

Jednou jsem dostala od kamaráda dvě knihy, které si nedávno koupil. Přečetl je a pak se rozhodl, že je nechce. Když se přiblížily Vánoce, dostala jsem je zabalené jako vánoční dárky. Možná se zeptáte, jak jsem to poznala? Knihu novou od přečtené poznáte snadno. Má zohýbané listy a v ořízce to je vidět, také je ohmataná na některých stránkách i papírovém přebalu a chybí jí bezvadný lesk, kterou mají jenom nové knihy. To, že nejsou knihy nové, jsem si potvrdila i tím, že se kamarád prořekl. O autorovi horlivě mluvil a chválil jej. Já jsem však svůj názor, že nemám příliš v lásce současné české autory a tudíž je nečtu, neskrývala. Když jsem si tedy vybalila pod stromečkem tyto dvě knihy, hned mi bylo jasné, že kamarád „pročistil“ svou knihovnu.

3) NEDÁVEJTE OKULTNÍ KALENDÁŘE KŘESŤANŮM!

Od dobrého přítele jsem dostávala každé Vánoce nádherné dárky a vždycky mi udělal radost. Ovšem jednou se skutečně sekl! Mně, křesťance, dal okultní kalendář! Byl nádherně provedený, ale když věříte v Boha a Bibli, není těžké si přečíst, že jakákoliv okultní kniha či věc jsou v Božích očích ohavností a tudíž hříchem (dokonce tím nejtěžším). Dárek putoval po rozbalení do papírového kontejneru.

4) FIREMNÍ A REKLAMNÍ PRESENTY VAŠÍ ČI JINÉ FIRMY NEJSOU PRAVÉ DÁRKY

Můj exmanžel mě kdysi dávno pod stromečkem překvapil MP3 přehrávačem. Bylo to v době, kdy to byla na českém trhu novinka. Háček byl ale v tom, že se jednalo o MP3 přehrávač, který nabízela firma, ve které manžel pracoval všem novým zákazníkům a klientům jako present. Logo firmy vyryté na přehrávači hovořilo jasně. Můj tehdejší manžel byl dobře finančně zajištěný muž a absolutně jsem nepochopila, proč mi musí dávat něco, co si vyzvedl ve firmě v marketingovém oddělení zdarma. Byla jsem v šoku! MP3 se mi tak zošklivil (i když uznávám, že za to ten přístroj nemohl), že jsem na něj nikdy po vybalení nesáhla.

5) SPODNÍ PRÁDLO? MÁLOKDY SE STREFÍTE...

Ke svým prvním jmeninám, které jsem slavila s rodinou svého manžela, jsem od své švagrové dostala černé spodní prádlo. Byl to střih tanga. Kalhotky byly vyrobeny z umělé krajky. Čtenář, který se v tomto sortimentu dámského prádla vyzná, ví velmi dobře, že se jedná o takové malé krajkové nic. Takže když jsem si rozbalila maličký balíček a vypadl kus černé krajky, nikdo z rodiny netušil (tedy kromě dárkyně), o co jde. Pro mě to byla také první tanga v životě. Takže jsem zprvu nechápala, co jsem to vlastně dostala. Manžel, tchán, tchýně a také další nezletilá švagrová – ti všichni se horlivě zajímali a dožadovali se odpovědi - co jsem to dostala. Tak jsem to malé krajkové zvedla do vzduchu a roztáhla na světle Božím. Když mi došlo, o co jde, zrudla jsem v trapných rozpacích nejen v obličeji, ale i na celém těle! Absolutně by mě nenapadlo, že něco takového dostanu! A už vůbec bych nikdy nic takového nedala nikomu, kdo absolvuje tradiční veřejné rozbalování dárků před celou famílií.

Krajkové spodní prádlo jsem dostala ještě jednou v životě o mnoho let později, a to od svého přítele, ale nestrefil se. Vybral prádlo o dvě čísla větší a střih, který bych nikdy nenosila. Jednalo se o velice drahé a luxusní prádlo z italského obchodu, které stálo několik tisíc. Prádlo jsem mu s trapnými rozpaky vrátila a on s ním, rovněž s trapnými rozpaky, odešel. Naštěstí se nezlobil. Pochopil však, že to byl omyl a už to nikdy nedělal.

6) SLIBY, KTERÉ JSTE SLÍBILI A NIKDY NESPLNILI

Třikrát jsem dostala jako dárek k Vánocům (narozeninám) příslib, že něco dostanu. Nebyl na to čas a prostor v den obdarovávání. Jednou to měly být boxerské rukavice, podruhé šlapací kolo a největším slibem byl zájezd do Jisraele.

O prvních dvou příslibech věcí musím poctivě přiznat, že můj tehdejší přítel často zapomínal. Nebyl to jeho záměr, ale měl toho zkrátka hodně, na co myslel. Občas se za svoji zapomnětlivost upřímně a v rozpacích omlouval. Takže když uplynul půl rok od slibovaných boxerských rukavic, pochopila jsem, že jsou nenávratně v trapu. Budiž řečeno, že jsem si během půl roku na několika trénincích boxu ujasnila, že tohle není sport pro moji konstituci a na splnění přání jsem netrvala. Na bicykl jsem se skutečně těšila, ale stále jsme nákup odkládali, protože jsem bydlela v malých pronajatých bytech, u kterých nebyl sklep, kolárna a ani výtah. Dohodli jsme se, že tahat kolo do pátého patra domu bez výtahu, je nesmysl. Když jsme se poté rozešli, došlo mi, že si na bicykl budu muset ušetřit...

Co se týká toho posledního, o tom se musím zaručeně zmínit. Můj tehdejší snoubenec mi vyrobil na počítači krásný barevný poukaz s jisraelskou vlajkou a modro-bílém provedení v barvách státu, kterým mi sliboval zájezd do Jisraele. Dar jsem přijala s rozpaky, ale potlačila jsem je a vykouzlila na rtech úsměv. Snoubenec mě mnohokrát ujišťoval, že tam spolu pojedeme. Začala jsem mu věřit, že to snad myslí vážně. Postupem času jsem ale pochopila, že snoubenec je „slibotechna“. Sliboval spoustu věcí, fabuloval, a když měl dojem, že si toho nevšimnu, tak lhal. Jak se říká v přísloví: „Slibem nezarmoutíš.“ Jak to dopadlo? Nikdy se zájezd do Jisraele nekonal a já jsem byla samozřejmě zklamaná.

7) VĚCI, KTERÉ JSTE SLÍBILI DÁT UŽ DŘÍVE, NEJSOU DÁRKY

Několikrát se mi stalo, že se mě někdo zeptal, zda chci nějakou věc či knihu, kterou dotyčný nechtěl. Byla to věc či kniha, které by se mi hodily a tak jsem uvítala, že ji dostanu. Člověk, který mi věc slíbil dát, mi také řekl, že je rád, že věc nemusí vyhodit a že bude „sloužit“ dál. Někdy jsem si dokonce vyslechla, „jak je skvělé, že se té věci konečně zbavím.“ Oboustranná spokojenost, řekla jsem si. To je fajn! Pak jsem však věc či knihu dostala zabalenou jako vánoční dárek. Byl to šok.

8) PADĚLKY, KTERÉ SE TVÁŘÍ JAKO LUXUSNÍ DÁRKY

Jednou jsem dostala od přítele propisovačku značky Parker. Přítel se při předávání dárku tvářil velice podivně. Skoro se zdálo, jako kdyby ho sám vyrobil! Čekal, jak budu reagovat, až si dárek rozbalím. Propisovačku jsem si prohlédla a přítel zasvěceně vysvětloval, že až pojedu na autogramiádu s knihami, budu potřebovat kvalitní, luxusní a značkovou propisovačku. Z dárku jsem měla radost, ale ta trvala krátce. Po čtyřech měsících jsem zjistila, že mi z propisovačky vytéká náplň! Naštěstí mi vytekla doma jen na stůl a nic nezničila. Odnesla jsem tedy propisku i s krabičkou do obchodu, o kterém jsem si myslela, že by z ní mohl dárek pocházet. Prodavačka mi vysvětlila, že tato propisovačka není velice pravděpodobně originální Parker. Jednak bych dostala od přítele paragon (ten však neměl!?) a pak záruční list, který sice v krabičce byl, ale nebyl vyplněn a orazítkován. To vždy u tak drahého dárku prodavačky dělávají. Jenže v tomto případě vyplněn nebyl a jednalo se tedy o bezcenný list papíru. Prodavačka mi radila, že pokud nechci riskovat vytečení náplně z nekvalitní propisovačky do kabelky či na oblečení, abych dárek vyhodila. Radost z dárku, patrně z vietnamské tržnice, jsem s velkým zklamáním a pocitem oklamání vyhodila do koše.

V souvislosti s tím jsem si vzpomněla, jak se mi přítel kdysi dávno chlubil nákupem několika padělků, kterými ohromoval lidi během jízdy metrem (např. padělanými luxusními hodinkami Rolex). Každý, kdo ale má na pravé luxusní hodinky Rolex, které stojí několik stovek tisíc korun, nejenže pozná pravé od padělaných, ale také nebude velice pravděpodobně jezdit ani metrem...

9) VÝHRY Z KŘÍŽOVEK, LOTERIÍ A TOMBOL NEJSOU DÁRKY

Několikrát jsem byla svědkem, jak se mi někdo z okolí chlubil, jak a co vyhrál. Jednou to byl fén, jindy kosmetické balíčky. Radovala jsem se se šťastným výhercem. O to větší šok jsem utrpěla, když jsem si o Vánocích rozbalila výhru. Mám psát, že jsem z toho neměla ani trochu radost a připadala jsem si tak nějak podvedená?

10) DÁREK, KTERÝ BYL PŮVODNĚ DÁRKEM PRO NĚKOHO JINÉHO

Jedny Vánoce jsem byla svědkem něčeho, co mě skutečně šokovalo. Můj přítel mi daroval jako jeden z mnoha dárků knihu. Problém byl v tom, že jsem ji už dávno měla a proto byla moje reakce poněkud vlažná. Přítel se mě ptal, proč nemám radost. Přiznala jsem, že už ji mám v knihovně. Přítel navrhl řešení. Společně půjdeme knihu vrátit a místo ní si vyberu jinou. Usmála jsem se a potěšilo mě, jak laskavý a chápavý je můj přítel. O to větší šok nastal, když jsme knihu v knihkupectví vrátili a můj přítel řekl, že místo ní vybere jinou, tentokrát pro svého přítele!

11) SVATEBNÍ ŠATY NEJSOU DOBRÝM DÁRKEM!

Když se blížil termín mé svatby, přišla ke mně na návštěvu kamarádka a vylovila z tašky igelitovou tašku. V té byly saténové šaty dvou barev, ozdobené velkými skleněnými korálky. Šaty měly hluboký nabíraný výstřih, byly na ramínka a délka končila v půli lýtek. „Koupila jsem ti svatební šaty! Myslím, že se ti budou líbit!“ řekla nadšeně kamarádka. V tom okamžiku, kdy to řekla, jsem totálně ztuhla a měla jsem co dělat, abych to zakryla, opanovala se a vykouzlila alespoň rozpačitý úsměv (když už nic jiného). Někdo by to považoval za velikou poctu! Ale já? Já ne. Zklamání bylo obrovské! Kamarádka mě dostala do velice nehezké situace a já hledala způsob, jak z toho elegantně vybruslit. V čem byl problém? Nejenže kamarádka neměla vkus a nedokázala se obléct, ale také neznala můj vkus. Šaty byly v barvách, které mi neslušely, na ramínka (což při mé subtilní postavě až vyhublosti, kdy se mi rýsují kosti pod kůži, vypadá strašně) a délku do půli lýtek nesnáším, protože mi nesluší. Obrovské kamínky se blyštily do dálky několika metrů. Kamarádce se to evidentně líbilo, ale mně to připadalo jako dílo „od kolotočářů“. Kamarádka mi prozradila, že šaty zakoupila na internetu v levném e-shopu. Ruku na srdce, pokud máte kamarádku, která vás dobře zná od dětství a máte stejný vkus, pak snad, ale jinak je vše ostatní vyloučené. Když pominu, že jsem vyučená švadlena a k tomu absolventka několika kurzů Asociace vizážistů a stylistů... Ne, to se nemohlo nikdy podařit!

12) PERLIČKY, OLEJE ČI KVĚTINKY DO KOUPELE, KDYŽ MÁTE SPRCHOVÝ KOUT?!

Několikrát v životě jsem dostala nejrůznější maličké, krásné a voňavé věcičky, které jsou určeny pro potěšení do koupele ve vaně. Je to zcela jistě dobrý nápad. Ovšem pokud bydlíte jako já v garsonce či bytě 1+1, pak je na 95 procent jisté, že vanu mít nebudete. Jenom sprchový kout. Jak známo, tam jsou vám tyto voňavé věcičky na nic.

13) KNIHY V CIZÍM JAZYCE, KTERÝ NEOVLÁDÁTE

Letos jsem dostala poprvé v životě knihu, kterou si nemohu přečíst. Je to odborná publikace o mém oblíbeném malíři, ale.... Je v italštině. Jenže já italsky neumím ani slovo a nemám ani v plánu se ji učit. Nikdy jsem o ničem takovém ani neuvažovala a rozhodně nemluvila. Pokud člověk dostane dárek, jehož hlavní funkce je nepoužitelná (např. knihu, kterou si nemůžete přečíst), je to dárek na nic.

14) KABELKY, KORÁLE, NÁUŠNICE A MÓDNÍ DOPLŇKY OBECNĚ JE TĚŽKÉ VYBRAT

Je to malé, barevné, zářivé a také cenově dostupné. Patrně se to jeví jako perfektní dárek, ale pokud neznáte vkus, barevný typ a celkový styl obdarovávané osoby, nestrefíte se a váš dárek se brzy objeví jako dar v charitativním obchůdku. Stalo se mi to tolikrát, že by mě překvapilo, kdyby se někdo strefil.

15) U PARFÉMŮ A TOALETNÍCH VOD JE NEMOŽNÉ SE STREFIT

Parfém jsem dostala v životě třikrát od tří různých mužů. Ani jeden z nich se nestrefil. Jednou jsem dostala celosvětově známý parfém N°5 od Coco Chanel. Udělal mi obrovskou radost! Ale v době, kdy jsem jej dostala, mi nebylo ani třicet a nedokázala jsem jej ocenit a využít. Tato vůně je sice krásná, okouzlující, ale zároveň silná, kořeněná a těžká. Dle mého se hodí spíš do divadla a na večerní společenské akce (na které jsem však nechodila) a také pro ženy zralé, v těch nejlepších letech. K dívkám a slečnám mladého věku se nehodí. Už na ni věk mám, ale nemám zase parfém.

Druhý parfém značky Calvin Klein jsem dostala od manžela, ale nestrefil se. Koupil mi slaďoučký květinový parfém, ale ty já nesnáším.

Třetí mi daroval přítel, značku si již nepamatuji, ale byl také sladký a zase to bylo vedle. Všechny jsem „vystříkala“, ale trpěla jsem u toho. Většina mužů testuje parfémy na sobě, což je ovšem obrovská chyba. Parfém na muži voní totiž naprosto jinak, než na ženě. Rovněž na každé ženě bude různý parfém vonět jinak.

16) DÁRKY V BARVÁCH, KTERÉ OBDAROVANÝ NESNÁŠÍ

Celý svůj život nesnáším růžovou barvu. A přesto jsem často během svého života dostávala dárky v růžovém provedení. Hodně to dělává moje matka. Když jsem jí to vysvětlovala asi posté, už mi došla síla a trpělivost, a rezignovala jsem. Matka to konečně po víc jak 40 letech mého života snad už konečně pochopila, ale protože ona sama růžovou miluje, tak se občas urve a dárek k narozeninám zabalí do růžového balicího papíru a omotá růžovou mašlí. Upřímně? Už když to vidím, tak nemám chuť na to sáhnout, ať už se uvnitř skrývá cokoliv! Mám dojem, že mi to dělá matka naschvál, aby mě naštvala. Vnímám to mírně a slušně řečeno jako necitlivý přístup, jak mě zaručeně rozčílit a dokázat mi, že mě absolutně nerespektuje. Pokaždé trpím a radost se nedostaví nikdy.

Stejné zkušenosti má kamarádka, která nesnáší pro změnu fialovou. Doma nic ve fialové barvě nemá, ve svém šatníku nenajdete žádné oblečení, módní doplněk či boty ve fialové barvě. Proč? Nesnáší tuto barvu! A přestože to její rodina ví, obdarovává ji dárky ve fialové barvě.

Prosím pěkně, moji milí čtenáři, pokud víte, že někdo z vašich blízkých a milovaných nesnáší nějakou barvu, nedávejte jim žádné dárky v této barvě. Na 100 procent je jasné, že se vašich dárků zbaví, jakmile za vámi zapadnou dveře po vánoční návštěvě.

17) NEKVALITNÍ A DEFEKTNÍ DÁRKY JSOU HODNĚ NEŠŤASTNÉ

Nikdy nezapomenu na prarodiče mého exmanžela. K druhým Vánocům po svatbě jsme dostali obrovský a těžký vánoční dárek. "Co to asi bude?" říkali jsme si s manželem. Objevili jsme nádherné saténové povlečení v královské modři. Byli jsme tak nadšení! Ovšem manžel podotkl, že tomu nějak nerozumí. Když jsem se zajímala, co mu na tom nesedí, řekl, že babička s dědečkem nakupují pravidelně u Vietnamců na tržišti.

Povlečení jsem vyprala na doporučovanou teplotu, což bylo 40° C, v pračce. Když bylo suché, absolutně se nemačkalo, nemusela jsem jej žehlit (což jsem zajásala) a s chutí jsem převlékla dva polštáře a dvě péřové deky do nového. Vypadalo to luxusně a nádherně! Měla jsem velkou radost.

Problém však byl, že když jsme se každé ráno probudili a sprchovali, tekla z nás modrá voda. Moje bílá saténová noční košilka už nebyla po jedné noci zářivě bílá, ale světle modrá. Naše těla byla lehce modrá! Vypadali jsme tak trošku jako začínající šmoulové! Hodně nás to zaskočilo a pobavilo.

Vyprala jsem povlečení ještě jednou a znovu, ale stále pouštělo barvu. S manželem jsme rezignovali na to, abychom žili životem šmoulů a vánoční dárek vyhodili do popelnice. Poučení? Defektní a nekvalitní vánoční dárek vám přinese jenom zklamání, i když se tváří jako luxusní a krásný. Je to škoda peněz.

18) DÁREK, KTERÝ BYL URČEN MILENCE, NEDÁVEJTE PŘÍTELKYNI ANI MANŽELCE!

Jednou se mi stalo, že jsem dostala od přítele nový mobil. Můj starý mobil nečekaně odešel a přítel mi v řádech hodin nechal doručit nový. Když jsem otevřela krabici, objevila jsem kromě nového mobilu, záručního listu, návodu a kabelů, průkazku do solárka. Podivila jsem se! Nechápala jsem, proč mi dává přítel průkazku do solárka v centru Prahy, když ví, že do něj nechodím. Navíc jsem měla za sebou odstranění pih na kožním oddělení v nemocnici. Solárko, ale i opalování jsem měla kožní lékařkou vyloženě zakázáno. Tohle všechno přítel věděl.

Nový mobil byl navíc růžový! A tu já fakt nesnáším. Tak jsem ani nějak nechápala, proč mi dává mobil v barvě, o které ví, že nemám ráda. Ale tohle jsem se rozhodla přejít. Snažil se, jednal velice rychle, určitě mi chtěl udělat radost.

Když přítel volal a zajímal se, zda mi udělal radost, řekla jsem, že ano, protože moji situaci rychle vyřešil. "A co ta karta do solárka?" zeptala jsem se nejistě. Přítel chvíli nechápal, rozpačitě mlčel a překotně přemýšlel, co odpovědět. "Jo, aha, tahle karta! Jasně, ta je pro tebe! Chtěl jsem ti udělat radost!" řekl přítel a rozloučil se.

Něco mi na tom nesedělo a tak jsem se vydala do solárka, které vydalo onu kartu. Když ji obsluha načetla, bylo mi řečeno, že jsem vyčerpala všechny návštěvy kromě tří. Rozloučila jsem se a v šoku odešla na vzduch. Došlo mi, že mobil, který přítel tak rychle sehnal, už měl v záloze, ale ne pro mě, pro nějakou jinou. Karta do solárka patřila jeho milence. Už dlouho jsem to tušila... Dámy, zažily jste něco tak trapného?!

CO NAPSAT ZÁVĚREM?

Jak je vidno z mého blogu, aby dárky udělaly obdarovanému radost, musí splňovat základní kritéria. Především bych podotkla, že je nutné dodržovat pravidla společenské etikety. Kdo nečetl žádnou knihu od mistra etikety Ladislava Špačka, vřele doporučuji! I dárky mají svá pravidla a Špaček se jimi rozhodně zabývá.

Jedním z nejdůležitějších kritérií je, abyste toho, komu hodláte dárek darovat, znali – jeho vkus, módní i životní styl celkově, oblíbené vůně či barvy. To je dle mého základ. Domnívám se, že to je hlavní příčinou, proč jsem dostala během svého života tolik dárků, které se nepovedly.

Další podstatnou věcí jsou peníze. Rozumím, že mnoho lidí nechce obětovat příliš mnoho peněz a tak raději sáhne po něčem, co má doma a nechce to. Myslím, že i to se dá, ale nesmí to být firemní present vaší firmy či výhra v tombole, kterou jste se všem kolem chlubili! Já bych však ani po takové věci jako dárku nesahala. Přeci jenom to byl dárek či věc, kterou jste si koupili vy sami, a bude velká náhoda, když se touto věcí strefíte do vkusu jiného člověka.

Ve svém životě jsem dostávala dárky od různých lidí, byli rozmanitého vzdělání, vkusu i věku. Společné pro ně bylo často to, že se snažili vypadat jako ti skvělí dárci, při tom však jejich dárek tomu neodpovídal. Zkrátka a jednoduše ze sebe dělali lepší lidi, než ve skutečnosti byli.

Pokud se domníváte, že to dárci nevidí a neprokouknou, mýlíte se! Dřív nebo později se to stane. Zklamání je o to větší a vy se budete jevit jako hlupáci a podvodníci k tomu.

Pěkný dárek je samozřejmě o penězích. Tím, že do dárku investujete, částečně ukazujete, jak moc vám na člověku záleží. Jistě, malá kytička z ručně natrhaných fialek v lese udělají velkou radost, ale pokud nosíte své přítelkyni či manželce jenom květiny, které vás nestály ani korunu, brzy budete budit dojem lakotného člověka. Občas to chce i květiny, do kterých budete investovat pár stovek. Věřte mi, vaší ženě to udělá radost!

Důležitý je také nápad. Dostala jsem během svého života pár dárků, které nestály mnoho korun, ale byly zakoupené s láskou člověkem, který mě znal a věděl, co se mi líbí a co ne. Takové věci mám dodnes. Udělaly mi obrovskou radost a stále se z nich raduji.

Pokud jste se někde v mém článku „našli“, a řekli, „Jejda, to dělám taky,“ přiznejte si to, popřemýšlejte o tom a už to nedělejte. Nepřineslo to radost mně a velice pravděpodobně to neudělá radost ani dalším lidem. Ale předstírat to mohou.

Dárky, ať už vánoční, narozeninové či příležitostné, jsou skvělou příležitostí, abyste obdarovanému udělali radost a potěšili ho. Vhodně zvoleným dárkem rozzáříte tvář člověka radostí a štěstím. Jsem přesvědčená, že to není těžké, jen nesmíme být sobci a musíme myslet na druhé víc, než na sebe. Milovat je víc, než sebe. Milovat je víc, než své peníze.

Krásné vánoční svátky a už žádné nevhodné dárky vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Autor: Hana Rebeka Šiander | úterý 27.12.2022 0:50 | karma článku: 30.46 | přečteno: 8395x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 756 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 16.46 | Přečteno: 217 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 49 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 141 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 19.50 | Přečteno: 254 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...