Jak jsem na zahrádce našla ochrannou známku motokola z roku 1920

30. 05. 2022 19:10:00
Během práce na zahrádce jsem objevila v půdě plíšek. Nejdříve jsem si myslela, že ho vyhodím. Jenže pak jsem si všimla ozdobného kování. Co to může být? Obrátila jsem se na muzeum, abych se dozvěděla, co jsem to vlastně našla.

Začalo to jednoho letního dne roku 2021. Byl krásný teplý a slunný den. Ale v ten den se stalo něco velice zajímavého. V domě, kde jsem bydlela v Ústí nad Labem, se provádělo zateplení základů. A tak se kopalo, izolovalo, zateplovalo atd. Součástí prací také bylo to, že se vykopala jakási strouha, která měla odvádět vodu od domu. Odborníci na tuto oblast, ráčí odpustiti, orientuji se v jiných oborech.

Faktem ale bylo, že když se kanalizační roura položila a zasypala půdou, nestačilo to. Jako kdyby půda chyběla. Firma proto přivezla další půdu, ale také drobné šedivé kamínky, které patrně sloužily jako jakási izolační vrstva.

Dříve jsem měla před okny krásný zelený trávník, nejrůznější květiny, ale i zeleninu. Také bylinkovou zahrádku. V roce pandemie covidu-19, tedy v roce 2020, mi poprvé v létě vyrostly na zahrádce před domem houby, které jsem tam během deseti let nikdy neviděla. Jak se později ukázalo, sice byly jedlé, ale zato chráněné. Stejné to bylo i v roce 2021.

Viz můj článek: Není houba jako houba: https://siander.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=757221

Jenže když jsem se podívala na to, co zůstalo po firmě vykonávající práce, byla to z mého pohledu hrůza. Nejenže mi firma zlikvidovala trávník, ale ani nevysela travní semeno a země byla samý kamínek. A tak jsem se s nimi zkontaktovala, zda to hodlají dát do původního stavu.

Odpovědí mi bylo jasné ne. Prý to nedělají. Když jsem se obrátila na vedení našeho domu, dohodli jsme se, že když koupím travní semeno a uvedu pozemek do původního stavu, proplatí mi to a dovolí mi zdarma čerpat vodu z domu na zalévání. A tak jsem se podle toho také zařídila, nelenila a pustila se do práce.

Nejdřív jsem však pustila do sběru malých šedých kamínků, které byly na povrchu. A jak jsem tak sbírala, objevila jsem mezi nimi v půdě velice zvláštní kovový plíšek. Když jsem ho měla v ruce, první myšlenka byla, že ho vyhodím. Nacházela jsem totiž různé střepy, kousky plastu a tak podobně. Ale pak jsem mě zarazilo zdobení plíšku.

Plíšek jsem tedy dala stranou a práci dodělala, zasela travní semeno, trochu zašlapala do země (aby mi ho ptáci ihned nesezobali) a zalila osetou půdu. Plíšek jsem přinesla domů a očistila od nánosů zeminy a očistila vodou od bahna.

Plíšek zezadu.

Plíšek z boku.

A ještě detail.

A moje poslední foto.

Takže tu máme kontrolní otázku: CO JSEM TO OBJEVILA?

Původně jsem se domnívala, že jde o nějaké umělecké kování ze starožitného nábytku. Ale když jsem si přečetla německý nápis, stálo tam toto: ELEKTRIK-FAHRRAD WERKE TRAUTENAU SCHUTZ-MARKE.

Fotografie jsem přeposlala příteli a ten si je prohlédl. Shodli jsme se, že slovo fahrrad znamená v němčině kolo. Tedy jednalo o velice starou německou ochrannou známku z jízdního kola. Zřejmě 100 let starou. Ale pozor! Co to slovo "elektrik"? Cožpak už tehdy existovala elektrokola? A co se mohlo stát před 100 lety?

CO DĚLAT, KDYŽ NAJDEME STAROŽITNÉ PŘEDMĚTY?

Nejdřív jsem si chtěla ochrannou známku nechat. Kdo by nechtěl mít doma 100 let starou věc? Ale protože mě čekalo stěhování, a já jsem chtěla mít co nejméně věcí, zamítla jsem to. Měla jsem strach, že se mi známka zničí. Také jsem uvažovala o předmětu z vyšší perspektivy. Snažila jsem to vidět z historického pohledu. Nebylo by krásné, kdyby se tímto předmětem mohli kochat i lidé po dalších 50 letech? Třeba někde v muzeu?

Na ochranné známce stálo přece Trautenau, což v češtině znamená Trutnov. Neměla by se tedy ochranná známka vrátit do Trutnova? Idea to byla krásná.

Proto jsem se obrátila na zástupce ředitele Muzea v Podkrkonoší v Trutnově, pana Ondřeje Vašatu, který je nejen vedoucím odborného oddělení, ale také historikem a kurátorem sbírkových fondů. Dohodli jsme se, že muzeum má o ochrannou známku zájem. A tak jsem jim ji zaslala poštou.

Konzervátorka muzea známku odborně očistila. Poté byla zaznamenána v muzeu v chronologické evidenci pod přírůstkovým číslem 1496/2021.

JAKÝ PŘEDMĚT JSEM NAŠLA?

Jaký předmět jsem tedy našla? Jedná se o ochrannou německou známku z roku 1920.

"Osobně si myslím, že byla připevněna někde na kostře pod řídítky, a to nikoliv kola, ale elektrického kola, tedy motokola, tedy stroje něco mezi kolem a motorkou," vyjádřil se Vašata.

Takže žádný obyčejný bicykl, ale motokolo. Na tu dobu velký vynález!

Jak jsem se dozvěděla, tak se žádné informace o firmě, která by působila samostatně v Trutnově kolem roku 1920 ve Státním okresním archivu nenašly. Firma, která si nechala vyrobit tuto krásnou ochrannou známku působila tedy v Trutnově jen velmi krátce.

CO SE TEDY MOHLO STÁT PŘED 100 LETY?

Náš příběh se odehrál asi před 100 lety. V období Rakousko-Uherska, anebo krátce po vzniku Československa v roce 1918 se nějaký nadšený motocyklista vydal na výlet do severní části Čech, do Sudet. A zde se přihodilo, že se mu při namáhavém výstupu do konců postupně uvolnil jeden šroubek na ochranné známce kola. A poté i druhý. Majitel motokola si toho zřejmě nevšiml. A tak se stalo, že ztratil ochrannou známku ze svého velocipedu. Zřejmě se vrátil do východních Čech nach Trautenau, do Trutnova, zpět, ale ochranná známka zůstala dalších 100 let v severních Čechách ztracena a pohřbena v půdě. A já jsem ji pak našla.

CO KDYŽ NĚCO NAJDEME? JAK SE SPRÁVNĚ ZACHOVAT?

Kdosi z mých známých poznamenal, že jsem mohla předmět střelit na černém trhu. A ještě bych si vydělala! Mě tohle nenapadlo. Jak se tedy správně zachovat?

"Muzeum uvítá jakékoliv staré předměty, které byly vyrobeny v okrese Trutnov, a které tak dokumentují tento region. Samozřejmě uvítáme i další předměty, které se váží k tomu kraji a jsou dokladem jeho svébytnosti," uvedl Vašata.

Jedná se tedy nejen o jeden předmět, ale viděno do budoucna, o naši společnou historii, kterou si budou moci další generace prohlédnout. Předměty dokumentují život našich předků. Tak pokud na něco narazíte, stejně jako já, zachovejte se prosím podobně. Pracovníci muzeí to ocení.

S přáním krásných letních dnů, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Autor: Hana Rebeka Šiander | pondělí 30.5.2022 19:10 | karma článku: 17.28 | přečteno: 524x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 755 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.62 | Přečteno: 707 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.98 | Přečteno: 2625 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 314 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 222 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.90 | Přečteno: 286 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...