Kdy se z České republiky stal národ brouků Pytlíků?

Poslední roky se dere v naší zemi ke slovu povrchnost. Nemusíš studovat a něco umět, stačí, když si myslíš a říkáš, že všechno znáš a umíš! Kde se to vzalo? Stal se z nás, Čechů, národ brouků Pytlíků?

Poslední roky mám čím dál větší dojem, že žiji v národě, který se spíš než národem vzdělaných, schopných, inteligentních a zručných lidí (lidmi, kteří výborně rozumí svému řemeslu a proslavil se rčením „zlaté české ručičky“), stal spíš národem brouků Pytlíků.

KDO JE BROUK PYTLÍK?

Víte, kdo je brouk Pytlík? Pro ty, kteří vyrůstali na „Večerníčcích“ a rodiče jim četli před spaním dětské knížky, to psát nemusím. Ale pro mladší generace raději připomenu. Brouk Pytlík je okrajová postavička z knihy spisovatele, ilustrátora Ondřeje Sekory (1899 – 1967) „Ferdy Mravence“ z roku 1936.

Jaký byl Pytlík? Co ho charakterizovalo? „Všehoznalý chvástal, který se chlubí svými znalostmi, které získal sledováním filmů v období, kdy byl zakuklenou larvou. V praktických otázkách zpočátku selhává, je nešika.“ Zkrátka to byl všeuměl, popleta a rozumbrada. Měl dojem, že rozumí všemu nejlépe. Výsledky tomu však neodpovídaly.

MÍT DOJEM ČI NÁZOR NEZNAMENÁ MÍT PRAVDU A ZNÁT FAKTA

Žijeme v demokratickém státě a jsem za to vděčná. Máme svobodu a každý z nás si může myslet, říkat a psát, co libo. Ale mám obavy, že mnoho lidí si svobodu vykládá po svém. Svobodu projevu si plete s urážkami a ponižováním druhých lidí.

Velkou roli v tom hraje téměř anonymní prostředí na internetu a ve velké míře sociální sítě. Každý se „svobodou“ sobě vlastní se s gustem vyjadřuje ke všem možným i nemožným tématům. Je jedno, zda o oblastech diskutéři něco vědí, zda obor vystudovali a mají dlouholetou praxi v oboru.

Na prvním místě je zanechat dojem, šokovat, vyvolat diskuzi. Rozvířit veřejné mínění. Čím více „laiků“ posbíráme, tím lépe! Čím větší pozornosti se nám dostane, tím víc zabodujeme!

A tak se stane, že spojujeme emoce a dojmy s fakty, lži nerozeznáváme od seriózních, ověřených a pravdivých informací. Někdo to dělá záměrně (libuje si v klamání lidí). Jiní to dělají v dobré víře, že se jedná o pravdivé informace (protože si nechtějí či nejsou schopni ověřit fakta).

DEHONESTACE, VÝHRŮŽKY A ODVETA LÉKAŘŮM A SESTRÁM ZE JEJICH PRÁCI V PANDEMII

Kam nás to ale dostalo?

Jak je možné, že jsme klesli tak hluboko, že zpochybňujeme práci lékařů, zdravotních sester a vědců během pandemie covidu-19? V době, kdy je víc než pravděpodobné, že dříve nebo později budeme lékaře a zdravotní sestry osobně potřebovat? Kdy sami dostaneme covidem-19 a budeme vděčni za ošetření v nemocnici, které nám poskytnou právě lékaři a zdravotní sestry. Jak je možné, že se zvedá v našem národě nenávistná vlna lidí, kteří nejenže slovně útočí na lékaře, ale dokonce jim vyhrožují a dovolí si ničit jejich majetek? Jak je možné, že se objevuje stále víc lidí, kteří si za cíl vybrali ty, kteří pandemii zmírňují a dnes a denně zachraňují lidské životy?

Např. Propíchané pneumatiky, ulomená zrcátka a poškrábaný lak u 12 aut lékařů a sester před oddělením urgentního příjmu nemocnice v Kladně.

https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/449775-agresivita-vuci-politikum-a-zdravotnikum-roste-v-kladne-znicili-lekarum-auta

KAŽDÝ VÍ NEJLÉPE, CO DĚLAT. OPRAVDU?

A nejde jenom o ponižující postoje a útoky na lékaře, zdravotní sestry a vědce. Setkávám se s tím téměř denně.

Narážím na lidi, kteří jsou o sobě přesvědčení, že „snědli“ všechnu moudrost světa. Přestože si to o sobě myslí, když s nimi jednám, domlouvá se s nimi jen ztěžka a mnohdy vůbec. Často neumí ani řádně komunikovat. Nedovedou naslouchat, když jim něco říkám. Slušnost pro ně neplatí. To, co je pro ně důležité, jsou ostré lokty a hrubá či dokonce sprostá slova. Vyhrožují, podvádějí, lžou, kradou a manipulují druhými.

Jedná se o lidi, kteří si necení vzdělání druhých lidí. Není pro ně důležité (prý je možné si všechno přečíst na internetu). Praxe z jejich pohledu není podstatná. Razí mylný názor: „Zkusil jsem to párkrát a šlo mi to! Tak to umím!“  V neposlední řadě jsou tito „chytráci“ hrdí na to, že nevystudovali, protože vysokoškolsky vzdělaní lidé pro ně představují jakési „lůzry“, kteří prý na vysoké škole ztratili spoustu času, ale unikl jim reálný život.

VZDĚLÁNÍ PRÝ NENÍ DŮLEŽITÉ…

Budu naprosto upřímná – největší utrpení mi v životě nepřinesli lidé, kteří byli vzdělaní, ale naopak ti nevzdělaní. Nejhorší bylo, že s chybějícím vzděláním šla ruku v ruce obrovská pýcha a arogance. Ta se projevovala takto: „Co ty mi budeš říkat?! Já to přece vím líp než ty!“

Tito lidé, kteří degradovali vzdělání druhých, prohlašovali: „Já nepotřebuju studovat! Já mám školu života! A to je víc, než jakákoliv vysoká škola!“

Když jsem takové lidi poznávala víc a víc, docházela jsem k závěru, že si sice o sobě myslí, že jsou inteligentnější a chytřejší než ostatní kolem, ale pravda to nebyla. Jenom si to o sobě mysleli.

Ve všech případech se ukázalo, že buď měli pouze základní vzdělání (protože nebyli schopni dokončit střední školu a udělat si maturitu), anebo skončili právě u maturity.

Já jsem na rozdíl od nich měla vystudované další tři školy a jejich zakončení jsem mohla doložit certifikáty – diplomem, absolutoriem a bakalářským titulem. Nepíši to proto, abych se chlubila, ale abych ukázala, jak je absurdní, že právě od „chytráků“, kteří se cítí být oprávněni vyjadřovat ke všemu, protože všemu nejlíp rozumějí, jsem si užila největší ponižování a zpochybňování názorů.

Přesvědčení takových lidí, že vědí všechno, se nejvíc projevovalo na řešeních každodenních problémů v životě. Tam, kde by se vzdělaný člověk poradil s odborníkem (protože je schopen sám sobě pokorně přiznat, že není expert na všechno), tam se tito „chytráci“ snažili vyřešit situaci vlastními silami a rozumem. Problém byl, že to často nedopadlo dobře.

V PARTNERSKÝCH VZTAZÍCH „CHYTRÁCTVÍ“ BOLÍ NEJVÍC

Pěkným příkladem je můj bývalý přítel. Když jsem se stěhovala, bylo třeba odpojit pračku od přívodu vody. To zvládl bez problémů. Ale přívod vody bylo nutné uzavřít (vzhledem k tomu, že jsem v daném bytě neměla dál bydlet). Jen otočit páčkou nestačilo, kapala z něj voda. Zkusila jsem navrhnout řešení, ale přítel o tom nechtěl ani slyšet.

• „Miláčku, ty seš přece jenom ženská! Co bys o tom mohla vědět?! Nech to na mně! Já to vyřeším,“ odpověděl mi přítel.

Moje řešení si ani nevyslechl. Ale rozhodl, že pojedeme 7 km do nejbližší prodejny OBI pro nerezovou matku. Neprotestovala jsem, ráda se nechám poučit. Ostatně nejsem instalatér.

A tak jsme odjeli do OBI, přítel prohlížel regály a hledal.

• „Nechceš se s někým poradit?“ zeptala jsem se, když dlouho váhal, co koupit.
• „Ne, to vážně nepotřebuju! Vím, co hledám! Já si poradím!“ vyjel na mě přítel.

Něco koupil a vraceli jsme se autem zpět do bytu 7 km. Ztratili jsme hodinu času. Doma se přítel pokoušel namontovat zakoupenou matku na přívod vody. Ukázalo se, že koupil špatně.

• „Hele, tak to nepasuje. Budeme tam muset jet ještě jednou,“ řekl rozzlobeně přítel.

Nic jsem nekomentovala a neříkala, ale při představě, že ztratíme další hodinu, když jsme měli v plánu stěhování z Ústí nad Labem do Prahy, jsem se vyděsila další ztrátou času. Našla jsem krabičku s nejrůznějšími součástkami po tátovi a prohledala ji. Tam jsem našla něco, co vypadalo jako matka s gumovým těsněním a co by při troše dobré vůle mohlo pasovat. Namontovala jsem to a ukázalo se, že to bylo přesně to, co jsme potřebovali.

Přítel na mě nechápavě a částečně naštvaně hleděl.

• „Proč jsi nic neřekla, když to máš doma?! Mohli jsme si ušetřit hodinu času!“ řekl nechápavě přítel.
• „Protože jsi to nechtěl slyšet. Řekl jsi, že tomu nemohu rozumět,“ odpověděla jsem.

Takových situací jsem zažila mnoho. Když se ono, „já vím všechno líp, než ty“ stalo denním chlebem a přítel nebyl schopen kompromisu, rozešli jsme se. Nedalo se to vydržet. Bylo to utrpení.

INSTALATÉR, KTERÝ SE PTÁ NA OPRAVU ZÁKAZNÍKA?

Dalším příkladem byla oprava topení v bytě paní sousedky u nás v domě. Vedení našeho domu má uzavřenou smlouvu s jistou společností, která poskytuje instalatérské práce. Jednou poslali do bytu paní sousedky mladého instalatéra, který si prohlídl topení, podíval se na mě a pak na paní sousedku (které je 75 let) a zeptal se:

• „Tak co byste navrhovaly?“

S paní sousedkou jsme se na sebe nechápavě podívaly.

• „To byste snad měl vědět vy, ne?“ řekla okamžitě paní sousedka.

Mladý, asi třicetiletý muž, řekl, že si to musí rozmyslet a rozloučil se s námi. Ozval se za pět měsíců, když začala topná sezóna a trubky topení byly plné horké vody. Že prý už našel řešení a přišel by to opravit. Paní sousedka ho poslala „do háje“.

Já jsem s ní souhlasila. Pro opravu bylo nutné topící trubky totiž rozřezat. Nejsme sice instalatéři, ale opravy topení se nikdy nedělají v topné sezóně.

Nevím, zda při přijímání do zaměstnání v instalatérské firmě musel tento mladý muž doložit výuční list a zmínit, jakou absolvoval praxi. Pochybovaly jsme o tom. Kdykoliv jsme tohoto mladého muže viděly, tak jsme odmítly jakékoliv řešení, které pro nás vedení domu připravilo.

MAKLÉŘŮ JE JAKO HUB PO DEŠTI, ALE DOBRÉHO MAKLÉŘE NAJDETE TĚŽKO

V současné době prodávám byt. I když jsem pracovala jako makléřka před 15 roky, hodně se změnilo. Proto jsem se obrátila na realitní kanceláře. Nakonec jsem vystřídala pět makléřů, abych prodala jeden byt! A ne proto, že by mě bavilo střídat makléře jako ponožky a stále začínat znovu, ale proto, že mnoho z nich se neosvědčilo. Zkrátka lhali. Naslibovali mnoho, ale máloco splnili.

Když jsem se zajímala, kolik makléřů působí v Ústí nad Labem, jeden z nejdéle působících makléřů v Ústí nad Labem (začal pracovat jako makléř už v 90. letech XX. století) mi řekl, že na 100.000 obyvatel města se zabývá realitními službami víc jak 100 makléřů.

Zdá se, že stát se makléřem je snadné! Mít webové stránky na internetu a být viděn na sociálních sítích, mít telefon u ruky a už to jede! Stačí, když budete umět mluvit! Že už nebudete vědět, jak to na realitním trhu chodí, neznáte nejoblíbenějších triky makléřů, různé druhy podvodů, nevíte, jak snižovat anebo navyšovat cenu, abyste prodali byt co nejrychleji za co nejvyšší možnou cenu pro klienta… to nevadí. Však on vám klient zaplatí několik desítek tisíc i tak!

Položme si tedy otázku: Kolik makléřů z té stovky bude opravdu dobrých? Kolik makléřů si bude na „makléře“ jenom hrát?

A tak jsem narazila na makléřku, která byla bývalou učitelkou a druhá zase zdravotní sestrou.

STAČÍ SE VYFOTIT V PĚKNÉM OBLEČENÍ, DÁT TO NA SOCIÁLNÍ SÍŤ A UŽ JSI  MÓDNÍ STYLISTA?!

Dát na první dojem. To je to hlavní. Stačí pěkně vypadající oblečení, krásně vyretušované fotky mladých holek a žen, zajímavé boty… a je to! Taková dívka či žena posbírá „lajky“ a já nevím, co ještě všechno.

Když to bude dělat pár dnů, katapultuje jí to mezi vyhlášené odborníky na módu a stylisty. Anebo se stylistou či expertem na módu prohlásí sama. To bude rychlejší!

Jak moc je toto absurdní, jsem pochopila, když mi došlo, že jsem vystudovala v letech 1993 – 1996 střední odborné učiliště se zaměřením na odívání a zakončila ho výučním listem. Ano, je pravda, že jsem na mnoho let na šití zapomněla. Dělala jsem jiné věci a studovala jiné školy. Ale poslední roky se k šití vracím. Jsou věci, které nezapomenete nikdy.

Není tedy pro mě problém zjistit, z jakého materiálu je oblečení ušité (aniž bych se dívala na cedulky o složení). Buď mi stačí vidět vazbu (strukturu materiálu), anebo si na něj sáhnu a ověřím si vlastnosti materiálu v ruce.

Umím si ušít halenku, sukni, kalhoty a šaty. Umím si upravit či opravit jakékoliv oblečení (protože znám „grify“ švadlen). Zkrátka o této oblasti něco vím. Což rozhodně neznamená, že vím všechno a už vůbec, že se nemám co učit.

Když ale narazím na krásné fotky, kde se snaží nějaká dívka „prodat“ oblečení, a přitom ani netuší, z čeho je vyrobené a jaké má vlastnosti (např. že ta úžasná značková halenka je ze 100 % polyesteru a je naprosto jasné, že v zimě v ní budete mrznout a v létě se potit jako prase, a nepomohou vám ani ty nejlepší deodoranty), pak je mi jasné, že o oblečení nic neví. Pro mě osobně je nedůvěryhodná. Znát složení oděvních materiálů a jejich vlastnosti je totiž základem pro oblékání kohokoliv.

A tak bych mohla pokračovat dál…

SE VZDĚLANÝMI LIDMI JSEM SE CÍTILA NEJLÉPE

Poslední roky se z nás stali povrchní lidé, kteří se bláhově domnívají, že rozumějí všemu, všechno umějí a všechno vědí nejlépe. Není třeba poctivého studia. Stačí dobře zahrát příslušnou roli a úspěch se určitě dostaví!

Mojí celoživotní zkušeností ale je, že čím více mě obklopovali lidé, kteří vystudovali vysokou školu (měli jeden nebo více titulů), tak jsem se cítila v jejich přítomnosti dobře. Nemusela jsem jim nic dokazovat (na rozdíl od lidí s průměrným intelektem).

Vysokoškolsky vzdělaní lidé totiž dobře věděli, co umí a nepotřebovali to vytrubovat do celého světa (např. na sociálních sítích), nechlubili se tím. Většina takových lidí ani neuváděla na vizitkách své tituly (jak je u nás už od dob Rakousko-Uherské říše zvykem).

V této souvislosti jsem si často vzpomněla na řeckého filozofa Sokrata (470 př. Kr. - -399 př. Kr.).

„Jediné co vím, je, že nic nevím. “ Sokrates

Čím víc jsem studovala, tím se mi více otevíraly obzory. Poznání mi přišlo vzrušující! Ale zároveň s tím ruku v ruce šlo zjištění, kolik toho ještě nevím. A co hůř, trpké zjištění, že nikdy nedosáhnu takového poznání, abych věděla všechno. To mě však vedlo k pokoře, ne k pýše (co už všechno vím – na rozdíl od druhých, kteří to ani netuší).

Byli to převážně lidé, kteří nejenže vystudovali vysokou školu, ale dál se i ve svém oboru celoživotně vzdělávali. Někteří z nich aspirovali na další tituly (předpokladem pro doktorát je nejen další studium, ale také mnohdy publikační činnost). Byli to vzdělaní lidé, kteří sledovali pokroky ve svém oboru a drželi s nimi krok celá desetiletí.

KDYŽ VÍTE A ZNÁTE, JE MOŽNÉ PROKOUKNOUT LIDI, KTEŘÍ LŽOU

Mnohokrát jsem se setkala s lidmi s tím, že lidé, kteří si o sobě myslí, že spolkli všechnu moudrost světa, lhali. Nechala jsem je při tom. Nic jsem neříkala a pozorně poslouchala, zda budou lhát dál. Ano, lhali dál. Netušili, že to vím. Sami o sobě si mysleli si, že jsou nepřekonatelní borci! Jednalo se jak o ženy, tak muže.

Když už těch lží bylo mnoho a já jsem věděla, že cokoliv vysvětlovat nemá smysl (zkoušela jsem to, ale s člověkem, který je o sobě přesvědčen, že jedině on má pravdu a nikdy se nemýlí, se nikam nedostanete. Nikdy si neposlechne názor druhých, nezajímá ho. A pokud ano, tak to bere jako osobní útok), rozloučila jsem se s takovými lidmi.

POKUD SE DOMNÍVÁTE, ŽE PATŘÍTE MEZI ELITU, ZKUSTE VYSTUDOVAT VYSOKOU ŠKOLU!

Jestli máte dojem, že patříte mezi nejchytřejší lidi v této zemi, tak si to ověřte! Vyplňte si přihlášku na vysokou školu (v oblasti, která vás baví a o níž se domníváte, že jste v ní již nyní experti), dostavte se v termínu na přijímací zkoušky a začněte studovat. Není nic snazšího!

Pokud má naše země v současné době nedostatek lékařů a zdravotních sester, tak se přihlaste na lékařské fakulty! My, pacienti, to určitě oceníme! A až půjdete na praxi na covidové oddělení, otestujete si své znalosti, osobní hranice a odolnost.

Jestliže se domníváte, že jste experti na „fake news“, dezinformace a propagandu, přihlaste se na politologii na Univerzitu Karlovu. Pokud máte zájem proniknout do oblasti módy, podejte si přihlášku na textilní fakultu na Technickou univerzitu v Liberci.

Zaručuji vám, že se budete divit, co všechno se dozvíte. Tedy pokud se vůbec na vysokou školu vůbec dostanete…

„Jedna věc dnes vyžaduje nezměrnou odvahu: Hlásat samozřejmosti.“ G. K. Chesterton

Nemlčme k tomu, co se v současné době v naší zemi děje! Nebojme se nazvat dobro dobrem a zlo zlem. Zastaňme se lékařů, zdravotních sester a vědců, kteří bojují v první linii pandemie a zachraňují životy! Nemlčme, když se někomu děje bezpráví! Dodržujme vládní nařízení a zákony! A už vůbec se neotáčejme zády, když „brouci Pytlíci“ napadají vzdělané a inteligentní lidi! To není hrdinství! To je hloupost, která je hodna odsouzení.

Krásné adventní dny vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Citace:

Citaci charakteristiky brouka Pytlíka najdete na webu wikipedie.org zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Brouk_Pytl%C3%ADk