Copak není ve vládě aspoň jeden člověk, který má kolem sebe důchodce?

Premiér Andrej Babiš třikrát navrhl doporučenou dobu nakupování pro důchodce během ČR v karanténě. Dvakrát se netrefil, ale třetí termín už vychytal! To není z třináctičlenné vlády nikdo, kdo by znal zvyky seniorů?

PŘÍPAD PRVNÍ – NAKUPOVÁNÍ OD 10.00 DO 12.00 HODIN

Na začátku minulého týdne jsem hovořila s matkou a radostně jsem ji do telefonu oznamovala:

• „Tak jsem právě slyšela v ČRo Plus, že pro tebe jako pro důchodkyni vláda vyhradila čas, aby sis mohla jít nakoupit.“
• „A kdy to bude?“ zajímala se matka.
• „Od deseti do dvanácti hodin.“
• „Ale to já už začínám vařit oběd,“ odpoví matka se zklamáním v hlase.
• „Já vím, mami,“ povzdychnu si. „Ale ber to tak, že v tuhle dobu budou v supermarketech jenom lidi tvého věku. Nebudou se tam plést žádný mladý!“

Ještě chvíli jsme si povídaly a pak jsem se s matkou rozloučila.

PŘÍPAD DRUHÝ – NAKUPOVÁNÍ OD 7.00 DO 9.00 HODIN

Druhý den volám opět matce.

• „Mami, tak ti Babiš upravil dobu pro nakupování! Asi mu někdo řekl, že žádný důchodce nechodí nakupovat až v deset hodin.“
• „Fakt? A kdy to bude? Já jsem to ještě neslyšela,“ zajímá se matka.
• „Tentokrát to posunul Babiš o tři hodiny dopředu. Takže můžeš vystartovat už v sedm hodin. A zase na to máš dvě hodiny. V devět začnou chodit ostatní.“
• „To už je mnohem lepší,“ odpoví matka, ale nejásá.
• Chvíli přemýšlím, kde se stala chyba. Pak mi to dojde.
• „A ono je někde otevřeno už v sedm hodin?“ ptám se.
• „Jo, v trafice. Můžu si jít koupit tak akorát noviny. Jinak u nás všude otvírají až v osm.“
• „A co pošta?
• „Taky až od osmi,“ řekne zklamaně matka.
• „A co budeš dělat?“ zajímám se.
• „No co bych s tím měla dělat? Jako vždycky. Půjdu si nakoupit, až otevřou.“
• „No, tak mami, netruchli. Třeba to Babiš trefí do třetice,“ snažím se povzbudit matku.

PŘÍPAD TŘETÍ – NAKUPOVÁNÍ OD 8.00 DO 10.00 HODIN

Znovu volám matce. Tahle Babišova hra, kterou jsem provizorně nazvala „Důchodce, nezlob se!“, mě začíná vážně bavit!

• „Ahoj mami, tak jsem teď poslouchala rádio a právě říkali, že ti zase posunuli nakupovací čas!“
• Matka se hlasitě rozesměje do telefonu. Zdá se, že i ji začíná ta hra bavit!
• „Ale to snad ne. Já jsem ještě nic neslyšela,“ odpovídá matka. „A kdy to zase bude?“
• „Tentokrát to Babiš dal od osmi do deseti hodin.“
• „Tak konečně se mu to podařilo! Tohle je rozumná doba, kdy normálně chodím nakupovat. Konečně budou mít taky všude otevřeno. I na poště,“ raduje se matka do telefonu.
• „Já vím, mami,“ říkám chápavě a loučím se s matkou.

KDY CHODÍ NAKUPOVAT DŮCHODCI?

Bydlím v domě, kde je deset partají. Z toho v sedmi bytech bydlí důchodci. Předem avizuji, já proti seniorům nic nemám, opravdu ne. Ostatně většina mých čtenářek je právě v důchodovém věku. Koneckonců o důchodkyních jsem napsala dva romány.

Ale když se mě někdo zeptá na složení obyvatel domu, nemohu si odpustit pravdivou poznámku, že bydlím v domově důchodců. Za deset let, co zde bydlím, jsem zažila jedenáct úmrtí. V našem domě a okolí. To člověka poznamená, ať chcete nebo ne. A můžete se tomu bránit sebevíc.

Jestli jsem něco pochopila (a nejen od své matky), tak je to fakt, že náš dům se probouzí za svítání. Jeho obyvatelé totiž mají špatný spánek a nemohou se dočkat svítání. Zatímco já mám ještě půlnoc…

Jakmile se otevřou obchody s potravinami, moji sousedé čile vyrážejí za potravou. Vracejí se kolem deváté, maximálně desáté, protože pak se už domem začínají linout nejrůznější vůně obědů.

A s tím také samozřejmě souvisí to, že odpoledne je v našem domě poměrný klid, protože si senioři dávají šlofíka u televizních obrazovek. Náš dům se ukládá k spánku kolem osmé, maximálně deváté hodiny (což mně, jako poměrně mladému člověku, který je založením sova, samozřejmě naprosto nevyhovuje). Uspořádat bujarý mejdan v pátek večer? Ach, to je můj velký sen! Ale je to nemožné! To by na mě sousedi nejspíš zavolali hlídku městské policie. V domově důchodců se prostě mejdany nekonají…

Ale jestli jsem něco za oněch deset let pochopila dokonale, tak je to životní styl seniorů. Jenom si kladu otázky: Copak premiér Andrej Babiš nemá rodiče? To není ve vládě alespoň jeden člověk, který by měl babičku či pradědečka? Aby alespoň trochu znal jeho zvyky a věděl, že nakupování mezi desátou a dvanáctou hodinou je pro naprostou většinu seniorů hloupost?

Jestliže Babiš a členové vlády neznají zvyky seniorů a netuší tak základní věc, jako kdy chodí převážná část z nich nakupovat, vědí vůbec, jak se seniorům v naší zemi žije? A co by pro ně měli udělat?

Abych nekončila tak pesimisticky – jedno se musí Babišovi nechat – na potřetí to trefil! Upravoval doporučenou dobu pro seniory tak dlouho, až se strefil do správného času. Tímto gratuluji k velkému úspěchu! Možná by však pro příště stálo za to se předem informovat. Česká republika má podle údajů z roku 2018 celkem 2.404.626 důchodců. To zrovna není málo.

Krásné jarní dny a dobrou náladu všem přeje blogerka Hana Rebeka Šiander