Proč je Schichtova hrobka v Ústí nad Labem v zuboženém stavu?

13. 10. 2019 9:33:25
Ústí nad Labem ovlivnil podnikatel Johann Schicht. Byl to on, kdo se zasloužil o expanzi Schichtových závodů. On stál za známým mýdlem s jelenem. O to větší šok pro mě byl, když jsem objevila zdevastovanou Schichtovu hrobku.

Bylo to letos, kdy jsem navštívila výstavu „Schichtovu epopej“ v Muzeu města Ústí nad Labem, která byla uspořádána k 100. výročí založení Československé republiky a k 170. výročí založení Schichtových závodů.

Pokud byste si chtěli přečíst můj blog z 13. března 2019, který se jmenoval „Výstava Schichtova epopej v muzeu Ústí nad Labem“, najdete ho zde: https://siander.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=704527

JMÉNO SCHICHT BYLO STEJNĚ SLAVNÉ JAKO JMÉNO BAŤA ČI ŠKODA

Jména velkých průmyslníků Tomáše a Jana Antonína Bati či Emila Škody zná každý. Ale neméně slavní byli Schichtové, kteří se svými výrobky – mýdlem s jelenem, kosmetikou Elida, tuky Ceresa Vittelo, olejem Vegetol, zubní pastou Kaladont a dalšími proslulými značkami dobyli trh Rakousko-Uherské říše (pak působili v nově vzniklém Československu) a poté se jejich drogisticko-potravinářský gigant stal největším v celé Evropě.

O to víc je nesmírně smutné, že se na rod Schichtů, s jejichž výrobky se setkáváme každý den ve svých domovech, zapomíná.

POŠKOZENÁ HROBKA RODINY SCHICHTOVY

Před pár dny jsem se byla z rodinných důvodů podívat na Hřbitově Střekov v Ústí nad Labem. Zcela náhodou jsem zabloudila k rodinné hrobce rodiny Schichtů. Zaujaly mě obrovské pískovcové kvádry a já jsem si kladla otázku, komu takový kolos - hrobka, může asi patřit. Obyčejné rodině určitě ne! A tak jsem hrobku obešla a uviděla jsem, že se jedná o hrobku rodiny Schichtovy. Ani jsem nevěděla, že tam je! Bylo to pro mě milé překvapení.

O rodinu Schichtovu jsem se zajímala již dříve, protože se zasloužila o obrovský rozvoj města Ústí nad Labem. Schichtové vytvořili stovky pracovních míst, nechali postavit mnoho domků pro zaměstnance a starali se také o kulturní povznesení města a jejich obyvatel (svých zaměstnanců). Výrobky Schichtových závodů tvořily podstatnou část drogistického, kosmetického či potravinářského charakteru domácností na konci 19. století a začátku 20. století.

Zkrátka rodina Schichtova nepatřila mezi obyčejné rodiny. Podle mého názoru si zaslouží úctu, a to i tehdy, kdy jsou její významní lidé po smrti.

O to větší smutek na mě padl, když jsem viděla, v jakém zuboženém stavu rodinná hrobka je. Na první pohled to ale zřejmé až tak není. Přitom se ale nezdá, že by na rodinu Schichtovu bylo zcela zapomenuto. Bylo tam položeno pár květin a několik svíček.

Na první pohled není devastace hrobky rodiny patrná. Musíte se podívat blíž.

Kovová vrátka (předpokládám, že byla umělecky kovaná, tak se to dřív dělávalo) někdo ukradl.

Chybí na obou stranách.

Tepaná kovová vrátka se uprostřed zavírala.

Nyní se pojďme podívat na samotnou bustu podnikatele Johanna Schichta.

Kdybyste nevěděli, o koho se jedná, tak byste to těžko přečetli. Písmena byla ukradena. Patrně byla z hodnotného kovu. Číslice byla zřejmě dobře přilepena (nebo přišroubována?) takže nešla oddělat a ukrást a zůstala na svém místě.

Za bustou je půlkruhový prostor, který byl původně posázen pozlacenou mozaikou. Ta byla téměř celá odloubána a rozkradena. Zůstalo jen pár kostiček mozaiky.

Stejná situace je i na druhé straně za bustou.

Připomnělo mi to situaci na místě v Černobylu a Pripjati na Ukrajině, o které mi vyprávěl kamarád fotograf. Když byl poprvé před dvanácti roky v mateřské škole, základní škole či na dětském oddělení v nemocnici v Pripjati, měl co fotit. Když tam byl po dalších dvou letech, spousta předmětů každodenní potřeby, které právě vytvářely "svědectví doby", chyběla. Návštěvníci měst si totiž postupně věci odnášeli jako památku, že tam byli. Myslím, že teď, po dvanácti letech od prvního fotografování onoho kamaráda, tam zbylo minimum.

Že by si tedy návštěvníci hřbitova odnášeli malé kostičky mozaiky z Schichtovy hrobky jako upomínku? Anebo šlo spíš o to, že části mozaiky jsou pozlacené?

Vedle Johanna Schichta jsou i dvě jména žen rodiny Schichtovy, Antonie a Franzisky.

Písmena ukrást šla, letopočty už ne.

Tato dáma z rodiny Schichtovy z toho vyšla nejlépe! Nikdo jí žádné písmeno ani číslici neukradl. Zřejmě kameník použil v 19. století vynikající sekundové lepidlo neznámé značky! :-)

Vedle busty Johanna Schichta někdo z návštěvníků položil tradiční Schichtovo mýdlo s jelenem! Ihned mě napadlo, že z toho by měl právě Johann Schicht velkou radost! Byl to totiž právě on, kdo založil tradici výroby tohoto mýdla. Taky by ocenil, že výroba mýdla byla na začátku 21. století obnovena a úspěšně se v ní pokračuje. Komu z nás, obyčejných smrtelníků, se někdy něco takového poštěstí?

KDO BYL JOHANN SCHICHT

Vzhledem k tomu, že jsme jenom lidé a mezi naše vlastnosti patří, že zapomínáme, pojďme si společně připomenout, kdo byl Johann Schicht, který stojí v čele hrobky rodiny Schichtů.

Johann Schicht (*8. 3. 1855 – 3. 6. 1907†) se narodil v Rynolticích u Liberce. Byl nejstarší ze čtyř synů sedláka a zakladatele tradice výroby Schichtova mýdla Georga Schichta. Už v roce 1873 navrhl přesunout podnik z Rynoltic blíž k Labi a zdrojům uhlí. Nápad prosadil až po smrti svého otce v roce 1882 a tímto krokem došlo k obrovské expanzi firmy. Do jeho éry spadá registrace ochranné známky mýdla s jelenem (rok 1891) a tuku Ceres (rok 1904). V roce 1898 mu byl udělen titul císařský rada za zásluhy o rozvoj průmyslu Rakousko-Uherské monarchie. Měl rád umění. Ctil duchovní odkaz L. N. Tolstého. Prosazoval společenskou zodpovědnost v podnikatelském prostředí. Prosazoval zdravý životní styl. Angažoval se např. v potírání alkoholismu tím, že zavedl výrobu cenově dostupných ovocných šťáv Ceres Saft. V roce 1906 zřídil akciovou společnost a stal se jejím prvním presidentem. Začínal s deseti dělníky a dvěma úředníky a svou éru uzavíral roku 1907 s 1880 zaměstnanci. Zemřel v roce 1907 v Ústí nad Labem.

Cestou ze hřbitova jsem míjela původní Schichtovy závody (dnes SETUZA) a jak si můžete všimnout, většina budov v areálu byla postavena na konci 19. století či začátku 20. století, a stále stojí na svých místech. Toto jsou tedy budovy, kde pracoval právě Johann Schicht a přecházel z jedné budovy do druhé a snil, plánoval, počítal, navrhoval a organizoval! No, řekněte, není historie úžasná?

Nevím, jak to vnímáte vy, ale já si myslím, že žijeme ve složité době, ve které je komplikované se zorientovat, kdo je dobrý člověk a kdo ne. Kdo je hoden našeho obdivu a koho bychom si měli vážit pro jeho hodnoty a postoje, které vyznává a kdo je naopak hoden zavržení.

Žalostně nám chybí dobré vzory (mužů i žen), které bychom mohli následovat. Možná právě proto je tolik lidí zmateno a dává přednost lidem, kteří jsou povrchní, populisté a získávají si obdiv svými sliby, ale činy po jejich slovech nenásledují.

Proto se domnívám, že je velmi důležité si připomínat lidi, kteří byli moudří, pracovití, v mnoha ohledech průkopníci a na jejichž dílo se nezapomíná ani po více jak sto letech. Mezi takové lidi zcela jistě patří Johann Schicht. Jestli tedy budete mít cestu do Ústí nad Labem, zajděte na hřbitov na Střekově a připomeňte si jeho odkaz.

Já sama až tam zase půjdu, určitě vezmu s sebou mýdlo s jelenem... Pro Johanna Schichta.

Krásné podzimní dny a s přáním všeho dobrého se loučí Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a zdroje:

Text o Johannu Schichtovi byl pořízen na výstavě „Schichtova epopej“.

Fotografie Schichtovy hrobky byly pořízeny autorkou blogu.

Fotografie pocházející z výstavy „Schichtova epopej“ byly pořízeny se souhlasem Muzea města Ústa nad Labem.

Autor: Hana Rebeka Šiander | neděle 13.10.2019 9:33 | karma článku: 26.29 | přečteno: 1343x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 755 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.57 | Přečteno: 697 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.98 | Přečteno: 2570 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 310 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 221 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 285 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...