Recenze knihy „Vlastní životopis“ od Agathy Christie

Téměř v 60 letech se spisovatelka Agatha Christie rozhodla, že sepíše své vzpomínky. Psala do své smrti v roce 1976, celých 15 let. „Vlastní životopis“ Agathy Christie nám přiblíží nejen její život, ale i jak psala knihy. 

PROČ PRÁVĚ TATO KNIHA?

Mám nesmírně ráda zfilmované detektivní příběhy s vynikajícím belgickým detektivem Herculem Poirotem, kterého jedinečným způsobem ztvárnil britský herec David Suchet. Vždy mě velmi zajímalo, jak Agatha Christie vymyslela právě tohoto detektiva? A nejen to. Ale jak vymýšlela úžasné zápletky, které nás, čtenáře či diváky udrží v napětí až do poslední chvíle? Co ji přimělo k tomu, aby stvořila kapitála Arthura Hastingse nebo vrchního inspektora Jappa ze Scotland Yardu, jak je známe?

Na druhém místě jsem byla zvědavá, co vedlo tak introvertní a konzervativní ženu k tomu, že se ve svých třiceti devíti letech provdala za muže, který byl o třináct let mladší. Tento fakt jsem se dozvěděla před několika lety a toužila jsem se o tom dozvědět víc. Nejlépe tedy od samotné spisovatelky.

Když se mi do rukou dostala kniha „Vlastní životopis“, kterou sepsala sama Agatha Christie, zajásala jsem a sáhla jsem po ní s velkým očekáváním. A nebyla jsem v žádném případě zklamaná!

„Měla bych psát detektivku, ale jak už spisovatel přirozeně touží psát cokoliv kromě toho, co by měl, dostávám zcela nečekaně chuť napsat svůj vlastní životopis. Touha napsat vlastní životopis, jak jsem slyšela, dříve či později posedne každého. Zčistajasna posedla i mě. Jak nad tím tak uvažuji, je autobiografie pojem příliš vznešený. Vyvolává dojem, že si člověk cílevědomě promyslel celý svůj život. Zaznamenává pěkně chronologicky jména, data a místa. Po čem toužím já, je prohrábnout se v minulosti a s trochou štěstí nabrat do hrsti míchanici vzpomínek.“Vlastní životopis“, Agatha Christie

Kniha je na prvním místě autobiografií, ale nebojím se se napsat, že se jedná také o cestopis (autorka totiž na mnoha místech podrobně mapuje všechny své cesty za hranice Anglie) a cestovního průvodce (neboť uvádí hotely, místní pamětihodnosti, které vřele doporučuje k navštívení, zmiňuje i způsob vhodné či strašné dopravy a dává tipy, kde se dobře najíst a nakoupit) a v neposlední řadě jde o odbornou knihu pro spisovatele (což ocení hlavně začínající spisovatelé, kteří načerpají mnoho užitečných rad od zkušené spisovatelky – jak psát, jak vytvářet hlavní postavy příběhu, jak se připravit podklady pro knihu, jak má být dílo dlouhé, na co si dát pozor při jednání s nakladatelstvími atd).

Jak jsem již naznačila, nejde o pouhou autobiografii. Kniha má mnoho vrstev a musím konstatovat, že všechny jsou velmi zajímavé. Dnes již slavná autorka nám dává nahlédnout do svého soukromí a seznamuje nás se svým životem, od prvních dětských vzpomínek na šťastné dětství na konci 19. století a začátku 20. století (kdy ženy neměly volební právo, nesměly chodit po ulici bez doprovodu a v Anglii neexistovala povinná docházka) až do své smrti roku 1976. Christie zemřela nečekaně a náhle, kniha nebyla ještě dokončena, ale anglické nakladatelství, které spisovatelce vydávalo téměř všechny její knihy, texty dalo citlivě dohromady. Čtenář toto však v žádném případě nepozná, ale dočte se to v předmluvě anglického vydavatele.

„Jeden z nejkrásnějších darů, jaké vám může život poskytnout, je šťastné dětství. Já měla velice šťastné dětství. Měla jsem domov a zahradu, které jsem milovala; moudrou a trpělivou chůvu; moji rodiče byli dva lidé, kteří se měli upřímně rádi a jimž se manželství i rodičovství vydařilo.“„Vlastní životopis“, Agatha Christie

O ČEM JE KNIHA „VLASTNÍ ŽIVOTOPIS“ AGATHY CHRISTIE?

Jaká vlastně byla „první dáma zločinu“? V čem spočívalo tajemství její popularity u miliónů čtenářů na celém světě? Těmito otázkami se zabývali literární kritici, novináři i milovníci „záhadných“ příběhů Agathy Christie už za jejího života. Slavná spisovatelka o sobě mluvila vždy nerada a netajila se svou averzí vůči novinářům a jakékoli publicitě. Nicméně když jí bylo téměř šedesát let, pocítila potřebu začít psát místo dalších detektivek vlastní životopis. Pracovala na něm od roku 1950 s přestávkami plných patnáct let, do roku 1976. Kniha vyšla rok po její smrti. Seznamuje čtenáře s prostředím, z něhož Agatha Christie pocházela, s jejím dětstvím, prvními láskami, prvním i druhým manželstvím. S překvapením zjistíme, kde a jak získala své vzdělání i odborné znalosti z medicíny, toxikologie, archeologie a dalších oborů, ze kterých čerpala materiál pro své rafinovaně napínavé příběhy. Rozhodně nás pobaví její postřehy o lidech, s kterými se stýkala, a o společnosti, ve které žila. Možná, že někteří z nás dojdou k názoru, že tato slavná spisovatelka byla vlastně konvenční anglickou lady. Ale proč se tato „konvenční lady“ dokázala vymanit z vlivu své viktoriánské výchovy, proč nejen snášela, ale přímo si libovala v útrapách cestování, proč dokázala z běžné životní situace vykouzlit nejdůmyslněji sestrojenou zápletku s překvapivým rozuzlením? Na takové otázky najde určitě čtenář v této knize odpověď.

„Myslím, že právě proto, že dnes děti vesměs chodí do školy a vše je pro ně nachystáno, bývají tak zoufale neschopné přijít s vlastními nápady v době prázdnin.“„Vlastní životopis“, Agatha Christie

AUTORŮV STYL, JAZYK A GRAMATIKA

• Kniha je napsána velmi srozumitelným, čtivým jazykem, takže se velmi příjemně čte a je opravdu pro každého.
• „Vlastní životopis“ je knihou vzpomínkovou. Na mnoha místech je Agatha Christie velmi upřímná a laskavě pravdivá, občas kritická (když popisuje a hodnotí různé lidi, kteří prošli jejím životem a životní situace). Z tohoto pohledu je pak pochopitelná podmínka, že kniha měla být vydána až rok po její smrti.
• Nechybí ani typický anglický suchý humor, se kterým Agatha Christie popisuje životní situace či nejrůznější lidi. Budete se tedy výborně bavit a smát.
• Jediné negativum knihy spatřuji v tom, že když se spisovatelka učila jako dítě ve Francii francouzštinu a vzpomíná na toto období, píše celé věty ve francouzštině. Překlad chybí. Takže ti, kteří tento jazyk neovládají (mezi které patřím i já), mají smůlu. Ale autorka žila v době, kdy k dobrému vzdělání Angličanky patřil přirozeně francouzský jazyk…
• Kniha je celkem dlouhá, má 605 stran. Ale když se začtete, knihu si oblíbíte a bude vám líto, že končí.
• Publikace obsahuje: úvodní slovo anglického vydavatele, předmluvu Agathy Christie, jedenáct částí (kapitol), které se dělí na další podkapitoly, epilog.  
• Korektury byly odvedeny velmi precizně. Tak to ale u knih z nakladatelství Odeon v roce 1987 chodilo.

„Nevím přesně, co podmiňuje vznik přátelství mezi mužem a ženou – muži sami od sebe po přátelství se ženou nijak netouží. Dochází k němu náhodou – zhusta tak, že muže už smyslově přitahuje nějaká jiná žena a on velice touží si o ní povídat. Ženy po přátelství s muži často opravdu baží – a jsou ochotny je získat tím, že projeví zájem o milostné záležitosti někoho jiného. Potom se vytváří velice pevný a trvalý vztah – máte jeden o druhého zájem jako o člověka. Jistěže jde to vztah s přídechem sexu, jako špetkou soli na ochucení.“„Vlastní životopis“, Agatha Christie

Agatha Mary Clarissa lady Mallowanová (*15. 9. 1980 – 12. 2. 1976†) rozená Millerová je obvykle známá jako Agatha Christie (v češtině někdy i přechýleně Christieová) se narodila v v Torquay ve Spojené království. Byla anglická prozaička, autorka velmi oblíbených kriminálních a detektivních příběhů, z nichž nejznámější jsou detektivky o detektivu Herculu Poirotovi. Během své literární kariéry začala psát i jiné literární žánry a publikovala pod pseudonymem Mary Westmacott. Byla dvakrát vdaná, poprvé za důstojníka Archibalda Christie, podruhé za profesora archeologa Maxe Mallowana. Z prvního manželství měla dceru Rosalind. Jedná se o světově nejznámější spisovatelku všech dob. Její knihy jsou překládány do mnoha jazyků.

„Nikomu se ani nesnilo, že se budou kriminální romány číst pro jejich zálibu v krutosti, pro sadistické potěšení z brutality samé. Člověk by byl čekal, že se společnost proti něčemu takému s hrůzou vzepře; dnes však jako by krutost byla každodenní samozřejmostí. Pořád nechápu, jak je to možné, když si člověk uvědomí, že lidé, které zná, děvčata a chlapci právě tak jako dospělí, jsou z obrovské většiny neobyčejně milí a dobří; chtějí být starším lidem oporou, jsou odhodláni být prospěšní a snaží se o to. Menšina, jíž říkám „nenávistníci“, je úplně nepatrná, ale stejně jako všechny menšiny o sobě dává vědět mnohem více než ta většina.“„Vlastní životopis“, Agatha Christie

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Kniha „Vlastní životopis“ sepsaný Agathou Christie se bude líbit všem, kteří mají rádi autobiografie, cestopisy, cestovní průvodce, pamětihodnosti, ale i dějiny, které jsou zmiňovány v pozadí osobního života autorky. Kniha je nádherná, svým způsobem poetická. V mé knihovně jí bude v každém případě patřit čestné místo, protože se k ní budu ráda vracet.

Přeji krásné podzimní dny a příjemné chvíle nad knihami, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, zdroje a citace:

Životopis a anotace knihy Agathy Christie je dostupný na databaziknih.cz zde:

https://www.databazeknih.cz/knihy/vlastni-zivotopis-38746?c=all?show=alldesc

Fotografie Agathy Christie je dostupná na Wikipedia.org zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Agatha_Christie_3.jpg

CHRISTIEOVÁ, Agatha.; Vlastní životopis. Odeon, nakladatelství Krásné literatury a umění, n. p., Praha. 1987. I. vydání. 605 stran.