O čem jsou vlastně Velikonoce?

S Velikonocemi si mnoho lidí neví rady. Křesťanský rozměr se vytratil. Nahradily ho pohanské tradice, od kterých mnoho lidí už upouští. Takže to vypadá tak akorát na pár dnů volna. Ale co vlastně Velikonoce jsou? O čem je víra?

CO SI POČÍT S VELIKONOCEMI?

Právě máme velikonoční svátky a ať se kolem sebe rozhlédnu, vůbec to tak nevypadá. Samozřejmě, že mi neušla velikonoční výzdoba ve všech obchodech, kamkoliv zajdu. Jenomže když se nad tím jako věřící člověk, evangelikální křesťan (protestant) a vystudovaný teolog zamyslím, tak malovaná vajíčka, čokoládoví zajíčci, pomlázky, roztomilá žlutá kuřátka či rozkvetlé kočičky… to všechno opravdu není symbolem Velikonoc.

To všechno je oslavou života, kultu plodnosti a vítáním jara, ale s tím, co se stalo o Velikonocích, to nemá absolutně nic společného.

PRO SOUSEDY JSOU VELIKONOCE ČASEM VOLNA NAVÍC

A jak to tedy vypadá kolem mě? Paní sousedka u nás v domě, se kterou se bavím nejvíc, Velikonoce neslaví. Pan soused, se kterým trávím hodně času rozhovory o zahradničení a politice, využil volno k tomu, aby vyrazil na zahrádku a začal obdělávat půdu, stříhat stromy a keře. Paní sousedka nade mnou začala opět vylepšovat byt a svátky nesvátky se tu vrtá, maluje a tluče. A to od sedmi hodin ráno! A to jsem si od svátků slibovala klid, ticho, a že se budu moci vyspat déle, než v pracovní dny! Zrada! Tohle jsem vážně nečekala!

Když se podívám na další sousedy, je to víceméně stejné. Bydlím na malém sídlišti v centru města Ústí nad Labem a domy jsou postaveny celkem blízko sebe a není možné si nevšimnout dění sousedů, se kterými si vidíme do oken.

Sousedi naproti nakupovali a nakupovali, aby si udělali zásoby, až zavřou supermarkety. Skoro jsem začínala mít podezření, že se chystá válka či nějaká blokáda. Takové to byly nákupy! Několik rodin využilo svátky k tomu, aby pozvali přátele a zorganizovali první letošní grilovačku. (No, možná právě tohle vysvětluje ty velké nákupy.) Pár sousedů odnaproti vyrazilo na kolech ven, další odjížděli za poznáním auty. Další soused z vedlejšího domu pojal velikonoční svátky jako příležitost k prodeji auta.

ŠOK, KDYŽ ODMÍTÁM VELIKONOČNÍ VÝPRASK!

Zkrátka to vypadá, že vůbec nevíme, co si s velikonočními svátky počít. Když někomu řeknu, že jsem křesťanka, tak mi hned jiný soused hlásí, že u mě zaručeně zazvoní na velikonoční pondělí s pomlázkou! Ovšem já jsem tuto pohanskou tradici ve svém životě odbourala už před mnoha lety a nemíním ji obnovovat.

V očích pana souseda se zračí naprostý údiv! Jaká že prý to jsem křesťanka, když se chci vyhnout pomlázce a odmítám pořádný výprask?! Vždyť mě to omladí! Když se snažím vysvětlit původ mrskačky a že to nemá s Velikonoci nic společného je velice překvapený, ale když zmíním jméno Ježíše Krista (který na rozdíl od pomlázky k Velikonocům patří), pan soused se náhle vymluví, že musí něco nutně zařídit.

Nepatřím mezi lidi, kteří by se snažili svou křesťanskou víru násilně propašovat do každého rozhovoru. Ale když už se s někým vidím poněkolikáté a povídáme si hlouběji, není možné se tématu víry vyhnout.

JAK BŮH ZMĚNIL MŮJ ŽIVOT

Víra v Boha totiž ovlivňuje všechny oblasti mého života a jsem za to nesmírně vděčná! Od té doby, co jsem začala víru a vztah s Bohem brát smrtelně vážně, se radikálně změnil můj život k lepšímu a mění se stále. Chronické nemoci, které jsem měla desítky let a na které neexistovaly léky, Bůh uzdravil. Problémy ve vztazích jsem začala vidět ve zcela jiném, ale pro mě velmi prospěšném světle, a na základě toho jsem začala jednat a přistupovat k lidem jinak než dřív. Z fobií, které mě zásadně ochromovaly a úzkosti, které mě neustále svíraly a trápily, mě Bůh osvobodil. Panické ataky, které mě děsily uprostřed noci a někdy mě přepadaly během dne při těch nejnevhodnějších situacích, ustaly a já prožívám ve svém srdci naprosto nepopsatelný Boží pokoj. Mám naprostou jistotu, že kdybych dneska zemřela, půjdu do nebe a věčnost strávím se svým Stvořitelem. Po mnoha letech se cítím jako svobodný člověk a do mého života se vrátila radost. A vím, že tohle je teprve začátek.

Především se setkám u lidí s šokem. Lidé se mě ptají, proč zrovna já mám potřebu věřit v Boha? Vždyť to přece nepotřebuju! A soudí podle toho, co jsem vystudovala, pracovních zkušeností a mého image. Musím přiznat, že tohle mě pokaždé pobaví a rozesměje!

Když se bavíme dál, tak se dozvídám, co si různí lidé představují pod pojmy víra, křesťanství, křesťan a Ježíš Kristus. Dozvídám se všechno možné, jenom ne to, co tím myslí Bible a učení Bible (teologie) a co tím myslel Ten, který víru vymyslel, tedy Bůh a kdo ji lidem představoval, Jeho Syn Ježíš Kristus.

NEJVĚTŠÍ LŽI O KŘESŤANSKÉ VÍŘE

Asi nejvíc mě šokuje, že většina lidí se domnívá, že být křesťan znamená něco v tom smyslu, že si člověk převlékne jeden kabát a vymění ho za jiný. Tedy že zůstanu stejným člověkem, ale z nějakého (pro lidi zcela nepochopitelného důvodu – a přiznávám, že i pro mě) se budu snažit chovat ze všech sil od určitého okamžiku jinak, jak nejlíp umím.

Například: Jestli jsem hodně sprostě nadával, tak se budu ze všech sil snažit to nedělat. Ale protože to je úkol pro člověka, který hovořil jako dlaždič nadlidský, tak se to bude snažit alespoň omezovat na minimum, nebo bude volit lehčí formy nadávek. Nebo jestliže jsem pil, tak se budu snažit to omezit. Jenže tohle fakt nejde hned, takže těžký alkohol nahradím něčím lehčím, anebo když jsem holdoval pivům, tak zkrouhnu jejich počet. A k tomu všemu začnu mluvit o křesťanství, víře a Bohu.

Tak vážení a milí čtenáři, tohle je jeden z největších omylů a lží! Tohle jsou jenom lidské snahy, které stojí opravdu nesmírné úsilí a podle toho, co jsem viděla u sebe a u druhých, z takového člověka vyroste fakt dobrý pokrytec. Změna to sice bude, ale jenom povrchní.

CO JE TO KŘESŤANSTVÍ?

Co je tedy křesťanská víra a co v ní jde? Zásadní je, že změna přichází zevnitř ven. Uvnitř nás se odehraje něco tak zásadního, co radikálně změní náš život a to se následně odrazí navenek a je vidět. Často se to děje spontánně a bez lidského úsilí, s velikým nadšením a je to doprovázeno svobodou a ohromnou radostí.

Co je tou změnou? Setkáme se osobně s Ježíšem Kristem, Božím Synem a jediným Spasitelem (Mesiášem), který nám ukáže zcela konkrétně na našem životě, jak je náš život prázdný, marný, pustý a nesmyslný. Jak studujeme, pracujeme, dřeme se, vyděláváme peníze a staráme se, ale proč vlastně? Pro koho? A proč ten kolotoč nedává nějaký vyšší smysl? Ukáže nám, že i když si sebelíp naplánujeme život a začneme ho realizovat a plníme své sny a přání, máme báječnou kariéru atd., stejně je v našem srdci místo, které zůstává navzdory všemu prázdné.

Místo, které nedokáže zaplnit sebelepší vzdělání, nejúžasnější pracovní profese a post, ani ten nejlepší partner, který nás nade všechno miluje. To všechno je sice skvělé, ale to místo v našem srdci zůstává prázdné. Proč? Protože to místo stvořil Bůh sám pro sebe a jedině On sám tohle místo v našem životě může naplnit.

A nejen to. Nabízí nám odpuštění hříchů (všechno, co jsme udělali špatně, všechno zlé, co jsme kdy řekli, všechno, co jsme udělat a říct měli a neudělali to a neřekli). Bůh nám nabízí nový začátek, nový život a svůj plán, vlastní skutky, které pro nás připravil. Ty jsou často v rozporu s tím, jak žijeme (což prožíváme, když jsme nespokojení a máme dojem, že nejsme na místě, kde bychom měli být).

A to je to hlavní, proč slavíme Velikonoce. Bůh poslal na tento svět zhruba před dvěma tisíci lety svého Syna Ježíše Krista, aby nám toto všechno přišel oznámit a povzbudil nás, abychom tomu věřili.

„Nebo tak Bůh miloval svět, že Syna svého jednorozeného dal, aby každý, kdož věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný.“Janovo evangelium 3,16 (Bible kralická)

Zní to možná velmi jednoduše, ale za tyto úžasné nabídky (které jsou pro nás dneska zdarma a přijímají se pouhou vírou) musel někdo dost zaplatit. A zaplatil cenu nejvyšší – položil svůj život. Ježíš Kristus, Boží Syn, se rozhodl, že nás vykoupí z našich hříchů a marných snah se spasit (penězi, kariérou, vzděláním, dobrými skutky…) tím, že za nás zemřel na golgotském kříži v Jeruzalémě. To se stalo na tzv. Velký pátek. Třetího dne byl vzkříšen z mrtvých a je živý dodnes.

A jak se to promítne do našeho života? Co musíme udělat, abychom dostali nový život? Kdy to radikální změna začne? Prvním krokem je uznat svoje marné snahy se zachránit sám. Druhým krokem je vyznat Ježíše Krista jako Pána a Spasitele a pozvat Ho, aby přišel do našeho srdce. A pak už to je Bohu. Jestliže jsme byli upřímní a mysleli jsme to vážně, Bůh naplní to prázdné místo, my se narodíme do Božího království a začneme nový život s Ním, s Ježíšem Kristem.

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem se totiž věří ke spravedlnosti a ústy se vyznává ke spasení. Vždyť Písmo říká: "Žádný, kdo v něho věří, nebude zahanben." Není totiž rozdílu mezi Židem a Řekem, neboť tentýž Pán všech je bohatý ke všem, kdo ho vzývají. Neboť "každý, kdo by vzýval jméno Pána, bude spasen."Římanům 10, 9 – 13 (Bible 21)

Pak začnou ty velké změny, nejprve v našem srdci, které se následně projeví navenek. Změní nás osobní vztah s milujícím Bohem, nebudeme se měnit sami. Bůh je tím, kdo nás bude měnit sám. O tom je křesťanství, Velikonoce a víra v Boha.

Podívejte se na film "Ježíš Nazaretský" od režiséra Franca Zeffirelliho:

Často se setkávám s lidmi, kteří mi oponují a říkají, že nemají žádný důvod, aby přijali Ježíše Krista, protože se mají dobře a nic jim nechybí. Jste si tím opravdu jistí? Jste si opravdu jistí, že na všechny životní situace stačíte sami? Jste si jistí, že vám stačí jenom lidská láska, která je limitovaná? Moudrý člověk nemusí čekat na žádnou katastrofu, kdy se dostane do úzkých, aby začal hledat náhle Boha (když všechno ostatní selže), ale začne hledat Boha hned, dnes. Co když žádné zítra už nebude?     

Krásné velikonoční svátky Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

www.flikr.com