Co k Vánocům? Nic nechci, já mám všechno

24. 11. 2016 16:28:00
Bude to znít skoro jako v pohádce, ale moje rodina i přátelé mají všechno, co potřebují. Dokonce i sny mají splněny. Takové lidi je pak těžké o Vánocích potěšit. Ale co udělat radost těm, kteří to ocení? Někoho překvapit?

RODINA, KTERÁ MÁ VŠECHNO, CO POTŘEBUJE

Tak tohle je odpověď, kterou slýchávám už několik let. „Kdy to tak asi začalo?“ kladu si každoročně otázku. Myslím, že zhruba před sedmi lety. Nejdříve se jednalo o moji nejbližší rodinu, matku a bratra. Ráda bych jim udělala radost a zahrála si na „Ježíška“. Nicméně kdykoliv jim nějakou dobu před Vánoci zavolám a nenápadně sonduji, co by se jim tak asi hodilo a jestli něco nepotřebují, odpověď je pokaždé stejná: „Já mám všechno, co potřebuju. Nedělej si starosti a zbytečně neutrácej!“

Když se nenechám odbýt, a jim už také dochází, že moje otázka směřuje ke Štědrému dnu, tak odpoví: „Vážně si nedělej starosti. Však ty těch peněz taky moc nemáš... A já když něco chci, nebo si něco přeju, tak si to prostě koupím rovnou. Není nic, co bych si přála.“

Kdykoliv jsem se nenechala odradit, tak to stejně dopadlo špatně. Ať už to byla větší věc, která byla dražší či drobnost jen tak pro radost, nesetkala jsem se s kladným přijetím. Většinou se mi dostalo odpovědi: „Proč to kupuješ? To jsem si koupila už před půl rokem. Já jsem ti to neřekla?“ anebo tak trochu drsnější odpověď od bráchy, „ségra, to byla ale blbost! Příště si to odpusť!“

A tak, ačkoliv to zní tvrdě, přestala jsem téměř své rodině kupovat dárky. Snad jedině když mě někde něco opravdu zaujme a já jsem na sto procent přesvědčená, že tohle by mělo šanci na úspěch, pak si dodám odvahy, nenechám se odradit, jdu a koupím to.

Jenomže takových odpovědí přibývá. To není jenom moje nejbližší rodina, ale také vzdálenější příbuzní. To zase vím od jejich dětí, kteří už nevědí, jak udělat radost svým rodičům.

PŘÁTELÉ, KTEŘÍ SI NIC NEPŘEJÍ...

V poslední době jsem se však se stejnými reakcemi setkala také u svých přátel. „Proč si děláš starosti? Možná bychom mohli Vánoce vypustit?! Já mám všechno, co potřebuji.“

Se stejnou reakcí jsem se setkala také u narozenin a svátků, když jsem se nenápadně zajímala, co by dotyčným udělalo radost.

ŽIJEME V ZEMI SPLNĚNÝCH PŘÁNÍ?

A tak zjišťuji, že mám kolem sebe vlastně jedině spokojené lidi, kteří mají nejen naplněné potřeby, ale rovněž i přání a sny, protože si je splní okamžitě, když je právě napadnou. Snad bych jenom podotkla, že se jedná o zcela normální lidi se zcela obyčejnými příjmy či důchody.

Je to na jednu stranu dobrá zpráva. Žijeme v zemi splněných přání! Kdo by si to kdy pomyslel? Zní to téměř pohádkově... Zcela jistě je to důvod k radosti, protože jestliže máme všechno a nic nám nechybí, můžeme být přeci spokojení.

Snad proto nerozumím, proč u nás neustále panuje jakási „blbá nálada“. Proč se na sebe nedokážeme usmívat? Proč jsme věčně „naprudění“ a naštvaní? Proč na nás ta spokojenost a štěstí není vidět? Proč ji nedáme najevo svou radostí? Téměř to vypadá, že neumíme dát najevo spokojenost, anebo že ji dokonce před druhými z nějakého důvodu tajíme.

MOJE SEZNAMY

Na druhou stranu je pro mě takové zjištění těžké, protože zjišťuji, že už nemám kolem sebe lidi, kterým bych mohla jakkoliv udělat radost.

Já sama jsem ve zcela odlišné situaci. Potřebuji a přála bych si spoustu věcí. Proto mám dva seznamy. Jeden se jmenuje „SEZNAM NUTNÝCH VĚCÍ“, kam si zaznamenávám věci, bez kterých se dlouhodobě žít nedá a které nutně potřebuji, ale momentálně si je nemohu dovolit.

Vzhledem k tomu, že si nikdy nekupuji nic, na co nemám a nezadlužuji se různými leasingy a půjčkami a ani nevlastním žádnou kreditní kartu, je pro mě jedinou cestou šetřit. Nestěžuji si, je to moje rozhodnutí. Nekupovat věci na dluh je podle mého správné. Když našetřím potřebnou částku, tak si postupně věci kupuji a pak věci na seznamu s radostí odškrtávám.

Například jsem potřebovala novou postel a matraci. Tu jsem si pořídila vloni. Teď mám na seznamu novou ledničku, která mi pomalu odchází, nové elektrické obvody do bytu či notebook.

Pak mám druhý seznam, který nese název „SEZNAM PŘÁNÍ“, kde jsou položky, které nejsou k životu důležité, ale udělal by mi radost. Například dovolená či nová kuchyňská linka. Tento seznam odpočívá na svém místě a až bude můj první seznam naplněn, vyškrtán a nakonec triumfálně roztrhán, přijde na řadu tento seznam.

Zjistila jsem, že když mám kolem sebe lidi s naplněnými potřebami a kteří nic nepotřebují, jsou přesvědčeni, že ani ti druzí nic nepotřebují. A tak postupně přestávám dostávat dárky, nejen k Vánocům, ale i k narozeninám a svátkům. Musím poctivě přiznat, že dárky jsem vždycky dostávala nesmírně ráda. Užívala jsem si rituál rozbalování, okamžik překvapení, ale také samotný dárek.

Žijeme tedy v zemi, kde se většině lidem žije opravdu velmi dobře, naše potřeby jsou naplněné a užíváme si života. Plníme si přání a sny a možná dokonce často nevíme, co si s našetřenými penězi počít.

KOHO TEDY POTĚŠIT? KOMU MŮŽEME UDĚLAT RADOST?

Dospěla jsem tedy k názoru, že když nemohu udělat radost rodině a přátelům, mohu potěšit ty, kteří tolik štěstí v životě nemají. Dokonce zjišťuji, že mi to přináší obrovskou radost, když mohu někomu pomoci a něco mu darovat.

Našla jsem projekty, které mohu s klidným srdcem podpořit a mám jistotu, že mé finance podpoří to, co je slibováno a nikde se cestou neztratí v cizí kapse.

DĚTSKÝ DOMOV CHARLOTTY MASARYKOVÉ NA ZBRASLAVI

Několik let jsem podporovala Dětský domov Charlotty Masarykové v Praze na Zbraslavi. Pokud byste chtěli podpořit tento projekt, více informací najdete zde: http://www.ddzbraslav.cz/kontakt.php

Jedná se o děti ve věku od jednoho do tří let, které neměly v životě štěstí, aby se narodily do milující rodiny. Vyrůstají tedy v dětském domově, kde se o ně stará vynikající tým lidí, kteří se jim snaží vynahradit to, co jim chybělo a přinést jim dětství, kde by byly radost, zážitky a trochu toho štěstí.

RODINA LYSAKOVÝCH Z KYJEVA

Po mnoha letech jsem se opět setkala se svou nejlepší přítelkyní Viktorií Ovsyannikovou, provdanou Lysakovou. Viktorie žije v Kyjevě se svým manželem Sergejem a mají tři děti, Michaela, Davida a nyní se jim má narodit dcera Gloria. Kromě řádného vzdělání se věnovali také studiu teologie a před několika lety založili církev, kterou dnes navštěvuje asi šedesát lidí. Manželé Lysakovi tuto církev vedou a slouží.

Kyjev je sice vzdálen od válečné zóny na východě Ukrajině stovky kilometrů, přesto je ve vzduchu cítit válka. Manželé Lysakovi měli několik pracovních nabídek ze zahraničí, ale odmítli je.

Lysakovi jsou nadšení křesťané plní naděje a víry. Milují svůj ukrajinský národ a svou zem, kde chtějí žít a sloužit Bohu, i když politická a ekonomická situace v zemi je těžká. Sergej a Viky mají kromě práce v církvi také dvě až tři různá zaměstnání.

Žijeme v České republice, kde je nadbytek všeho. A tak je pro nás těžko představitelné, že někdo nemusí mít věci, které jsou pro nás samozřejmostí, jako jsou třeba boty, žehlička či počítač.

Rodina Lysakových je podle mě právě ta, která uvítá jakoukoliv materiální či finanční pomoc a bude se z ní z celého srdce upřímně radovat. Pokud byste chtěli pomoci také i vy, najdete během pár dnů další informace na mém webu: www.siander.cz

VÁNOČNÍ ČAS JE ČASEM DÁRKŮ A PŘEKVAPENÍ

Není právě vánoční čas o tom, abychom překvapili ty, kteří to nečekají? Abychom udělali radost těm, kteří potřebují pomoc?

Přeji krásné předvánoční čas a splnění všech přání! Vaše bloggerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Fotografie a informace o Dětském domově Charlotty Masarykové jsou dostupné zde: http://www.ddzbraslav.cz/index.php

Fotografie dostupné z Flikr.com zde: www.flikr.com

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 24.11.2016 16:28 | karma článku: 17.73 | přečteno: 1611x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 755 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 18.01 | Přečteno: 128 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 19.75 | Přečteno: 722 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 196 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 5.55 | Přečteno: 161 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 235 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.26 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...