I jako pacient mám svá práva a nemusím si nechat všechno líbit

Špatné zkušenosti se zubařkou mě donutily k nastudování zákona o zdravotních službách kvůli znalosti svých práv. Jak jsem předpokládala, v ordinaci mi lhaly. Nenechme se klamat! Najděme si lékaře, se kterým budeme spokojeni.

Tento příběh v mém životě začal hledáním nového zubního lékaře. Od mladého, perspektivního a opravdu dobrého zubaře v Praze jsem dobrovolně odešla, protože mi oznámil, že některé zdravotní pojišťovny mu zákroky pacientů proplácí a jiné ne. Rozhodl se pro zavedení plošných plateb pro všechny pacienty, ať už na ně budou přispívat zdravotní pojišťovny nebo ne.

Když jsem platila a platila a platila, a nakonec se i přestěhovala do Ústí nad Labem, uzrál čas se s tímto fajn stomatologem přátelsky rozloučit. Dostala jsem do ruky svou zdravotní dokumentaci, kterou jsem mu před léty dávala. Jednalo se o dokumentaci mého chrupu, která mě doprovázela celým životem, a vždy jsem ji předávala všem zubním lékařům. Po více jak třiceti letech přibyla na váze a také se rozrostla na jeden centimetr.

DOBRÉHO ZUBAŘE ČLOVĚK HLEDÁ JAKO JEHLU V KUPCE SENA

V Ústí nad Labem jsem se rozhlížela po novém zubařovi. Ptala jsem se známých, ke komu chodí a koho by mi doporučili. I když měli stomatologa, kterého si nemohli vynachválit, jak už to tak bývá, nepřijímal nové klienty. S tím jsem se setkávala v Praze již dlouho.

Pak jsem narazila na zubní lékařku, kterou mi doporučila rodina. Také můj táta k ní kdysi chodíval. Měla ordinaci nedaleko mého bydliště. Zavolala jsem jí a z celého srdce jsem zajásala, když jsem se dozvěděla, že právě zrovna přijímá nové klienty. Se zdravotní sestrou jsem si dohodla termín návštěvy a netrvalo dlouho a vydala jsem se na první prohlídku i se svou zdravotní dokumentací.

Zubní lékařka ve věku padesátnice byla na první pohled nesmírně sympatická a rozšafná dáma. Byla vřelá, usměvavá a upovídaná. Takovou přesně potřebuju, pomyslela jsem si! Po několika dlouhých a bolestivých zákrocích jsem totiž propadala dost velkému strachu nejen ze samotného zubaře, ale i z pohledu na zubařské křeslo a ordinace.

První prohlídka ukázala, že mám po několika letech tři kazy, dva klasické a jeden údajně malý. Tak mi to bylo řečeno. Dohodly jsme se, s ohledem na můj velký strach, že „nebudeme tlačit na pilu“ a každé opravě zubu věnujeme jednu prohlídku. To mi vyhovovalo a trochu ulehčilo mému strachu.

ZDRAVOTNÍ DOKUMENTACE – KNIHA O VAŠEM CHRUPU

Při odchodu z ordinace jsem si vzpomněla, že mám v kabelce uloženou svou zdravotní dokumentaci.

„Něco jsem vám přinesla,“ řekla jsem.

„To nepotřebujeme, protože vám založíme novou kartu,“ řekla zubařka.

„Ale… Je to moje dokumentace od začátku mého života. Jsou tam i snímky, prostě všechno, možná by se vám to mohlo hodit,“ řekla jsem. „Vlastně vždycky jsem tu dokumentaci odevzdávala svým lékařům."

„Když na tom tedy trváte, tak dobře, necháme si to tady,“ řekla po mém argumentu lékařka a dokumentaci převzala.

Měla jsem dojem, že tak je to správně a rozloučily jsme se.

Na další návštěvu jsem šla, ostatně jako vždycky, s hrůzou, co se bude dít. I když jsem to víceméně věděla, a dodávala jsem si odvahy, že zuby nezanedbávám, ale konečně řeším, tak mi to na strachu neubralo.

Zubní lékařka mě usadila do zubařského křesla a než si připravila potřebné nástroje, zeptala se mě na pár drobností z mého života – co dělám, kde bydlím a co hezkého mě čeká v budoucnosti. Ve strachu jsem odpovídala jednou větou. Když byly společenské fráze vyřízeny, zubařka se pustila do práce. Nebolelo to ani tak, jak jsem si myslela, že by to mohlo bolet a také byla celkem brzy hotová. Mně se nesmírně ulevilo a po dohodnutí dalšího termínu jsem odchvátala.

PROMĚNA VŘELÉ STOMATOLOŽKY V TERORISTU

A tak návštěvy pokračovaly… Ale společenské fráze vymizely a šlo se rovnou „na to“. Když mi začala vrtat zub, tak jsem měla dojem, že tam téměř nejsem, protože celou dobu vedla důvěrný rozhovor se zdravotní sestrou o tom, jaké problémy má její pes. Když to nebyl pes, byla to dcera na vysoké…

Postupem času začala zubařka rozhodovat za mě, co vydržím a co ne. Takže když jsem při vrtání výplně zubu s vrtačkou a odsávačkou slin v puse dávala najevo, že mě to bolí, ignorovala to. Ani to, že se samou bolestí sesunuju z křesla dolů a ona mě vrtá již vleže, téměř na zemi, ji nezastavilo. Kdyby nás někdo zpovzdálí sledoval, určitě by si pomyslel, že se jedná o nějaký díl parodie „Bláznivá střela“. Jen v hlavní roli nebyl úžasný americký herec Leslie Nielsen, ale moje maličkost.

Každá další návštěva se tak pro mě stávala opět terorem a hrůzou. Takový přístup jsem nikdy nezažila. Bylo jedno, zda se jednalo o prevenci, nebo naplánovaný zákrok.

DENTÁLNÍ HYGIENA? K ČEMU? TO JE NA NIC!

Když jsem byla na preventivní prohlídce, která zabrala asi dvě minuty, byla jsem překvapená, že je to všechno. Odcházela jsem sice s tím, že mám zuby v pořádku, ale přišlo mi to málo.

„A co třeba nějaké doporučení? Zubní pasta, kartáček?“ zeptala jsem se.

„Není třeba. Když se vám kazí zuby, tak s tím prostě nic neuděláte!“ prohlásila zubařka.

„Co třeba dentální hygiena? Mezizubní kartáčky?“ zeptala jsem se.

„To je na nic,“ řekla zubařka. „Mám v ordinaci lidi, kteří používají různé mezizubní kartáčky, pasty, ústní vody, nitě… a stejně se jim kazí zuby.“

„Myslíte tedy, že to je k ničemu?!“ zeptala jsem se nechápavě.

„Víceméně ano,“ řekla mi zubařka a s tím jsme se rozloučily.

Nechtělo se mi tomu věřit! Vždycky jsem si myslela, že prevence je klíčem k tomu, aby se člověku nekazily zuby. Alespoň předchozí stomatologové mě k tomu vždy vedli a nikdy to nepodceňovali.

DALŠÍ KLIENTI SE ŠPATNÝMI ZKUŠENOSTMI

Po nějaké době jsem se zcela náhodou dala do řeči s několika pacienty této zubní lékařky. Všechny rozhovory proběhly na sobě zcela nezávisle a v průběhu několika let. Jeden mladý hoch měl špatně udělané přední zuby, které si kdysi v dětství vyrazil. Zubařka je odmítala předělat s tím, že si musí zvyknout. Další pacientka, dáma v letech, měla v dutině ústní bulku, kterou zubařka neřešila sedm let. Až na nátlak této dámy ji poslala na chirurgii. Tam bylo dámě řečeno, že to měla řešit již před sedmi lety a ihned došlo k chirurgickému zákroku. Další pacientce "vyrobila vedle sebe dvě amalgámové plomby. Problém je v tom, že tak se to dělat nesmí. Když se totiž pacientka náhodou při jídle dotkla kovovým příborem zubu, měla dojem, že jí zuby probíjí!

NOVÉ HLEDÁNÍ ZUBNÍHO LÉKAŘE

Nicméně moje osobní zkušenosti a strach, který oprávněně narůstal z každé další návštěvy, mě vedly k tomu, že jsem se začala vyhýbat zubní ordinaci. Zkušenosti známých mě k lepšímu smýšlení o mé zubařce také nevedly, naopak. Nakonec jsem přestala chodit úplně a začala jsem si hledat nového lékaře.

Nejsem zvyklá dělat ukvapené závěry, ale když se sejde více věcí najednou, je třeba je vyhodnotit. Našla jsem si novou stomatoložku, která zrovna brala nové klienty. Dohodly jsme se na první návštěvě v ordinaci a poprosila mě, abych si u své, nyní již bývalé zubní lékařy, vyzvedla zdravotní dokumentaci. To jsem přislíbila, žádný problém jsem v tom neviděla.

PRÁVA PACIENTA A ZDRAVOTNÍ DOKUMENTACE

Brzy jsem se v ordinačních hodinách vydala do zubní ordinace bývalé zubařky. Upřímně jsem zdravotní sestře řekla, že jsem si našla někoho jiného a že bych si ráda odnesla svou zdravotní dokumentaci, kterou jsem jim při příchodu před léty odevzdala. Zdravotní sestra mi řekla: „Veškerá zdravotní dokumentace zůstává v ordinaci a po deseti letech ji skartujeme. Tam, kam teď chodíte, vám založí novou kartu.“ 

Nechtělo se mi tomu věřit a slovně jsem se bránila, ale zdravotní sestra trvala na svém, s tím se se mnou rozloučila a zavřela mi dveře ordinace před nosem.

Co s tím? Co dělat v takové situaci? Vzhledem k tomu, že jsem od zdravotní sestry a zubařky samotné  slyšela a viděla více věcí, které nebyly úplně košer, pochybovala jsem o tom.

CO ŘÍKÁ ZÁKON O ZDRAVOTNÍCH SLUŽBÁCH?

Našla jsem si Zákon 372/2011 Sb. ze dne 6. listopadu 2011 o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zkráceně zákon o zdravotních službách), kde § 65 a § 66 praví, že do své zdravotnické dokumentace mohu v přítomnosti dentisty nejen nahlížet, ale také si pořizovat výpisy nebo kopie. Zákon o zdravotních službách také upravuje podrobnosti s tím spojené, například co dělat, když lékař odmítne s tím, že nesouhlasí, eventuálně když třeba nevlastní v ordinaci kopírku, tiskárnu…

Po nastudování zákona o zdravotních službách a všem, co se týká zdravotní dokumentace, jsem se znovu vydala do zubní ordinace. Opět jsem narazila na zdravotní sestru, která se velmi divila, že jsem opět zpět. Řekla jsem jí, že podle zákona o zdravotních službách nemám sice nárok na originál zdravotní dokumentace, ale vyžaduji její kopii. (A nyní jsem si vzpomněla, jak jsem ji já, hloupá, víceméně zubařce před léty vnutila…).

Zdravotní sestra zlostně řekla: „To ale bude trvat.“ A já jsem odpověděla, že si ráda počkám. Pak naštvaně odešla do ordinace a beze slova přede mnou třískla dveřmi. Po několika minutách přišla zdravotní sestra, dala mi do ruky dva potištěné papíry A4 a opět naštvaně řekla, že snad jsem už spokojená. Poděkovala jsem jí a odešla jsem.     

Ovšem mám v plánu to dotáhnout a okopírovat si celou svou zdravotní dokumentaci, která mě doprovázela celým životem a má pro mě svou hodnotu. Pro zubařku je bezcenná.  

CO NAPSAT NA ZÁVĚR?

Mám lékaře, kteří si na mě udělají čas, když to opravdu potřebuji. Jsou to lidé vzdělaní, laskaví, citliví a snaží se mi pomoci, jak nejlépe umějí. Pak jsem udělala zkušenost právě s touto zubní lékařkou, která mě nebrala jako váženého pacienta, který má svou důstojnost, ale prostě jenom další číslo v databázi pacientů, který jí přinese peníze ze zdravotní pojišťovny. Podle toho také vypadal přístup a ošetření. Kdyby šlo opravdu o mě, byl by přístup jiný, lidský, troufám si napsat.

Nebuďme oběťmi lékařů, kteří rozhodují o něčem tak zásadním jako je naše zdraví. Najděme odvahu opustit špatné lékaře, když nám nevyhovují a najít si nové, se kterými budeme spokojeni a kam budeme rádi v případě potřeby chodit.

Nemusíme si nechat líbit všechno, co nám říkají a snaží se nám vnutit jako svou „pravdu“. Vždyť přece i my, pacienti, máme svá práva zaručená zákonem a můžeme je vyžadovat.

Krásné dny a dobrou lékařskou péči vám přeje Vaše bloggerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a odkazy:

Zákon 372/2011 Sb. ze dne 6. listopadu 2011 o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování

Fotografie jsou dostupné na Flikr.com zde: https://www.flickr.com/