Tento blog věnuji člověku, kterého jsem milovala, svému tátovi - Ladislavu Šianderovi. Zcela nečekaně zemřel dne 1. června 2009. Táta neměl téměř žádné přátele, známé či kamarády nebo o nich aspoň nevím. Pokud však narazíte na můj blog a vzpomenete si na tátu, ozvěte se mi, prosím! Smuteční rozloučení bude v příštích dnech.
Narozen za II. světové války
Můj táta se jmenoval Ladislav Kardoš - Šiander. Narodil se dne 20. dubna 1940 ve Velkých Přílepech č. p. 3, okres Praha - Západ. Rodina Kardošových - Šianderových se po několika letech přestěhovala do malého domku ve Staré ulici č. p. 27 v Ústí nad Labem.
Čas studií, švec se učí šít na verpánku boty
Táta vystudoval základní školu v Přílepech u Prahy. Vyučil se ševcem (obuvník - spodkař) na Učňovské škole výrobních družstev, nejprve v Broumově, pak ve slovenském Popradě. Pracoval nějakou dobu v Ústí nad Labem.
V dalším studiu pokračoval už při zaměstnání na podnikové technické škole Českého svazu výrobních družstev v Úvalech. Po třech letech, v roce 1970, ukončil obor Výroba obuvi a kožené galanterie. Byl mistrem na odborném učilišti v Liberci, kde také bydlel.
Image filmového herce, motorky, dovolené v zahraničí...
Svého tátu v 60. - 70. letech XX. století bych popsala jako krásného mladého muže s image filmového herce. Miloval ženy, módu, motorky a auta, dovolené v teplých krajích, hudbu a speciality české kuchyně.
Rodina volá...
Pak se táta seznámil s mojí maminkou, Alenou Hubálkovou a 12. června roku 1976 se v Hradci Králové vzali. Táta se přestěhoval na 10 let do Hradce Králové. Nejprve se jim narodil v roce 1977 syn Pavel a v roce 1979 já.
Zpátky do Ústí nad Labem
Moji rodiče se rozvedli a táta se v roce 1989 přestěhoval zpátky do Ústí nad Labem, kde žijí také jeho příbuzní.
Táta miloval cestování do teplých krajů
Táta nikdy nehovořil o svých přátelích, kamarádech nebo známých, přesto jsem objevila v albech fotografie, kde je s mnoha různými lidmi, např. na dovolených v zahraničí, kam rád jezdil. Nejvíce si oblíbil Tunisko, ale také rád cestoval do Bulharska nebo na Djerbu...
Poslední den
Tak jako asi nikdo, ani můj táta netušil, že první červnové ráno bude jeho poslední. Doma si uklidil, jak míval ve zvyku - uložil peřiny do starého peřiňáku, umyl nádobí, připravil si řízky na večeři a dal je do ledničky, připravil si složenky, které chtěl odpoledne zaplatit na poště...
Před polednem mu nebylo dobře. Záchranka, kterou tátovi zavolala sousedka, přijela během čtyř nebo pěti minut, ale ani přes resuscitaci lékařů mu nebylo pomoci.
Vzpomínky, které nám nikdo nevezme
V nejbližších dnech plánuji připravit smuteční rozloučení. Přála bych si, abychom si vzpomněli na tátu jako na člověka, který uměl rozesmát lidi kolem sebe. Mnoho věcí se za svého života sám naučil a snažil se to předávat dál. Když to bylo jen trochu možné, tak lidem kolem sebe pomáhal. Miloval lidi, zvířata, přírodu... Prostě život. Pokud si na mého tátu pamatujete, prosím, ozvěte se mi! Budu vděčná za každou vzpomínku.
Tati, vždycky na Tebe budu vzpomínat s láskou ve svém srdci...
Tvoje Hanka
Fotografie jsou z alb Ladislava Šiandera
www.flikr.com
