Recenze norské pohádky „Tři přání pro Popelku“

27. 12. 2022 19:37:51
Nová, moderní a velkolepá norská pohádka „Tři přání pro Popelku“ z roku 2021 je jako nepovedený koktejl. Moderní slova jako stylista a migréna, LGBT+ komunita, Popelka jako Wonder Woman a líbačka dvou gayů v dobové pohádce.

Psal se rok 2021 (přesně před rokem touto dobou, na prahu Vánoc) a Norové představili světu svou moderní verzi naší československé pohádky „Tři oříšky pro Popelku“, kterou se inspirovali. Tu natočil režisér Václav Vorlíček v roce 1973 ve spolupráci se štábem z Východního Německa (NDR). Tu všichni ji dobře známe a milujeme. Kromě nás, Čechů a Slováků, také celá Evropa.

Norové přišli se svou pohádkou, kterou pojmenovali „Tři přání pro Popelku“ po 48 letech po té naší. Natočila ji norská herečka a filmová režisérka Cecilie Askeland Mosli.

Už před rokem, když byla nová norská pohádka uvedena do českých kin, zaslechla jsem spoustu kritiky a srovnávání s naším československým originálem. Proto jsem byla velmi zvědavá, jak se pohádka povedla. Když ji letos uvedla TV NOVA ve vánočním čase, tak jsem se na ni s velkým zájmem podívala.

POKUD JSTE JI NEVIDĚLI, PODÍVEJTE SE NA UKÁZKU POHÁDKY „TŘI PŘÁNÍ PRO POPELKU“:

INFORMACE O POHÁDCE „TŘI PRÁNÍ PRO POPELKU“

Žánr: Pohádka, rodinný film, fantasy

Země: Norsko a Litva

Rok výroby: 2021

Délka pohádky: 87 minut

Režie: Cecilie Askeland Mosli

Předloha: Božena Němcová (povídka)

Scénář: Anna Bache-Wiig, Karsten Fullu, Kamilla Krogsveen, Siv Rajendram Eliassen, František Pavlíček

Kamera: Trond Tønder

Hudba: Gaute Storaas

Herecké obsazení: Astrid S, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nasrin Khusrawi, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver, Arthur Hakalahti, Bjørn Sundquist, Nader Khademi, Anne Marit Jacobsen, Jonis Josef, Toivo Ty Terjesen, Kristofer Hivju

Produkce: Petter Borgli, Frederick Howard

Střih: Perry Eriksen, Jens Christian Fodstad

Zvuk: Johannes Dekko

Scénografie: Siri Langdalen

Masky: Ásta Hafþórsdóttir, Live Becker Knudsen, Terje Rødsjø

Kostýmy: Flore Vauvillé

KLADNÉ A ZÁPORNÉ STRÁNKY POHÁDKY

Je možné se dočíst, že Norové přišli s novou moderní verzí legendární pohádky, kterou milují celé generace Norů (když se dívali rok za rokem na tu naši). Nevím však, zda je možné překonat originál původního filmu.

Známe to z historie často. Původní film jsme si mnozí zamilovali, ale když jsme se podívali na remake, byli jsme mnozí zklamáni a zařekli jsme se, že už se na to moderní zpracování nikdy nepodíváme, protože nestálo za to a budeme vždy sledovat jen originální film, byť zastaralý.

Výpravné scenérie z norského venkova, polí, lesů, které jsou v zimním období nádherně zasněžené, jsou skutečně krásné. Nákladné kostýmy jsou také nádherné. Promyšlené, propracované a skvěle se do pohádky hodí.

Také se mi velice líbily filmové triky, když si Popelka otevírá lískové oříšky a objevují se šaty, do kterých se za pomocí kouzel obléká. To je skutečně nádherné!

Co mě však zaskočilo, a to už při sledování traileru, byl věk filmové Popelky. Měla jsem za to, že je jí tak 33 let, a to se mi zdálo na Popelku příliš. Vysvětlovala jsem si to tím, že věková hranice mládí žen se stále posunuje a proto je postavě přes třicet. Ve skutečnosti je norské zpěvačce a hudební skladatelce Astrid S (celým jménem Astrid Smeplass) 26 let, ale při natáčení pohádky ji bylo o rok méně. To bylo pro mě překvapení.

Pro srovnání, naší Libuši Šafránkové bylo v době natáčení pohádky krásných 20 let. Možná mám jenom nějak v sobě zakódováno, že představitelky princezen, Popelek atd. jsou velice mladé.

Norský příběh je velice podobný tomu našemu. Plyne stejným tempem a člověk ho s chutí sleduje.

Nelíbil se mi však princ, kterého ztvárnil norský herec Cengiz Al. Budil ve mně dojem, že by se spíš jako jižní typ hodil do nějaké turecké pohádky. Také byl o rok mladší než Popelka. Působil nevyzrále a dětsky, rozhodně ne jako dospělý muž.

Když se schyluje k přípravám na ples, přijde nevlastní sestra s nápadem, že potřebuje módního stylistu, který by ji zkrášlil a připravil šaty na ples. Muže, který oplývá kreativitou. Macecha hovoří o tom, že má migrénu. Chápu, že jde o moderní verzi pohádky, ale slova jako stylista, kreativita a migréna jsou ve výpravné pohádce jako pěst na oko.

Co mi také vadilo, byly naplněné kvóty, kterých se evidentně Norové během natáčení drželi. Jak že tyto kvóty zní? Jeden herec tmavé pleti, jeden handicapovaný, jeden člověk z LGBT+ komunity?

A tak vidíme na začátku filmu jednorukého sluhu, poté módního stylistu, který je evidentně gay (v ukázce pohádky je český dabing normální, ale český dabing na TV NOVA byl skutečně „teplý“), poté narazíme na králova osobního sluhu, který je černoch. Už jsem si říkala, že je jenom otázkou času, kdy se ve filmu ukáže autista (ve stylu filmu Rain Man).

Velmi zajímavá a dramatická scéna je, když macecha ujíždí na saních se svou dcerou a princ je pronásleduje na koni. To člověk úplně trne, jak to dopadne! Opět zasahuje jako Wonder Woman Popelka a musí zachránit i samotného prince.

Postava Popelky je zobrazena jako ta silná, statečná, soběstačná, schopná žena, která si se vším poradí. Budila ve mně dojem, že je víc „chlapem“ než princ. Což je vlastně trend dnešní doby. Jakkoliv je tento trend převládající a moderní, mně se nelíbí.

V závěru pohádky, kdy se všichni radují, že princ našel svou Popelku, dojde k líbačce mezi dvěma přáteli prince. Člověk si klade otázku - opravdu to bylo nutné?! Narvat to do pohádky?

Konec se nese v hodně moderním duchu. Princ se ptá Popelky, zda si ho vezme za manžela a ona mu odpoví, že tohle se děje jenom v pohádkách, ale ve skutečnosti se neznají a tak se uvidí časem. Jako co? Zatím budeme spolu žít na „psí knížku“?! Konec byl pro mě zklamáním. Tohle bych skutečně v pohádce nečekala.

Norská pohádka je stále pohádkou o Popelce, ale působí na mě jako nepovedený koktejl. Jako kdyby do mixéru někdo dal povinné kvóty, moderní pojetí muže a ženy, LGBT+ komunitu, spustil tlačítko, promíchal v mixéru a vylil do jinak krásné výpravné pohádky z dávných dob. Výsledek? Koktejl, který se nepovedl. Tluče to do očí.

KOMU BYCH POHÁDKU DOPORUČILA?

Pokud milujete staré dobré konzervativní hodnoty jako já, nebo jste křesťané a věříte v Boha a Bibli, pak se vám norská pohádka „Tři přání pro Popelku“ líbit nebude. Pokud máte rádi současný bláznivý svět, kdy muži už nejsou, co bývali a ženy jsou super ženy, pak by se vám pohádka snad líbit mohla. Pokud bych však měla vlastní děti, dala bych přednost o Vánocích naší československé pohádce „Tři oříšky pro Popelku“ z roku 1973.

Krásný vánoční čas se zdravými pohádkami vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Autor: Hana Rebeka Šiander | úterý 27.12.2022 19:37 | karma článku: 33.97 | přečteno: 1336x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 755 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 34.01 | Přečteno: 582 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 2035 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.78 | Přečteno: 291 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 208 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 274 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...