Pondělí 30. ledna 2023, svátek má Robin
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 30. ledna 2023 Robin

Žít v demokracii neznamená, že budu bezohledný sobec

22. 09. 2022 22:45:59
Mladí lidé se dnes domnívají, že život v demokratickém státě znamená, že se budou rozhodovat sobecky, jak se jim líbí a myslet jenom na sebe. Bez ohledu na druhé. Kladu si otázku - jak na to jenom přišli?!

K tomuto blogu mě inspiroval rozhovor s paní sousedkou v domě v pražských Střešovicích, kde jsem bydlela. S paní sousedkou, které je sedmdesát let, jsem se potkala na chodbě domu. Daly jsme se do řeči a obě jsme brzy narazily na téma, které se nás obou velice dotýkalo – sobectví v dnešní době, na které jsou lidé hrdí.

PŘÍBĚH PRVNÍ – STOJÍCÍ UNAVENÁ DŮCHODKYNĚ

Paní sousedka se před mnoha lety zranila. Klopýtla a následně prodělala operaci kyčle a rehabilitaci. I když se zotavila, svěřila se mi s tím, že je od té doby při chůzi nejistá. Proto si pomáhá nordickými hůlkami. Kamkoliv se vydává, bere je s sebou a opírá se o ně při chůzi. Zkrátka se jistí, aby zase neupadla.

Abych byla upřímná, do našeho rozhovoru jsem si myslela, že nordické hůlky při chůzi používají jen ti, kteří chtějí sportovat. Vůbec mě nenapadlo, že existují lidé, kteří je používají místo klasických holí.

„Ono to taky s těmi nordickými hůlkami vypadá mnohem líp na pohled! A věřte mi, že nejsem jediná, kdo je ze zdravotních důvodů nosí. Takových lidí ve svém věku, ale i mnohem mladších, znám celkem dost,“ rozesmála se paní sousedka.

Jednou paní sousedka byla na výletě a nordické hůlky měla samozřejmě s sebou. Ačkoliv většinou v pražských tramvajích a vagónech metra stojí (důvod je jednoduchý – sedat a vstávat je pro ni fyzicky náročnější, než zůstat stát), tentokrát byla tak unavená, že by si ráda sedla.

Tramvaj však byla narvaná lidmi. Zůstala stát i s hůlkami nad dospívajícím mladíkem. Jak přistupovali další lidé, postupně se slovně pouštěli do mladíka, že mu není trapné, aby nad ním stála babička s holemi, kterou on vidí, ignoruje a odmítá ji pustit sednout. S mladíkem, i když to slyšel z několika úst, to nehnulo. Paní sousedka tedy vydržela stát až na svou zastávku a šla si domů odpočinout.

Když mi to paní sousedka vyprávěla, tak se tomu s odstupem času smála: „To nic není! Já jsem to vydržela, ale můj kamarád na tom je mnohem hůř!“

„Ano, vydržela jste to. Ale kdybyste si mohla sednout v tramvaji, tak byste si tentokrát sedla, ne?“ zeptala jsem se.

„Jo, to bych ráda,“ řekla paní sousedka.

PŘÍBĚH DRUHÝ – INVALIDNÍ DŮCHODCE

Kamarád paní sousedky je invalidní důchodce a velice špatně chodí. Jestli jsem to pochopila správně, má chromou nohu, která ho bolí a každý krok mu dělá potíže. Proto když nastupuje do tramvaje, metra či autobusu, hledá místo pro invalidy. Pokud možno, co nejblíže u dveří. Jednak mu to ušetří kroky plné bolesti a pak proto, že se rychle dostane ke dveřím, když vystupuje.

Mnohokrát se mu v tramvajích stalo, že na místech, která jsou označena samolepkou pro invalidy, seděly dospívající děti. Neřešil to. Dobelhal se k místu, kde bylo volno, a posadil se. Když však místa pro invalidy byla s železnou pravidelností obsazena mladými lidmi, kteří žádný tělesný handicap a očividně kypěli zdravím, nedalo mu to a zeptal se jednoho mladíka, proč toto místo obsadil.

„Protože žijeme v demokracii a můžu si vybrat, kam si sednu,“ odpověděl pyšně mladík.

Jak to dopadlo? Postižený muž byl v šoku a nezmohl se na slovo. A tak se odbelhal, aby si našel jiné volné místo.

ŽÍT V DEMOKRACII NEZNAMENÁ BÝT SOBEC

Jakmile jsem toto vyslechla, nezmohla jsem na slovo ani já. Čekala jsem nějaký komentář od paní sousedky, ale taky už neměla co dodat.

Když jsem dospívala já (kolem roku 1993 až 1997), bylo pro mě samozřejmé, že když nastoupí do autobusu, vlaku či trolejbusu starší člověk, že okamžitě vstanu a své volné místo nabídnu jemu. Rodiče mě od útlého dětství vštěpovali, že je to slušnost a také projevem úcty ke starším lidem.

Asi třikrát se mi v pubertě stalo, že jsem nebyla dostatečně rychlá a důchodci mě předběhli s prosbou o místo. Zčervenala jsem hanbou a styděla jsem se za sebe ještě dlouho poté. Celý zbytek dne jsem se cítila mizerně, protože mi bylo trapně. Už jenom to, že mě o místo k sezení musel někdo požádat, bylo pro mě ponižující a považovala jsem to za svou prohru.

Paní sousedka chápavě přikyvovala a říkala, že přesně tak ji vychovávali i její rodiče. I když nás dělí třicet let, na tomto se shodneme a rozumíme si v tom. Neuvolnit své místo v MHD pro někoho, kdo to na první pohled potřebuje, je pro nás obě nepřijatelné.

Sobectví však dnes mladí lidé nazývají životem v demokracii. Mají právo na všechno! Mají právo na místo pro invalidy, protože si mohou vybrat!

Jenže toto demokracie v žádném případě není. Demokratické zřízení státu umožňuje všem lidem, aby svobodně a dobrovolně volili v různých politických volbách a rozhodovali, kdo bude vykonávat vedení státu v dalším vymezeném období.

Demokracie není, že se rozhodnu zkrátit nemocného člověka o právo na přednostní místo v dopravním prostředku jenom proto, že já jsem tam byla první a místo se mi libí.

Ano, mohu si vybrat. Vždycky si mohu vybrat. Z hlediska práva se mi nic nestane (nehrozí mi žádná sankce), když se na místo vyhrazené pro invalidy posadím.

Na druhou stranu je tu nepsaný zákon, kterému říkáme morálka (etika). To, jak morálku chápeme, určuje naše výchova, vzdělání. Hranice morálky ovlivňují naše svědomí. To by nás mělo upozornit, kdy se rozhodujeme špatně (a tehdy se cítíme mizerně; vnímáme, že něco na naší straně není v pořádku) a kdy dobře.

Anebo to zkusme ještě jinak: To, co je dobré, udělá radost, jak vám samotným, tak druhému člověku (protože mu to neublíží, neztíží život, ale pomůže mu, aby se mu žilo snadněji).

Můžeme se samozřejmě rozhodovat sobecky, myslet jenom na sebe, drát se kupředu a kašlat na ostatní (co mi do nich je?! Ať si poradí, jak uměj!). Ale takový život je dost smutný. Rozhodně nedáte svobodnou volbu druhému. Nevidíme to ostatně každý den kolem sebe dost a dost? Opravdu nám to dělá radost? Copak nás naplňuje sobectví, chamtivost a ostré lokty radostí a štěstím?

Český řeckokatolický kněz, psychiatr a pedagog Jaroslav Maxmilián Kašparů řekl: "Pýchu dnes nazýváme zdravým sebevědomím."

Profesor Kašparů má pravdu. Jsme pyšní a ještě se tím chlubíme. Ale pýcha není kladná vlastnost či postoj, ale záporný. Hrdí bychom měli být na něco dobrého a pěkného, co se nám podařilo a zároveň, co učinilo šťastné druhé. Pýcha a sobectví jdou ruku v ruce. Obojí je negativní.

Na závěr si dovolím něco poradit: Až zítra nastoupíte do tramvaje, sednete si a bude nad vámi stát babička, zkuste jí uvolnit své místo. Jestli půjdete obchodním centrem, zkuste se na druhé občas usmát. Pokud zavítáte to restaurace či kavárny, zkuste už ode dveří s úsměvem pozdravit servírku. Až budete platit u pokladny svůj nákup, zkuste poděkovat za obsloužení unavenou paní prodavačku...

Jsou to malá gesta laskavosti, vstřícnosti a slušnosti, ale dokáží zasáhnout druhého člověka u srdce a zpříjemnit mu celý den. Potěšit a možná i rozesmát. Zaručuji vám, že se budete cítit lépe, než když se zachováte sobecky.

Krásné podzimní dny bez sobectví vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Zdroje:

Článek iDNES.cz, Pýchu dnes nazýváme zdravým sebevědomím, promlouvá k lidem profesor Kašparů. 3. 1. 2021. Článek je dostupný zde: https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/jaroslav-maxmilian-kasparu-knez-psychiatr-manzelstvi-rozvod.A201216_162412_lidicky_lisv?zdroj=banner

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 22.9.2022 22:45 | karma článku: 24.33 | přečteno: 941x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Agresor Babiš křičí, nebuďte agresivní!

Na české politické scéně není v současné době nikdo, kdo by někomu agresivně vyhrožoval či někoho děsil, kromě jediného muže – Andreje Babiše. Týdny rozpoutává zlo a teď se diví, že mu lidé vyhrožují zlem – smrtí.

24.1.2023 v 17:00 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 641 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Dějiny moderního Izraele“ od Marka Čejky

„Dějiny moderního Izraele“ od politologa a právníka Marka Čejky přináší chronologicky sestavené dějiny od roku 1949 do roku 2010. Stručné, jasné, srozumitelné a hlavně – v dnešní uspěchané době - čtenářsky příjemné!

23.1.2023 v 21:16 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 188 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Chceme za presidenta Babiše, který se v případě války vykašle na okolní státy?

Presidentský duel v ČT rozehrál Andrej Babiš agresivním a lživým stylem. Celou dobu útočil na generála Petra Pavla. Vrcholem debaty byl Babišův výrok, že kdyby čtyři státy EU napadl agresor, nechal by je bez pomoci.

23.1.2023 v 17:54 | Karma článku: 22.80 | Přečteno: 462 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Lživé kampaně presidentských kandidátů, které však fungují

Presidentské kampaně, ve kterých se používají lži (módní slovo je nepravdy) jsou důležitým bodem. Děje se to nyní - ze strany Andreje Babiše. Ale dělo se to i ze strany presidenta Miloše Zemana jak v roce 2018, tak v roce 2013.

18.1.2023 v 21:24 | Karma článku: 22.28 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Výzvy prezidenta směrem k vládě,možnosti a výzvy občanů: Nová situace, realita ze zákulisí

Co bude dál? Voliči Petra Pavla i Andreje Babiše mají nové možnosti. Jak to? Jaké? Využijeme toho? Umíme se podívat i na vlastní Stín? Umíme využít i toho pro sebe i ve společnosti?

29.1.2023 v 20:29 | Karma článku: 5.97 | Přečteno: 164 |

Aleš Gill

Záhada bohnického paneláku

Pokud se k vám dostaly analýzy volebních výsledků, mohli jste si ve svém okolí povšimnout některých zvláštností. Sousední vesnice třeba volila jinak, než vaše, nebo než je průměr. Na našem sídlišti volil zvláštně jeden panelák.

29.1.2023 v 19:31 | Karma článku: 8.84 | Přečteno: 287 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Dominik Haške: Dobrý voják Šavel

Expremiér evidentně nezná tuzemskou literaturu, ani nejvýznamnější Haškovo dílo (křestním si nejsem jistý, ale určitě Dominik, jiného neznám), Dobrý voják Šavel: O strastích jednoho vojáka za socíku.

29.1.2023 v 19:30 | Karma článku: 7.64 | Přečteno: 181 | Diskuse

Karel Trčálek

Ad „Když milión chvilek oceňuje zvolení bývalého komunisty na Hrad“ Polemika s p. Nožičkou

Pana Nožičku překvapuje, kolik zarytých antikomunistů volilo bývalého komunistu Pavla. Ano, panu Nožičkovi rozumím, ale na rozdíl od něho mě překvapuje pravý opak, totiž to, kolik komunistů komunistu Pavla nevolilo...

29.1.2023 v 17:00 | Karma článku: 22.51 | Přečteno: 327 | Diskuse

Tomáš Flaška

Fňuky fňuk. Jako vždy od Andrejka.

I když si to mnozí nemyslí, jsem přesvědčen, že včerejšek je o euforii podobně jako v roce 1989. Nemá cenu se vysmívat poraženým, protože poražení nejsou. Dopadlo to pro Česko dobře.

29.1.2023 v 15:56 | Karma článku: 40.03 | Přečteno: 2939 | Diskuse
Počet článků 610 Celková karma 25.99 Průměrná čtenost 3820

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Přání bank je vyslyšeno. Za předčasné splacení hypotéky si lidé připlatí

Premium Pravidla pro předčasné splacení hypotéky se změní. Banky si budou moci účtovat nejen administrativní náklady v...

Z šestnáctileté dívky se vlivem vzácného onemocnění stala stařenka

Raizel Grace Calago z Filipín se ještě před dvěma lety účastnila soutěže krásy. Dnes ale vypadá jako padesátiletá žena...

Františka Ringo Čecha odvezli do nemocnice, je v ohrožení života

František Ringo Čech (79) byl v neděli večer podle zdrojů CNN Prima NEWS převezen do pražské Nemocnice Na Homolce....

Evu Decastelo mi kdysi vyfoukl Ruppert, měl větší tah na branku, říká Třeštík

Fotograf Tomáš Třeštík vyměnil loni spisovatelku Radku Třeštíkovou, se kterou má dvě děti, za novou partnerku,...

Nahota dospívajících? Film Modrá laguna by dnes neprošel, míní Shieldsová

Brooke Shieldsová zavzpomínala na natáčení slavného snímku z roku 1980 s názvem Modrá laguna. Podle sedmapadesátileté...