Jak jsem se zapojila do výzkumů fobií z pavouků a hadů na UK Praha

7. 04. 2022 20:43:41
Vždycky jsem se bála pavouků a hadů. Přijdou mi odporní a ohavní. Ale že mám opravdovou fobii na hady a pavouky jsem si uvědomila až poté, kdy jsem se zúčastnila celosvětového výzkumu fobií na UK Praha.

Začalo to nevinně. Od kamarádky jsem se doslechla, jak se zúčastnila výzkumu fobií z hadů na Univerzitě Karlově v Praze. Přišlo mi to zajímavé. Během svého jedenáctiletého pobytu v přízemním bytě (který byl původně plánován za socialismu jako kočárkárna) jsem si s pavouky (od těch nejmenších, kteří pluli na svých pavučinkách vzduchem až po pavouky veliké s tělem i nohy jako moje dlaň, které jsem pracovně nazývala „tarantule“) a další havětí užila své.

A tak jsem si řekla: „Pavouků se bojím, hadů taky. Tak proč bych se nezúčastnila i já a nepomohla vědě?“

NEJDŘÍVE TŘI TESTY

Obrátila jsem se na Univerzitu Karlovu, která na svém webu v projektu nazvaném Krása zvířat, o unikátním celosvětovém výzkumů fobií z pavouků a hadů, informuje. Zkontaktovala jsem příslušné vědce a dostala jsem odpověď, abych předběžně vyplnila tři dotazníky na webu UK.

Druhý den jsem dostala vyhodnocení dotazníků: Bojím se jak pavouků, tak hadů.

Supr, řekla jsem si. To bylo pro mě úsměvné zjištění! Jako bych to nevěděla.

JAK JSEM HÁZELA PO PAVOUCÍCH BIBLE

Vybavila se mi situace, kdy jsem si večer doma četla Bibli. Seděla jsem na posteli v pyžamu, v ruce držela Bibli, četla si a modlila se. Mohlo být kolem půl desáté večer. A tu se najednou vydal z kuchyně mého bytu do mé ložnice pavouk. Tělo měl veliké asi 1,5 cm, a když jsem k tomu přidala nohy... No, byl velký jako moje dlaň!

Samozřejmě, že jako racionálně smýšlející člověk vím, že se pavouci na podzim stahují do lidských obydlí. No, a byt v přízemí je první na ráně. Také vím, že když se už nakvartýroval ke mně do bytu, jednoduše se vydal večer pro něco k snědku. A protože patrně nic v kuchyni nenašel, vydal se do ložnice.

Jenže co s ním teď? Představa, že ho nechám proběhnout až pod mou postel a nechám ho, aby se tam zabydlil a tkal své obrovské sítě, mě děsila! Po ruce jsem neměla nic. Žádné noviny, předmět, natož plácačku na mouchy. Pantofle jsem měla pod postelí, ale tem směřoval pavouk... A protože se vysokou rychlostí blížil k mé posteli, tak zbývalo jediné.

Jedinou zbraní, kterou jsem měla, byla Bible. Když se přiblížil pavouk na „dostřel“, hodila jsem na něj Bibli! Byla jsem šílená hrůzou, odporem a hnusem. Opanoval mě těžko popsatelný pocit a následně jsem jednala zcela iracionálně. Vím, a přiznávám to bez mučení.

Moje hrůza a děs se vystupňovaly a já jsem skočila bosa v pyžamu na Bibli a skákala na ni, abych si byla na 100 procent jistá, že pavouk je mrtev. Hlasitě jsem zařvala na celý dům! Bylo mi všechno jedno, že vzbudím důchodce v celém našem domě. Ten výkřik mi pomohl se trochu uvolnit a uvědomit si, že jsem to jakš takš zvládla.

Stála jsem na Bibli a minutu jsem si stále dokola opakovala nahlas: „To dáš! Všechno bude dobrý! Zvládla jsi to! Už je to za tebou! Jsi statečná!“

Po uplynutí minuty jsem opatrně sestoupila ze své Bible a šla jsem do kuchyně, abych si dala malého panáka. Ačkoliv jsem totální abstinent kvůli zažívacím potížím mám doma láhev Becherovky. Tohle byla situace, kdy jsem se potřebovala napít. Tak jsem si dala loka. Jestli mě dozajista něco uklidní, tak je to mytí nádobí, utírání nádobí, zalévání květin či různé šůrování po bytě. Tak jsem další půlhodinu uklízela a zároveň sbírala odvahu na odklizení mrtvého těla pavouka.

Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy si říkám, že kdybych měla manžela, nic z toho by se nestalo. Jednoduše bych zakřičela: „Miláčku, tamhle je pavouk!“ A já věřím, že můj milující manžel by se o všechno postaral. A je mi celkem jedno, zda by ho odnesl dostatečně daleko před dům živého a dal do trávy, nebo ho zabil.

No, manžela nemaje, jsem s obrovským zapřením zvedla Bibli. Naštěstí ji mám vždycky zabalenou do balicího papíru, který se dá snadno vyměnit. Pod Biblí byl vylisovaný pavouk. Tak vylisovaný, že mi připomněl sovětský večerníček „Jen počkej zajíci!“, kde se občas stalo, že zajíc vyzrál na zlém vlkovi a přejel ho parním válcem tak, že byl zcela vylisovaný.

Tak takhle vypadal i můj pavouk. Z novin jsem vytvořila jakési lapáky a těmi jsem uchopila vylisovaného pavouka a vyhodila ho do trávy před domem. Pak jsem odnesla obal na Bibli do popelnice. Dalších patnáct minut jsem dezinfikovala místo Savem a myla podlahu chemikáliemi, abych smyla nejen mastný flek po malé mrtvole, ale abych se jaksi očistila od té hrůzy.

Bibli jsem házela dvakrát, třikrát jsem útočila chemickými zbraněmi a třikrát jsem prosila statečné sousedy v domě, aby pavouka "tarantuli" odnesli z mého bytu pryč.

Jak jistě uznáte, fobii z pavouků mám zaručeně. S hady jsem do styku sice nikdy nepřišla, ale já vlastně dělám všechno celý život proto, abych se jim vyhnula. Například když jdu do ZOO, tak nikdy nechodím do oddělení hadů a pavouků. Prostě nemůžu. Bylo by to pro mě strašné utrpení.

POZVÁNKA K TESTOVÁNÍ NA PRACOVIŠTĚ UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

Protože jsem splňovala kritéria pro účastníka testu, dohodla jsem si termín testování. Ujala se mě mladá vědkyně, která má ráda pavouky a hady. To mi hlava nebrala a nebere! Ale jak jsem z jejího nadšeného vyprávění pochopila, tato malá zvířata ji okouzlila a nic z toho, co zažívám já v jejich přítomnosti, při představách, obrázcích či filmech, ona nezažívá a nezná.

Nejprve jsem vyplnila několik dotazníků. Pak jsem dostala dvě elektrody, jednu jsem si připnula na hruď, druhou na místo, kde je srdce. Tyto elektrody měly zaznamenávat moje reakce na to, co uvidím. Na prst jedné ruky jsem dostala další elektronické zařízení, které mělo také sledovat moje reakce. Připadala jsem si jako tajný dvojitý agent na detektoru lži. Jak to dopadne?

Vědkyně bude sledovat moje reakce na počítači a vše se bude zaznamenávat, aby se to poté vyhodnotilo.

A pak to začalo. Sledovala jsem série obrázků listů na počítači. To byla „procházka růžovým sadem“ a velice uklidňující. Až tak, že mě napadlo, že ztrácíme zbytečně drahocenný čas. Pak byla tato série vyměněna a následovala série fotografií nejrůznějších pavouků velikostí a barev. To už byl pro mě tak trochu thriller. Pavouky vystřídaly listy a já jsem si mohla oddychnout. Už mi docházel ten smysl.

Ačkoliv jsem si nemyslela, že by můj strach z pavouků byl tak ohromný, došlo mi, že když jsem se dívala na fotky pavouků, téměř jsem nedýchala a občas jsem odvracela hlavu – odporem a hnusem.

Pak vědkyně přešla na vyšší level. Následovalo totéž, ale šlo o videa pavouků. Patrně to bylo tím, že mám velkou představivost, ale když jsem se dívala na krásné ženské ruce, které si hrají s chlupatou tarantulí, dělalo si fakt šoufl.

Totéž se opakovalo s hady. To bylo pro mě snad ještě horší! U pavouka mám dojem, že ho tak nějak ještě zvládnu, ale hada?! To už jsem za hranicí. Krajty, žlutí a zelení hadi, kobry... No, co vám budu říkat? Odvracela jsem se hnusem a odporem a v mysli jsem se uklidňovala, že testování trvá jenom hodinu a my už určitě budeme brzy u konce.

Posledním testem bylo srovnání pavouků od těch, kteří mi přijdou snesitelní až po ty nejohavnější. Totéž následovalo s hady. Jak jsem měla vzít do ruky pouhý kreslený obrázek zeleného pavouka či krajty, byl to problém. Došlo mi, že mám větší fobii z pavouků a hadů, než jsem si kdy myslela.

Když jsem obrázky předala vědkyni, nesmírně se mi ulevilo, že už to je za mnou. Ona se usmívala se a říkala, že je velice zajímavé, že z celosvětových výzkumů různých zemí vyplývá, že je jedno, zda pochází člověk z České republiky (kde hady v přírodě téměř nemáme), nebo z Jižní Ameriky (kde jsou hadi běžně), všichni ti, kteří mají fobie, se jich bojí stejně.

Na závěr jsem dostala za hodinu strachu malou finanční odměnu. Spíše symbolickou.

Odcházela jsem domů se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem přispěla k celosvětovému výzkumu a svým přínosem pomohla obohatit vědu. To je jistě dobře. Na druhou stranu jsem zjistila, že se bojím více pavouků a hadů, než jsem tušila.

Krásné jarní dny a žádné fobie, které by vám komplikovaly život, to vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Fotografie pavouka je od fotografa s nickem augustfinster a najdete ji ke stažení zdarma zde:

https://pixabay.com/photos/spider-cobweb-nature-spider-web-195836/

Fotografie pavouka je od fotografa Steva Robertse a najdete ji ke stažení zdarma zde:

https://pixabay.com/photos/spider-tarantula-arachnid-2740997/

Fotografie zeleného hada je od fotografa Michaela Schwarzenbergera najdete ji zdarma ke stažení zde: https://pixabay.com/photos/snake-python-serpent-scales-543243/

Fotografie červeného hada pořídil fotograf Karsten Paulick a ke stažení zdarma je zde:

https://pixabay.com/photos/snake-reptile-animal-corn-snake-579682/

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 7.4.2022 20:43 | karma článku: 12.90 | přečteno: 381x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 755 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.51 | Přečteno: 688 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 30.82 | Přečteno: 2510 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 309 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.36 | Přečteno: 220 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 284 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...