Pondělí 30. ledna 2023, svátek má Robin
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 30. ledna 2023 Robin

Jak jsem se zapojila do výzkumů fobií z pavouků a hadů na UK Praha

7. 04. 2022 20:43:41
Vždycky jsem se bála pavouků a hadů. Přijdou mi odporní a ohavní. Ale že mám opravdovou fobii na hady a pavouky jsem si uvědomila až poté, kdy jsem se zúčastnila celosvětového výzkumu fobií na UK Praha.

Začalo to nevinně. Od kamarádky jsem se doslechla, jak se zúčastnila výzkumu fobií z hadů na Univerzitě Karlově v Praze. Přišlo mi to zajímavé. Během svého jedenáctiletého pobytu v přízemním bytě (který byl původně plánován za socialismu jako kočárkárna) jsem si s pavouky (od těch nejmenších, kteří pluli na svých pavučinkách vzduchem až po pavouky veliké s tělem i nohy jako moje dlaň, které jsem pracovně nazývala „tarantule“) a další havětí užila své.

A tak jsem si řekla: „Pavouků se bojím, hadů taky. Tak proč bych se nezúčastnila i já a nepomohla vědě?“

NEJDŘÍVE TŘI TESTY

Obrátila jsem se na Univerzitu Karlovu, která na svém webu v projektu nazvaném Krása zvířat, o unikátním celosvětovém výzkumů fobií z pavouků a hadů, informuje. Zkontaktovala jsem příslušné vědce a dostala jsem odpověď, abych předběžně vyplnila tři dotazníky na webu UK.

Druhý den jsem dostala vyhodnocení dotazníků: Bojím se jak pavouků, tak hadů.

Supr, řekla jsem si. To bylo pro mě úsměvné zjištění! Jako bych to nevěděla.

JAK JSEM HÁZELA PO PAVOUCÍCH BIBLE

Vybavila se mi situace, kdy jsem si večer doma četla Bibli. Seděla jsem na posteli v pyžamu, v ruce držela Bibli, četla si a modlila se. Mohlo být kolem půl desáté večer. A tu se najednou vydal z kuchyně mého bytu do mé ložnice pavouk. Tělo měl veliké asi 1,5 cm, a když jsem k tomu přidala nohy... No, byl velký jako moje dlaň!

Samozřejmě, že jako racionálně smýšlející člověk vím, že se pavouci na podzim stahují do lidských obydlí. No, a byt v přízemí je první na ráně. Také vím, že když se už nakvartýroval ke mně do bytu, jednoduše se vydal večer pro něco k snědku. A protože patrně nic v kuchyni nenašel, vydal se do ložnice.

Jenže co s ním teď? Představa, že ho nechám proběhnout až pod mou postel a nechám ho, aby se tam zabydlil a tkal své obrovské sítě, mě děsila! Po ruce jsem neměla nic. Žádné noviny, předmět, natož plácačku na mouchy. Pantofle jsem měla pod postelí, ale tem směřoval pavouk... A protože se vysokou rychlostí blížil k mé posteli, tak zbývalo jediné.

Jedinou zbraní, kterou jsem měla, byla Bible. Když se přiblížil pavouk na „dostřel“, hodila jsem na něj Bibli! Byla jsem šílená hrůzou, odporem a hnusem. Opanoval mě těžko popsatelný pocit a následně jsem jednala zcela iracionálně. Vím, a přiznávám to bez mučení.

Moje hrůza a děs se vystupňovaly a já jsem skočila bosa v pyžamu na Bibli a skákala na ni, abych si byla na 100 procent jistá, že pavouk je mrtev. Hlasitě jsem zařvala na celý dům! Bylo mi všechno jedno, že vzbudím důchodce v celém našem domě. Ten výkřik mi pomohl se trochu uvolnit a uvědomit si, že jsem to jakš takš zvládla.

Stála jsem na Bibli a minutu jsem si stále dokola opakovala nahlas: „To dáš! Všechno bude dobrý! Zvládla jsi to! Už je to za tebou! Jsi statečná!“

Po uplynutí minuty jsem opatrně sestoupila ze své Bible a šla jsem do kuchyně, abych si dala malého panáka. Ačkoliv jsem totální abstinent kvůli zažívacím potížím mám doma láhev Becherovky. Tohle byla situace, kdy jsem se potřebovala napít. Tak jsem si dala loka. Jestli mě dozajista něco uklidní, tak je to mytí nádobí, utírání nádobí, zalévání květin či různé šůrování po bytě. Tak jsem další půlhodinu uklízela a zároveň sbírala odvahu na odklizení mrtvého těla pavouka.

Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy si říkám, že kdybych měla manžela, nic z toho by se nestalo. Jednoduše bych zakřičela: „Miláčku, tamhle je pavouk!“ A já věřím, že můj milující manžel by se o všechno postaral. A je mi celkem jedno, zda by ho odnesl dostatečně daleko před dům živého a dal do trávy, nebo ho zabil.

No, manžela nemaje, jsem s obrovským zapřením zvedla Bibli. Naštěstí ji mám vždycky zabalenou do balicího papíru, který se dá snadno vyměnit. Pod Biblí byl vylisovaný pavouk. Tak vylisovaný, že mi připomněl sovětský večerníček „Jen počkej zajíci!“, kde se občas stalo, že zajíc vyzrál na zlém vlkovi a přejel ho parním válcem tak, že byl zcela vylisovaný.

Tak takhle vypadal i můj pavouk. Z novin jsem vytvořila jakési lapáky a těmi jsem uchopila vylisovaného pavouka a vyhodila ho do trávy před domem. Pak jsem odnesla obal na Bibli do popelnice. Dalších patnáct minut jsem dezinfikovala místo Savem a myla podlahu chemikáliemi, abych smyla nejen mastný flek po malé mrtvole, ale abych se jaksi očistila od té hrůzy.

Bibli jsem házela dvakrát, třikrát jsem útočila chemickými zbraněmi a třikrát jsem prosila statečné sousedy v domě, aby pavouka "tarantuli" odnesli z mého bytu pryč.

Jak jistě uznáte, fobii z pavouků mám zaručeně. S hady jsem do styku sice nikdy nepřišla, ale já vlastně dělám všechno celý život proto, abych se jim vyhnula. Například když jdu do ZOO, tak nikdy nechodím do oddělení hadů a pavouků. Prostě nemůžu. Bylo by to pro mě strašné utrpení.

POZVÁNKA K TESTOVÁNÍ NA PRACOVIŠTĚ UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE

Protože jsem splňovala kritéria pro účastníka testu, dohodla jsem si termín testování. Ujala se mě mladá vědkyně, která má ráda pavouky a hady. To mi hlava nebrala a nebere! Ale jak jsem z jejího nadšeného vyprávění pochopila, tato malá zvířata ji okouzlila a nic z toho, co zažívám já v jejich přítomnosti, při představách, obrázcích či filmech, ona nezažívá a nezná.

Nejprve jsem vyplnila několik dotazníků. Pak jsem dostala dvě elektrody, jednu jsem si připnula na hruď, druhou na místo, kde je srdce. Tyto elektrody měly zaznamenávat moje reakce na to, co uvidím. Na prst jedné ruky jsem dostala další elektronické zařízení, které mělo také sledovat moje reakce. Připadala jsem si jako tajný dvojitý agent na detektoru lži. Jak to dopadne?

Vědkyně bude sledovat moje reakce na počítači a vše se bude zaznamenávat, aby se to poté vyhodnotilo.

A pak to začalo. Sledovala jsem série obrázků listů na počítači. To byla „procházka růžovým sadem“ a velice uklidňující. Až tak, že mě napadlo, že ztrácíme zbytečně drahocenný čas. Pak byla tato série vyměněna a následovala série fotografií nejrůznějších pavouků velikostí a barev. To už byl pro mě tak trochu thriller. Pavouky vystřídaly listy a já jsem si mohla oddychnout. Už mi docházel ten smysl.

Ačkoliv jsem si nemyslela, že by můj strach z pavouků byl tak ohromný, došlo mi, že když jsem se dívala na fotky pavouků, téměř jsem nedýchala a občas jsem odvracela hlavu – odporem a hnusem.

Pak vědkyně přešla na vyšší level. Následovalo totéž, ale šlo o videa pavouků. Patrně to bylo tím, že mám velkou představivost, ale když jsem se dívala na krásné ženské ruce, které si hrají s chlupatou tarantulí, dělalo si fakt šoufl.

Totéž se opakovalo s hady. To bylo pro mě snad ještě horší! U pavouka mám dojem, že ho tak nějak ještě zvládnu, ale hada?! To už jsem za hranicí. Krajty, žlutí a zelení hadi, kobry... No, co vám budu říkat? Odvracela jsem se hnusem a odporem a v mysli jsem se uklidňovala, že testování trvá jenom hodinu a my už určitě budeme brzy u konce.

Posledním testem bylo srovnání pavouků od těch, kteří mi přijdou snesitelní až po ty nejohavnější. Totéž následovalo s hady. Jak jsem měla vzít do ruky pouhý kreslený obrázek zeleného pavouka či krajty, byl to problém. Došlo mi, že mám větší fobii z pavouků a hadů, než jsem si kdy myslela.

Když jsem obrázky předala vědkyni, nesmírně se mi ulevilo, že už to je za mnou. Ona se usmívala se a říkala, že je velice zajímavé, že z celosvětových výzkumů různých zemí vyplývá, že je jedno, zda pochází člověk z České republiky (kde hady v přírodě téměř nemáme), nebo z Jižní Ameriky (kde jsou hadi běžně), všichni ti, kteří mají fobie, se jich bojí stejně.

Na závěr jsem dostala za hodinu strachu malou finanční odměnu. Spíše symbolickou.

Odcházela jsem domů se smíšenými pocity. Na jednu stranu jsem přispěla k celosvětovému výzkumu a svým přínosem pomohla obohatit vědu. To je jistě dobře. Na druhou stranu jsem zjistila, že se bojím více pavouků a hadů, než jsem tušila.

Krásné jarní dny a žádné fobie, které by vám komplikovaly život, to vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Fotografie pavouka je od fotografa s nickem augustfinster a najdete ji ke stažení zdarma zde:

https://pixabay.com/photos/spider-cobweb-nature-spider-web-195836/

Fotografie pavouka je od fotografa Steva Robertse a najdete ji ke stažení zdarma zde:

https://pixabay.com/photos/spider-tarantula-arachnid-2740997/

Fotografie zeleného hada je od fotografa Michaela Schwarzenbergera najdete ji zdarma ke stažení zde: https://pixabay.com/photos/snake-python-serpent-scales-543243/

Fotografie červeného hada pořídil fotograf Karsten Paulick a ke stažení zdarma je zde:

https://pixabay.com/photos/snake-reptile-animal-corn-snake-579682/

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 7.4.2022 20:43 | karma článku: 12.90 | přečteno: 378x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Agresor Babiš křičí, nebuďte agresivní!

Na české politické scéně není v současné době nikdo, kdo by někomu agresivně vyhrožoval či někoho děsil, kromě jediného muže – Andreje Babiše. Týdny rozpoutává zlo a teď se diví, že mu lidé vyhrožují zlem – smrtí.

24.1.2023 v 17:00 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 641 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Dějiny moderního Izraele“ od Marka Čejky

„Dějiny moderního Izraele“ od politologa a právníka Marka Čejky přináší chronologicky sestavené dějiny od roku 1949 do roku 2010. Stručné, jasné, srozumitelné a hlavně – v dnešní uspěchané době - čtenářsky příjemné!

23.1.2023 v 21:16 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 188 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Chceme za presidenta Babiše, který se v případě války vykašle na okolní státy?

Presidentský duel v ČT rozehrál Andrej Babiš agresivním a lživým stylem. Celou dobu útočil na generála Petra Pavla. Vrcholem debaty byl Babišův výrok, že kdyby čtyři státy EU napadl agresor, nechal by je bez pomoci.

23.1.2023 v 17:54 | Karma článku: 22.80 | Přečteno: 462 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Lživé kampaně presidentských kandidátů, které však fungují

Presidentské kampaně, ve kterých se používají lži (módní slovo je nepravdy) jsou důležitým bodem. Děje se to nyní - ze strany Andreje Babiše. Ale dělo se to i ze strany presidenta Miloše Zemana jak v roce 2018, tak v roce 2013.

18.1.2023 v 21:24 | Karma článku: 22.28 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Výzvy prezidenta směrem k vládě,možnosti a výzvy občanů: Nová situace, realita ze zákulisí

Co bude dál? Voliči Petra Pavla i Andreje Babiše mají nové možnosti. Jak to? Jaké? Využijeme toho? Umíme se podívat i na vlastní Stín? Umíme využít i toho pro sebe i ve společnosti?

29.1.2023 v 20:29 | Karma článku: 6.03 | Přečteno: 172 |

Aleš Gill

Záhada bohnického paneláku

Pokud se k vám dostaly analýzy volebních výsledků, mohli jste si ve svém okolí povšimnout některých zvláštností. Sousední vesnice třeba volila jinak, než vaše, nebo než je průměr. Na našem sídlišti volil zvláštně jeden panelák.

29.1.2023 v 19:31 | Karma článku: 8.88 | Přečteno: 295 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Dominik Haške: Dobrý voják Šavel

Expremiér evidentně nezná tuzemskou literaturu, ani nejvýznamnější Haškovo dílo (křestním si nejsem jistý, ale určitě Dominik, jiného neznám), Dobrý voják Šavel: O strastích jednoho vojáka za socíku.

29.1.2023 v 19:30 | Karma článku: 7.67 | Přečteno: 189 | Diskuse

Karel Trčálek

Ad „Když milión chvilek oceňuje zvolení bývalého komunisty na Hrad“ Polemika s p. Nožičkou

Pana Nožičku překvapuje, kolik zarytých antikomunistů volilo bývalého komunistu Pavla. Ano, panu Nožičkovi rozumím, ale na rozdíl od něho mě překvapuje pravý opak, totiž to, kolik komunistů komunistu Pavla nevolilo...

29.1.2023 v 17:00 | Karma článku: 22.68 | Přečteno: 332 | Diskuse

Tomáš Flaška

Fňuky fňuk. Jako vždy od Andrejka.

I když si to mnozí nemyslí, jsem přesvědčen, že včerejšek je o euforii podobně jako v roce 1989. Nemá cenu se vysmívat poraženým, protože poražení nejsou. Dopadlo to pro Česko dobře.

29.1.2023 v 15:56 | Karma článku: 40.14 | Přečteno: 2982 | Diskuse
Počet článků 610 Celková karma 25.99 Průměrná čtenost 3820

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Přání bank je vyslyšeno. Za předčasné splacení hypotéky si lidé připlatí

Premium Pravidla pro předčasné splacení hypotéky se změní. Banky si budou moci účtovat nejen administrativní náklady v...

Z šestnáctileté dívky se vlivem vzácného onemocnění stala stařenka

Raizel Grace Calago z Filipín se ještě před dvěma lety účastnila soutěže krásy. Dnes ale vypadá jako padesátiletá žena...

Františka Ringo Čecha odvezli do nemocnice, je v ohrožení života

František Ringo Čech (79) byl v neděli večer podle zdrojů CNN Prima NEWS převezen do pražské Nemocnice Na Homolce....

Evu Decastelo mi kdysi vyfoukl Ruppert, měl větší tah na branku, říká Třeštík

Fotograf Tomáš Třeštík vyměnil loni spisovatelku Radku Třeštíkovou, se kterou má dvě děti, za novou partnerku,...

Nahota dospívajících? Film Modrá laguna by dnes neprošel, míní Shieldsová

Brooke Shieldsová zavzpomínala na natáčení slavného snímku z roku 1980 s názvem Modrá laguna. Podle sedmapadesátileté...