Úterý 18. ledna 2022, svátek má Vladislav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 18. ledna 2022 Vladislav

Pandemie covidu-19 z pohledu chronického pacienta

2. 12. 2021 19:43:16
Jsem chronický pacient. Pokud bych onemocněla covidem-19, skončila bych na oddělení JIP v nemocnici a bojovala o život. Maximálně dodržuji vše, co mohu, ale nekončící sobectví, bezohlednost a ignorance lidí kolem mě ubíjí...

Jsem chronický pacient od sedmnácti let. Nechci detailně popisovat, jakým onemocnění trpím, ale moje imunita nefunguje tak, jako u zdravých lidí. Pokud onemocním covidem-19, moje imunita se nepustí do boje s tímto virovým onemocněním, ale nastane to, čemu se říká cytokinová bouře. Covid-19 nebude mít u mě bezpříznakový či lehký průběh a nestrávím čas doma u televize v teplákách, ale s největší pravděpodobností skončím v nemocnici na oddělení JIP, patrně na dýchacím přístroji a budu bojovat o život.

Covid-19 jsem naštěstí dosud neměla. Nemohu si to dovolit. Mohlo by mě to stát život. Zkrátka a jednoduše – nakazit se covidem-19 nesmím za žádnou cenu. Dělám pro to ze své strany maximum, co mohu (doma cvičím a běhám, hodně spím, nevysiluji se, sápu do sebe ovoce, zeleninu a maximální dávky vitamínu D, nosím všude respirátor, dezinfikuji se a často si myji ruce, dodržuji bezpečné vzdálenosti a dva roky svého života žiji v téměř naprosté izolaci).

INFORMACE Z DŮVĚRYHODNÝCH ZDROJŮ

Informací mám díky rádiu ČRo Plus, které poslouchám každý den několik hodin, dost. Oblíbila jsem si nejrůznější pořady a interview s epidemiology, imunology a biochemiky, kteří jsou v naší zemi experty a své práci rozumějí. Také sleduji seriózní zpravodajské weby (iDNES.cz, Lidovky.cz, Novinky.cz...).

Mám dostatek informací, abych věděla, jak se covid-19 přenáší, kolik času a jaká vzdálenost stačí k tomu, aby se člověk nakazil, jak snížit rizika, jak se nemoc projevuje atd.

Očkování nemám a ani mi ho nikdo nedá. Bylo by to pro mě velké riziko. A ne že bych ho nechtěla! Naopak. Přála bych si ho a moc. Jsem velkým zastánce očkování a vnímám ho jako obrovský přínos pro lidstvo. O to více nerozumím lidem, kteří jsou zdraví a věří nejrůznějším lžím (jak se dnes moderně říká – dezinformacím) a očkování odmítají.

JAK PROBÍHÁ BOJ S PANDEMIÍ V ÚSTÍ NAD LABEM

V I. vlně pandemie, která začala u nás v únoru roku 2020, jsme byli všichni tak vystrašení a báli se o život, že jsme nejen šili roušky doma na koleni, ale také jsme téměř všichni bezvýhradně dodržovali nařízení a opatření, která vláda vydávala a odborníci doporučovali.

Po necelých dvou letech jsme všichni unavení a také otrávení. Chápu. Já taky (ale já si nemohu v žádném případě polevit). Když k tomu připočtu množství propagandy a lží proti očkování a covidu-19 jako takovému, liknavé a špatné rozhodování vlády v pandemii, jsme tam, kde jsme dnes.

Chtěla bych se s vámi podělit, jak se mi žije jako chronickému pacientovi v Ústí nad Labem.

DEZINFEKCE PROTI COVIDU-19

V mnoha obchodech a supermarketech nenajdete žádnou dezinfekci proti koronaviru. Nevím, zda probíhá kontrola hygieny. Zřejmě ne. Ale když se po dezinfekci ptám (dezinfikuji se téměř v každém obchodě), tak je mi řečeno, že ji někdo ukradl. Anebo jsou přístroje prázdné, ale nikdo je nedoplňuje včas (to se děje často např. v supermarketu Albert).

Když sleduji, kdo si ošetří ruce dezinfekcí, tak je to minimum lidí. Někdy jsem sama. Jako kdyby to nebylo vůbec důležité.

NOŠENÍ RESPIRÁTORŮ, ANIŽ BY PLNILY SVOU FUNKCI A CHRÁNILY

To je kapitola sama pro sebe. Přestože je dokázané, že ochrana dýchacích cest zamezí přenosu covidu-19 (ale i viru chřipky a dalších viróz, které řádí v zimě), v Ústí nad Labem tomu věří málokdo.

Ačkoliv média zveřejňují alarmující počty nakažených covidem-19 každý den (a jsou to nejvyšší počty za celou dobu pandemie), Ústečákům je to jedno.

Většina lidí, co jsem kdy potkala, tak nosí respirátor tak, že ho má pouze přes ústa. To si pokaždé kladu otázku, zda těmto lidem někdo vysvětlil, že dýchací cesty jsou jak ústa, tak i nos? Covid-19 sice nevdechnou ústy, ale nosem zaručeně. Anebo vydechují covid-19 nosem a usilovně pracují na nakažení ostatních. Nošení respirátorů pouze přes ústa je tak časté, že mám dojem, že je to v tomto městě běžné.

Jedná se o nějakou lež, kterou někdo rozšířil? Chyběli tito lidé v 7. ročníku základní školy? Zapomněli na to? Na ulicích, v obchodech, v MHD i u lékařů... zkrátka tito lidé jsou všude a jedná se o VŠECHNY věkové skupiny! Od dětí až po důchodce.

Nejhorší mi na tom přijde, že když mě takoví lidé potkají, tak se mi vysmívají do očí: „Hele, to je ta, co se v tom respirátoru dusí! Mně to stačí jenom přes pusu!“

Jinou variantou, jak nosit respirátor, je, mít ho pod bradou. I toto je oblíbený hit v Ústí nad Labem! Stačí si vzít respirátor, dát pod bradu a dýcháte nosem i ústy, jak chcete! Ale pozor! Máte ho! A to je hlavní.

Do oblíbené galanterie jsem přestala chodit. Majitelka obchodu, její manžel a další dvě prodavačky, které tam pracují, zastávají oficiální názor majitelky: „My na respirátory nehrajeme! U nás ho nosit nemusíte! U nás můžete dýchat svobodně, jak chcete!“

Kdybych to neslyšela na vlastní uši, nevěřila bych tomu! Majitelka obchodu je žena kolem pětapadesátky a vždycky jsem ji považovala za inteligentní dámu. Chodit do galanterie, která má jen pár metrů čtverečních, kde se nevětrá a nikdo nemusí nosit respirátor, je pro mě obrovských rizikem. Takže když je to možné, jdu do jiného obchodu.

Když jsem přišla s nasazeným respirátorem, paní majitelka se divila, proč. Vytasila na mě svůj oficiální postoj a čekala, že si respirátor sundám. Řekla jsem: „Ale já jsem chronický pacient. Pokud se nakazím covidem, tak nejspíš skončím na dýcháku v nemocnici na JIPce a budu bojovat o život!“ Paní majitelce klesla čelist. Byla v šoku. Tohle nečekala. Pak to zahrála do outu, usmála se a řekla, že na covid-19 nevěří.

Pokud zavítám do supermarketu Billa, mají všichni zaměstnanci sice respirátor, ale buď ho mají pod nosem, anebo pod bradou. Někteří zaměstnanci ho nemají vůbec. To samé platí o zákaznících. Ochranka nošení respirátorů nekontroluje. Čím více se čísla nakažených navyšují, tím víc vídávám lidi, kteří chodí do Billy a NEMAJÍ žádnou ochranu dýchacích cest. Respirátor nemají vůbec. Když se na ně já v respirátoru podívám, vysmívají se mi! Nikdo dodržování vládních nařízení nekontroluje. Je to jedno jak zaměstnancům, tak zákazníkům.

Podobné je to v supermarketu Albert na Severní terase. Tam zaměstnanci respirátor mají, ale nosí ho jenom na ústech. Někteří z doplňovačů zboží ho nenosí vůbec.

Pokud zavítáte do Masarykovy nemocnice (ano, to je ta nemocnice, jejíž zdravotní sestry z JIP oddělení se bouří a vydaly prohlášení, že nejsou řeholnice a že už jsou vyčerpané a vyzývají neočkované lidi, aby se nechali očkovat), narazíte na lidi, kteří nosí respirátor pod nosem, anebo vůbec. Občas tam narazím na ochranku, ale buď takové lidi pánové z bezpečnostní agentury minuli, anebo je ignorovali. Já jsem při jedné návštěvě nemocnice, která trvala asi pět minut, potkala čtyři lidi, kteří neměli respirátor vůbec.

MHD nejezdím. Je to pro mě obrovské riziko. Ale podělím se s vámi o zkušenost své paní sousedky. Vydala se v půl osmé ráno trolejbusem k lékaři. Trolejbus byl narvaný dospívajícími, kteří mířili na učňák a střední školu. Respirátor buď měli pod nosem, nebo rovnou pod bradou. Paní sousedka je očkovaná, ale je kardiačka a nakazit se covidem-19 by bylo pro ni zřejmě osudné. Proto poprosila mladou slečnu, která stála přímo nad ní a dýchala jí do tváře, zda by si nenasadila respirátor. Jak myslíte, že to dopadlo? Slečna, které mohlo být 16 let seřvala paní sousedku, které je 75 let!

Když jela jiným spojem v jiný den, mnoho lidí v trolejbuse mělo respirátory pod nosem. Když jízdenky kontroloval revizor, zkontroloval jízdné, ale nenapomenul nikoho, kdo neměl správně nasazený respirátor. Stejně i řidiči. Ti to také ignorují.

Když jsem o situaci v Ústí hovořila s matkou (která bydlí v Hradci Králové), byla nemile překvapená. Říkala, že mnohokrát viděla, že ochranka nikoho bez respirátoru do supermarketu nepustí. Svěřila jsem se matce s pocity bezmoci a sobectví lidí kolem. Matka mě nabádala: „Hlavně aby tě nenapadlo, abys jim něco řekla! Mohli by tě taky zmlátit! Prosím tě, v žádném případě to nedělej!“

Respirátor nosím víceméně všude, kde se vyskytují lidé. Nemám jinou možnost.

BEZPEČNÝ ODSTUP MEZI LIDMI NEEXISTUJE

Tak to je naprostá utopie. Ačkoliv je dokázané, že se mutace Delta šíří mnohokrát rychleji, bezpečné odstupy lidé v Ústí nad Labem nedodržují nikde a nikdy. Zažila jsem to za necelé dva roky asi dvakrát. To jsme se vzájemně vyhnuli na delší vzdálenost se dvěma pány (a bylo to navíc pod širým nebem v přírodě) a ještě jsme všichni měli ochranu úst i nosu.

Praktický život v Ústí vypadá tak, že když stojíte v obchodu u pokladny, dýchá vám nakupující za vámi na krk. Rozestupy jsou, ale ne doporučené 2 metry, ani 1,5 metru, ale 50 cm. Co mám psát? Že jsem z toho zoufalá?!

NEJVĚTŠÍ FÁMA V ÚSTÍ: MÁM OČKOVÁNÍ, TAK COVID-19 CHYTIT NEMŮŽU!

Ať přijdu kamkoliv s respirátorem, tak mi všichni svorně odpovídají: „Ale já mám očkování! Tak se nemusíte bát!“

Když vyrukuji s tím, že jsem chronický pacient a očkování v žádném případě nemám a nedostanu, tak mi POKAŽDÉ všichni blesku rychle vysvětlí, že oni mají očkování a tudíž oni covid-19 nemohou dostat a mě nemohou nakazit!

Poznámka pro čtenáře, kteří si to také dosud mysleli: Očkování zvýší imunitu, obranyschopnost vašeho těla, ale „covidovka“ neumí zařídit, abyste covidem-19 neonemocněli (jako např. u tuberkulózy, černého kašle, spalniček, tetanu...). Takže onemocnět mohou i lidé, kteří mají očkování. Rovněž není pravda, že očkování zařídí, že nemůžete nakazit druhé. Můžete druhé nakazit. Ba co víc, můžete mít covid-19 a nemusíte mít žádné příznaky (tzv. bezpříznakový covid-19), ale nakazíte všechny kolem sebe.

Co mě však dostane VŽDYCKY, je tvrzení, které začíná slovem „Já...“. Např. „Já mám očkování...“, „Já jsem už covid-19 měl...“, „Já se chránit nemusím...“. Ještě jsem se nesetkala (kromě své rodiny), že by se někdo zajímal o mě a bral na mě ohled. Všem je úplně jedno, že mě nakazí. Že jsou pro mě rizikem. Hlavní je, že oni nemusí nosit respirátor, že oni mají očkování... Přestože vysvětlím, co znamená být chronický pacient a co by pro mě znamenala nákaza covidem-19, nikoho to nezajímá. Když trvám na tom, aby si lidé nasadili respirátor, tak buď to udělají „naoko“ (a je to k ničemu, když podvádějí), anebo někde vyštrachají z kapsy respirátor, u kterého je na první pohled jasné, že ho onen člověk nosí tak už celé týdny. (Např. respirátor FFP2, aby plnil svou funkci a tedy chránil, se má nosit maximálně 8 hodin a pak jej musíte vyhodit a vzít si nový.)

ANI LÉKAŘI V ÚSTÍ NEJSOU BEZCHYBNÍ...

Paní sousedka (ona kardiačka) přišla vyděšená od svého obvodního lékaře. V čekárně seděla s ostatními pacienty a měla nasazený respirátor. Když vstoupila do ordinace a měla respirátor, její obvodní lékař ve věku čtyřiceti let, jí řekl: „Tady si respirátor můžete sundat! My ho taky nemáme. My jsme očkovaní! Tady je bezpečné prostředí!“

Paní sousedka na něj vyvalila oči! Respirátor si samozřejmě nechala během celého vyšetření a rychle pospíchala pryč.

S přihlédnutím k tomu, že se obvodnímu lékaři vystřídají desítky nemocných lidí v nevětraném uzavřeném prostředí ordinace, je opravdu rizikem nenosit respirátor! Nehledě na to, že očkování nezajistí, že se nenakazíte (ale o tom jsem již psala).

Ještě lepší situaci zažila paní sousedka u své zubařky. Tato padesátiletá dáma vyzvala paní sousedku, aby si respirátor sundala. Když to neudělala (protože zubařka pobíhala po ordinaci a zařizovala jiné věci), tak jí k tomu vyzvala znovu. Paní sousedka jí vysvětlila, že si respirátor sundá na nezbytně krátkou dobu po dobu ošetření chrupu a pak si ho zase nasadí.

„Víte, jaký já mám recept na covid? Je to jednoduché – musíte věřit, že neonemocníte! V tom to všechno je!“ řekla zubařka.

Samotná zubařka respirátor neměla vůbec.

A tak bych mohla pokračovat... Ale nechci. Je mi z toho, co zde píši, nesmírně smutno. Cítím obrovský pocit bezmoci. Jsme opět v páté vlně pandemie a znovu děláme stejné chyby jako kdybychom covid-19 nikdy nezažili. Připadám si jako kdyby celý náš národ jel v rozjetém rychlíku, který nikdo neřídí.

Informací máme při tom dost. Nařízení jsou, ale tady v Ústí nad Labem je dodržují výjimky.

JAK SE SOUČASNOU SITUACÍ VYROVNAT?

Ačkoliv jsem věřící člověk, téměř každý den jsem po návratu domů z města, procházky, nákupu či úřadů... jsem naštvaná. Považuji se za klidného člověka, ale to obrovské množství ignorance, sobectví, bezohlednosti, neschopnosti vůbec vzít v možnost názor druhých, nulový respekt, minimum úcty a obrovské pýchy (já, já, já... a kdo je víc? Co ty mi budeš vykládat? Poroučet?), které mě obklopuje kamkoliv jdu a s kýmkoliv jednám, mě doslova ubíjí.

Popouzí mě k hněvu, zuřivosti a agresivitě. Někdy dokonce křičím. Takhle jsem nikdy nereagovala. Staré přísloví praví: „Stokrát ne umoří i osla.“

Po příchodu domů se začínám modlit, činím pokání, volám k Bohu a žádám ho odpuštění a zároveň druhým odpouštím všechno zlé, čím se proti mně provinili. Je to dobrý krok. Nechci být zahořklá. Vím, že jiná cesta, jak očistit své srdce a změnit se, než odpuštění, neexistuje.

Ale když tak nad tím přemýšlím, jsme skutečně ve zlé situaci. Lidé se k sobě chovají čím dál tím hůř (aspoň dle toho, co zažívám téměř každý den). Pokud jsem si někdy říkala, že lidé mohou být sami o sobě dobří, moje iluze vzaly za své. Ne, možné to není. Naopak, těžká situace prověří lidský charakter a ukáže, co se v nás skrývá.

Během studia historie II. světové války jsem si často kladla otázku: Jak je možné, že se určití lidé zachovali tak, jak se zachovali? Že zradili? Že spolupracovali s nacisty a gestapem v období heydrichiády? Že udávali své sousedy, příbuzné a kolegy ze zaměstnání? Co se stane, že se z člověka stane zrádce? Jak se stane, že člověk odhodí slušnost a jde mu jenom o sebe?

Odpověď jsem neměla, ale pandemie covidu-19 mi ji přinesla sama. Každý z nás má hranice únosnosti, oddanosti a ochoty obětovat něco důležitého v rámci vyššího dobra (pro druhé), někde jinde. Pokud nemáme pevný charakter (ten však musí mít pevný základ na hodnotách, které nás převyšují a které jsou ušlechtilé, jež si vážíme, ctíme a nezradíme), těžká situace s námi jednoduše zacvičí. Ukáže se, co v nás je. To zlé, co bylo dříve ukryté v našem srdci a co si snad ani my sami nepřipouštíme a nechceme vědět, vyjde na povrch.

Při tom by stačilo tak málo! Nedělat druhým to, co nechceme, aby oni dělali nám. Tomuto se říká "zlaté pravidlo" a zformuloval jej Ježíš před více jak 2000 lety. Kdybychom se tak zachovali všichni, začali respektovat druhé a dodržovali pravidla, pak bychom společně pandemii covidu-19 jistě porazili. Mnoho životů bychom zachránili. Lékaři a zdravotní sestry by si mohli oddechnout. Země by se vrátila k normálnímu životu. Copak toto není mnoho?

Čas pandemie je časem, abychom se nad sebou hluboce zamysleli. Kolem sebe nevidím nic jiného, než obrovské sobectví. Je nám jedno, zda lidé kolem umírají, hlavně, že nás samé to neohrozí a neomezuje. Pokud se nás to netýká, není to náš problém.

Jako teolog mohu napsat jediné: Je to pýcha v různých myslitelných podobách (ignorance, sobectví, bezohlednosti, neschopnost vzít v potaz názor druhých, nulový respekt, minimum úcty). V Bibli se píše: „Pýcha předchází pád.“ Nemohu než konstatovat, že pokud se nezměníme, čeká nás neodvratitelný pád. Nebude to Bůh, který to udělá. Jsme to my sami a usilovně na tom pracujeme.

Pěkný adventní čas vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 2.12.2021 19:43 | karma článku: 42.68 | přečteno: 8094x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Život na míru“ od Marka Rabije

Co se skrývá za výrobou našeho oblečení? Proč a kdo nám diktuje, že je čas vyměnit slim džíny za zvonáče? Kolik dostane bangladéšská šička zaplaceno za směnu při výrobě našeho oblečení? Proč ročně uhoří desítky šiček v továrnách?

9.1.2022 v 23:17 | Karma článku: 7.81 | Přečteno: 148 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Co s penězi“ od Dana Drápala

Mnoho lidí si neví v životě rady s penězi. Buď jich mají moc, nebo naopak málo a ti si pak půjčují a zadlužují se. Kniha „Co s penězi“ od Dana Drápala přináší moudré rady z Bible, jak si s penězi poradit a mít se dobře.

14.12.2021 v 19:48 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 252 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

President Zeman v roli velkého personalisty

Místo aby president Miloš Zeman jmenoval členy vlády navržené premiérem Petrem Fialou, hraje si na personalistu. Pořádá výběrová řízení v Lánech, lustruje a kádruje. Tak to však v Ústavě ČR nestojí!

6.12.2021 v 20:37 | Karma článku: 25.82 | Přečteno: 705 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Kdy se z České republiky stal národ brouků Pytlíků?

Poslední roky se dere v naší zemi ke slovu povrchnost. Nemusíš studovat a něco umět, stačí, když si myslíš a říkáš, že všechno znáš a umíš! Kde se to vzalo? Stal se z nás, Čechů, národ brouků Pytlíků?

5.12.2021 v 17:13 | Karma článku: 42.91 | Přečteno: 8757 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Trčálek

Andrej Babiš má na svědomí masovou genocidu nevinných lidí a podvyživených důchodců

Jak jinak, než genocidou, nazvat smrt desetitisíců nevinných lidí, které během pandemie covidu zabila brutální státní opatření, jak jinak nazvat smrt statisíců podvyživených důchodců ve zbankrotovaném státě?

18.1.2022 v 17:31 | Karma článku: 9.58 | Přečteno: 155 | Diskuse

Miloslav Závorka

Výsměch právu a lidské slušnosti

Dříve jsem pravidelně sledoval co se děje na naší politické scéně, ale dnes, v době cenzury a jednostranného informování o dění už do zpráv nahlédnu jen občas. Ale to, co se člověk dozví při čtení denních zpráv, mu vezme tu trochu

18.1.2022 v 16:50 | Karma článku: 23.35 | Přečteno: 532 | Diskuse

Alexandra Dítětová

Nemáte na elektřinu? Tady máte ponožky

Energetická firma E.ON se musela omluvil britským domácnostem, kterým zaslala balíček s párem ponožek, aby je upozornila na problematiku uhlíkové stopy v souvislosti s vytápěním. Jak tohle vůbec může někoho napadnout?

18.1.2022 v 16:23 | Karma článku: 24.94 | Přečteno: 301 | Diskuse

Jiří Beránek

PARS PLANA VITREKTOMIE aneb pobyt v domě smutku a nadějí

Posledně jsem tu prezentoval subjektivní pocity z nepovedené operace katarakty a slíbil jsem pokračovaní, až budu schopen psát. Tak to tedy zkusím. Jenom nevím v jaké poloze, protože mám povoleny pouze dvě. Jedna horší než druhá.

18.1.2022 v 11:33 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 345 | Diskuse

Josef Prouza

Glosář aneb Mene tekel uFarský

Hrst postřehů z aktuální české i světové scény očima uštěpačného glosátora a profesionálního rejpala pro uspokojení jeho škodolibida

18.1.2022 v 9:39 | Karma článku: 32.74 | Přečteno: 745 | Diskuse
Počet článků 584 Celková karma 22.23 Průměrná čtenost 3890

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBUhttp://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAILsiander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Najdete na iDNES.cz