Úterý 20. dubna 2021, svátek má Marcela
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Úterý 20. dubna 2021 Marcela

Recenze filmu „Bez dcerky neodejdu“ od režiséra Briana Gilberta

1. 10. 2020 22:07:36
Autobiografický film „Bez dcerky neodejdu“ z roku 1991 zachycuje jedinečným způsobem život v iránském Teheránu v 80. letech XX. století. Dává nahlédnout do manželství tyranského muslimského manžela a jeho americké manželky.

PROČ JSEM SI VYBRALA TENTO FILM?

O americkém dramatickém filmu režiséra Briana Gilberta z roku 1991 „Bez dcerky neodejdu“ (v originálu „Not Without My Daughter“) jsem slýchávala často. Mnohokrát byl vysílán v TV. Nikdy jsem ale neměla chuť se na něj podívat. Až nyní v roce 2020, po neuvěřitelných 29 letech od jeho vzniku, jsem ho s velkým zájmem shlédla. V žádném případě jsem nelitovala.

Film, a jsem si jistá, že mnozí z vás, milí čtenáři a čtenářky, jste jej jistě kdysi v minulosti viděli, stojí opravdu za to. Jeho hlavní téma je stále aktuální. Patří mezi filmy, o kterých přemýšlím několik dnů. Pomalu ve mně doznívá jeho děj. Jde o snímek, který diváka jen tak nepustí. Změní jej. Bude ho nutit k zamyšlení, klást si mnohé otázky a snad tu nejdůležitější – jak bych se v takové situaci zachovala já?

Snímek byl natočen podle slavného stejnojmenného autobiografického románu univerzitní profesorky Betty Mahmoodyové, která je zároveň hlavní hrdinkou. Film se stal klasickým snímkem, bojujícím za práva žen a rasovou snášenlivost. Kniha i film zaujaly osazenstvo celého světa.

O ČEM JE FILM „BEZ DCERKY NEODEJDU?“

Američanka Betty (Sally Field) se provdala za amerického Íránce Moody Mahmoodyho (Alfred Molina). Jejich vztah byl harmonický a plný štěstí. Ve Spojených státech společně vychovávali dcerku Mahtob (Sheila Rosenthal). Moody strávil dvacet let ve Státech, vystudoval medicínu, pracoval jako lékař a čelil problémům v zaměstnání kvůli svému iránskému původu. Svou rodinu, která žila v Teheránu, neviděl deset let. Stále však sledoval v televizi průběh revoluce v 80. letech v rodné zemi. Po sesazení Ajátoláha přemluvil Moody svou ženu k dvoutýdenní návštěvě u příbuzných v Teheránu. Betty zpočátku odmítala, protože viděla v pobytu na Blízkém východě nebezpečí a bála se, ale milující Moody ji přemluvil. Po příletu do Teheránu s Mahtob je Betty překvapena srdečným uvítáním obrovskou rodinou, zároveň je šokovaná životními podmínkami Teheránu a jeho obyvatel: špína, hmyz, špatná hygiena, všude přítomný pach potu, povinné zahalování žen, svrchovanost mužů, bezpráví žen a nevlídnost příbuzných. Nejdřív se musí Betty zahalovat jako muslimka a dodržovat pravidla islámu. Ale u toho to neskončí. Milující Moody se pod vlivem své rodiny rychle mění v tyrana a násilníka, který Betty ponižuje, bije, omezuje její svobodu a hlídá ji na každém kroku. Betty se dozvídá od Moodyho, že se do Států nikdy nevrátí a že je podle iránských zákonů jeho majetkem. Betty se ale nevzdává a vymýšlí plán, jak uprchnout z Teheránu i s pětiletou Mahtob.

INFORMACE O FILMU „BEZ DCERKY NEODEJDU“

Žánr: Drama

Země: Spojené státy

Rok výroby: 1991

Délka filmu: 115 minut

Režie: Brian Gilbert

Předloha: Betty Mahmoody (kniha), William Hoffer (kniha)

Scénář: David W. Rintels

Kamera: Peter Hannan

Hudba: Jerry Goldsmith

Hrají: Sally Field, Alfred Molina, Sheila Rosenthal, Roshan Seth, Georges Corraface, Dafna Armoni, Sasson Gabai, Joseph Shiloach, Ya'ackov Banai, Gili Ben-Ozilio, Mary Nell Santacroce, Ed Grady, Marc Gowan, Bruce Evers

Producenti: Harry J. Ufland, Mary Jane Ufland

Střih: Terry Rawlings

Scénografie: Anthony Pratt

Kostýmy: Nic Ede

PODÍVEJTE SE NA UKÁZKU FILMU

KLADNÉ A NEGATIVNÍ STRÁNKY FILMU

Film „Bez dcerky neodejdu“ byl natočen v devadesátých letech a má všechno, co americké filmy z tohoto období mají – pomalý rozjezd, poutavý děj, napětí, vynikající herecké výkony, skvělou kameru a nádhernou hudbu.

U pozvolného děje na začátku jsem se trochu nudila a přála jsem si, aby se film konečně někam pohnul. Ale pak mi došlo, že nastíněný poklidný život Betty, Moodyho a Mahtob byl záměrný. Skvěle totiž zachycuje americký sen a pohodlný život ve Spojených státech, který umožnil Moodymu nejen lékařské vzdělání a zaměstnání, ale i naprostou svobodu ve všem a požívat vymožeností Západního světa.

Diametrální rozdíl a zároveň šok utrpí divák s hlavními hrdiny, kteří se ocitají v Teheránu a vidí běžný život v období revoluce v 80. letech XX. století.

Ve filmu je perfektně vystižena proměna milujícího manžela Moodyho pod vlivem přísných ortodoxních pravidel koránu a rodiny v tyrana. Betty svého manžela nepoznává. Ve Státech islám nevyznával.

Islámská víra je ve filmu vykreslena jako agresivní náboženství, ve kterém je povoleno lhát, podvádět, týrat a ponižovat druhé. Pokud manželka neposlouchá, odmlouvá, říká či dělá něco, co se jejímu manželovi nelíbí, musí dostat výprask. Pokud jste dosud zastávali názor, že islám je mírumilovné náboženství, pak budete vyvedeni z omylu.

Když Betty s pláčem připomíná Moodymu, jak jí v USA přísahal na korán, že se jedná o dvoutýdenní návštěvu rodiny, celá Moodyho rodina na ni nenávistně křičí, že je Moodyho manželka a musí ho poslouchat. Když se Betty ptá, zda přísaha na korán pro muslimy nic neznamená, všichni jí odpovídají, že ve Státech iránské právo ani korán neplatily a její manžel mohl lhát.

Až v Iránu se Betty na americké ambasádě dozvídá, že má iránské občanství díky sňatku a rovněž i její dcera. Pokud požádá o rozvod, automaticky soud přiřkne Mahtob Moodymu a ona o ni přijde.

Moody při jedné z hádek Betty vyčte, jak nesnáší všechno americké a jak se mu Západ hnusí.

„To jediné, co mohu své dceři dát, je islám.“

Moody Mahmood

Betty hledá cesty, jak se vyhnout domácímu násilí, bití, týrání, zamykání v bytě, odebírání dcerky Mahtob a omezování svobody. Na oko se přizpůsobí – chodí do školy na hodiny koránu, učí se arabsky, studuje korán a dodržuje iránské zákony, učí se vařit iránské pokrmy a dodržuje a slaví iránské svátky. Celou dobu však plánuje útěk s dcerkou z Teheránu. A to se jí také po půl roce za pomoci malé iránské společnosti podaří.

Film byl jedním slovem vynikající. Šokující, překvapivý, napínavý, ale zároveň velice obohacující.

Během filmu i po něm jsem si stále dokola kladla otázky: Jak je možné, aby se manžel pod vlivem rodiny a náboženství tak velmi změnil ke zlému? Proč muslimské ženy snáší ponižování, bití a týrání svých manželů, kteří to všechno zaštiťují islámem? A jaké je řešení?

V závěru nemohu nevyzdvihnout vynikající herecké výkony, obzvláště nositelky dvou Oscarů Sally Field v hlavní roli Betty.

KOMU BYCH FILM DOPORUČILA?

Film se bude líbit všem, kteří mají rádi autobiografické filmy. Vřele bych ho doporučila divákům, kteří se chtějí dozvědět víc o islámu a životech muslimů. Je to nesmírně poučný a silný film. Stojí za to vidět.

Krásné podzimní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Zdroje:

Informace o filmu jsou dostupné na webové stránce CSFD.CZ zde: https://www.csfd.cz/film/22267-bez-dcerky-neodejdu/prehled/

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 1.10.2020 22:07 | karma článku: 22.85 | přečteno: 739x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Proč ráda nakupuji u Bati?

V prodejnách Baťa nakupuji od 90. let XX. století. Důvody jsou prosté – kvalitní boty, které nosím desítky let. Skvěle mi padnou. Vynikající servis v opravnách. Bezproblémové reklamace a nadstandardní osobní přístup.

13.4.2021 v 0:20 | Karma článku: 14.54 | Přečteno: 491 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze filmu „Jonesovi“ od režiséra Derricka Borte

Rodina Jonesových je na první pohled dokonalá. Jsou šťastní, krásní a úspěšní, mají velký dům stylově zařízený podle posledního trendu, luxusní auta, drahé kousky oblečení... Jsou ale značkové luxusní výrobky zárukou štěstí?

11.4.2021 v 18:46 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 152 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Velký úspěch ministra zdravotnictví Blatného - 27.000 mrtvých kvůli covidu-19

Ministr zdravotnictví Jan Blatný si připsal mnoho úspěchů - nejvyšší počty mrtvých od konce II. světové války, čtvrtou vlnu pandemie a tím, že Česká republika je v počtu mrtvých nejhorší na světě.

7.4.2021 v 23:58 | Karma článku: 15.87 | Přečteno: 814 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Ruku na srdce - kolik z nás četlo někdy Bibli?

Kolik z nás ví, jaký je pravý smysl Velikonoc? Četli jste někdy Bibli? Celou nebo aspoň Nový zákon? Víte, kdo byl Ježíš a kam ho zařadit? Slavíme velikonoční svátky a vlastně nevíme, proč. Je třeba to napravit!

5.4.2021 v 22:34 | Karma článku: 19.49 | Přečteno: 610 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Veronika Vojáčková

Deník z Če-chanu Den 50 - Rok ve hře

Stojíme v kroužku před školou. Já a tři učitelé. Pan ředitel se ptá učitele, jestli už je očkován. "Nejsem", odpoví. Říďa si v jakémsi lejstru poznačí křížek. "Ale můj táta je".

20.4.2021 v 12:20 | Karma článku: 5.72 | Přečteno: 143 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Je úplně jedno, jak aféru Vrbětice nazveme…

Někdo pro tu událost nemá jiný pojem než státní terorismus, někdo zase šermuje slovním spojením „zpackaný útok na zboží bulharského obchodníka“. Jde o slovíčkaření, dopady, ať už skutečné, nebo potenciální, se na název neptají...

20.4.2021 v 11:36 | Karma článku: 22.22 | Přečteno: 640 | Diskuse

Michal Kotyk

Politická nahota je vždy nechutná!

V životě každého politika může nastat situace, kdy je jeho charakter zcela obnažen. Já tomu říkám riziko povolání. Hlupák je ten, který s tím nepočítá. Ale taková jsou pravidla života v politické džungli.

20.4.2021 v 10:20 | Karma článku: 16.20 | Přečteno: 434 | Diskuse

Jaroslav Pomp

Připomenutí pro politiky: Válka je vůl

Třeskutá kauza Vrbětice, z níž se postupně stává v podání Pata a Mata naší politiky tragikomedie, vnesla do slovního rejstříku mnoha českých politiků silná slova včetně slova VÁLKA. Zapomněli, že Válka je vůl.

20.4.2021 v 9:58 | Karma článku: 26.35 | Přečteno: 441 | Diskuse

Petr Šindelář

Dobře už bylo a líp ještě dlouho ale opravdu nebude!

I když, jak komu. Dokonalým výsměchem pro pracující je systém sociálních dávek. Komu se tady nechce, učit se ani pracovat nemusí a i když si na důchod nikam nic neposílal, do konce života bez peněz na jídlo a bydlení nezůstane...

20.4.2021 v 9:52 | Karma článku: 17.40 | Přečteno: 361 | Diskuse
Počet článků 554 Celková karma 16.21 Průměrná čtenost 4015

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBUhttp://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAILsiander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Najdete na iDNES.cz