Jak vypadají životy lidí, kteří nečtou knihy?

Jsem vášnivý čtenář a přečtu za rok desítky knihy. Ale poznala jsem lidi, kteří nečtou vůbec. Tragicky se to na nich podepisuje a oni to netuší. Špatně čtou, jiní píší foneticky, neumí sestavit souvětí, nemají slovní zásobu…

LIDÉ, KTEŘÍ NEČTOU KNIHY

Poslední roky se ze mě stala vášnivá čtenářka. Nepřikládala jsem tomu velkou váhu. Čtení jsem prostě a jednoduše brala jako skvělý odpočinek, nabytí nových informací, prohloubení znalostí či rozšíření nových obzorů. Knihy mě nesmírně obohacují. Za rok přečtu většinou padesát, maximálně šedesát knih. Kdyby neexistovaly, musela bych je vymyslet!

Jak moc pro mě knihy znamenají a jak jsou cenné, jsem si uvědomila až poslední roky, kdy jsem se ocitla v Ústí nad Labem. Zjistila jsem, že se občas v mém životě objeví lidé, kteří absolutně nečtou. Není to pro ně důležité. Vůbec nechápou, proč by měli číst.

Nejdřív jsem si říkala, že to nevadí, ale když jsem je poznala víc, zjistila jsem, že žijí v úplně jiném světě než já. Ve světě, kde například neposílají SMS zprávy, ale druhým lidem zásadně jenom volají. Proč? Protože neumí napsat správně česká slova, anebo píší foneticky. Nebo nedokáží popsat, co zažili a co cítí. Ne proto, že by toho nezažili hodně, právě naopak, ale proto, že mají tak malou slovní zásobu.

KAMARÁDKA, KTERÁ ČETLA JEN MAGAZÍNY PRO ŽENY

Vybavuje se mi kamarádka, se kterou jsme se několik let přátelily. Stále jsme si měly o čem povídat. Ale když jsem začala víc číst a dozvídala jsem se mnoho nového, domnívala jsem se, že naše rozhovory budou ještě zajímavější. Těšila jsem se na naše rozhovory, jak se podělím o nové poznatky! Ale mýlila jsem se. Protože jsem četla jenom já.

Najednou se mi zdály naše rozhovory, které se týkaly jenom hodnocení vztahů, jídla a placení složenek, povrchní a nezajímavé. Moc jsem si přála, abychom si někdy popovídaly taky o něčem jiném, hlubším. Když jsem nějaké zajímavé téma nadhodila, kamarádka se nechytala. Bylo jedno, co to bylo – literatura, umění, politika, životní prostředí, ekonomika… Poslouchala mě, ale téměř nikdy nereagovala, nedokázala vyjádřit svůj názor, protože žádný neměla. Brala jsem to tak, jak to jde, ale bylo mi to líto.

Svitlo mi, když mi jednoho dne kamarádka řekla: „Já si koupím jeden časopis pro ženy a mám co dělat, abych ho za měsíc přečetla. Už to je pro mě vítězství!“

Protože já zásadně takové časopisy nekupuju a nečtu (mám dojem, že bych z toho zblbla), tak jsem zašla do supermarketu a podívala jsem se na něj. Byl to lifestylový časopis, který měl kolem padesáti stran. Musím psát, že na všech stránkách měl velké barevné fotografie, další prostor zaplňovaly reklamy a textu tam bylo pomálu?

Kamarádka žila sama, nebyla vdaná a neměla děti. Čas tedy měla, v tom problém nebyl. S kamarádkou jsme se přátelily dál. Říkala jsem si, že nás přece „moje čtení“ nemůže rozdělit. Ale naše rozhovory byly čím dál tím víc pro mě nudné. Když jsme vyčerpaly „naše témata“, neměly jsme si o čem povídat a nastávalo trapné ticho. Jakkoliv mi to bylo líto, nakonec jsme se rozešly. Ale chápala jsem to, protože čím více jsem četla, tím více se ukazovaly rozdíly, které mezi námi byly (předtím jsem je však neviděla). Můj pohled na život a svět kolem se hodně změnil.

MLADÝ ÚSPĚŠNÝ SPORTOVEC, KTERÝ NEMLUVIL V SOUVĚTÍCH

Dalším příkladem byl vnuk paní sousedky. Mladý muž, který by mohl od minuty dělat modela! A vydělával by těžký prachy, o tom není pochyb. Vysoký, dobře stavěný a nesmírně pohledný muž. (Poznámka jen pro dámy: Toho, kdybyste viděly, podlomily by se vám kolena!).

Potkali jsme se a zapovídali. On zjistil, že píši knihy a řekl, že by mi rád vyprávěl svůj příběh. Jedno období svého života se věnoval vrcholovému sportu. Trénoval, dřel v posilovně (proto ta postava) a pak se účastnil celorepublikových soutěží, které vyhrával.

Znělo to zajímavě. Skutečně by to byl dobrý námět pro román. Prostředí sportu jsem neznala a tohle byla velká příležitost, jak se dozvědět o sportu, jeho pozitivech i negativech z první ruky. Souhlasila jsem tedy. Potkali jsme se v kavárně, objednali kávu a já jsem si otevřela diář, abych si dělala poznámky. V kabelce jsem měla diktafon, ale ten jsem si nechala na to, až se mladík rozpovídá.

Nejdřív jsem ho pobídl, aby mi vyprávěl sám, co mu přijde zajímavé. Ale nikam jsme se téměř nedostali. Tak jsem se začala vyptávat jako novinářka. To bylo ještě horší! Chtěla jsem si dělat poznámky, ale nebylo co zapisovat. Mladý muž odpovídal na otázky jedním slovem či dvěma. Když hovořil, tak jedině v krátkých větách. Nikdy žádné souvětí, žádné spojky. Naprosto mu chyběla slovní zásoba. Zkrátka a jednoduše, zažil toho hodně, to mi nastínil, ale vůbec o tom nedokázal hovořit. Vlastně nedokázal hovořit o ničem.

• „Čteš rád?“ zeptala jsem se nakonec.
• „Moc ne, spíš jenom kreslené časopisy s bublinama.“
• „Myslíš komiksy?“
• „Jo.“
• „A co obyčejné knihy?“
• „Jako ty s písmenama? Bez obrázků?“
• „Ano, ty mám přesně na mysli,“ řekla jsem.
• „Ty nečtu.“
• „Copak vy nemáte doma žádné knihy, které by sis rád přečetl?“
• „My doma knihy nemáme.  Stejně bych to nečetl.“
• „Vy nemáte doma žádné knihy?“ zeptala jsem se šokovaně.
• „Ne.“
• „A co tvoje maminka? Ta nečte?“ zajímalo mě.
• „Ne, vlastně jsem ji nikdy neviděl s knihou v ruce.“

Bylo to smutné a trvalo mi dlouho, než jsem to pochopila. Mladý muž, který měl za sebou první místa v mistrovství České republiky v atletice a také Evropy, musel toho zažít bezesporu hodně. Ale nedovedl mi o tom říct, protože mu chyběla slovní zásoba a schopnost vyjadřovat myšlenky.

PADESÁTNÍK, KTERÝ PSAL FONETICKY

Dalším příkladem byl nesmírně milý a laskavý muž. Mohlo mu být tak padesát let. Když jsme si povídali, bylo všechno v pořádku. Ale když mi poslal SMS zprávu, rvalo mi to oči! Tolik chyb! Slova psal tak, jak je slyšel vyslovovat - foneticky. Tvrdá, měkká íčka neřešil, ani s či z, někdy ani d a t.

Nejdřív jsem si myslela, že to je nějaká legrace nebo omyl. Byl třeba unavený, říkala jsem si. Ale ve všech SMS zprávách to bylo stejné. Když se to hodilo a panovala dobrá atmosféra nad kávou a mramorovou bábovkou, zkusila jsem s ním o tom promluvit. Dozvěděla jsem se, že to prý jenom tak dělá. Že přece ví, jak se to správně píše. Prý je to in a mladá generace to takhle dělá. Hovořil o své dceři. Brzy jsem pochopila, že to není pravda.

Když jsme se už znali nějaký ten pátek, tak se už vymlouvat nemohl a přiznal, že už si pravidla češtiny ze základky nepamatuje a že je prostě lajdák a ještě k tomu líný. Tvrdil mi, že to v životě ale není důležité. Knihy nečetl vůbec. Veškeré informace sbíral sledováním televize.

PROČ BYCHOM MĚLI ČÍST KNIHY?

Nikdy mě nenapadlo, že je čtení pro život tak důležité. Pohybovala jsem se vždycky ve společnosti, kde správně hovořit, umět dobře číst a psát podle pravidel českého pravopisu bylo nutností. Bylo jedno, zda jsem pracovala jako asistentka a psala obchodní dopisy do firem, nebo jako realitní makléřka a připravovala smlouvy pro klienty či jako novinářka. Byla jsem obklopena lidmi, kteří číst a psát jednoduše uměli. A také samozřejmě četli…

Až když jsem se ocitla v Ústí nad Labem, došlo mi, jak to, co je pro mě normální, jiní lidé nemají. Zároveň se ale domnívají, že jim čtení nechybí.

Přitom čtení pomáhá lidskému organismu v tolika oblastech. Vyjmenuji aspoň 5 ZÁSADNÍCH DŮVODŮ, PROČ BYCHOM MĚLI ČÍST:

1. Čtení zlepšuje paměť – „Pravidelní čtenáři knih mají až o polovinu vyšší kapacitu paměti než jejich vrstevníci, pasivní konzumenti pořadů v televizi. Při čtení totiž mozek pracuje víc a jinak, musí zapojit fantazii a představivost.“
2. Čtení zmírňuje chronickou bolest – když se čtenář začte, ocitá se v jiném světě a zapomíná na svou bolest. Podle průzkumů je možné snížit díky čtení knih braní analgetik až o 30 procent.
3. Čtení zvyšuje slovní zásobu a IQ – „Počet mozkových buněk čtenářů neklesá tak tragicky rychle jako u nečtenářů. Pokles je zpomalen o dobrých 15 procent.“ O Alzheimerově chorobě ani nemluvě.
4. Čtení uklidňuje a zbavuje stresu - „V roce 2009 vědci potvrdili, že stačí pouhých šest (!) minut čtení denně, abyste se zklidnili a vyplavili stres z těla. Pokud se ponoříte do příběhu, tepová frekvence se vám stabilizuje a napětí ve svalech se uvolní. Zajímavé také je, že lidé trpící depresí nebo úzkostmi lépe reagují na četbu knih podporujících osobní rozvoj než na lékařské procedury a postupy.“
5. Čtení zažene nudu a stereotyp – knihy dokážou čtenáře katapultovat do nejrůznějšího prostředí, historie, mezi zajímavé lidi či zvířata. Můžete tak díky příběhům zažít to, co byste jinak nikdy nezažili a to vás změní, ať chcete nebo ne.

Moji milí čtenáři a čtenářky, jak je to s vámi? Patříte mezi malé či velké čtenáře? Znáte někoho z vašeho okolí, kdo také nečte? A jak se to na něm odráží? Milujete knihy nebo jednoduše nečtete?

Krásné jarní dny s dobrými knihami Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a zdroje:

Článek Ivany Prudičové. Šest důvodů, proč číst knížky. 11. 6. 2017. Právo. Článek je dostupný na webu Novinky.cz zde: https://www.novinky.cz/zena/styl/clanek/sest-duvodu-proc-cist-knizky-40034525

Fotografie fotografa pod přezdívkou ninocare je zdarma ke stažení dostupná na pixabay.com zde: https://pixabay.com/photos/books-door-entrance-culture-1655783/