Jak špatně pochopil supermarket Billa bezpečnostní opatření proti koronaviru

30. 04. 2020 17:53:20
Roušky, dezinfekční gely, plastové rukavice, rozestupy a bezkontaktní placení. To všechno je během nakupování v pandemii potřebné a fajn. Problém je, když v prodejně stojí před kasami čtyřicet lidí a půl hodiny čekají na placení.

JAK VYPADÁ NORMÁLNÍ NAKUPOVÁNÍ V NOUZOVÉM STAVU

Od té doby, co jsme nasadili povinně roušky (19. března 2020), uplynul měsíc a půl. Hodně se v naší zemi změnilo. Na roušky jsem si sice nezvykla, ale nosím je, kamkoliv jdu. Stále se v nich potím, ať už je počasí jakékoliv, pořád se mi rosí brýle a když jdu rychle do kopců (kterých je v Ústí nad Labem, jenž spadá do Českého středohoří a Krušných hor, nespočet), mám silný dojem, že to neudýchám.

Nakupovat chodím do dvou supermarketů Billa v centru města, do hypermarketu Albert na vzdálenějším sídlišti nebo do Penny marketu, výjimečně do Lidlu. Ať už jsem nakupovala potraviny kdekoliv, snažili jsme se v prodejnách dodržovat rozestupy. Stojíme disciplinovaně na značkách nalepených na zemi, což mi silně připomíná spartakiádní časy před rokem 1989. Jen nám chybí ty malebné trikoty...

Všichni máme roušky, a předpokládám, že se dusíme a potíme všichni stejně (aspoň v něčem jsme si rovni) a snažíme se nosit plastové rukavice, či dezinfikovat si ruce, platit bezkontaktně kartami a pokud možno, se ničeho zbytečně nedotýkat. Na „nový způsob nakupování“ jsme si zvykli a dodržujeme ho.

Zaměstnancům v supermarketech nelze nic vytknout. Naopak, musím je chválit. Jakmile se kdekoliv nahromadí v prostoru před pokladnami větší množství lidí, řekla bych, že stačí deset či dvanáct, ihned se někdo z pokladních posadí za kasu a začne pracovat a kasírovat jako o život. A ono možná opravdu o život jde...

Nutno podotknout, že jsem dosud zažila, že to ve všech prodejnách probíhalo bezproblémově a spořádaně, až mě to udivuje. Ale jsem opravdu ráda, že to tak dobře zvládáme a přizpůsobili jsme se něčemu, co je momentálně nutné a nevyhnutelné.

KDYŽ JSOU BEZPEČNOSTNÍ PRAVIDLA ŠPATNĚ POCHOPENA

Do městské čtvrti Krásné Březno v Ústí nad Labem jsem zavítala naposledy v březnu. Mám to dál, a proto tam chodím výjimečně. Po 1,5 měsíci jsem se rozhodla, že si udělám procházku a spojím to s nákupem v supermarketu Billa. Bylo příjemné počasí, procházka byla výtečná a absolutně mě nenapadlo, že by se obyčejný nákup potravin mohl proměnit v hrůzu.

Na začátku prodejny a mého nakupování vypadalo všechno normálně. Ale když jsem zatočila za roh, uviděla jsem před sebou fronty jako na banány za socialismu. Pokladny byly v dálce, téměř v nedohlednu. Otevřeny byly dvě ze čtyř pokladen a před každou z nich se štosovalo kolem patnácti až dvaceti lidí. Mozek mi to nebral!

Teď? Během pandemie koronaviru, kdy se nesmí na jednom místě kumulovat větší množství lidí?? Proč to tady tak špatně funguje? Copak chtějí zaměstnanci z Billy, abychom se nakazili během nakupování?

Když jsem to uviděla, obrátila jsem se, vrátila se na začátek supermarketu, kde zboží doplňovala pokladní a poprosila jsem ji: „Mladá paní, u každé z pokladen stojí asi dvacet lidí. Myslíte, že by bylo možné, aby někdo ze zaměstnanců šel na kasu?“

Neviděla jsem v tom žádný problém. Když se občas vyskytne větší množství lidí v Bille na Masarykově ulici, požádám personál, ten mi pokaždé vyjde laskavě vstříc, do minuty je pokladna otevřena a jede se dál.

Tentokrát jsem ale dostala jinou odpověď.

  • „To, že jsou otevřeny dvě pokladny ze čtyř, je záměr,“ odpověděla mi prodavačka.
  • „Záměr? A proč?“ nechápala jsem. „Vždyť tam jsou čtyři pokladny!“

Personálu bylo na prodejně dost. Mezi regály jsem zahlédla asi pět zaměstnanců, kteří pilně doplňovali zboží jako mravenci. Stále něco vozili sem a tam a šoupali to do regálů. V personálu problém nebyl.

  • „Jde o bezpečnostní opatření. Pokladní musí mít od sebe rozestup dva metry. Proto funguje každá druhá pokladna,“ odpověděla pokladní.
  • „Aha,“ odpověděla jsem zoufale, protože jsem se na nic dalšího nevzmohla.

Škoda, že nikdo nemyslel na zdraví zákazníků, napadlo mě.

Zatímco jsem se pokoušela o řešení a nápravu situace, další dva lidi ve frontě přibyli. Nejdřív jsem uvažovala, jestli nenechám zboží, které jsem držela v rukou, někde položené v regálu v obchodě, neseberu se a neodejdu. Lidi to tak někdy dělávají. Nikdy jsem nechápala, jak to někdo může udělat, ale momentálně jsem byla osvícena pochopením, co je k tomu vede. Ale problém byl v tom, že jsem potraviny nutně potřebovala, moje lednička doma byla téměř prázdná. Postavila jsem se tedy do fronty a zapnula jsem si na hodinkách stopky, abych si změřila, jak dlouho bude tohle inferno trvat.

Paní přede mnou se otočila, aby zjistila, kdo stojí za ní a ověřila, jestli si udržuje odstup. Byla jsem to já. „Tohle je děs,“ řekla jsem. Paní za rouškou chápavě protočila oči vzhůru.

Další paní před námi se s námi dala do živého rozhovoru. Je úžasné, jak společný problém najednou pospojuje tolik lidí, kteří by se spolu za normálních okolností nikdy nebavili. Všimli jste si toho taky?

  • „Tohle je ještě dobrý,“ řekla.
  • „Jak dobrý?“ nechápala jsem.

Situace mi nepřišla dobrá ani trochu. Dvacet lidí přede mnou ve frontě jsem zažila naposledy za socialismu (když tedy nepočítám fronty a čekání na České poště, tam je to evergreen).

  • „Já sem chodím s manželem nakupovat a už jsem tu zažila situaci, kdy se fronta točila až k začátku supermarketu!“

Začala jsem se potit. Všude. Pod bavlněnou rouškou, pod tričkem... Rozepnula jsem si džínsovou bundu. Pak jsem si posunula roušku stranou, abych se napila. Potřebovala jsem se nutně zchladit. Tohle bude na dlouho.

  • „Tohle jsem nezažila nikde,“ řekla jsem naštvaně.
  • „Já chápu, že tohle má být bezpečnostní opatření a nemáme se shromažďovat před kasama, ale my se shromažďujeme mezi regálama. Kdyby jeden z nás měl koronavirus, tak ho dostaneme v tý frontě všichni! Protože tu stojíme tak dlouho!“ řekl dotčeně manžel oné paní.

Přikývla jsem a podívala jsem se nahoru. Stropy v Bille byly nehorázně nízko, žádný hobby market či hypermarket s vysokým stropem. Pán měl naprostou pravdu.

Vyndala jsem si mobil a začala fotit fronty a situaci před pokladnami.

  • „Proč to děláte?“ zeptala se paní.
  • „Napíšu o tom, když už nic jiného,“ odpověděla jsem.
  • „Myslíte, že se tím něco změní?“ zeptala se paní nedůvěřivě.
  • „Zkusit se to musí,“ řekla jsem, udělala pět fotek mobilem a objevila se na třetí pokladně pokladní a začala pracovat.
  • „To byla rychlost! Jak jste začala fotit, tak se asi vyděsili!“ řekla paní a její oči za rouškou se na mě usmívaly.

Většině z nás se ulevilo a tak nějak jsme pookřáli. Když jsem se dostala ke kase a zaplatila zboží, zastavila jsem stopky. Ve frontě jsem strávila neuvěřitelných dvacet minut.

BEZPEČNOSTNÍ OPATŘENÍ BĚHEM PANDEMIE MUSÍ POMÁHAT A NE ŠKODIT

Rozumím tomu, že někdo nařídil pokladním v Bille, aby obsazovaly jenom každou druhou pokladnu. Byť nosí roušky a mají tam i ochranný plastový štít, díky kterému si od nás, zákazníků, udržují bezpečnostní odstup. Ale problém je v tom, že se lidé hromadí nejen před kasami, ale v celém supermarketu.

Nevím, zda někdo, kdo tohle vymyslel a rozkázal dodržovat, četl nebo poslouchal informace o tom, jak se říší koronavirus. Když je ve vzduchu, tak tam setrvává tři hodiny.

Ano, bezpečnostní rozestupy jsou důležité, a na ty Billa, i my, zákazníci, dbáme. Ale jestliže to vede k tomu, že se na několika metrech čtverečních nahromadí kolem čtyřiceti lidí a všichni čekají kolem dvaceti minut na zaplacení nákupu, selhala veškerá bezpečnostní opatření, která supermarket přijal. Roušky zákazníků i pokladních, dezinfekční gely i plastové rukavice, rovněž rozestupy... Obávám se, že všechno je k ničemu, když stejně zákazníci dýchají dvacet minut stejný vzduch, který dýchal a vydechoval před námi třeba nakažený člověk koronavirem.

Jestliže se zavádějí bezpečností opatření, musí se používat mozek. Pokud by do prodejny s takovými pravidly zabloudil hygienik, strážník městské policie, nebo, nedej Bože, epidemiolog, musel by se zhrozit, obchod by nechal okamžitě vyklidit a vydezinfikovat.

Krásné jarní dny a rozum v hrsti Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 30.4.2020 17:53 | karma článku: 25.76 | přečteno: 1606x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 755 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 456 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 303 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 616 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 98 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 12.74 | Přečteno: 142 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 5.02 | Přečteno: 139 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 15.26 | Přečteno: 210 | Diskuse

Filip Vracovský

Jak to vypadá Mordor ( Rusko ) už nám klepe na dveře ?

Krátká předsváteční úvaha ... Taky vás některé uklidňující zprávy spíš rozruší ? Račte vstoupit .....

28.3.2024 v 9:00 | Karma článku: 14.31 | Přečteno: 379 |
Počet článků 620 Celková karma 15.26 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...