Recenze knihy Eberharda Trumlera „Rozumíme psům?“

O psech jsem přečetla čtyři publikace, ale kniha od biologa, vědce, etologa a chovatele psů Eberharda Trumlera, je nejlepší. Autor vlastnil chovatelskou stanici se stovkami psů různých plemen, byl u porodů pěti stovek psů. 

PROČ PRÁVĚ TATO KNIHA?

Mám za sebou čtyři psí útoky a kladla jsem si otázku, co je se psy a jejich majiteli špatně. Kde se stala chyba, že pes začne útočit na cizího člověka? Že je agresívní? Jak se stane, že pes zakousne člověka? Jak vlastně pes útočí a na které části těla? Copak by neměl být pes přítelem člověka?

Všechny tyto otázky mě vedly k tomu, že jsem se začala zajímat o psy. Když se mi tedy dostala do rukou kniha „Rozumíme psům?“ od německého autora, biologa, vědce, etologa a chovatele psů Eberharda Trumlera, neváhala jsem ani chvilku a hned jsem se do ní s chutí pustila.

Muž, který knihu napsal, si založil vlastní chovatelskou stanici, kde na 150 metrech čtverečních odchoval stovky psů. Zažil psy od jejich porodů až do jejich přirozené smrti (ale také několik případů úmrtí, kdy jiného psa zakousli ostatní psi smečky).

Trumler byl vyhlášeným expertem na psy v německy hovořících zemích a v odborných kruzích byl uznáván. A to už je podle mého skromného soudu důvod, že bychom se mohli leccos přiučit.

Jedná se o knihu odbornou a naučnou, kterou by si měl rozhodně přečíst každý chovatel, ale i ten, kdo o psu jako svém budoucím příteli, zatím jenom uvažuje.

„Jednou jsem dal do osmdesáti metrů čtverečných velkého psince tři navzájem nepříbuzné feny dinga a k nim jednoho psa. Nejmladší fenka brzy převzala roli hodnostně nejnižšího jedince a běhala jenom s nahrbeným hřbetem a s ocasem pevně staženým mezi nohy. Utajovala svůj tělesný pach tak důkladně, že se nikdy neodvážila značkovat svůj trus sekretem análních žláz. Sekret zadržovala, až žlázy z nedostatku vyprazdňování silně zduřely. Jakmile přišel do její blízkosti jiný dingo, hodila sebou pokorně na záda. Když se odvážila jít k žrádlu, byla zahnána kousáním. Nápadně zhubla a pozorovali jsme, že z hladu žrala trus ostatních psů. Pokus jsme samozřejmě v pravý čas přerušili, když bylo jasné, že se na chování ostatních už nic nezmění. To znamená, že takto silně utlačovaná fena by jednoho dne prostě zahynula vysílením. Možná že by ji ostatní těsně předtím usmrtili, až by byla tak zesláblá, že by nemohla vykazovat podřízené reakce. To by určitě vystupňovalo agresivitu ostatních na nejvyšší stupeň. Dali jsme fenu do jiného psince ke psu Artusovi, který ji vlídně přijal. Během jednoho týdne zmizelo zduření žláz, fena přátelsky skákala na mříže a brzy zase získala zpět svou normální jistotu. Za sem měsíců měla s Artusem štěňata, která dobře odchovala. Její dřívější nízké hodnostní postavení bylo pouze důsledkem toho, že byla nejmladší fenkou ve skupině, která nevyrůstala společně. Agresívní pud by byl z větší části tlumen, kdyby šlo o rodinné společenství, které vyrůstalo přirozeně.“Eberhard Trumler, „Rozumíme psům?“

O ČEM JE KNIHA?

Chov psů je svázán mnoha tradicemi, z nichž některé jsou dobré, a musíme je ctít, ale jiné jsou pro moderní kynologii zátěží. Mnoho věcí v naší dnešní kynologii můžeme označit za nebiologické nebo aspoň nelogické. V chovatelských kruzích je stále ještě dost lidí, kteří odmítají všechny výsledky vědeckého bádání pokoušející se vnést do chovu psů pokrok. Chov psů na celém světě prožívá konjunkturu, která nese s sebou řadu nebezpečí. Někteří lidé vidí ve psech pouze zboží, mnohá plemena ztratila svůj původní význam a praktické použití, jiných plemen se opět zmocnila móda a do chovu a na prodej jde všechno, bez ohledu na dědičné založení. U dalších plemen se zneužívají některé vlastnosti a ze psa – přítele člověka – se stávají nebezpečná agresívní zvířata. Ten, kdo to se psy myslí vážně, najde v této knížce mnoho poučení i podnětů. Eberhard Trumler vychází z obsáhlé praxe ve výzkumné stanici pro chov domácích zvířat a reprodukuje výsledky svých pokusů, zejména genetických, které vrhají nové světlo na některé projevy psů. Publikace prozrazuje autorovo hluboké zaujetí tématem a vzácné porozumění pro zvířata.

„Jezevčíci jsou zvířata, která štěkají z plna hrdla pro každou nicotnost a strašlivě se rozčilují.“Eberhard Trumler, „Rozumíme psům?“

OBSAH A KAPITOLY KNIHY

• Úvod
• Od štěněte ke psu
• Pes jako lovec
• Pes jako útočník
• Pes – přítel člověka
• Standardizace psa
• Pes jako kříženec
• Pes je „jen“ zvíře

Kniha má 200 stran. Je doplněná 45 perokresbami Franzi Fuchs, 9 perokresbami autora, 16 stranami černobílými a 16 stranami barevnými fotografiemi.

AUTORŮV STYL, JAZYK A GRAMATIKA

• I když se jedná o knihu odbornou, je napsána velmi srozumitelným jazykem. Autor používá odborné výrazy jen v nutných případech, které ale dále v textu vysvětluje.
• Kniha je napsána spisovným jazykem.
• Autor použil ich-formu, místy píše v 1. osobě plurálu.
• Korektury byly odvedeny profesionálně.
• Kniha je velmi zajímavá a zcela jistě rozšíří obzory poznání všem, kdo o to stojí.

Nedá se přečíst kvůli obšírnému množství informací najednou (jako např. beletrie), ale nudit se zaručeně nebudete. Knihu zpestřují mnohé příklady z praktického života autora a jeho rodiny se psy (a to jak jeho samotného, tak jeho sedmi dětí).

„Jednou mě navštívila dáma z ústavu péče o mládež – což je pochopitelné, má-li někdo sedm dětí. Když objevila, že vedle pokojů, kde bydlí děti, je psinec, který jsem zřídil pro pozorování porodů, ohrnovala nos! Kdybychom neměli to štěstí, že na zdravotním úřadu sedí dáma, která sama psy chová, mohla mít návštěva dámy z pečovatelského ústavu pro naši rodinu nejvážnější následky – kvůli bacilům, které psi údajně mají. Protože některé děti jsou už odrostlejší, dělám to teď tak, že když má nějaká fena mladé, dám ji do jednoho z dětských pokojů. Vůbec nemám strach, že by novorozená štěňata moje děti nakazila. Mohu to zdůvodnit, neboť moje děti ještě v životě nebyly nemocné. Díry v hlavě nebo v jiných částech těla se jim vždy zahojily samy od sebe.“Eberhard Trumler, „Rozumíme psům?“

KLADNÉ A ZÁPORNÉ STRÁNKY KNIHY

Kniha je obsáhlá a zahrnuje poznatky o životě psa od jeho porodu, narození, dětství, dospívání, dospělost až ke smrti. Trumler nejen psy pozoroval při jejich rození, vychovával, ale také různá plemena křížil a množil. Všechny fáze života psa popisuje s velkým zasvěcením a poznatky.

Na mnoha místech cituje rovněž přední odborníky na chov psů. Přitom všem je však z knihy patrné, že při množství poznatků, informací a obrovské praxe, si zachovává „chladnou hlavu“ a neztrácí pokoru.

Velmi mě zaujaly kapitoly o vývoji psa a jeho jednotlivých fázích. Zde Trumler upozorňuje na situace, kdy může dojít k nejrůznějším deformacím, které mohou psa v jeho následujícím vývoji, ale i celém životě negativně ovlivnit. Také ukazuje na praktických příkladech ze života se psy, jak je možné tyto nešvary odstranit a napravit.

Bylo pro mě velkým objevem, když jsem se např. dočetla, jak přirozeně se pes stará o fenu, která má právě po porodu. Nejenže psa k sobě ani k maličkým štěňatům nepustí (to je schopna jej napadnout…), ale po několika dnech mu ukáže štěňata. Pes ji i svoji rodinu z uctivé vzdálenosti v pelechu ochraňuje, střeží a nosí potravu. Také se v dalších týdnech podílí na výchově štěňat, aby jim nastavil zdravé hranice. To už nechává fena plně na otci.

Velice zajímavá je kapitola o výchově psů. Tu když si přečtete, co by ke svému spokojenému životu pes potřeboval, a skutečně nejde o ten nejkrásnější látkový či jiný koš či drahé značkové granule, budete zaskočeni. Kladu si otázku, kdo z chovatelů svého psa vychovává tak, jak by to potřeboval?!

Cenná kapitola je také o agresivitě psů, ale i o křížení a chovných stanicích, kterým jde jenom o peníze, ale zdraví psů je pro ně podřadné. Na jedné z kreseb autor zachytil fenu dogy, která byla určena jenom pro množení a porody (samozřejmě že nebyla z psince autora). Brzy kvůli vysílení zemřela.

Ačkoliv byla kniha napsána v roce 1982, téma množíren je dnes velice aktuální. A zdá se, že to bylo v západním Německu na pořadu dne již v 80. letech XX. století.

Jediné, v čem jsem se nemohla s autorem ztotožnit, je jeho víra v evoluci a jeho pojetí evolučního vývoje druhů. Ale to je můj osobní problém, jsem kreacionista.

Kniha je v každém případě vynikající, podrobná, skvělá a velice obohacující!

„Normální pes s normálně vyvinutou pohotovostí k agresivitě i ke člověku, který se stal jeho druhým druhovým příslušníkem, může příležitostně podlehnout vzdutí agresivity, proti kterému je sám bezmocný. Pokud neměl příležitost odreagovat tento instinkt po malých dávkách, může jednoho dne náhle nabýt vrchu. Proti tomu můžeme velmi lehce zakročit, jestliže si se psem odpovídajícím způsobem hrajeme. Jedna z her vhodných k tomuto účelu je praní se s kořistí nahrazenou samozřejmě pevným kusem látky nebo dřeva (ne, prosím, vodítka – to má jiný účel!). Psi milují hravý souboj o předmět, tahají za něj se stále větší vehemencí a pozvolna se vyprovokují tak, že jsou opravdu zuřiví, hlasitě vrčí a štěkají, když jim předmět bereme. Je to agrese v malých neškodných dávkách. Také vrčení na cizího psa u plotu patří k takovému ´vypouštění páry´.“Eberhard Trumler, „Rozumíme psům?“

Eberhard Trumler (*22. 10. 1923 – 4. 3. 1991 †) se narodil ve Vídni v Rakousku. Biolog, etolog, vědec, chovatel psů ve vlastní chovatelské stanici v tehdejším západním Německu. Společně s manželkou Claudií vychovali sedm dětí. V roce 1969 založil spolu s dalšími spolupracovníky asociaci pro výzkum Pet. V roce 1979 založil projekt Pet Wolfswinkel, Biologickou stanici v severním Westerwaldu. Napsal tři odborné knihy o psech. V odborných kruzích byl uznáván jako expert na psy. Zemřel v Německu ve Wolfswinkelu.

„Můžeme rozlišit tři způsoby kousání. Lovící pes kouše odzadu, ať už jako důsledek pronásledování, nebo také když staví nebezpečnou, například parohatou zvěř, aby se vyhnul jejím zbraním. Přednostně koušou větší zvěř do paty, kýty a břicha. Naproti tomu při vnitrodruhových střetech je kousání přednostně řízeno na krk. Pes, který vážně napadne člověka, směřuje svá kousnutí, jak jsem sám víckrát pozoroval, na jeho hrdlo. Pes, který kouše ze strachu, z vlastní nejistoty vůči člověku, se spokojí s částmi těla dosažitelnými lehce a bez nebezpečí – s nohama nebo s napřaženou rukou.“Eberhard Trumler, „Rozumíme psům?“

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Kniha bude velmi cenná pro majitele psů, ale také obohatí lidi, kteří se touží dozvědět o psech více. Zajímavá kniha, kterou by si měl přečíst každý Čech v České republice! Tím mám na mysli statistiku, že na 10.000.000 obyvatel naší země připadá 2.000.000 psů.

Přeji příjemné zimní dny a dobrý čas u kvalitní četby, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, linky a citace:

Anotace a fotografie jsou z knihy.

TRUMLER, Eberhard. Rozumíme psům? Panorama, Praha. 1982. 200 stran. I. vydání, 508-21-857