Neděle 8. prosince 2019, svátek má Květoslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 8. prosince 2019 Květoslava

Byl to kluk nebo holka? Fakt nevím…

12. 11. 2019 21:29:22
Nevím, jak to vnímáte vy, ale dříve bylo všechno jednodušší. Alespoň pro mě. Věděla jsem třeba, zda přede mnou stojí kluk nebo holka. Teď jsem narazila na člověka, u kterého jsem to ani při nejlepší vůli nepoznala.

Je to pár dnů, co jsem byla v DM drogerii v Ústí nad Labem v obchodním centru Forum. Občas se stane to, co nesnáším, že se prodejna (v rámci marketingových opatření) rozhodne přestěhovat nějaké zboží z jedné uličky do druhé, z jednoho rohu prodejny do druhého. Jak já tohle nesnáším! Chápu, že jde o to, aby to na nás, kupující, zapůsobilo novým dojmem, a my jsme si všimli něčeho, co jsme si dosud nikdy nekoupili, ale problém je v tom, že já pak chodím po obchodu jako bludný Holanďan a ne a ne najít to, co jsem běžně nacházela.

Nejdřív si s blouděním snažím poradit sama. Snad proto, že chci sama sobě dokázat, že nejsem tak neschopná, abych na pár desítkách metrů nenašla to, co kupuji běžně. Když bloudím a hledám pár minut, rezignuji.

Většinou se v takových případech zeptám nejbližší prodavačky: „Dobrý den, slečno, nevíte prosím, kde najdu tento krém?“ Prodavačky v DM drogerii jsou naštěstí vždycky velice milé, usměvavé (nevím, jak to ta firma dělá!), ale hlavně, a to potřebuji nejvíc, ochotné. Okamžitě mě dovedou do správné uličky a ke správnému regálu.

Za devět let, co bydlím v Ústí nad Labem, jsem snad neměla špatnou zkušenost s touto prodejnou. Což je v tomto městě opravdu podivuhodné!

Tentokrát jsem si koupila jednu věc, myslím, že to byl krém na ruce. Nechtělo se mi zbytečně utrácet peníze, ani bloumat uličkami a přemýšlet, co mi doma ještě chybí. Neměla jsem na to náladu. Popadla jsem plastovou tubu krému a zamířila jsem rovnou k pokladně.

Tam jsem se ovšem zarazila! Zdálky to vypadalo jako prodavačka. Ale zblízka... Byla jsem v šoku. Dívala jsem se totiž na člověka a za nic jsem nedokázala říct, zda se jedná o kluka nebo holku. A je to tady! Gender v praxi! pomyslela jsem si.

Co mám jako teď dělat? Začínala jsem panikařit! Ale protože jsem mistr v sebeovládání a nikdy na sobě nedávám téměř nic znát, nikdo by na mě stejně nic nepoznal. Ale panikařila jsem někde uvnitř své duše. Byla jsem krajně zmatená! Co to je? Je to holka nebo kluk?

Jakkoliv nesouhlasím s tím, abych označovala jedince nejasného pohlaví ve třetí osobě (ať už to či ono), v tomto případě nemám na výběr.

Pozdravila jsem to a ono mi to odpovědělo. Naivně jsem si myslela, že mi hlas napoví, zda se jedná o ženu nebo muže. Ale ne! Hlas to mělo tak nějak neutrální, prostě něco mezi ženským a mužským.

Než mi to oznámilo cenu, tak jsem si tuto mladou osobu prohlížela. Hlavně nenápadně, jak říkali seriáloví hrdinové z „Návštěvníků“, který jsem sledovala v dětství. A nesmíš blbě čumět! napomenula jsem sama sebe s připomínkou na další hlášku, tentokrát z filmu „Samotáři“.

Mohlo tomu být asi kolem dvaceti let, možná pod dvacet, možná lehce nad dvacet. Těžko říct. Zběžně jsem si prohlédla pleť. Vypadala jako ženská, protože byla jemná, krásná a bez kazu, bez akné. Tak že by to byla nakonec holka?

Jenže tvář byla bez make-upu. Ale dívky kolem dvacítky se běžně líčí! A v této době, co mohu pozorovat kolem sebe v Ústí nad Labem, celkem výrazně! Tady nic. Takže to bude kluk?

Jenže účes s perfektními melíry, mikádo střižené asymetricky, bylo velice mistrovsky upravené. Na tohle by ale kluk neměl nervy! S tím by se žádný kluk nedělal! Anebo dělal? Dnes fakt žijeme v úplně jiný době, než když jsem byla malá nebo dospívala.

Jenže pak se mi vybavil jeden bývalý kamarád, který trávil v kosmetických salónech, u kadeřníka na melírech vlasů, v solárku atd. mnohonásobně více času než já. Proti němu jsem si připadala jako žena fakt dost méněcenná. Až později jsem se dočetla, že se v takových případech říká mužům metrosexuálové.

Usmála jsem se a řekla jsem, že zaplatím kartou. Úsměv mi to oplatilo. Mně došlo, že jakmile zaplatím a vezmu si svou jedinou položku, už nebudu mít čas na žádné studování protějšku.

Už to mám! Hrudník! Musím se podívat na prsa! Podle toho to přece poznám! V duchu jsem zajásala. Ale ouha! Bylo to štíhlé, hrudník téměř plochý. Ale přece jsem zahlédla bradavky! Ale že by holka v listopadu nenosila do práce pod firemní tričko podprsenku?! Prsa tedy nevypadaly nijak žensky, ale spíš jako prsa, která jsem vídala u svých bývalých kolegů vojáků v armádě, když jsem šla s nimi do posilovny a oni makali na strojích, že málem vypustili duši. Vymakaný prsní sval, ale poněkud plochý, ne kulatý jako ženská prsa bývají. A k tomu bradavka. Takže fakt nevím.

Když jsem zaplatila a dostala paragon, usmálo se to na mě. A já znovu na to. Byla jsem zmatená! Několik minut jednám s člověkem a nevím, zda je to holka nebo kluk. Už už mě svrběla otázka na jazyku: „Prosím vás, mohu se čistě ze zvědavosti zeptat – jste muž nebo žena?“ ale pak jsem to jako krajně neslušné zamítla, rozloučila jsem se a zklamaně bez odpovědi odešla.

Cestou domů mi to nesmírně vrtalo hlavou. Napadla mě jedna jediná věc. Během dlouhých devíti let, co chodím právě do této prodejny DM drogerie nakupovat, jsem tam nikdy neviděla mezi prodavačkami žádného muže. Vždycky tam jsou jenom prodavačky ženy. Pak je tam jeden muž z ochranky, ale toho poznáte na první pohled. Vypadá jako muž, mluví jako muž, obléká se jako muž, chová se jako muž a občas má i vousy jako muži mívají. Takže to je prostě jednoznačně muž. Tak to mám ráda! Jednoznačné. Jasné.

O pár dnů později jsem to vyprávěla svému příteli a pastorovi, Danu Drápalovi. Občas si o problematice genderu povídáme. Hodně nás to oba zajímá. Když jsem se ho ptala, jestli jsem si neměla dodat odvahy a neměla se přece jenom zeptat, odpověděl mi: „Myslím, že by to bylo k ničemu. Takovíto lidé jsou tak zmatení, že stejně nevědí, kdo jsou.“

Jsem konzervativní člověk, evangelikální křesťan, protestant. Jako takový člověk věřím v Boha a v Bibli (Jeho Slovo), kde se píše, že Bůh stvořil v zahradě Eden Adama (muže) a Evu (ženu). Dvě pohlaví. Žádných dalších 50 variant pohlavní identity. To je čistě lidský výmysl. Něco jako Babylonská věž. Taky to tehdy nedopadlo dobře, i když se pro tento projekt mnoho národů na světě nadchlo a pustilo se do něj. Výsledek byl katastrofální a následky neseme dodnes.

Dnešní otázka je tedy nasnadě: Zažili jste už, milé čtenářky a čtenáři, něco podobného? A jak vám u toho bylo? Jak jste se cítili? Taky jste z toho byli tak zmatení jako já? Anebo vám to přijde normální?

Krásné zimní dny a dvě pohlaví pro nás všechny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, linky a odkazy:

Fotografie je zdarma ke stažení na Pixabay.com zde:

https://pixabay.com/illustrations/males-3d-model-isolated-3d-model-2512007/

Autor: Hana Rebeka Šiander | úterý 12.11.2019 21:29 | karma článku: 28.81 | přečteno: 1310x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze filmu „Rádio“

Film o skutečném příběhu z města Anderson v Jižní Karolíně. O vztahu trenéra amerického fotbalového týmu Yellow Jackets Harolda Jonese a mladého retardovaného muže, kterému nikdo neřekne jinak než „Rádio“.

5.12.2019 v 23:35 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 111 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jak definitivně zrušit běžný účet ve Fio bance

Před devíti měsíci jsem zrušila ve Fio bance běžný účet. Jaké bylo překvapení, když jsem se teď dozvěděla, že musím ještě zrušit internet. bankovnictví, požádat o zrušení zasílání obchodních sdělení a smazání své osoby!

3.12.2019 v 22:31 | Karma článku: 39.97 | Přečteno: 9039 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

O „Ježíškova vnoučata“ je už postaráno. Co takhle nový projekt – „Ježíškovi sirotci“?

Už třetím rokem se zapojujeme do projektu ČRo „Ježíškova vnoučata“. Plníme sny seniorům. Ale zapomněli jsme na 24.000 bezdomovců v naší zemi. To jsou sirotci. Není čas na nový projekt? Pomoci těm, kteří to potřebují nejvíc?

2.12.2019 v 19:49 | Karma článku: 17.25 | Přečteno: 722 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze filmu „Než jsem tě poznala“

Americký film „Než jsem tě poznala“ je nabízen jako dramatický a romantický, ale jedná se o tragédii. Vypráví o zamilovaném ochrnutém muži, který raději podstoupí eutanazii, než aby se smířil s tím, že už nemůže žít v luxusu.

1.12.2019 v 22:07 | Karma článku: 14.56 | Přečteno: 503 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Bohumír Šimek

Bez mravní obnovy Česko i EU končí!

Šest let strachu z vyvražďování německým nacionalismem a čtyřicet let strachu z pronásledování a likvidace nejlepších občanů pod vládou komunistické strany přineslo své ovoce, ze kterého se vzpamatováváme dodnes.

7.12.2019 v 20:24 | Karma článku: 11.23 | Přečteno: 231 | Diskuse

Josef Nožička

Verdikt Nejvyššího soudu ohledně hidžábu je podrazem pro všechny české školy

Je spor o to, zda povolit žákyním či studentkám na českých školách nosit na hlavě hidžáb, banalitou nebo vážnou věcí, která může v budoucnu přinést negativní následky?

7.12.2019 v 18:10 | Karma článku: 38.84 | Přečteno: 970 | Diskuse

Irena Aghová

Máte nebo nemáte slovo?

Nejsem první a možná ani poslední, kterou se zmocnil údiv nad pořadem máte slovo, který moderuje paní Jílková, a v následujícím článku se budu zamýšlet nad kultivací mezilidské komunikace a jejím přínosu k porozumění.

7.12.2019 v 17:38 | Karma článku: 21.19 | Přečteno: 482 | Diskuse

Jan Berwid-Buquoy

Nikoliv Hitler, nýbrž Karel Gott

Úmrtí zpěváka Karla Gotta vyvolalo masovou psychózu glorifikace, místy připomínající davové šílenství. Takovou atmosféru nezažilo ani úmrtí a pohřeb nejúspěšnějšího zpěváka všech dob – Elvise Presleyho (USA, 16.08. 1977).

7.12.2019 v 17:05 | Karma článku: 11.57 | Přečteno: 476 | Diskuse

Libor Popovský

Francie: „Obrácená kolonizace“

Tento článek věnuji soudcům našeho Nejvyššího soudu, kteří rozhodli, že zákaz hidžábu v české škole není legitimní.

6.12.2019 v 17:58 | Karma článku: 39.28 | Přečteno: 1547 | Diskuse
Počet článků 452 Celková karma 23.41 Průměrná čtenost 4326

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz