Jak chutná chudoba?

18. 10. 2019 21:56:50
Chudoba má mnoho podob. Nikdy jsem se nesetkala s chudobou tak často, jako právě v Ústí nad Labem. Tentokrát měla tvář malého šedesátiletého muže, který si v second handu ostýchavě kupoval trenky za 20 korun.

Častokrát jsem si kladla v životě otázku, jak vypadá chudoba. Pak se někdy dostanu do situace, kdy naprosto přesně vím, že to je ono – chudoba.

V pátek jsem se vydala do centra Ústí nad Labem. Zašla jsem do jednoho second handu, o kterém vím, že tam lze občas najít úžasné poklady. Jednou jsem tam třeba objevila nádhernou světle hnědou kabelku ze semišové kůže. Neměla žádnou vadu. Jenom se zřejmě majitelce už nelíbila. Asi usoudila, že je čas na změnu a kabelku dala do nějakého boxu s oblečením. A já jsem si ji pak, jako nádherný poklad, koupila asi za 40 korun.

Ráda nakupuji, nebo se spíš probírám věcmi v second handech, a mám na to klid. Když tam neřvou děti, když se Romové nehádají a nepokřikují na sebe vzájemně a tak podobně.

Proto jsem se při vstupu do obchodu rozhlédla, jaká je situace. Na druhém konci obchodu stála jedna postarší dáma, která si vybírala zboží a stále se o něčem radila s prodavačkou. Automaticky jsem onu dámu záměrně „vypnula“ a přestala ji vnímat. Aby mě nerušila, až si budu prohlížet věci.

Pak postával hned vedle vchodu postarší muž. Byl malé drobné postavy a mohlo mu být tak kolem šedesátky. Na první pohled jsem si všimla, že je čistě oblečený. Neměl ale oděv podle nejnovější módy. Právě naopak. Měl bílou košili, svetr a starou silonovou bundu modré barvy. Hned se mi vybavil můj táta, který taky takovou v 80. letech XX. století nosil. Skoro bych se vsadila, že bunda byla ze stejné doby. Jestli si pamatuji dobře, měl muž tesilové kalhoty s puky. Jo, to už taky jen tak dnes neuvidíte.

Předmětem jeho zájmu byly tři velké prádelní koše, které stojí v second handu hned vedle vchodu. V jednom jsou ručníky a osušky, ve druhém dámské spodní prádlo a ve třetím pánské spodní prádlo. Zaměřil se na třetí koš. Chvilku se v něm probíral a pak s ostychem a velice nesměle vyndal bavlněné trenky. Roztáhl je a prohlížel, zda jsou v pořádku. Byly bílé barvy s tenkými modrými proužky.

V ten okamžik jsem se na něj podívala, protože mě tento zvláštní muž zaujal. Muž ostýchavě sklopil oči, jako kdyby byl přistižen při něčem nekalém a hodném zavržení. Styděl se. Velice.

Taky jsem se styděla. Že jsem se vůbec tím směrem dívala! Že jsem mu nedopřála soukromí a vyrušila ho při něčem tak intimním, jako je vybírání spodního prádla.

Muž rychle zmuchlal trenýrky v rukou a zamířil ke kase. Tam je musel ale znovu potupně ukázat prodavačce. Vyndal z látkové tašky starou peněženku, našel v ní 20 korun a spěšně ji podal prodavačce.

„Děkuju,“ řekl smutně a odcházel pryč.

Já jsem stála mezi stojany a prohlížela jsem si oblečení, jestli nenarazím na nějaký výjimečný kousek, který by se mi líbil. Ale smůla, nic se mi nelíbilo. Stále jsem se však nenápadně po očku dívala za mužem. Ten vyšel z obchodu a váhal, kam se vydat.

Pokud můj článek s vámi nic neudělal, zkuste si představit, že se nejedná o neznámého muže, ale třeba o vašeho milovaného tátu, nebo dědečka.

Tohle jsou přesně ty chvíle, kdy se mi svírá srdce obrovským smutkem, žalem a určitým druhem hanby, a ptám sama sebe: Jak je možné, že jsou na tom někteří lidé tak, že si nemohou dovolit koupit ani nové spodní prádlo? Co způsobilo, že je tento muž v šedesáti letech v takové těžké životní situaci? Anebo se nic nestalo a byl v ní vždycky? Má se tento muž kam večer vrátit? Kde přespat a co jíst?

Potkávám v Ústí nad Labem, co tu bydlím oněch devět let, různé typy lidí. A víte, pořád mě to zaráží.

Když jsem chodila na učňák, pohybovala jsem se třeba na odborných praxích ve vývařovnách mezi lidmi, kteří měli základní vzdělání nebo učňák. Brala jsem to jako normální součást svého života. Často se jednalo o lidi prosté, ale velice pracovité a v mnoha případech měli něco, čemu se lidově říká – selský rozum.

Když jsem si udělala maturitu, můj okruh lidí tvořili lidé se středním vzděláním. Vlastně velkou část mého života. Když jsem pracovala jako novinářka, setkávala jsem se s opravdu pestrou škálou lidí. Od celebrit, ekonomů, politologů až k politikům.

Když jsem začala po mnoha letech studovat dálkově vysokou školu a pracovala jsem na ministerstvu obrany, pohybovala jsem se několik let jenom ve světě lidí vysokoškolsky vzdělaných, kteří měli vysokou životní úroveň. V žádném případě neřešili takové životní potřeby, jako mít co jíst, za co si koupit oblečení, anebo něco tak intimního, jako kde a za kolik si pořídit spodní prádlo. Tohle je nikdy nenapadlo.

S tím se setkávám až zde, na severu Čech, v Ústí nad Labem. A jak tedy chutná bída? V každém případě je to velice těžký život. Po všech stránkách. Jde o lidi, kteří postrádají lidskou důstojnost. Je to směs pocitů, kterou tvoří z velké části hanba, smutek a zoufalství. I tak může chutnat bída.

"Všickni dnové chudého zlí jsou."

Přísloví krále Šalomouna 15,15 (Kralická Bible)

Velice se těším, až se jako národ dostaneme do bodu, kdy pochopíme, že naše potřeby už jsou dávno naplněné (a často víc než to) a nebudeme potřebovat jezdit na tři dovolené do zahraničí ročně, nebudeme potřebovat mít doma třicet párů bot, každou sezónu nové módní oblečení, začneme nakupovat tak, aby nám to stačilo, a nebudeme vyhazovat přebytky jídla do popelnic. Pak nám totiž zbude hodně prostředků na to, abychom pomohli těm, kteří to potřebují.

Krásné podzimní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Fotografie medvěda je zdarma dostupná na pixabay.com zde:

https://pixabay.com/photos/bear-attic-room-read-education-3214226/

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 18.10.2019 21:56 | karma článku: 34.81 | přečteno: 1969x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Proč máme 30 let od Sametu na významných postech tolik lidí spřízněných s komunismem?

Oslavujeme 30. výročí Sametové revoluce, ale ty nejvyšší politické posty v naší zemi, zastávají lidé s komunistickou minulostí. Stejně i další významná místa, např. v ČNB, Hospodářské komoře, Ústavním soudu... Není už čas na změnu?

17.11.2019 v 18:56 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 532 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Ústí nad Labem dává přednost dlažbě, betonu a asfaltu místo zeleni

Etiopie sází miliardy stromů. Paříž plánuje městské lesy, zahrady a likviduje asfaltové plochy. New York sází stromy. Düsseldorf staví obchodní centrum s keři na fasádě. Ústí nad Labem preferuje beton. Zeleň není v kurzu.

15.11.2019 v 20:34 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 308 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland

Podzimní sychravé dny vyzývají k posezení v křesle u nádherně hořícího krbu a praskajícího dříví. Co k tomu přidat? Teplý pléd, svíčky, chutné víno a k tomu romantický historický román „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland.

13.11.2019 v 13:48 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 193 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Byl to kluk nebo holka? Fakt nevím…

Nevím, jak to vnímáte vy, ale dříve bylo všechno jednodušší. Alespoň pro mě. Věděla jsem třeba, zda přede mnou stojí kluk nebo holka. Teď jsem narazila na člověka, u kterého jsem to ani při nejlepší vůli nepoznala.

12.11.2019 v 21:29 | Karma článku: 28.61 | Přečteno: 1286 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladislava Chourová

Až jednou zestárnu, bude ze mě jen staré smradlavé prase.

" Fůj, ty ale smrdíš, jako to prase", častovaly údajně seniory v jednom ostravském domově důchodců pečovatelky. Tomuto titulku jsem nemohla uvěřit do doby, než jsem si celý článek přečetla až do samého konce a shlédla video

21.11.2019 v 1:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Marie Voříšková

Poslední? cesta 0.

... už jsem nemohla odkládat své nesnesitelné touhy utéct z toho vypočítavého světa někam na jihovýchod naš zeměkoule - Srí Lanka, Thajsko, Vietnam, Filipíny, Oceánie...

20.11.2019 v 20:45 | Karma článku: 4.66 | Přečteno: 142 | Diskuse

Michal Orság

Růstové nastavení mysli žáků a učitelů

Učitelé by měli vědět, jakým způsobem jejich žáci přemýšlí, jak to ovlivňuje jejich učení a i to, že mohou přístup žáků k učení změnit.

20.11.2019 v 17:25 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 251 | Diskuse

Petr Petříček

Muž v realitě domácnosti paušalizací zbavený.

Často slýchám klišé jemnějšího či hrubšího zrna, které posouvá muže do rovin, které jsou na hony vzdálené realitě. Takže dámy, ženy a dívky...všechno je jinak.

20.11.2019 v 16:26 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 323 | Diskuse

Tomáš Gayer

Já tomu fakt nerozumím....

Klíčová slova dnešního kresleného blogu: Váš, také, fakt, rozumět, štěkati, polovina, doraziti, Praha.....

20.11.2019 v 14:28 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 440 | Diskuse
Počet článků 446 Celková karma 25.03 Průměrná čtenost 4352

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz