Proč je Schichtova hrobka v Ústí nad Labem v zuboženém stavu?

13. 10. 2019 9:33:25
Ústí nad Labem ovlivnil podnikatel Johann Schicht. Byl to on, kdo se zasloužil o expanzi Schichtových závodů. On stál za známým mýdlem s jelenem. O to větší šok pro mě byl, když jsem objevila zdevastovanou Schichtovu hrobku.

Bylo to letos, kdy jsem navštívila výstavu „Schichtovu epopej“ v Muzeu města Ústí nad Labem, která byla uspořádána k 100. výročí založení Československé republiky a k 170. výročí založení Schichtových závodů.

Pokud byste si chtěli přečíst můj blog z 13. března 2019, který se jmenoval „Výstava Schichtova epopej v muzeu Ústí nad Labem“, najdete ho zde: https://siander.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=704527

JMÉNO SCHICHT BYLO STEJNĚ SLAVNÉ JAKO JMÉNO BAŤA ČI ŠKODA

Jména velkých průmyslníků Tomáše a Jana Antonína Bati či Emila Škody zná každý. Ale neméně slavní byli Schichtové, kteří se svými výrobky – mýdlem s jelenem, kosmetikou Elida, tuky Ceresa Vittelo, olejem Vegetol, zubní pastou Kaladont a dalšími proslulými značkami dobyli trh Rakousko-Uherské říše (pak působili v nově vzniklém Československu) a poté se jejich drogisticko-potravinářský gigant stal největším v celé Evropě.

O to víc je nesmírně smutné, že se na rod Schichtů, s jejichž výrobky se setkáváme každý den ve svých domovech, zapomíná.

POŠKOZENÁ HROBKA RODINY SCHICHTOVY

Před pár dny jsem se byla z rodinných důvodů podívat na Hřbitově Střekov v Ústí nad Labem. Zcela náhodou jsem zabloudila k rodinné hrobce rodiny Schichtů. Zaujaly mě obrovské pískovcové kvádry a já jsem si kladla otázku, komu takový kolos - hrobka, může asi patřit. Obyčejné rodině určitě ne! A tak jsem hrobku obešla a uviděla jsem, že se jedná o hrobku rodiny Schichtovy. Ani jsem nevěděla, že tam je! Bylo to pro mě milé překvapení.

O rodinu Schichtovu jsem se zajímala již dříve, protože se zasloužila o obrovský rozvoj města Ústí nad Labem. Schichtové vytvořili stovky pracovních míst, nechali postavit mnoho domků pro zaměstnance a starali se také o kulturní povznesení města a jejich obyvatel (svých zaměstnanců). Výrobky Schichtových závodů tvořily podstatnou část drogistického, kosmetického či potravinářského charakteru domácností na konci 19. století a začátku 20. století.

Zkrátka rodina Schichtova nepatřila mezi obyčejné rodiny. Podle mého názoru si zaslouží úctu, a to i tehdy, kdy jsou její významní lidé po smrti.

O to větší smutek na mě padl, když jsem viděla, v jakém zuboženém stavu rodinná hrobka je. Na první pohled to ale zřejmé až tak není. Přitom se ale nezdá, že by na rodinu Schichtovu bylo zcela zapomenuto. Bylo tam položeno pár květin a několik svíček.

Na první pohled není devastace hrobky rodiny patrná. Musíte se podívat blíž.

Kovová vrátka (předpokládám, že byla umělecky kovaná, tak se to dřív dělávalo) někdo ukradl.

Chybí na obou stranách.

Tepaná kovová vrátka se uprostřed zavírala.

Nyní se pojďme podívat na samotnou bustu podnikatele Johanna Schichta.

Kdybyste nevěděli, o koho se jedná, tak byste to těžko přečetli. Písmena byla ukradena. Patrně byla z hodnotného kovu. Číslice byla zřejmě dobře přilepena (nebo přišroubována?) takže nešla oddělat a ukrást a zůstala na svém místě.

Za bustou je půlkruhový prostor, který byl původně posázen pozlacenou mozaikou. Ta byla téměř celá odloubána a rozkradena. Zůstalo jen pár kostiček mozaiky.

Stejná situace je i na druhé straně za bustou.

Připomnělo mi to situaci na místě v Černobylu a Pripjati na Ukrajině, o které mi vyprávěl kamarád fotograf. Když byl poprvé před dvanácti roky v mateřské škole, základní škole či na dětském oddělení v nemocnici v Pripjati, měl co fotit. Když tam byl po dalších dvou letech, spousta předmětů každodenní potřeby, které právě vytvářely "svědectví doby", chyběla. Návštěvníci měst si totiž postupně věci odnášeli jako památku, že tam byli. Myslím, že teď, po dvanácti letech od prvního fotografování onoho kamaráda, tam zbylo minimum.

Že by si tedy návštěvníci hřbitova odnášeli malé kostičky mozaiky z Schichtovy hrobky jako upomínku? Anebo šlo spíš o to, že části mozaiky jsou pozlacené?

Vedle Johanna Schichta jsou i dvě jména žen rodiny Schichtovy, Antonie a Franzisky.

Písmena ukrást šla, letopočty už ne.

Tato dáma z rodiny Schichtovy z toho vyšla nejlépe! Nikdo jí žádné písmeno ani číslici neukradl. Zřejmě kameník použil v 19. století vynikající sekundové lepidlo neznámé značky! :-)

Vedle busty Johanna Schichta někdo z návštěvníků položil tradiční Schichtovo mýdlo s jelenem! Ihned mě napadlo, že z toho by měl právě Johann Schicht velkou radost! Byl to totiž právě on, kdo založil tradici výroby tohoto mýdla. Taky by ocenil, že výroba mýdla byla na začátku 21. století obnovena a úspěšně se v ní pokračuje. Komu z nás, obyčejných smrtelníků, se někdy něco takového poštěstí?

KDO BYL JOHANN SCHICHT

Vzhledem k tomu, že jsme jenom lidé a mezi naše vlastnosti patří, že zapomínáme, pojďme si společně připomenout, kdo byl Johann Schicht, který stojí v čele hrobky rodiny Schichtů.

Johann Schicht (*8. 3. 1855 – 3. 6. 1907†) se narodil v Rynolticích u Liberce. Byl nejstarší ze čtyř synů sedláka a zakladatele tradice výroby Schichtova mýdla Georga Schichta. Už v roce 1873 navrhl přesunout podnik z Rynoltic blíž k Labi a zdrojům uhlí. Nápad prosadil až po smrti svého otce v roce 1882 a tímto krokem došlo k obrovské expanzi firmy. Do jeho éry spadá registrace ochranné známky mýdla s jelenem (rok 1891) a tuku Ceres (rok 1904). V roce 1898 mu byl udělen titul císařský rada za zásluhy o rozvoj průmyslu Rakousko-Uherské monarchie. Měl rád umění. Ctil duchovní odkaz L. N. Tolstého. Prosazoval společenskou zodpovědnost v podnikatelském prostředí. Prosazoval zdravý životní styl. Angažoval se např. v potírání alkoholismu tím, že zavedl výrobu cenově dostupných ovocných šťáv Ceres Saft. V roce 1906 zřídil akciovou společnost a stal se jejím prvním presidentem. Začínal s deseti dělníky a dvěma úředníky a svou éru uzavíral roku 1907 s 1880 zaměstnanci. Zemřel v roce 1907 v Ústí nad Labem.

Cestou ze hřbitova jsem míjela původní Schichtovy závody (dnes SETUZA) a jak si můžete všimnout, většina budov v areálu byla postavena na konci 19. století či začátku 20. století, a stále stojí na svých místech. Toto jsou tedy budovy, kde pracoval právě Johann Schicht a přecházel z jedné budovy do druhé a snil, plánoval, počítal, navrhoval a organizoval! No, řekněte, není historie úžasná?

Nevím, jak to vnímáte vy, ale já si myslím, že žijeme ve složité době, ve které je komplikované se zorientovat, kdo je dobrý člověk a kdo ne. Kdo je hoden našeho obdivu a koho bychom si měli vážit pro jeho hodnoty a postoje, které vyznává a kdo je naopak hoden zavržení.

Žalostně nám chybí dobré vzory (mužů i žen), které bychom mohli následovat. Možná právě proto je tolik lidí zmateno a dává přednost lidem, kteří jsou povrchní, populisté a získávají si obdiv svými sliby, ale činy po jejich slovech nenásledují.

Proto se domnívám, že je velmi důležité si připomínat lidi, kteří byli moudří, pracovití, v mnoha ohledech průkopníci a na jejichž dílo se nezapomíná ani po více jak sto letech. Mezi takové lidi zcela jistě patří Johann Schicht. Jestli tedy budete mít cestu do Ústí nad Labem, zajděte na hřbitov na Střekově a připomeňte si jeho odkaz.

Já sama až tam zase půjdu, určitě vezmu s sebou mýdlo s jelenem... Pro Johanna Schichta.

Krásné podzimní dny a s přáním všeho dobrého se loučí Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a zdroje:

Text o Johannu Schichtovi byl pořízen na výstavě „Schichtova epopej“.

Fotografie Schichtovy hrobky byly pořízeny autorkou blogu.

Fotografie pocházející z výstavy „Schichtova epopej“ byly pořízeny se souhlasem Muzea města Ústa nad Labem.

Autor: Hana Rebeka Šiander | neděle 13.10.2019 9:33 | karma článku: 25.95 | přečteno: 916x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Proč máme 30 let od Sametu na významných postech tolik lidí spřízněných s komunismem?

Oslavujeme 30. výročí Sametové revoluce, ale ty nejvyšší politické posty v naší zemi, zastávají lidé s komunistickou minulostí. Stejně i další významná místa, např. v ČNB, Hospodářské komoře, Ústavním soudu... Není už čas na změnu?

17.11.2019 v 18:56 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 532 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Ústí nad Labem dává přednost dlažbě, betonu a asfaltu místo zeleni

Etiopie sází miliardy stromů. Paříž plánuje městské lesy, zahrady a likviduje asfaltové plochy. New York sází stromy. Düsseldorf staví obchodní centrum s keři na fasádě. Ústí nad Labem preferuje beton. Zeleň není v kurzu.

15.11.2019 v 20:34 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 308 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland

Podzimní sychravé dny vyzývají k posezení v křesle u nádherně hořícího krbu a praskajícího dříví. Co k tomu přidat? Teplý pléd, svíčky, chutné víno a k tomu romantický historický román „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland.

13.11.2019 v 13:48 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 193 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Byl to kluk nebo holka? Fakt nevím…

Nevím, jak to vnímáte vy, ale dříve bylo všechno jednodušší. Alespoň pro mě. Věděla jsem třeba, zda přede mnou stojí kluk nebo holka. Teď jsem narazila na člověka, u kterého jsem to ani při nejlepší vůli nepoznala.

12.11.2019 v 21:29 | Karma článku: 28.61 | Přečteno: 1286 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladislava Chourová

Až jednou zestárnu, bude ze mě jen staré smradlavé prase.

" Fůj, ty ale smrdíš, jako to prase", častovaly údajně seniory v jednom ostravském domově důchodců pečovatelky. Tomuto titulku jsem nemohla uvěřit do doby, než jsem si celý článek přečetla až do samého konce a shlédla video

21.11.2019 v 1:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Marie Voříšková

Poslední? cesta 0.

... už jsem nemohla odkládat své nesnesitelné touhy utéct z toho vypočítavého světa někam na jihovýchod naš zeměkoule - Srí Lanka, Thajsko, Vietnam, Filipíny, Oceánie...

20.11.2019 v 20:45 | Karma článku: 4.66 | Přečteno: 142 | Diskuse

Michal Orság

Růstové nastavení mysli žáků a učitelů

Učitelé by měli vědět, jakým způsobem jejich žáci přemýšlí, jak to ovlivňuje jejich učení a i to, že mohou přístup žáků k učení změnit.

20.11.2019 v 17:25 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 251 | Diskuse

Petr Petříček

Muž v realitě domácnosti paušalizací zbavený.

Často slýchám klišé jemnějšího či hrubšího zrna, které posouvá muže do rovin, které jsou na hony vzdálené realitě. Takže dámy, ženy a dívky...všechno je jinak.

20.11.2019 v 16:26 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 323 | Diskuse

Tomáš Gayer

Já tomu fakt nerozumím....

Klíčová slova dnešního kresleného blogu: Váš, také, fakt, rozumět, štěkati, polovina, doraziti, Praha.....

20.11.2019 v 14:28 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 440 | Diskuse
Počet článků 446 Celková karma 25.03 Průměrná čtenost 4352

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz