Proč jsou lidé v Ústí nad Labem líní třídit odpad?

8. 10. 2019 21:47:45
Poslední roky se v rámci klimatické krize hovoří o třídění odpadu. A tak třídím všechno, co lze. Řekla bych, že se ze mě stal celkem velký "separatista". Sousedé kolem ale netřídí vůbec, nebo málo. Proč? A dá se s tím něco dělat?

NAŠE RODINA TŘÍDILA ODPAD UŽ ZA SOCIALISMU

K modernímu stylu života, třídění nejrůznějšího odpadu, jsem byla vedena svými rodiči už za socialismu. Psala se osmdesátá léta minulého století a já jsem jako malý capart odnášela do našeho tehdejšího obchodu Pramen skleněné lahve od všeho možného. Odměnou mi bylo pár drobných, za které jsem si v létě koupila smetanového nanuka Ledňáčka a zbytek peněz jsem hodila do „prasátka“.

Doma mě táta učil sbírat papír. Všechno, co bylo papírové, krabice, kartony od různých kusů oblečení, ale především kalendáře, noviny a časopisy, jsme ukládali do staré krabice. Nebo noviny táta svazoval do malých balíků provázkem. Papír jsme pak společně odváželi na různých vozíčcích nebo na kolech (na nosiči) do nedaleké sběrny, kde jsme dostali za několik kilogramů pár korun. Dnes, když na to vzpomínám, přijde mi to opravdu zábavné! Jak jsme trávili sobotní dopoledne...

Pravidelný sběr papíru se konal také na naší základní škole v Hradci Králové. To bylo povinné! A tak jsme s bratrem nosili do školy balíky novin. Bez toho to nešlo!

Staré tvrdé kousky chleba jsme nikdy nevyhazovali, ale buď jsme s nimi krmili labutě, nebo je matka odnášela jedné známé, která chovala králíky. Podobné to bylo jeden čas v naší rodině se skořápkami od vajíček.

Kamkoliv jsme se vydali, tak jsme byli tátou poučeni, že každý odpadek, který vyhodíme do přírody (např. na výletech), se v žádném případě nerozloží za pár dnů, ale zůstane tam ležet desítky let.

Táta nám neustále vštěpoval do hlavy, že máme zodpovědnost k životnímu prostředí a k přírodě, která nás obklopuje. Ale také říkal, že všechno, co budeme ignorovat, se nám taky vrátí. Můj táta se narodil za II. světové války, v roce 1940. Boom plastů zažil jako mladý muž, ale nejsem si jistá, že si je někdy oblíbil. V domácnosti jich totiž nikdy moc neměl.

PRVNÍ KONTEJNERY NA ODPAD PO ROCE 1989

Takže základy separování jsem měla v sobě zakódované již od dětství. Když se po Sametové revoluci v roce 1989 objevily v ulicích první kontejnery na papír, plast a poté i sklo, jako rodina jsme navázali na to, co jsme už dělali celé roky. Žádná novinka to pro nás nebyla. Ale byly to příjemnější a dostupnější varianty.

V systému třídění odpadu jsem tedy celkem zběhlá. Ať jsem se stěhovala kamkoliv (Hradec Králové, Liberec či Praha), pokaždé jsem si našla nejbližší kontejnery a odpad jsem svědomitě třídila a odnášela.

ŠOK, KTERÝ JSEM ZAŽILA V ÚSTÍ NAD LABEM

Velkým šokem pro mě bylo přestěhování do Ústí nad Labem v roce 2010. Bydlím tu již devět let a opět (jako již u některých předchozích článků) si dovolím po této době hodnotit, jak to u nás chodí s tříděním odpadu.

Ano, kontejnery před domem v centru, kde bydlím, jsou. Máme je pouhých 15 až 20 metrů od domu, což se mi nezdá daleko. V tom problém není. Ale jak jsem zjistila, z našeho vchodu v panelovém domě, který má 10 bytů (celkem se jedná o 17 lidí), třídí odpad JENOM 4 lidé.

Když vidím sousedy, jak odnáší směsný odpad, jedná se o obrovské 50 litrové plastové pytle (prosím vás, on existuje tak obrovský odpadkový koš, který by byl pěkný?! Opravdu? Pro kuchyně a vývařovny jistě, ale pro domácnosti?!), do kterých nasypou všechno, co je doma k vyhození. Je jedno, zda to je papír, plast, sklo nebo odřezky masa, zeleniny, celé kusy chleba či menstruační vložky. A všechno sousedé vyhodí do směsného kontejneru.

Když to vidím, strašně trpím! Říkám si, že kdyby tohle na vlastní oči viděla klimatická aktivistka Greta Thunberg, rvala by si své krásné dlouhé vlasy a jistě by dostala něco, čemu se v odborném žargonu psychiatrů specializujících se na autismus říká, autistická krize.

DOMY, KDE NESEPARUJE ODPAD NIKDO

Ale to není všechno! Ještě mnohem horší situace je naproti přes ulici u sousedů v domě. Jedná se o cihlový dům postavený ve 20. letech XX. století. Tam žijí na rozdíl od nás, kteří jsme si byty koupili, jenom lidé v pronájmu. Jedná se o 6 rodin, celkem 15 lidí, a neseparuje NIKDO. Od dětí základní školy, dospívající děti, přes dospělé v nejlepších letech až k důchodcům.

Nejhorší utrpení pro mě osobně nastává, když se spojí dvě tři rodiny v tomto domě a pozvou si na sobotní grilování na zahradě za domem, dalších patnáct či dvacet lidí. Co myslíte, že se stane druhý den po grilovačce s odpadem?

Protože už to vím, konec konců některé rodiny grilují od dubna do listopadu téměř každý víkend, mám hrůzu jít s odpadky ke směsným kontejnerům. Vím, co mě čeká, až otevřu černý kontejner! Hezká podívaná to nikdy není!

Desítky papírových talířů, desítky skleněných lahví od piva a nealka, desítky plastových (samozřejmě nesešlápnutých) lahví od sladkých nápojů, jednorázové plastové kelímky a plastové příbory, papírové krabice od nejrůznějších jídel, plastové krabice od rozličných mas, plastová brčka... Zapomněla jsem na něco? A samozřejmě i zbytky jídla.

Do toho občas přijde někdo ze sousedů a vyhodí dvě tři velké igelitové tašky se zachovalým oblečením, k tomu další soused přihodí knihy. Prostě směs všeho možného i nemožného.

Pokud byste si mysleli, že se jedná o nějaké „lůzry“, tak se mýlíte! Jedná se o dobře situované lidi. Všichni jsou řádně zaměstnáni a vydělávají, řekla bych, nemalé peníze. A další poznámka, jak jsem již psala, nebydlím v těch nebezpečných čtvrtích, kam se místní bojí jít po setmění jako např. Předlice, ale bydlím v centru města.

PROČ NESEPARUJETE?!

Když jsem se ptala jedné rodiny v našem domě (dva dospělí a mladá dcera), proč neseparují, bylo mi řečeno, že na to nemají prostory a pak se jim nechce. Alespoň že jsem dostala upřímnou odpověď.

  • „Rebeko, představte si, že chodíme s odpadky každý den! A máme obrovský odpadkový koš! A to jsme jenom tři a nevaříme každý den!“ řekla paní sousedka vyděšeně.
  • „Ale kdybyste třídili odpad, tak byste občas přece odnesli papír do papírového kontejneru, občas plast do plastu a váš směsný odpad by byl výrazně menší! Nemuseli byste vynášet odpadky každý den,“ odpověděla jsem.

Paní sousedka na mě koukala, jako kdyby to nikdy neslyšela! Byla jsem v šoku!

Jedná se o rodinu, která obývá byt 4+1. Já bydlím v bytě 1+1 a mám 24 m2. Ale přitom separuji. V prostoru a o metrech čtverečních to vážně není! To vám garantuji! Sázím na lenost obyvatel města Ústí nad Labem.

Nejhorší na tom ale je, že se často jedná o dospělé lidi, kteří mají děti. Jak jsem si všimla, když netřídí odpad rodiče a děti to jako praktický příklad v běžném životě nevidí, nedělají to ani děti.

Pokud byste tedy zavítali do Ústí nad Labem, nebo nedej Bože, se sem dokonce chtěli přestěhovat, a domnívali byste se, že sem proniklo něco, čemu se říká ochrana životního prostředí, třídění odpadu nebo dokonce klimatická krize, tak jste na omylu! Ne, sem do Sudet to ještě nedorazilo.

Je mi velice jedno, že tu žijí líní a ignorantští lidé, kterým jsou nastupující problémy s životním prostředím ukradené. A může se jednat o mikročástice plastů v pitné vodě, plastové lahve odhozené v přírodě či ryby s plastovými sáčky uvnitř. Lidem chybí něco, čemu se říká soucit. Postrádají pochopení, že lidé, kteří nemají domov, by nadšeně uvítali obnošený svetr, aby jim nebyla v noci zima. Místo aby skončil ve směsném odpadu a byl spálen.

Řekla bych, že to souvisí s výchovou, ale také zodpovědností za svůj život, za druhé i okolí. Nebojím se napsat, že zde, v bývalých Sudetech, kde stovky rodin po roce 1948 dostaly zadarmo plně vybavené a zařízené domy a hospodářství se zvířaty po vyhnaných Němcích, chybí vděčnost a vztah k věcem, které nás obklopují.

Nevylučuji však, že v Ústí nad Labem žijí, a to i v mé ulici rodiny, které odpovědně separují, ale chvíli by trvalo, než je najdu.

A teď se půjdu s barvou ven, jak separuji já! Abych šla příkladem.

Oblíbila jsem si hnědý kontejner na bio odpad.

Jak jsem si ale všimla, tak v různých městech, a v Ústí nad Labem také, lidé nepochopili, co je to bio odpad. Vyhodí sem třeba stará jablka, ale rovnou i s igelitovým sáčkem. Jak jsem slyšela na ČRo Plus, tak obce pak následně platí miliony korun za to, že tohle musí někdo další řešit.

Taky třídím drobné elektro. Například když se mi rozbila rychlovarná konvice, nebo paní sousedce shořel starý magneťák. Tak jdu s tím k tomuto kontejneru.

Co s bateriemi a žárovkami?

Žárovky vyhazuji do speciální krabice, např. v obchodech s elektrem nebo třeba v hypermarketech.

O plastových víčkách bylo napsáno už hodně, ale když se mám rozhodnout, zda je vyhodím do kontejneru na plast, nebo je odnesu do takovéto krabice (a to dítě pak díky tomu může odjet na velmi nákladné rehabilitace), tak to raději házím sem.

Problémem je, že například v Ústí nad Labem někteří hubení a malí občané jsou schopni do těchto kontejnerů vlézt, vyházet všechno, co jsme tam, my, velcí "separatéři", naseparovali, vybrat si, co se jim hodí a pak to nechat rozházené kolem kontejnerů. Takže tyto varianty kontejnerů se postupně z Ústí nad Labem vytratili. A snad je to i dobře.

Proto raději odnesu vytříděné oblečení, ale i staré povlečení, prostírání atd. do H&M.

Navíc v obchodě H&M dostanete na pokladně kupon se slevou 30 Kč na příští nákup, který pořídíte nad 300 Kč. Je to sice malá odměna, ale lepší než drátem do oka.

Někdy si ale raději udělám okružní cestu kolem města a vydám se do Charity Ústí nad Labem, kde si od vás rádi převezmou oblečení, boty, ale i třeba vybavení do kuchyně.

Je zde i azylový dům pro ženy i pro muže. Takže věci, které zde necháte, zaručeně poslouží těm, kteří je potřebují. Řekla bych, že téměř okamžitě.

Jeden kontejner mi ještě v Ústí nad Labem chybí, a to na kov. Konzervy, hliníkové obaly od jogurtů a smetany, víčka od svíček atd. No, snad to někdy dorazí i sem. Zatím to shromažďuji a tajně po nocích odnáším do sklepa. Už toho mám asi čtyři kila. Tak doufám, že město brzy šedivý kontejner, který je např. už dávno v Praze nebo v Hradci Králové, taky výhledově pořídí.

A jak jste na tom vy, milí čtenáři a drahé čtenářky? Třídíte? Nebo to podle vás taky nemá žádný smysl jako pro sousedy v mé ulici? Myslíte, že každý odpadek se má zrecyklovat, anebo ne? Anebo si myslíte, že je to všechno na nic a po nás potopa... Ať si to vyřeší příští generace, jak chtějí?

Krásné podzimní dny a hbité ruce při třídění odpadů Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie: hrš

Autor: Hana Rebeka Šiander | úterý 8.10.2019 21:47 | karma článku: 23.92 | přečteno: 662x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Proč máme 30 let od Sametu na významných postech tolik lidí spřízněných s komunismem?

Oslavujeme 30. výročí Sametové revoluce, ale ty nejvyšší politické posty v naší zemi, zastávají lidé s komunistickou minulostí. Stejně i další významná místa, např. v ČNB, Hospodářské komoře, Ústavním soudu... Není už čas na změnu?

17.11.2019 v 18:56 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 532 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Ústí nad Labem dává přednost dlažbě, betonu a asfaltu místo zeleni

Etiopie sází miliardy stromů. Paříž plánuje městské lesy, zahrady a likviduje asfaltové plochy. New York sází stromy. Düsseldorf staví obchodní centrum s keři na fasádě. Ústí nad Labem preferuje beton. Zeleň není v kurzu.

15.11.2019 v 20:34 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 308 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland

Podzimní sychravé dny vyzývají k posezení v křesle u nádherně hořícího krbu a praskajícího dříví. Co k tomu přidat? Teplý pléd, svíčky, chutné víno a k tomu romantický historický román „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland.

13.11.2019 v 13:48 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 193 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Byl to kluk nebo holka? Fakt nevím…

Nevím, jak to vnímáte vy, ale dříve bylo všechno jednodušší. Alespoň pro mě. Věděla jsem třeba, zda přede mnou stojí kluk nebo holka. Teď jsem narazila na člověka, u kterého jsem to ani při nejlepší vůli nepoznala.

12.11.2019 v 21:29 | Karma článku: 28.61 | Přečteno: 1286 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladislava Chourová

Až jednou zestárnu, bude ze mě jen staré smradlavé prase.

" Fůj, ty ale smrdíš, jako to prase", častovaly údajně seniory v jednom ostravském domově důchodců pečovatelky. Tomuto titulku jsem nemohla uvěřit do doby, než jsem si celý článek přečetla až do samého konce a shlédla video

21.11.2019 v 1:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 55 | Diskuse

Marie Voříšková

Poslední? cesta 0.

... už jsem nemohla odkládat své nesnesitelné touhy utéct z toho vypočítavého světa někam na jihovýchod naš zeměkoule - Srí Lanka, Thajsko, Vietnam, Filipíny, Oceánie...

20.11.2019 v 20:45 | Karma článku: 4.66 | Přečteno: 142 | Diskuse

Michal Orság

Růstové nastavení mysli žáků a učitelů

Učitelé by měli vědět, jakým způsobem jejich žáci přemýšlí, jak to ovlivňuje jejich učení a i to, že mohou přístup žáků k učení změnit.

20.11.2019 v 17:25 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 251 | Diskuse

Petr Petříček

Muž v realitě domácnosti paušalizací zbavený.

Často slýchám klišé jemnějšího či hrubšího zrna, které posouvá muže do rovin, které jsou na hony vzdálené realitě. Takže dámy, ženy a dívky...všechno je jinak.

20.11.2019 v 16:26 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 323 | Diskuse

Tomáš Gayer

Já tomu fakt nerozumím....

Klíčová slova dnešního kresleného blogu: Váš, také, fakt, rozumět, štěkati, polovina, doraziti, Praha.....

20.11.2019 v 14:28 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 441 | Diskuse
Počet článků 446 Celková karma 25.03 Průměrná čtenost 4352

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz