Státní pohřeb by Karel Gott mít měl!

2. 10. 2019 14:45:18
Smrt Karla Gotta zasáhla každého z nás. Gott nás provázel našimi životy, ať už jsme chtěli nebo ne. Byl součástí našich dnů. Neodmyslitelně se zapsal do našich vzpomínek. Pochybuji o tom, že ho někdo nahradí. To je totiž nemožné!

Moje vzpomínky na Karla Gotta jsou tak staré (nebo možná lépe dlouhé), jako celý můj život. Když jsem se narodila v roce 1979 v naší krásné Československé socialistické republice, slýchávala jsem Karla Gotta od prvních dnů, co jsem se ocitla z porodnice doma.

Můj táta i matka totiž měli rádi Gotta. Spíš je přesnější, že matka ho měla ráda, ale táta? Ten ho vyloženě miloval! Vzpomínám si na to, jak táta vystřídal občas o víkendu matku v kuchyni v našem panelovém bytě, a vařil oběd. Někdy to byly chlupaté knedlíky s výpečky a uzeným, občas dozlatova upečená kachna se špenátem a samozřejmě domácími knedlíky, jindy zase kuře. Táta si k vaření vždycky pustil Československý rozhlas na tranzistorovém rádiu, většinou u nás hrála stanice Praha a tam samozřejmě hráli Gotta. Jeho písně si táta vždycky zesílil, a protože znal slova téměř všech Gottových písní zpaměti, tak si u vaření společně s Gottem zpíval.

Každé naše rodinné Vánoce byly spojené nejen s čokoládovou kolekcí od ROH, voňavou borovicí a napečeným domácím cukrovím, ale také s neodmyslitelnými vánočními hity od Karla Gotta. Jak jinak. To nešlo jinak! Táta vyndal starý gramofon z 60. let XX. století, obřadně očistil černou gramofonovou desku od smítek prachu a pak desku pustil.

Doma jsme měli dvě gramofonové desky, Vánoce ve zlaté Praze z roku 1969 a Bílé Vánoce z roku 1982, a s těmi jsme si vystačili.

Když jsem povyrostla, začala jsem si některé Gottovy hity prozpěvovat s tátou.

Vzpomínám si, že když jsem jela na základní škole na tzv. Školu v přírodě, přivezla jsem každému z rodiny malý dárek. Tátovi jsem koupila malou desku Karla Gotta, kde byly dva legendární hity, „Půlnoc v motelu Stop“ z roku 1986 s hudbou od skladatele Karla Svobody a s textem Karla Šípa, a píseň „Čau, lásko“ od stejných autorů také z roku 1986, kterou Gott nazpíval s Marcelou Holanovou. Co vám mám psát? Táta byl velmi překvapený a měl radost. Tohle od svého desetiletého dítěte nečekal!

Další období mého života bylo dospívání. Znáte to sami! Platonické lásky, zklamání, toužení a věčné hledání sebe sama. S mojí tehdejší nejlepší kamarádkou jsme se na základní škole shodly, že neexistuje nikdo lepší, než Karel Gott! To je ale muž!

Já jsem ovšem měla navrch! Objevila jsem totiž doma útlou knížečku z 60. let XX. století (tehdy si ji koupila moje matka), která byla o Gottovi. Málo textu, hodně černobílých ale i barevných fotografií z jeho dětství i dospělosti. Byly jsme jako u vytržení, když jsme si ji s kamarádkou prohlížely! Jo, dnes se tomu už jenom směju. Ale tehdy?

Gott byl prostě jistota! Gott byl všude! Gott patřil k našemu životu, ať už se to někomu líbí nebo ne. Jako vzduch k dýchání. Naráželi jste na něj všude! V televizních estrádách, v záznamech koncertů vysílaných v televizi, v časopisech a novinách, v rádiu, na deskách...

S matkou jsem jezdívala pravidelně o letních prázdninách na dva týdny do Krkonoš. To se psala devadesátá léta. Jednou si matka koupila na dovolené bulvární časopis a četla mi nahlas zaručené novinky z Gottova života. Musela mě přece informovat!

„Mami, počkej, až jednou Karel umře, bulvár nebude mít o čem psát. To bude neštěstí! Ale hlavně to bude tragédie pro celý národ! Budeme truchlit všichni, Češi i Slováci!“ řekla jsem tehdy.

„Ty zase fantazíruješ, co?“ řekla matka a rozesmála se.

„Ne, to myslím naprosto vážně!“ bránila jsem se. „Ten bude mít určitě státní pohřeb! Vždyť nás provází celý život! Kdo by ho neznal?“

O deset let později jsem pracovala jako novinářka v bulvárním deníku Aha! Jednou přišel do naší redakce šéfredaktor a řekl: „Právě jsem mluvil s Gottem.“

Nikdo z nás se nemusel ptát, kdo je Gott. Gott to byla legenda už za života! Všichni jsme tehdy v naší redakci naráz zmlkli a s posvátnou úctou jsme poslouchali, co se dozvíme. Karel Gott byl prostě někdo!

Několik let poté jsem si koupila CD s vánočními koledami Karla Gotta „Jsou svátky“ (rok 2006) a vánoční DVD „Sen o Vánocích“ (rok 2008). Tady jsou největší Gottovy hity na videích, od roku 1963 (např. „Pár havraních copánků“) až do roku 1989 (např. „Tichá noc“). Obojí si pouštím každý rok o Vánocích pravidelně a ne jednou. Hádejte, po kom to asi tak mám?!

Když můj táta zemřel a já jsem ho pochovala, jedny z mých nejkrásnějších vzpomínek na něj se právě pojí s tím, jak nás spojovala hudba Karla Gotta.

Karel Gott nás provázal našimi životy, ať už jsme chtěli nebo ne. Byl součástí našich dnů. Neodmyslitelně se zapsal do našich vzpomínek. A co teprve my, ženy? Jenom v naší rodině ho milovaly tři generace žen! Moje babička, matka i já.

Karel Gott prostě patří mezi naše největší talenty a zpěváky. Bude dlouho trvat, než ho někdo nahradí. Kdoví jestli se to někdy někomu podaří... Pochybuji o tom.

A napíši to, co jsem řekla již v 90. letech XX. století. Smrt Karla Gotta zasáhla celý náš národ. Bulvár nebude mít o čem psát. A co Karel Gott? Ten si zcela právem zaslouží státní pohřeb. Budeme truchlit všichni! Byť jsou státní pohřby vyhrazeny pouze pro státníky, měla by se udělat výjimka. Karel Gott si to vážně zaslouží!

Pěkný podzimní den Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie: hrš

Autor: Hana Rebeka Šiander | středa 2.10.2019 14:45 | karma článku: 30.71 | přečteno: 1201x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Proč máme 30 let od Sametu na významných postech tolik lidí spřízněných s komunismem?

Oslavujeme 30. výročí Sametové revoluce, ale ty nejvyšší politické posty v naší zemi, zastávají lidé s komunistickou minulostí. Stejně i další významná místa, např. v ČNB, Hospodářské komoře, Ústavním soudu... Není už čas na změnu?

17.11.2019 v 18:56 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 532 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Ústí nad Labem dává přednost dlažbě, betonu a asfaltu místo zeleni

Etiopie sází miliardy stromů. Paříž plánuje městské lesy, zahrady a likviduje asfaltové plochy. New York sází stromy. Düsseldorf staví obchodní centrum s keři na fasádě. Ústí nad Labem preferuje beton. Zeleň není v kurzu.

15.11.2019 v 20:34 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 308 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland

Podzimní sychravé dny vyzývají k posezení v křesle u nádherně hořícího krbu a praskajícího dříví. Co k tomu přidat? Teplý pléd, svíčky, chutné víno a k tomu romantický historický román „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland.

13.11.2019 v 13:48 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 193 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Byl to kluk nebo holka? Fakt nevím…

Nevím, jak to vnímáte vy, ale dříve bylo všechno jednodušší. Alespoň pro mě. Věděla jsem třeba, zda přede mnou stojí kluk nebo holka. Teď jsem narazila na člověka, u kterého jsem to ani při nejlepší vůli nepoznala.

12.11.2019 v 21:29 | Karma článku: 28.61 | Přečteno: 1286 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladislava Chourová

Až jednou zestárnu, bude ze mě jen staré smradlavé prase.

" Fůj, ty ale smrdíš, jako to prase", častovaly údajně seniory v jednom ostravském domově důchodců pečovatelky. Tomuto titulku jsem nemohla uvěřit do doby, než jsem si celý článek přečetla až do samého konce a shlédla video

21.11.2019 v 1:54 | Karma článku: 7.49 | Přečteno: 86 | Diskuse

Marie Voříšková

Poslední? cesta 0.

... už jsem nemohla odkládat své nesnesitelné touhy utéct z toho vypočítavého světa někam na jihovýchod naš zeměkoule - Srí Lanka, Thajsko, Vietnam, Filipíny, Oceánie...

20.11.2019 v 20:45 | Karma článku: 4.67 | Přečteno: 146 | Diskuse

Michal Orság

Růstové nastavení mysli žáků a učitelů

Učitelé by měli vědět, jakým způsobem jejich žáci přemýšlí, jak to ovlivňuje jejich učení a i to, že mohou přístup žáků k učení změnit.

20.11.2019 v 17:25 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 252 | Diskuse

Petr Petříček

Muž v realitě domácnosti paušalizací zbavený.

Často slýchám klišé jemnějšího či hrubšího zrna, které posouvá muže do rovin, které jsou na hony vzdálené realitě. Takže dámy, ženy a dívky...všechno je jinak.

20.11.2019 v 16:26 | Karma článku: 17.57 | Přečteno: 327 | Diskuse

Tomáš Gayer

Já tomu fakt nerozumím....

Klíčová slova dnešního kresleného blogu: Váš, také, fakt, rozumět, štěkati, polovina, doraziti, Praha.....

20.11.2019 v 14:28 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 443 | Diskuse
Počet článků 446 Celková karma 25.03 Průměrná čtenost 4352

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz