Když se dospělý muž ve vztahu s ženou chová jako kluk

29. 06. 2019 20:21:09
Kanadský psycholog profesor Jordan Peterson povzbuzuje a motivuje mladé muže, aby dospěli, přijali zodpovědnost za své chování a snažili se žít čestně. Zkrátka, aby se z kluků stali opravdoví muži! Ó, jak je, my ženy, potřebujeme!

PŘÍPAD DVOU MLADÝCH LIDÍ

Je to pár dnů, co jsem v Ústí nad Labem na ulici zahlédla mladý pár. Mohlo jim být kolem třiceti let. Už zdálky mě však na těch dvou něco zarazilo. Zdálo se mi, že je něco špatně a chtě nechtě jsem si je musela prohlížet. Nerada na lidi zírám, to říkám předem. Ale naštěstí jsem byla od nich daleko a oni byli navíc tak zabráni rozhovorem, že si mě nevšimli.

Zkusím vám je, milí čtenáři, popsat: Mladá žena měla krásné červené šaty pouzdrového střihu, boty na podpatku a v ruce kabelku. Vlasy měla ostříhané na mikádo. Muž měl sportovní tričko s nějakým nápisem, kraťasy ke kolenům, které se hodí k vodě a tenisky.

Žena byla asi o deset centimetrů vyšší než muž. Byla štíhlá, ale vedle ještě štíhlejšího a menšího muže budila dojem, že je silnější a robustnější. Žena držela mladého muže za ruku. Výsledný dojem nebyl, že si mladý muž vyšel se svou přítelkyní, ale že si vyšla matka se svým synem, kterého vede za ruku.

Určitě velkou roli hrálo oblečení. Žena však byla oblečená přiměřeně svému věku. Oproti tomu byl mladý muž oblečen jako teenager, který neřeší, co, kam a k jaké příležitosti si obleče. Možná mohlo jít o dominance ženy a submisivitu ze strany muže.

V každém případě je (alespoň z mého pohledu viděno) špatně, když muž ve vztahu budí dojem kluka a ne dospělého muže.

Okamžitě jsem si vzpomněla na historický romantický román „Pán hor I.“ od spisovatelky Hany Marie Körnerové. Tam hlavní hrdina hodnotí soka v lásce a říká zhruba toto: „Žena nepotřebuje chlapce, ale muže.“

Možná si řeknete, že je jedno, jak kdo vypadá a že ten mladý pár spolu může být v soukromí šťastný. Jen o tom nevím. Silně o tom pochybuji! Když mladý muž vypadá jako kluk a chová se jako kluk, jen stěží se se bude v celém svém životě chovat jako dospělý muž. To, co je vidět, je přece odrazem toho, co vidět není, co je v skrytu.

MOJE ZKUŠENOST S DOSPĚLÝM „KLUKEM“

Ráda bych přispěla se svou troškou „do mlýna“. S jedním takovým mužem jsem se seznámila a chodila. Náš vztah byl velmi vážný a strávili jsme spolu šest let. Nejdříve vypadal jako kluk. Protože jsem švadlena a vždycky mě zajímala móda, rozhodla jsem se onoho mladého muže změnit. Pomohla jsem mu, aby našel svůj styl, ve kterém se cítil dobře. A skutečně, po několika měsících vypadal jako dospělý muž.

Dlouho jsem zastávala názor, že není důležité, jak muž vypadá, ale to, co má v srdci (jaký má charakter). Protože to, co je vidět (např. oblečení, boty, účes...) lze změnit docela snadno, ale srdce člověka jen tak nezměníte. Po mnoha osobních zkušenostech a dvaceti letech k tomu jsem od tohoto svého názoru upustila. Byl totiž mylný.

Z nenápadného kluka jsem „vyrobila“ mladého pohledného muže, a mohla jsem se radovat. Ano, ale na jak dlouho? Zpočátku, kdy se lidé poznávají, tak nic nepoznáte. Ale po několika letech jsem si uvědomila, že žiji ve vztahu s mužem, který stále zůstal ve svém nitru bezstarostným a nezodpovědným klukem, který se rád baví (a musím vůbec psát, že i já bych se ráda bavila, kdybych jenom neměla tolik povinností za nás za oba?!).

Jak vypadal náš praktický život? Nikdy se nepostavil do role muže, který je schopen pracovat a postarat se o svoji ženu, natož o budoucí rodinu. Já jsem byla ta, která tvrdě pracuje, vydělává na všechno a platí účty. Kromě jiného jsem samozřejmě po příchodu ze zaměstnání (a někdy jsem měla i dvě) vařila, uklízela a pečovala o svého muže.

Nikdy nepřevzal v našem vztahu odpovědnost téměř za nic. I když jsme o tom mluvili, hádali se a přeli se, nikam to nevedlo. Nezajímalo ho, že se trápím. Pro něj byl důležitý bezstarostný život, který jsem mu poskytovala. Všechny problémy jsem musela řešit já.

Ale nešlo jenom o problémy. Když jsem například onemocněla a ležela s vysokými horečkami a nebyla jsem schopná se o sebe postarat, neměl problém mě můj muž nechat u mé matky s tím, že se o mě postará lépe. On sám si pořídil nový oblek a vydal se na ples...

Dvakrát se mě v pražské dopravě snažili okrást. Pokaždé u toho byl přítomen můj muž, ale bylo to na nic. V prvním případě se můj muž veřejně zastal zloděje. Prostě mi nevěřil, že mě zloděj okrádá... Ve druhém případě k tomu můj muž pasivně přihlížel a nic nedělal. Sama jsem chytla zlodějku pod krkem, vyvlekla z tramvaje a vyřídila jsem si to s ní. Postarala jsem se o sebe sama a zabránila krádeži. Můj muž poté v šoku přiznal, že prý jsem ho vyděsila.

Po šesti letech a mnoha rozhovorech s mužem, a že je nutné, aby se změnil, které ale nikam nevedly, jsem rozdělila společný majetek, zabalila věci a definitivně jsem odešla. Už jsem toho měla dost. Nechápala jsem, k čemu potřebuji muže, který se mě nikdy nezastane? K čemu je dobrý muž, který se se baví svými koníčky, zatímco já nesu tíhu vší zodpovědnosti a úkolů ve vztahu sama? K čemu je mi vztah, když jsem stejně na všechno sama?

Naši kamarádi, kteří však mého muže znali jen jako toho na první pohled dobře vypadajícího muže, mi říkali, že je prý strašná škoda, že jsme se rozešli. Nikdo ale netušil, jak žijeme v soukromí.

Dlouho jsem přemýšlela, jak nejlépe pojmenovat, co mi nejvíc chybělo. Nejlépe to vystihují tato slova: KLUK, KTERÝ FYZICKY DOSPĚL, ZŮSTAL I NADÁLE BEZSTAROSTNÝM KLUKEM. NIKDY SE NESTAL MUŽEM.

Problém však je, že vlastně všichni muži v mém životě byli kluci. Copak mám na opravdové chlapy smůlu? Vzpomínám si, že mi jednou muž, se kterým jsem se znala od 15 let, řekl: "Víš, co se mi na tobě vždycky líbilo? Že si se vším víš rady, že se tak vyznáš a dokážeš všechno zařídit! To by se mi ve vztahu s tebou hrozně líbilo!" Musím přiznat, že to byl muž, který o mě usiloval několikrát. Vždycky jsem řekla ne. Dost mě to vyděsilo a pomyslela jsem si: "Tohle jsem už zažila mnohokrát a to je přesně, co nechci!"

KANADSKÝ PROFESOR BURCUJE DAVY KLUKŮ A MĚNÍ JE V MUŽE

Když jsem zhruba před rokem (květen 2018) narazila na článek o šestapadesátiletém kanadském psychologovi profesoru Jordanu Petersonovi, úplně mi běhal mráz po zádech a u svého notebooku jsem hlasitě křičela: „To je přesně to, co potřebujeme!“

Tento muž patří k největším současným intelektuálům a zastává tradiční názory, kterými štve západní svět. Nebojí se je říct nahlas a hlásá návrat ke starým dobrým hodnotám, které jsme v posledních letech s naprostou lehkostí odhodili.

Na jedné straně je Peterson přirovnávám svými radikálními názory k Hitlerovi, a konají se proti němu v Kanadě demonstrace, ale na druhé straně se videa s jeho poselstvími stala na YouTube senzací a svými názory uchvacuje statisíce lidí!

Podívejte se na jedno z videí!

„Konečně dospějte, přijměte zodpovědnost za své chování a snažte se žít čestný život,“ shrnuje Peterson své poselství. Anebo ještě drsněji dává otcovskou radu: „Vzchop se, vole!“

Ale řeknu vám zcela upřímně, pokud patříte mezi muže, kteří milují svůj zahálčivý bezstarostný život, ignorujete rodiče, sourozence, ale i třeba svoji drahou polovičku, a máte ze všech lidí kolem dojem, že vás pořádně štvou a pořád po vás něco chtějí a tak vám brání, abyste si v pohodě „mastili“ svoje oblíbené hry, nebo trávili čas v hospodě s kámoši či na sociálních sítích, pak se vám Peterson líbit nebude!

Přečtěte si zajímavý článek redaktora Adama Hájka „Touha po rovnosti ničí svět, vzchopte se, vzkazuje kanadský profesor mužům“ - https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/jordan-peterson-profil-kanada.A180522_124139_zahranicni_aha

Co napsat na závěr? Nejsme dokonalí, ani my, ženy, ani vy, milí pánové. Ale to přece neznamená, že zůstaneme celý život dětmi, kteří si jenom hrají! Domnívám se, že opravdoví muži existují! Občas nějakého potkám a musím říct, že takového člověka si skutečně vážím. Takový člověk si zaslouží úctu a respekt. Být totiž mužem chce odvahu. Chce to oběti. Ano, ale vyplatí se to. A nejen jemu, ale i jeho blízkým i celé společnosti. Takové muže postrádáme, a přesto naléhavě potřebujeme.

Krásné letní dny a spoustu opravdových mužů vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a odkazy a citace:

i-DNES.cz. Touha po rovnosti ničí svět, vzchopte se, vzkazuje kanadský profesor mužům. Článek Adama Hájka. [online]. © 1999–2019 MAFRA, a. s., [cit. 2018-27-05]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/jordan-peterson-profil-kanada.A180522_124139_zahranicni_aha

Autor: Hana Rebeka Šiander | sobota 29.6.2019 20:21 | karma článku: 28.84 | přečteno: 1443x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze filmu „Důvěrný nepřítel“

Film režiséra Karla Janáka „Důvěrný nepřítel“ z roku 2018 přináší aktuální otázku, kterou řešíme dnes a denně - jaké by to bylo, kdybychom bydleli v domě plně řízeném moderními technologiemi? V chytrém domě?

9.9.2019 v 18:38 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 578 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Měly by ženy mít svobodnou volbu, zda chtějí v příjmení –ová?

Ač vláda odmítla novelu zákona o matrikách, která by ženám umožnila svobodně zvolit, zda budou svá příjmení přechylovat či ne, já to dělám už od roku 2005. Je na to česká společnost připravená? Přečtěte si, s čím 14 let bojuji!

4.9.2019 v 17:25 | Karma článku: 17.77 | Přečteno: 825 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Když nemáme v zemi krizi, vytvořme ji uměle! Zeman to umí dokonale

V čele země stojí pánovitý president Zeman. K jeho výkonu funkce mu zdárně asistuje slabý premiér Babiš. Jeden nahrává druhému. Drží se vzájemně. I když je jejich chování za hranicí ústavy, trestního zákoníku či slušného chování.

18.8.2019 v 18:50 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 669 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jak jsem si nahmátla v prsu bulku

Jeden večer jsem si náhodou nahmátla v prsu bulku. Nebudu lhát, vyděsilo mě to na nejvyšší míru! Mám rakovinu? Nebo je to jen neškodná bulka? Co mám dělat? Kam jít a kdo mě vyšetří? Co jsem prožívala? Přečtěte si můj nový blog!

9.8.2019 v 9:24 | Karma článku: 21.71 | Přečteno: 876 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Adam Chadima

Znakem vyspělé společnosti je (mimojiné) svoboda

O tom, že vyspělá společnost se vyznačuje větší mírou svobody jedinců, o nemožnosti dosáhnutí absolutní svobody a závěrem také o EU.

16.9.2019 v 22:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 62 | Diskuse

Alena Kulhavá

Mají mít děti ve škole o přestávce plnou svobodu na mobilech i chodbách? Odborníci různých

oblastí života s dětmi i mladými dospělými odpovídají na pět otázek týkající se tohoto tématu. Výzva pro současnou dobu najít zdravou rovnováhu v rámci zdravého rozumu i vnímání reality.

16.9.2019 v 22:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 80 |

Jaroslav Herda

Naučíme se od Izraele zabíjet efektivně a moudře?

Po třiceti letech cenných zkušeností Izraele a našich zkušeností s finančně nákladnými a pochybnými válečnými operacemi by nebylo pozdě. Právě naopak. Naši ministři drahé války byli nedávno v plné polní.

16.9.2019 v 21:31 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 160 | Diskuse

Václav Dlouhý

Timati, Beslan a motýle, aneb na co Sputnik zapoměl

V poslední době nějak moc nesleduji co se u nás děje. Zaregistroval jsem křišťálově čistého Bureše, že už křišťálově čistější být nemůže, ale sleduji spíš Runet , než ho Putin zakáže. To abych věděl co nás tu čeká.

16.9.2019 v 20:24 | Karma článku: 11.22 | Přečteno: 171 | Diskuse

Marek Trizuljak

Hrobé technické rozmach na Hané

Hanácky dialóge. Neni nad to, kdež chetré Hanák přemuže kózla chetryho telefóno. To je ščastné jak malé klok na řetizkovym kolotočo kdež só hode.

16.9.2019 v 20:23 | Karma článku: 6.69 | Přečteno: 112 | Diskuse
Počet článků 430 Celková karma 18.29 Průměrná čtenost 4394

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz