Reportáž z demonstrace „Opravdu chceme demisi!“ z Ústí nad Labem

14. 05. 2019 17:56:04
O tom, že se zapojím do celonárodních demonstrací pořádaných spolkem Milion chvilek pro demokracii, z. s., jsem přemýšlela už dávno. Proč? Protože jako občan jsem už dlouho nespokojená s politickou situací v České republice.

Asi to znáte sami. Nejdřív si říkáte, že situace v naší zemi není tak horká, pak se člověk utěšuje tím, že to vlastně nikdy nebylo a ani nebude ideální, pak do naplánované akce „vleze“ něco důležitějšího... a mezitím politická situace v zemi houstne a houstne jako polévka, do které jste dali víc jíšky, než bylo nutné.

Nelžeme si. Situace není lepší, ale stále horší. A toto není jenom můj dojem, chvilkový pocit či postřeh, ale jedná se o dlouhodobý stav v naší zemi. Situace je tak vážná, že vhání do ulice tisíce lidí.

V pondělí 13. května 2019 se do demonstrací Milion chvilek pro demokracii zapojilo kolem 130 obcí a měst v celé naší zemi. Nejvíce lidí přišlo tradičně na demonstrace v Praze a Brně.

Já jsem se vydala na demonstraci v Ústí nad Labem. Konala na Mírovém náměstí od 17.30 hodin a pořádal jej Karel Karika, Erika Sperlová a spol.

Rozhodla jsem se, že nepřijdu s prázdnýma rukama. Proto jsem se na demonstraci hodinu prakticky chystala. Našla jsem v depozitáři vlajku České republiky, vyprala ji a vyžehlila. Zjistila jsem, že nemá žádnou formu uchycení, proto jsem ji jako zdatná švadlena upravila a přichytila na lehkou bambusovou tyč. Placky s logem Milion chvilek pro demokracii mám doma už půl roku a nosím je viditelně připnuté na batohu či svrchníku. Nyní přišel jejich čas!

Když jsem se vydala z domu s vlající vlajkou v ruce krátce po páté hodině odpolední, právě se hrálo utkání Česká republika versus Rusko na Mistrovství světa v hokeji. Ve městě bylo lidí pomálu (zřejmě většina seděla v hospodách, barech a doma před obrazovkami), ale když už jsem někoho potkala, lidé se na mě obdivně usmívali a v jejich očích jsem si mohla přečíst: „Ta to mistrovství bere fakt vážně!“

Jenže já jsem nemířila do hospody, abych podpořila český tým hokejistů, ale na demonstraci, která tentokrát nesla název: „OPRAVDU CHCEME DEMISI!“

Už zdálky jsem očekávala, že uslyším nadšené skandování hesel. Ale zjistila jsem, že Ústí nad Labem je poklidné (alespoň v tomto ohledu) a tak se protestující scházeli zcela pokojně a bez bujarých výkřiků. Přidala jsem se ke čtyřiceti lidem, kteří na Mírovém náměstí již čekali na zahájení protestu. Postupně dav vzrostl na sto šest lidí, ale bylo zde i několik dětí a jeden pes.

Vyzbrojili jsme se plackami a píšťalkami, které spolek Milion chvilek pro demokracii zdarma rozdával. Dostali jsme texty písně „Jednou budem dál“, ale i transparenty s nápisy: JUSTICE. Mnoho lidí však nenechalo nic náhodě a přišlo na protest s vlastnoručně vyrobenými transparenty. Jak jsem zjistila, byla jsem jediná, kdo přinesl vlajku. Protože chvílemi vydatně foukal vítr, bojovala jsem statečně s vlajkou vlající ve větru téměř celou demonstraci.

Protest zahájil Karel Karika a zopakoval, proč jsme se sešli na demonstraci.

Požadavky jsou již několik týdnů stejné:

  1. Demise Marie Benešové.
  2. Vláda se zaručí, že neodvolá Nejvyššího státního zástupce.
  3. Zaručí se tím, že přijme a naplní SEDM POJISTEK pro nezávislost justice.

Sedm pojistek státu si můžete přečíst na webu Rekonstrukce státu zde: https://www.rekonstrukcestatu.cz/file/B/M/-0o45qzj0YrgvRBO0JXT-ccGA8lZqUNbEexm1cWKs/vyzva-vlade-7-pojistek-proti-zasahum-do-justice.pdf

Farář sboru Českobratrské církve evangelické Tomáš Jun zahrál na kytaru a my, protestující, jsme svorně zazpívali píseň „Jednou budem dál“.

Píseň, tehdy v podání Jaroslava Hutky, hraná a zpívaná na demonstracích v listopadu 1989 mi připomněla důležitost demokracie. Právě na Mírovém náměstí v roce 1989 demonstroval totiž můj táta, aby mi vydobyl a vyzvonil klíčema svobodu a demokracii, ve které já už třicet let žiju. A mám často dojem, že je to normální. Ale není! Ne, svoboda není samozřejmostí.

To mi ostatně potvrdila i dáma v nejlepších letech, která stála vedle mě a se kterou jsme si na začátku akce povídaly. I ona byla na Mírovém náměstí v roce 1989 v Ústí nad Labem. A právě proto přišla teď na demonstraci, kdy je demokracie v naší zemi v ohrožení.

Musím říci, že dávám přednost vyřvat svou občanskou nespokojenost na demonstraci, než nespokojeně a naštvaně reptat při každé příležitosti v rozhovoru s lidmi. Nebo nespokojeně remcat v hospodě nad pivem. Tam se změnit nic nedá.

Pokřiků bylo hned několik:

  • NEJSME SLEPÍ, ANI DĚTI!
  • DNESKA MÍSTO HOKEJE, VYPÍSKÁME ANDREJE!
  • DEMISI!

Na můj vkus bylo však pokřiků málo. Ale co? Já jsem přece jenom srdcem a duší bojovný Pražák... Tak snad si to užiju o sto šest v Praze v následujících dnech.

Poklidný protest jsme zakončili zpěvem české hymny a rozešli jsme se domů. Já s vlající vlajkou ve větru. A opět si lidem kolem mysleli, že jsem nadšený hokejový fanoušek.

Krásné jarní dny a hlavně demokracii na každý den Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Fotografie byly pořízeny Karlem Punčochářem a mám souhlas s jejich publikováním.

Další informace jsou dostupné na webu Milion chvilek pro demokracii zde: https://www.milionchvilek.cz/

Autor: Hana Rebeka Šiander | úterý 14.5.2019 17:56 | karma článku: 26.81 | přečteno: 1377x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Proč je Schichtova hrobka v Ústí nad Labem v zuboženém stavu?

Ústí nad Labem ovlivnil podnikatel Johann Schicht. Byl to on, kdo se zasloužil o expanzi Schichtových závodů. On stál za známým mýdlem s jelenem. O to větší šok pro mě byl, když jsem objevila zdevastovanou Schichtovu hrobku.

13.10.2019 v 9:33 | Karma článku: 20.11 | Přečteno: 501 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Proč jsou lidé v Ústí nad Labem líní třídit odpad?

Poslední roky se v rámci klimatické krize hovoří o třídění odpadu. A tak třídím všechno, co lze. Řekla bych, že se ze mě stal celkem velký "separatista". Sousedé kolem ale netřídí vůbec, nebo málo. Proč? A dá se s tím něco dělat?

8.10.2019 v 21:47 | Karma článku: 22.01 | Přečteno: 597 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Státní pohřeb by Karel Gott mít měl!

Smrt Karla Gotta zasáhla každého z nás. Gott nás provázel našimi životy, ať už jsme chtěli nebo ne. Byl součástí našich dnů. Neodmyslitelně se zapsal do našich vzpomínek. Pochybuji o tom, že ho někdo nahradí. To je totiž nemožné!

2.10.2019 v 14:45 | Karma článku: 30.29 | Přečteno: 1169 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Proč v Ústí nad Labem zavírá jeden obchod za druhým?

Bydlím v Ústí nad Labem devět let. Za tu dobu uzavřel obchod Coton Club, Kenvelo, Reno, Camaieu, Pimkie, Baťa a nově taky Marks & Spencer. Proč mizí obchody jako houby po dešti? A kdo zavře jako další?

1.10.2019 v 16:41 | Karma článku: 43.92 | Přečteno: 24041 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

O uměřenosti a zdravé míře, a to právě dnes (dvojblog)

... neb se mi zdá, že právě ta je dnes a denně překračována; mnohdy však spíše rozdupávána a taky zašlapávána do země. Budu se zřejmě opakovat, přestože jsem zjistil a tedy už vím, že opakování není vždy jen matkou moudrosti.

14.10.2019 v 13:12 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 172 |

Irena Materna

Tak nám zastřeli Karla aneb Gottománie

Vstávání brzy ráno. Hodiny ve frontě kvůli položení kytičky. Slzy dojetí, vzpomínky tak růžové, že se až nechce věřit, že by takový člověk existoval. Davy. Svíčky a květiny. Vyhledávání slov „vdova Ivana“ na internetu.

14.10.2019 v 12:43 | Karma článku: 30.19 | Přečteno: 2066 | Diskuse

Emilia Miluše Baco

Agrese

Téma agresivních psů se stále více zmiňuje, ale kdy je pes opravdu agresivní, jak se mu to stalo, kdo za to může, a hlavně co s tím?

14.10.2019 v 11:22 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 315 | Diskuse

Jiří Turner

Srdečné blahopřání prezidentu republiky k historickému vítězství u obvodního soudu

Je mi ctí poblahopřát hlavě státu a jeho právníkům k úspěšnému absolvování soudního procesu, a to i přesto, že je to vítězství předvídatelné a dílčí. Žalující strana se jistě drze odvolá, ale to nevadí. Pane prezidente, vydržte!

14.10.2019 v 10:53 | Karma článku: 21.73 | Přečteno: 664 | Diskuse

Kateřina Friedlová

Hanba Vám, aneb pravdivé hlášení z pohřbu pana Karla Gotta

Tak si sedím v práci, zrovna jsem otevřela internet a v tom mi volá nejlepší kamarádka ze Švýcarska. Prosím tě, nezemřel Karel Gott, tady to říkají v rádiu. Kliknu na blesk a čtu zemřel Karel Gott, v tu chvíli mi padla sáňka.

14.10.2019 v 10:18 | Karma článku: 37.14 | Přečteno: 1886 | Diskuse
Počet článků 437 Celková karma 24.96 Průměrná čtenost 4400

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz