Reportáž z demonstrace „Opravdu chceme demisi!“ z Ústí nad Labem

14. 05. 2019 17:56:04
O tom, že se zapojím do celonárodních demonstrací pořádaných spolkem Milion chvilek pro demokracii, z. s., jsem přemýšlela už dávno. Proč? Protože jako občan jsem už dlouho nespokojená s politickou situací v České republice.

Asi to znáte sami. Nejdřív si říkáte, že situace v naší zemi není tak horká, pak se člověk utěšuje tím, že to vlastně nikdy nebylo a ani nebude ideální, pak do naplánované akce „vleze“ něco důležitějšího... a mezitím politická situace v zemi houstne a houstne jako polévka, do které jste dali víc jíšky, než bylo nutné.

Nelžeme si. Situace není lepší, ale stále horší. A toto není jenom můj dojem, chvilkový pocit či postřeh, ale jedná se o dlouhodobý stav v naší zemi. Situace je tak vážná, že vhání do ulice tisíce lidí.

V pondělí 13. května 2019 se do demonstrací Milion chvilek pro demokracii zapojilo kolem 130 obcí a měst v celé naší zemi. Nejvíce lidí přišlo tradičně na demonstrace v Praze a Brně.

Já jsem se vydala na demonstraci v Ústí nad Labem. Konala na Mírovém náměstí od 17.30 hodin a pořádal jej Karel Karika, Erika Sperlová a spol.

Rozhodla jsem se, že nepřijdu s prázdnýma rukama. Proto jsem se na demonstraci hodinu prakticky chystala. Našla jsem v depozitáři vlajku České republiky, vyprala ji a vyžehlila. Zjistila jsem, že nemá žádnou formu uchycení, proto jsem ji jako zdatná švadlena upravila a přichytila na lehkou bambusovou tyč. Placky s logem Milion chvilek pro demokracii mám doma už půl roku a nosím je viditelně připnuté na batohu či svrchníku. Nyní přišel jejich čas!

Když jsem se vydala z domu s vlající vlajkou v ruce krátce po páté hodině odpolední, právě se hrálo utkání Česká republika versus Rusko na Mistrovství světa v hokeji. Ve městě bylo lidí pomálu (zřejmě většina seděla v hospodách, barech a doma před obrazovkami), ale když už jsem někoho potkala, lidé se na mě obdivně usmívali a v jejich očích jsem si mohla přečíst: „Ta to mistrovství bere fakt vážně!“

Jenže já jsem nemířila do hospody, abych podpořila český tým hokejistů, ale na demonstraci, která tentokrát nesla název: „OPRAVDU CHCEME DEMISI!“

Už zdálky jsem očekávala, že uslyším nadšené skandování hesel. Ale zjistila jsem, že Ústí nad Labem je poklidné (alespoň v tomto ohledu) a tak se protestující scházeli zcela pokojně a bez bujarých výkřiků. Přidala jsem se ke čtyřiceti lidem, kteří na Mírovém náměstí již čekali na zahájení protestu. Postupně dav vzrostl na sto šest lidí, ale bylo zde i několik dětí a jeden pes.

Vyzbrojili jsme se plackami a píšťalkami, které spolek Milion chvilek pro demokracii zdarma rozdával. Dostali jsme texty písně „Jednou budem dál“, ale i transparenty s nápisy: JUSTICE. Mnoho lidí však nenechalo nic náhodě a přišlo na protest s vlastnoručně vyrobenými transparenty. Jak jsem zjistila, byla jsem jediná, kdo přinesl vlajku. Protože chvílemi vydatně foukal vítr, bojovala jsem statečně s vlajkou vlající ve větru téměř celou demonstraci.

Protest zahájil Karel Karika a zopakoval, proč jsme se sešli na demonstraci.

Požadavky jsou již několik týdnů stejné:

  1. Demise Marie Benešové.
  2. Vláda se zaručí, že neodvolá Nejvyššího státního zástupce.
  3. Zaručí se tím, že přijme a naplní SEDM POJISTEK pro nezávislost justice.

Sedm pojistek státu si můžete přečíst na webu Rekonstrukce státu zde: https://www.rekonstrukcestatu.cz/file/B/M/-0o45qzj0YrgvRBO0JXT-ccGA8lZqUNbEexm1cWKs/vyzva-vlade-7-pojistek-proti-zasahum-do-justice.pdf

Farář sboru Českobratrské církve evangelické Tomáš Jun zahrál na kytaru a my, protestující, jsme svorně zazpívali píseň „Jednou budem dál“.

Píseň, tehdy v podání Jaroslava Hutky, hraná a zpívaná na demonstracích v listopadu 1989 mi připomněla důležitost demokracie. Právě na Mírovém náměstí v roce 1989 demonstroval totiž můj táta, aby mi vydobyl a vyzvonil klíčema svobodu a demokracii, ve které já už třicet let žiju. A mám často dojem, že je to normální. Ale není! Ne, svoboda není samozřejmostí.

To mi ostatně potvrdila i dáma v nejlepších letech, která stála vedle mě a se kterou jsme si na začátku akce povídaly. I ona byla na Mírovém náměstí v roce 1989 v Ústí nad Labem. A právě proto přišla teď na demonstraci, kdy je demokracie v naší zemi v ohrožení.

Musím říci, že dávám přednost vyřvat svou občanskou nespokojenost na demonstraci, než nespokojeně a naštvaně reptat při každé příležitosti v rozhovoru s lidmi. Nebo nespokojeně remcat v hospodě nad pivem. Tam se změnit nic nedá.

Pokřiků bylo hned několik:

  • NEJSME SLEPÍ, ANI DĚTI!
  • DNESKA MÍSTO HOKEJE, VYPÍSKÁME ANDREJE!
  • DEMISI!

Na můj vkus bylo však pokřiků málo. Ale co? Já jsem přece jenom srdcem a duší bojovný Pražák... Tak snad si to užiju o sto šest v Praze v následujících dnech.

Poklidný protest jsme zakončili zpěvem české hymny a rozešli jsme se domů. Já s vlající vlajkou ve větru. A opět si lidem kolem mysleli, že jsem nadšený hokejový fanoušek.

Krásné jarní dny a hlavně demokracii na každý den Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Fotografie byly pořízeny Karlem Punčochářem a mám souhlas s jejich publikováním.

Další informace jsou dostupné na webu Milion chvilek pro demokracii zde: https://www.milionchvilek.cz/

Autor: Hana Rebeka Šiander | úterý 14.5.2019 17:56 | karma článku: 26.81 | přečteno: 1368x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze filmu „Důvěrný nepřítel“

Film režiséra Karla Janáka „Důvěrný nepřítel“ z roku 2018 přináší aktuální otázku, kterou řešíme dnes a denně - jaké by to bylo, kdybychom bydleli v domě plně řízeném moderními technologiemi? V chytrém domě?

9.9.2019 v 18:38 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 578 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Měly by ženy mít svobodnou volbu, zda chtějí v příjmení –ová?

Ač vláda odmítla novelu zákona o matrikách, která by ženám umožnila svobodně zvolit, zda budou svá příjmení přechylovat či ne, já to dělám už od roku 2005. Je na to česká společnost připravená? Přečtěte si, s čím 14 let bojuji!

4.9.2019 v 17:25 | Karma článku: 17.77 | Přečteno: 825 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Když nemáme v zemi krizi, vytvořme ji uměle! Zeman to umí dokonale

V čele země stojí pánovitý president Zeman. K jeho výkonu funkce mu zdárně asistuje slabý premiér Babiš. Jeden nahrává druhému. Drží se vzájemně. I když je jejich chování za hranicí ústavy, trestního zákoníku či slušného chování.

18.8.2019 v 18:50 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 669 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jak jsem si nahmátla v prsu bulku

Jeden večer jsem si náhodou nahmátla v prsu bulku. Nebudu lhát, vyděsilo mě to na nejvyšší míru! Mám rakovinu? Nebo je to jen neškodná bulka? Co mám dělat? Kam jít a kdo mě vyšetří? Co jsem prožívala? Přečtěte si můj nový blog!

9.8.2019 v 9:24 | Karma článku: 21.71 | Přečteno: 876 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Adam Chadima

Znakem vyspělé společnosti je (mimojiné) svoboda

O tom, že vyspělá společnost se vyznačuje větší mírou svobody jedinců, o nemožnosti dosáhnutí absolutní svobody a závěrem také o EU.

16.9.2019 v 22:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Alena Kulhavá

Mají mít děti ve škole o přestávce plnou svobodu na mobilech i chodbách? Odborníci různých

oblastí života s dětmi i mladými dospělými odpovídají na pět otázek týkající se tohoto tématu. Výzva pro současnou dobu najít zdravou rovnováhu v rámci zdravého rozumu i vnímání reality.

16.9.2019 v 22:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 76 |

Jaroslav Herda

Naučíme se od Izraele zabíjet efektivně a moudře?

Po třiceti letech cenných zkušeností Izraele a našich zkušeností s finančně nákladnými a pochybnými válečnými operacemi by nebylo pozdě. Právě naopak. Naši ministři drahé války byli nedávno v plné polní.

16.9.2019 v 21:31 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 159 | Diskuse

Václav Dlouhý

Timati, Beslan a motýle, aneb na co Sputnik zapoměl

V poslední době nějak moc nesleduji co se u nás děje. Zaregistroval jsem křišťálově čistého Bureše, že už křišťálově čistější být nemůže, ale sleduji spíš Runet , než ho Putin zakáže. To abych věděl co nás tu čeká.

16.9.2019 v 20:24 | Karma článku: 11.17 | Přečteno: 169 | Diskuse

Marek Trizuljak

Hrobé technické rozmach na Hané

Hanácky dialóge. Neni nad to, kdež chetré Hanák přemuže kózla chetryho telefóno. To je ščastné jak malé klok na řetizkovym kolotočo kdež só hode.

16.9.2019 v 20:23 | Karma článku: 6.59 | Přečteno: 112 | Diskuse
Počet článků 430 Celková karma 18.29 Průměrná čtenost 4394

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz