Postava jako muž, hlas jako muž, vousy jako muž, chování chlapské… a je to prý žena

6. 05. 2019 14:22:44
Trojice jde po ulici, já jdu pár metrů za nimi. Žena, dítě a...? Zdálky se mi zdálo, že to je žena. Při bližším pohledu se ukázalo, že jde o muže, který se snažil vypadat jako směšná a velmi nepovedená náhražka ženy. Co s tím?

Posledních pár let mám dojem, že se svět zbláznil. To, co bylo dříve normální, se nyní označuje za něco, co vlastně ani tak být nemusí. Že se jako časem ukáže, jak to vlastně bude. Zdá se, že se nás svět snaží nejrůznějšími mediálními masážemi přesvědčit, že vlastně není jisté nic stálého, stabilního, ale že se všechno vyvíjí. Všechno je variabilní, různorodé a rozmanité. Prý se stále vyvíjíme a nevíme, jak a kdy to skončí.

ŽENA PRÝ UŽ NENÍ ŽENOU, MUŽ PRÝ NENÍ MUŽEM?

A to tak, že ani žena prý už nemusí být ženou. Ani muž ostatně prý nemusí být mužem. I když je na první pohled zjevné, zvláště porodníkům a rodičům samotným, že se jim narodilo děvče nebo chlapec. Jiná varianta neexistuje.

Možná jsem konzervativní, nemoderní a naprosto out, ale domnívám se, že to je něco, co nás určuje. Navzdory všem šíleným teoriím o 52, 21 či dokonce 71 typech genderu, čímž nyní svět žije.

O víkendu jsem si udělala procházku po Ústí nad Labem. Výhodou zastrčeného města na severu České republiky je, že změny sem dorazí se zpožděním, anebo ty, které jsou jenom rychlokvaškou, a ukáží se jako naprostá hloupost, odezní tak rychle, že sem nedorazí nikdy. Proč taky propagovat něco, co už je v Praze dávno passé, že? To by se člověk, jakýkoliv, jenom ztrapnil.

TŘI LIDÉ, ALE KDO Z NICH JE ŽENA A KDO MUŽ?

Během procházky jsem odbočila na cestu, kde přede mnou šli tři lidé. Už zdálky bylo jasné, že se jedná o dítě. Zda to byla holčička nebo chlapec, to nevím, nezkoumala jsem to. Dítě bylo asi tříleté a ostatně mě až tak nezaujalo.

Další postavou byla žena, která držela dítě za ruku. Byla to blondýnka s dlouhými vlasy a odrostlými melíry. Štíhlá žena měla koženou bundu a černé úzké strečové džíny, k tomu tenisky. Když se otočila a já jsem uviděla její tvář z profilu, tipovala jsem, že jí může být tak pětadvacet. Přes třicet rozhodně ne. První, co mě napadlo, bylo: „Po dítěti má fakt pěknou štíhlou postavu, klobouk dolů!“

Když jsem se podívala na třetí postavu, zarazila jsem se. Na první pohled nebylo něco v pořádku. „Tady něco nesedí...“, pomyslela jsem si. Nejdřív mě upoutaly strečové modré džíny, ve kterých ošklivě vynikaly extrémně hubené nohy, ale pozor (!) s extrémně velikými lýtkovými svaly. Skoro jako takové nohy, co mají fotbalisté. Napadlo mě taky: „Proč ta ženská nosí strečové džíny, když jí dělají tak ošklivé nohy? Vždyť teď vypadá jako chlap! Zbytečně na takovou vadu svým oblečením upozorňuje!“

Nedalo mi to! Musela jsem si tu postavu prohlédnout celou, abych si udělala celkový názor. Postava měla černé dlouhé husté vlasy, které byly podivně stočené do jakéhosi uzlu a byly upevněné sponkou k hlavě. V uších se blýskaly velké zlaté náušnice ve tvaru kruhů. Takový trochu kolotočářský styl. Tělo bylo zabaleno do chlupatého černého kabátu s délkou pod zadek. K již zmiňovaným úzkým modrým džínům byly tenisky. V ruce obrovská černá kabelka.

Postavu jsem viděla jen zezadu, ale ta chůze... „To je jako... Jako kdyby šel přede mnou chlap!“ napadlo mě zase.

Ta trojice mě vážně zaujala. Ale nedali se ignorovat, šli přede mnou několik metrů po cestě, takže nebylo možné si nevšímat detailů.

Když blondýnka něco řekla, třetí postava se k ní obrátila. Konečně jsem ji uviděla z profilu. Chlapská tvář, byť s make-upem, a na tvářích vousy! Asi v délce dvou centimetrů. Jakmile jsem to uviděla, otřásla jsem se!

Ne zimou, ale odporem, protože z mého pohledu jde o zvrácenost. Stejně jako když jsem viděla někde na internetu nebo v televizi chlapa, který si hrál na to, že je ženská – a říkal si Conchita Wurst, ale občanským jménem Thomas Neuwirth.

Nebylo možné neslyšet odpovědi onoho muže, byť se snažil vypadat jako směšná a velmi nepovedená náhražka ženy. Jeho hlas byl chlapský a nebral si servírky! Blondýnku sekýroval, až mi jí bylo líto...

KDO JE STVOŘITEL A KDO JE STVOŘENÍ?

Poslední roky se razí teorie, že prý si můžeme vybrat, všechno. Tělo, pohlaví, identitu, ale i gender. Domnívám se, že se jedná o sofistikovaný omyl. Jako věřící člověk (křesťan/protestant) věřím ve Všemohoucího Boha, Stvořitele nebe a země, který stvořil člověka.

V Bibli, v Genesis 1,27 (překlad Bible 21) se píše: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, k obrazu Božímu jej stvořil: jako muže a ženu stvořil je.“

Jestliže věřím v Boha Stvořitele, který stvořil všechno dobře, s jasným záměrem a cílem, pak věřím Bohu také v oblasti pohlaví. On byl tím, kdo se rozhodl stvořit muže a ženu. Oba tvoří v rámci manželství jednoho člověka, doplňují jeden druhého, jsou jedním tělem. Jedině tímto způsobem mohou naplnit Boží plán, být rodinou a mít děti.

Proto nemohu nikdy uvěřit podivným teoriím, že se žena narodila v mužském těle omylem a stejně tak, že se muž narodil omylem v ženském těle. Uznat tyto zvrácené teorie by znamenalo povýšit dokonalého Stvořitele na bezmocného bůžka, který neví, co činí. Anebo uznat a proklamovat, že člověk ví líp než dokonalý Bůh, že je větší. Že stvoření je víc než jeho Stvořitel.

PROBLÉM HŘÍCHU, ALE I CESTA VEN

Ať už věříte v Boha nebo ne, všichni víme, že je kolem nás zla víc než dost. Nežijeme v ideálním světě. Zlo však nikdy nebylo a není Boží volbou, ale každý člověk si ho dobrovolně sám vybírá. Člověk si raději sám zvolí zlo, že půjde svými vlastními životními stezkami a pro svůj život si vymyslí vlastní plán, než aby se pokořil a uznal, že Bůh má pro něj něco lepšího.

Nezávislosti na Bohu se říká hřích. Ten nás odděluje od Boha a jeho přítomnosti. Hřích má nejrozmanitější podoby, ať již v oblasti jednání či myšlenek, filosofií či náboženství. A jenom proto, že si lidé vymysleli, že existuje možnost, jak předělat pohlaví, nebo rozhodnout se pro desítky typů genderu, se nezbaví toho hlavního, a tím je a vždycky bude hřích.

Ježíš řekl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci, než skrze mně."

Jan 14,6 (Bible 21)

Existuje jenom jediná cesta, která přináší svobodu. Je jím Boží Syn, Ježíš Kristus, který před 2000 lety zemřel zástupně za naše hříchy. On je jedinou cestou k Bohu Otci, u kterého je možné najít svobodu. Ježíš přináší svobodu jak pro duši, tak pro tělo. Jedná se o hluboké smíření, odpuštění našich hříchů a pokoj s Bohem.

Jedině osobní vztah s Bohem dokáže proměnit člověka. Jenom Boží láska dokáže uzdravit zraněné srdce, ale také umožňuje přijmout identitu Božího dítěte, která přináší zjištění, že nás Bůh miluje takové, jací jsme. Pokud toto lidé nepochopí, mohou se snažit jakkoliv, třeba i hormonální léčbou a operativním předěláním pohlaví na jiné.

Když vidíte muže, který se narodil mužem, má postavu jako muž, má chlapský hlas, má charakteristické znaky muže, chová se jako muž... nikdy to nebude žena. Původní Boží plán totiž byl, aby byl mužem, a ne ženou. Jestliže se necítí být dost dobrým mužem, problém není v těle, ale v nemocné duši. Problém je tam, kde vždycky. Na začátku. Problémem je hřích.

Krásné jarní dny s opravdovými muži i ženami, a s žádnými náhražkami, Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a odkazy:

Fotografie jsou z pixabay.com volně ke stažení zde:

Foto ženy je od fotografa DzeeShah:

https://pixabay.com/photos/beautiful-girl-woman-young-1274056/

Foto muže pořídila fotografka composita zde:

https://pixabay.com/photos/jogging-run-sport-jog-sporty-race-2343558/

Fotografie Conchity Wurst od autora Ailura je zdarma ke stažení na wikimedia.org zde:

https://commons.wikimedia.org/wiki/File:20140321_Dancing_Stars_Conchita_Wurst_4187.jpg

Autor: Hana Rebeka Šiander | pondělí 6.5.2019 14:22 | karma článku: 35.22 | přečteno: 2249x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze filmu „Důvěrný nepřítel“

Film režiséra Karla Janáka „Důvěrný nepřítel“ z roku 2018 přináší aktuální otázku, kterou řešíme dnes a denně - jaké by to bylo, kdybychom bydleli v domě plně řízeném moderními technologiemi? V chytrém domě?

9.9.2019 v 18:38 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 578 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Měly by ženy mít svobodnou volbu, zda chtějí v příjmení –ová?

Ač vláda odmítla novelu zákona o matrikách, která by ženám umožnila svobodně zvolit, zda budou svá příjmení přechylovat či ne, já to dělám už od roku 2005. Je na to česká společnost připravená? Přečtěte si, s čím 14 let bojuji!

4.9.2019 v 17:25 | Karma článku: 17.77 | Přečteno: 825 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Když nemáme v zemi krizi, vytvořme ji uměle! Zeman to umí dokonale

V čele země stojí pánovitý president Zeman. K jeho výkonu funkce mu zdárně asistuje slabý premiér Babiš. Jeden nahrává druhému. Drží se vzájemně. I když je jejich chování za hranicí ústavy, trestního zákoníku či slušného chování.

18.8.2019 v 18:50 | Karma článku: 24.89 | Přečteno: 669 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jak jsem si nahmátla v prsu bulku

Jeden večer jsem si náhodou nahmátla v prsu bulku. Nebudu lhát, vyděsilo mě to na nejvyšší míru! Mám rakovinu? Nebo je to jen neškodná bulka? Co mám dělat? Kam jít a kdo mě vyšetří? Co jsem prožívala? Přečtěte si můj nový blog!

9.8.2019 v 9:24 | Karma článku: 21.71 | Přečteno: 876 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Adam Chadima

Znakem vyspělé společnosti je (mimojiné) svoboda

O tom, že vyspělá společnost se vyznačuje větší mírou svobody jedinců, o nemožnosti dosáhnutí absolutní svobody a závěrem také o EU.

16.9.2019 v 22:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Alena Kulhavá

Mají mít děti ve škole o přestávce plnou svobodu na mobilech i chodbách? Odborníci různých

oblastí života s dětmi i mladými dospělými odpovídají na pět otázek týkající se tohoto tématu. Výzva pro současnou dobu najít zdravou rovnováhu v rámci zdravého rozumu i vnímání reality.

16.9.2019 v 22:21 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 |

Jaroslav Herda

Naučíme se od Izraele zabíjet efektivně a moudře?

Po třiceti letech cenných zkušeností Izraele a našich zkušeností s finančně nákladnými a pochybnými válečnými operacemi by nebylo pozdě. Právě naopak. Naši ministři drahé války byli nedávno v plné polní.

16.9.2019 v 21:31 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 155 | Diskuse

Václav Dlouhý

Timati, Beslan a motýle, aneb na co Sputnik zapoměl

V poslední době nějak moc nesleduji co se u nás děje. Zaregistroval jsem křišťálově čistého Bureše, že už křišťálově čistější být nemůže, ale sleduji spíš Runet , než ho Putin zakáže. To abych věděl co nás tu čeká.

16.9.2019 v 20:24 | Karma článku: 11.17 | Přečteno: 168 | Diskuse

Marek Trizuljak

Hrobé technické rozmach na Hané

Hanácky dialóge. Neni nad to, kdež chetré Hanák přemuže kózla chetryho telefóno. To je ščastné jak malé klok na řetizkovym kolotočo kdež só hode.

16.9.2019 v 20:23 | Karma článku: 6.59 | Přečteno: 109 | Diskuse
Počet článků 430 Celková karma 18.29 Průměrná čtenost 4394

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz