Svátek sv. Valentýna jako povinnost nebo příležitost k vyznání lásky?

14. 02. 2019 12:45:47
14. únor je svátkem všech zamilovaných. Slavíte svátek sv. Valentýna nebo ho ignorujete? Je to příležitost, jak někomu dát najevo, že ho milujeme? Můj článek o tom, jak jsem tento svátek slavila i neslavila já.

A je to tady zase! Den, kdy se slaví svátek všech zamilovaných, den sv. Valentýna. Nevím, jak vy, ale já jsem se vždycky na tento den těšila. Snad proto, že jsem romanticky založená. Anebo proto, že se domnívám, že láska je v životě to nejdůležitější? Snad proto, že si myslím, že když už konečně nalezneme člověka, kterého můžeme milovat, měli bychom si tohoto vzácného citu vážit, být za něj vděční a svému protějšku dávat rozmanitými způsoby najevo svou lásku.

OSLAVY SVÁTKU SV. VALENTÝNA V MÉM ŽIVOTĚ V MINULOSTI

Od doby, kdy k nám do České republiky pronikl tento svátek, jsem se pokaždé těšila, že se mě to bude konečně týkat! Ze začátku to byl svátek, se kterým si mnozí muži i ženy nevěděli rady. Byl vnímán jako násilně importovaný svátek ze zahraničí.

Vzpomínám si, jak jsem tehdy před dvacet lety chodila se svým snoubencem, a společně jsme řešili, jak se k svátku sv. Valentýna postavíme a jestli ho budeme slavit nebo ignorovat. Rozhodli jsme se pro první variantu, ale taky, že to nebudeme nijak přehánět. A tak jsme si v ten den zařídili volný večer, darovali jsme si vzájemně papírové přání (tzv. valentýnku). Já jsem dostala květiny, většinou to byla jedna růže. Svému snoubenci jsem darovala nějakou maličkost, kterou jsem mu chtěla vyjádřit svoji lásku.

Tímto způsobem jsme svátek sv. Valentýna slavili rok za rokem. Jak jste jistě pochopili, můj snoubenec nebyl žádný velký romantik. Ale jeho předností bylo, že na svátky, narozeniny a různá výročí nezapomínal. I poté, co jsme se vzali, slavili jsme svátek všech zamilovaných stejným způsobem. Ze strany mého manžela se z toho stala rutina, ale mně to pokaždé udělalo radost.

Můj tehdejší manžel byl vlastně jediný muž, se kterým jsem svátek všech zamilovaných slavila. Když jsme se rozvedli, byl se svátkem definitivní konec. Bude znít hrozně, když napíšu, že tento svátek miluju, ale neslavila jsem ho už dobrých patnáct let? Nebo vlastně jsem se snažila slavit, ale bylo to pokaždé jednostranné. A přitom byli v mém životě různí muži...

SVÁTEK SV. VALENTÝNA PO ROZVODU

Vzpomínám si, jak jsem pracovala v redakci jednoho deníku, a v naší kanceláři byly se mnou dvě kolegyně. Byly jsme taková ženská redakce. Když se blížil svátek sv. Valentýna, začaly si holky nadšeně povídat, jak ho stráví. Jedna říkala, že ji snoubenec pozval do restaurace na večeři a že očekává, že dostane jako vždycky květiny, ale taky nějaký šperk.

Druhá kolegyně byla tehdy tajně zamilovaná do jedné celebrity (tehdy jsme s nimi přicházely do kontaktu běžně a dělaly rozhovory) a stále prohlížela doma poštovní schránku a v práci e-mail a hledala valentinku, která by od onoho mladého talentovaného herce dorazila. Nevím, jak to dopadlo s valentýnkou, ale kolegyně byla celkem akční. Vždycky si to dokázala v životě nějak zařídit. Zjistila, že její objekt lásky bude trávit večer na jedné valentinské party. A tak se tam objevila v plné své kráse. Prý to byl báječný večer!

MUŽI, MUŽI, MUŽI, ALE ŽÁDNÝ ROMANTIK

Ať už jsem s někým chodila, byla zasnoubená, vdaná, nebo žila s kýmkoliv, dalších oslav svátku sv. Valentýna jsem se opravdu nedočkala. Ačkoliv jsem se pokaždé na tento svátek těšila a s nadějí ho vyhlížela. Ani to nebylo tak, že bych protějšek nečekaně trapně překvapila a on na to nebyl připraven.

Ve všech případech došlo před svátkem všech zamilovaných na debatu. „Co si vlastně myslíš o svátku sv. Valentýna?“ sondoval můj protějšek. Pokaždé jsem vyjádřila svůj názor, že láska by se měla oslavit. Že přece nemusí jít o něco, co zrovna slaví celý svět, ale že to je o nás a našem vztahu a můžeme si udělat příjemný večer a oslavit to.

Co myslíte, že jsem si vyslechla od mužů? Pokaždé byly odpovědi stejné: „Ale já tohle neslavím.

Rozhodla jsem se, že to budu ignorovat. Přináší mi velkou radost, když mohu udělat radost tomu, koho miluji. Pokaždé jsem tedy sháněla vhodnou valentýnku, která by se k tomu muži a našemu vztahu hodila. Pak jsem se toulala po městě, nakukovala do výloh obchodů a přemýšlela, jaký dárek by byl nejlepší. Nechtěla jsem nic okázalého, ale pěkný dárek, který by byl v rozmezí od dvou do pěti stovek. Doma jsem o samotě dárek krásně zabalila, vepsala do valentinky originální přání a večer, když nastala příhodná chvíle, jsem se s tím vytasila a svému protějšku vyznala lásku.

Ve všech případech byli muži překvapení, potěšení a také pokaždé říkali větu, která se dá kopírovat rok za rokem: „Ale vždyť jsem ti říkal, že to neslavím!“

Doufala jsem ve výjimečný večer, což by se jistě zařídit dalo i na poslední chvíli (kdo z nás neumí improvizovat?!), ale nikdy se nekonalo nic. Večer jako každý jiný, zpravidla strávený prací, sezením u počítače nebo sledováním televize. Žádné vyznání lásky, žádná snaha cokoliv udělat. Bylo mi z toho pokaždé dost smutno, ale snažila jsem se to nedávat najevo. Jako kdybych nic neudělala a nic neřekla. Musím psát, že jsem si vždycky připadala hloupě? Hlavou mi proběhly myšlenky, kolik času jsem strávila chozením po obchodech a vymýšlením, co letos připravím.

NEJHORŠÍ MUŽSKÉ VÝMLUVY, PROČ NESLAVIT SVÁTEK SV. VALENTÝNA

Naivně jsem si myslela, že mé protějšky pochopí, porozumí, dovtípí se, že je tento svátek pro mě důležitý. Ne, to se nikdy nestalo. A tak se situace rok za rokem opakovaly. Ale v každém vztahu.

Mezi důvody, proč muži tento svátek neslaví, patřilo:

  • „Přece nebudu slavit něco, co k nám přišlo ze zahraničí!“
  • „Nebudu slavit něco, co mi někdo nadiktuje a vnutí!“
  • „Já svátek sv. Valentýna neslavím! Já slavím na 1. května!“ (tak jsem čekala na 1. máj, ale nekonalo se nic, nikdy)
  • „Já tohle neslavím, je to blbost!“
  • „Miluju tě po celý rok, tak kvůli tomu nepotřebuju jeden den v roce vyšilovat!“

Nejhorší svátek sv. Valentýna jsem zažila před pár lety se svým posledním přítelem. Já jsem jako vždy plánovala dopředu. S předstihem jsem koupila valentinku a obstarala dárky. Ten večer jsme jeli na jednu z mých autogramiád, která se konala asi sto kilometrů od Prahy. Těsně před odjezdem jsem zjistila, že mi někdo naboural auto. Ale museli jsme odjet a být na místě kvůli autogramiádě včas. Když jsme dorazili do knihkupectví, prodavačka mi oznámila, že moje autogramiáda byla zrušena a tudíž nikdo nedorazí. Nikdo se neobtěžoval mi to sdělit. Bylo mi z toho dost smutno. Snad každý obchod kolem nás v obchodním centru vytruboval do světa, že je svátek všech zamilovaných! Oslavte to! Milujte se! Udělejte své lásce radost! Očekávala jsem, s čím přijde můj přítel, ale dělal, že se ho to netýká. Nasedli jsme tedy do auta a v obrovské vánici jsme se vraceli do Prahy. Místo domů jsme zamířili na policejní služebnu, kde jsme dvě hodiny řešili nabourané auto.

Byl to strašný den! Jediné, co jsem si přála, bylo jít domů a dát si teplou koupel a pořádně se najíst. To jsme ostatně také udělali. Pochopila jsem, že jsem si opět dělala zbytečné naděje. Ale popřála jsem svému příteli a předala mu valentinku a dárky. Pár okamžiků se na mě díval nechápavě, překvapeně a pak se mu podivně zablýsklo v očích.

  • „Tos mě teda předběhla!“ řekl a zatvářil se zarmouceně.
  • „Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.
  • „No, já sice pro tebe nemám žádný kytky, ani přání ani dárky, ale chystal jsem pro tebe velký překvapení!“
  • „Jaké?“ zajímalo mě, protože tomu nic nenasvědčovalo.
  • „Myslel jsem, že strávíme noc v nějakém krásném penzionu v Plzni, zajdeme si večer na večeři, přespíme tam, ráno si dáme snídani a pak se vrátíme," řekl.
  • „A proč jsi mi nic neřekl předem? Zabalila bych si pár věcí s sebou,“ zeptala jsem se nechápavě.
  • „To by přece nebylo překvapení!“ řekl přítel. „Ale tys mi to překvapení zkazila, protože ses chtěla tak rychle vrátit do Prahy.“

Přítel si užíval své dárky a těšil se z nich. Já jsem ale vlastně žádný svátek všech zamilovaných neměla. Jestli něco nesnáším, tak to jsou "přepadovky", nečekané situace. A tohle se tak jevilo. Navíc představa, že jdu spát s make-upem na tváři, nevyčištěnými zuby a ráno se probouzím bez možnosti se nalíčit a učesat a ještě se oblékám do špinavého spodního prádla ve mně příliš romantické představy nevzbudila. Byl to spíš pocit odporu.

Ale proč to vůbec řeším? Rozumějte: Byla to lež! Jedna z mnoha. Občas se můj přítel chtěl předvést v lepším světle. Chtěl ukázat, že je lepší, než ve skutečnosti byl. Prostředkem k tomu byly lži. A tak si občas vymyslel něco v minulosti a snažil se mě v přítomnosti přesvědčit, že to mohlo být báječné. Hlavní bylo, aby ho to nestálo ani korunu a vypadalo to velkolepě. Kecy, kecy, kecy. Jenže jsem to jako vždy zkazila... Takže mi vysvětlil, že byla vlastně moje vina, že jsem nedostala žádný dárek k svátku sv. Valentina! On to vlastně se mnou přece oslavit chtěl!

Ne, nemusíte se o mě bát! Lži se kupily a kupily a já jsem dala samozřejmě tomuto úžasnému příteli „kopačky“!

EXISTUJÍ VŮBEC MUŽI ROMANTICI?

Myslím, že mi to konečně došlo! Oni opravdu existují na této zemi muži, kteří milují své ženy a nemají problém jim to dávat najevo. Dají si práci s tím, že zajdou do květinářství a vystojí frontu na květiny jenom proto, aby své milované přinesli její oblíbené květiny. Seženou bonboniéru s bonbóny, které má tak ráda. Zamluví včas restauraci a vezmou ji na večeři. Vyhlédnou a koupí jí dárek, kterým udělají své milované ženě radost.

Ne proto, že jim to někdo nařizuje, ale prostě proto, že ji milují. Proto, že jim na milované ženě záleží a jsou ochotni pro ni něco obětovat.

Ano, romantičtí muži existují, ale rozhodně to nebyli muži, kteří prošli mým životem. Abych byla upřímná, nikdy mě nikdo z mužů, se kterými jsem chodila, byla zasnoubená, provdaná, nebo s nimi žila, nepozval do lepší restaurace na večeři. Víte, mám na mysli takovou tu lepší restauraci, kam nemůžete přijít v džínách a tričku, ale dámy si musí obléknout večerní šaty, lodičky a vzít kabelku a muž musí mít oblek. Ačkoliv mám doma ve skříni večerní šaty celá léta, nikdy jsem si je nikam nevzala. Tohle jsem prostě nezažila.

Žádné oslavy ani výjimečné zážitky se v mém životě nekonaly (a když konaly, musela jsem si je zařídit sama). Všechny dny ve vztazích byly víceméně stejné a tak nějak mi splývají. Šlo o rutinu, která se skládala z práce, domácích prací, nakupování a vaření. Nic nevybočovalo. Ale právě proto přeci existují svátky a různá výročí, nebo ne? Aby nějaký den byl jiný než ostatní. Abychom na tento den, když se ohlédneme zpět, rádi vzpomínali, protože byl výjimečný, speciální, nádherný, nezapomenutelný. Může to být třeba svátek sv. Valentýna, ale také svátky či narozeniny.

CO NAPSAT ZÁVĚREM?

Jsem nenapravitelná romantička. Já vím. Ale víte, to je něco, co mám v sobě a co nemohu od sebe odpárat. Je to stejné, jako když někdo má v sobě zakódováno, že miluje červenou barvu a dává jí přednost před ostatními.

Přála bych si, abych jednou narazila na muže, pro kterého budu opravdu důležitá. Muže, který mě bude milovat takovou, jaká jsem. Muže, který pochopí, že to, co mám ráda, bude také důležité pro něj. To je přesně to, co jsem vlastně ve všech vztazích postrádala.

Vzpomínám si, jak mi jedna z mých čtenářek po přečtení mé knihy (a teď už si nepamatuji, zda to byla moje prvotina Brigita, nebo druhá kniha Hedvika) napsala: „Vy musíte mít nádherný život!“ Velmi mě to překvapilo a pobavilo! Kdyby jenom věděla... pomyslela jsem si tehdy.

Tato moje čtenářka vycházela z toho, že když popisuji ve svých knihách romantické situace a zamilované či milující muže a ženy, že to totiž musím znát z vlastní zkušenosti. Ano, zamilovala jsem se mnohokrát, milovala párkrát, ale nejsem si jistá, zda někdo opravdu miloval mě. Milovat v mém chápání totiž znamená, že druhého milujete víc než sami sebe a jste schopni se pro něj obětovat, nemáte problém dělat kompromisy a dělat druhému radost tím, co pro vás osobně není důležité.

Svátek všech zamilovaných, 14. únor, je jedinečnou příležitostí, jak projevit svou lásku někomu, koho milujete. Je to den, který může být výjimečným dnem pro vás i pro vaši lásku. Jestli tedy někoho milujete, ať již tajně, platonicky či otevřeně, najděte způsob, jak to dát najevo! Jsem si jistá, že se ten druhý bude cítit vaším gestem poctěn, potěšen a milován.

Krásný svátek sv. Valentýna vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

Foto love od fotografa Patxi Moraledy je zdarma k dispozici na flikr.com zde: https://www.flickr.com/photos/patx11/8952867785/sizes/m/

Foto růže od fotografa Marka Teasdale je zdarma k dispozici na flikr.com zde:

https://www.flickr.com/photos/bcbusinesshub/4377687889/sizes/z/

Foto páru od fotografky Silvie Fiorelli je zdarma k dispozici na flikr.com zde:

https://www.flickr.com/photos/nebe/1276773597/sizes/z/

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 14.2.2019 12:45 | karma článku: 17.19 | přečteno: 347x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Plamen a květ“ od Kathleen E. Woodiwiss

Historický román „Plamen a květ“ od spisovatelky Kathleen E. Woodiwiss dobyl svět před 50 léty. Bouřlivý charismatický kapitán lodi Brandon Birmingham se za neobvyklých okolností seznamuje s mladičkou dívkou Heather Simmonsovou...

23.3.2019 v 15:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Výstava Schichtova epopej v muzeu Ústí nad Labem

Výstava Schichtova epopej láká na plátna z českých dějin, ale také nám přiblíží rod průmyslníků Schichtových, kteří dobyli Evropu drogisticko-potravinářskými výrobky – mýdlo s Jelenem, krém Elida, Ceres, Pitralon, Vegetol...

13.3.2019 v 15:15 | Karma článku: 17.98 | Přečteno: 256 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Od papeže, který kryje sexuální predátory, se oběti žádné pomoci nedočkají

Papež František chce prý brát vážně sexuální násilí duchovních a chránit děti. Sám ale v minulosti obětem sexuálního násilí jako arcibiskup nepomohl. A z kněžích, kteří sexuálně obtěžovali děti, učinil své poradce ve Vatikánu.

1.3.2019 v 9:42 | Karma článku: 34.11 | Přečteno: 1782 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jan Provazník

Slovo je mocnější než pěst!

Je znamením doby, že mnoho lidí, včetně těch s právnickým vzděláním, má tendenci bagatelizovat sílu a moc slova. Vzhledem k tomu, že tento předsudek patří k těm společensky nejnebezpečnějším, pojďme si říct o něm pár slov.

24.3.2019 v 2:02 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 136 | Diskuse

Tomáš Flaška

Moudré kroky pana prezidenta Zemana

Náš moudrý pan prezident díky svému zdraví už není moc vidět. Ale když ho občas převezou z lánského úkrytu na veřejnost, tak to stojí za to.

23.3.2019 v 20:54 | Karma článku: 31.38 | Přečteno: 1143 | Diskuse

Jan Šik

Být hrdý na svou vlast

Není nic špatného na tom mít rád svou vlast. Nikdo by se neměl stydět za rodnou zem. I když ji každý ve svém srdci vnímáme jinak.

23.3.2019 v 18:00 | Karma článku: 9.68 | Přečteno: 135 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Plamen a květ“ od Kathleen E. Woodiwiss

Historický román „Plamen a květ“ od spisovatelky Kathleen E. Woodiwiss dobyl svět před 50 léty. Bouřlivý charismatický kapitán lodi Brandon Birmingham se za neobvyklých okolností seznamuje s mladičkou dívkou Heather Simmonsovou...

23.3.2019 v 15:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Dalibor Martišek

Jak jsem se ocitl v jiném vesmíru

Před několika dny jsem se ocitl v jiném vesmíru. Navštívil jsem totiž přednášku profesora filozofie Univerzity Karlovy s názvem "Proč funguje Hejného metoda" (a aby nedošlo k omylu, tím přednášejím nebyl profesor Hejný).

23.3.2019 v 13:27 | Karma článku: 18.53 | Přečteno: 371 | Diskuse
Počet článků 413 Celková karma 20.14 Průměrná čtenost 4444

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz