Recenze knihy „Život v jednom ohni“ od Reinharda Bonnke

5. 02. 2019 21:31:17
Německý evangelista Reinhard Bonnke přináší ve své autobiografii ohlédnutí za svým životem a za čtyřiceti roky služby kázání evangelia Ježíše Krista. Skvělá, dobrodružná, napínavá a podmanivá kniha, kterou si musíte přečíst!

PROČ JSEM SI VYBRALA PRÁVĚ TUTO KNIHU?

O jednom z největších evangelistovi XX. století Reinhardu Bonnke jsem se poprvé dozvěděla v roce 1993, když jsem odevzdala svůj život Ježíši Kristu a stala se křesťankou. Nějaký čas jsem jeho službu sledovala, ale postupně můj zájem vyprchal. V mém životě byla spousta důležitějších věcí. Alespoň jsem si to tehdy myslela.

Nicméně fotografie z evangelizačních kampaní s miliony Afričanů, a je obvyklé, že celé rodiny putují i několik dnů a zdolávají pěšky stovky kilometrů, jen aby si vyslechli německého evangelistu Bonnkeho, mi nešly z hlavy celé roky.

Po mnoha letech jsem se začala o práci Bonnkeho a organizaci CfaN (Christ for all Nations, Kristus po všechny národy), kterou založil v roce 1974 zajímat. Nejdřív jsem si přes internet objednala misijní zpravodaj CfaN Impact, pak jsem se začala za Bonnkeho službu modlit a poté ho ji i finančně podporovat.

„Začal jsem chodit se svou tahací harmonikou do ulic, kde jsem hrál a zpíval zástupu, který se díky tomu shromáždil. Vybíral jsem si místa poblíž tržiště nebo na autobusových zastávkách – místa, kde bylo pravděpodobné, že jimi budou procházet lidé. Vždy se našli lidé, kteří si přišli poslechnout dobře zpívajícího německého blonďáka s modrýma očima. Jakmile se shromáždili lidé, vytáhl jsem Bibli a rychle kázal ABC evangelia, dříve než stačili utéct. Moje první kázání v ulicích Lesotha se podobalo mé první pouliční evangelizaci v Glückstadtu. V obou případech jsem zažil, jak někdo přišel k Ježíši.“

„Život v jednom ohni“, Reinhard Bonnke

Stále jsem si kladla otázky, na které jsem neznala odpovědi: Kdo je vlastně Reinhard Bonnke? V jakých poměrech vyrůstal během II. světové války ve Východním Prusku? Jaké měl vztahy s rodiči a ostatními pěti sourozenci? Jak a kdy poznal osobně Ježíše Krista? Jakým způsobem přijal ve svých devíti letech vizi evangelisty? Jak se poznal se svou budoucí manželkou Anni, kterou hluboce miluje? Jak se dostal do afrického státu Lesotho, kde začínal jako misionář? A hlavně – jak je možné, že na jeho evangelizační shromáždění chodí miliony lidí a přijímají Ježíše jako Spasitele? Proč Bůh udělil Bonnkemu moc uzdravovat nemocné? Proč se na jeho evangelizacích obracejí k Ježíši po statisících muslimové a stávají se z nich křesťané?

Otázek jsem měla opravdu velmi mnoho. Ačkoliv Bonnke napsal několik knih, žádná nebyla o jeho životě. Proto jsem uvítala, když se na trhu v roce 2017 objevila autobiografie Reinharda Bonnkeho „Život v jednom ohni“.

O ČEM JE KNIHA „ŽIVOT V JEDNOM OHNI“?

Je to kniha, na jejichž stránkách se dočtete úžasné a jedinečné životní příběhy plné Boží slávy a moci. Na prvním místě se jedná o události, které zažil Bonnke v soukromí (velmi zajímavé je vyprávění o otci, který ho nechtěl jako pastor pustit za kazatelnu, milované manželce Anni, která ho vždy ve službě podporovala, výchově jejich tří dětí...) a evangelizační službě, na druhém místě se jedná o příběhy lidí, kteří Bonnkeho životem procházeli a ovlivnili ho. V neposlední řadě jde o neznámé lidi, které Bonnke zasáhl evangeliem na kampaních a kteří byli uzdraveni, osvobozeni a jejichž život se radikálně změnil k dobrému.

Místy vám bude běhat mráz po zádech, jak to dopadne (např. když v roce 2001 měl Bonnke uspořádat několik evangelizačních kampaní v súdánském městě Chartúm a všechny pobočky CfaN po celém světě obdržely výhružné emaily od teroristy Usámy bin Ládina, že pokud přijede do města, zabijí ho), občas se vám bude svírat srdce lítostí nad osudy lidí, které proměnil Ježíš (např. život bývalého vězně Richarda z věznice v Bukavu v Demokratické republice Kongo, kde vězni čekají na své popravy) a často se budete i smát (protože Bonnke napsal knihu s úžasným osobitým smyslem pro humor).

Bonnke píše velmi podrobně o své rodině, rodičích, prarodičích a sourozencích. Nebojí se přiznat, že se narodil jako pátý kluk do německé rodiny a často od své matky slýchával, že chtěla holčičku. Navíc Bonnke nebyl žádným hodným dítětem, ale byl živý, temperamentní, hbitý, rychlý a taky často neposlušný, čímž rodičům přidělával velké starosti.

„Já jsem vždy dostával napráskáno víc než ostatní. Někdy jsem vyběhl hrát si s kamarádem a zapomněl předem požádat o svolení. Nebo jsem si dovolil vyjádřit názor, který byl v rozporu s matčinými pravidly, jako kdybych na to měl právo. Jindy jsem se nechal v průběhu nošení dřeva rozptýlit a začal jsem namísto toho hrát fotbal. Nebo mě zničehonic napadlo postavit si ze dřeva pevnost a zaplést se do kaštanové bitvy proti jiné partě dětí. Často jsem se vracel domů s roztrhaným oblečením a špinavými koleny. U oběda jsem se strkal s jedním ze sourozenců a rozlil jídlo a pití. Zdálo se, že množina způsobů, jakými jsem se dostával do problémů, nebere konce. Dostalo se to až do bodu, kdy na mě matka hned po ránu pohlédla a řekla: „Ty zlobivý kluku! Dám ti raději výprask hned teď, ať to mám za sebou.“ A myslela to vážně.“

„Život v jednom ohni“, Reinhard Bonnke

Jeho postavení v rodině, ale i v životě celkově (jak píše, nebyl dobrý v ničem, ani ve studiu, ani v práci), přirovnává k nule. Ale i když se mu lidsky viděno nedařilo, miloval celým srdcem Ježíše, a když přijal, že ho Bůh povolává ke kázání evangelia, rozhodl se v tom být dobrý. Kniha je tedy jedním velkým svědectvím o životě muže, kterého si Bůh použil a z nuly udělal jednoho z nejvýznamnějších evangelistů XX. století. Evangelistu, který začal kázat jednotlivcům ve státě Lesotho a skončil s milionovými zástupy na evangelizacích. Během Bonnkeho služby se obrátilo ke Kristu kolem 80 milionů lidí. Na každém shromáždění jsou lidé zázračně uzdravováni (hluší slyší, němí mluví, nádory mizí, chromí chodí), osvobozováni od démonů a rodinných kleteb, někdy jsou i kříšeni mrtví.

V každém případě se nejedná o suchou autobiografii, ale o velmi zajímavou a vynikající knihu s opravdovými životními příběhy, na které nebudete moci zapomenout ani dlouho poté, co knihu zaklapnete.

PROČ TAK DIVNÝ NÁZEV KNIHY?

Kniha se jmenuje „Život v jednom ohni“. Služba Bonnkeho se vyznačovala pomazáním Ducha svatého a jak víme z Bible, Ježíš řekl před dvěma tisíci lety: „Budu vás křtít ohněm“. Možná to bude znít neuvěřitelně, ale když si tuto knihu přečtete, jsem si jistá, že část toho ohně, který Bůh dal Bonnkemu, spočine i na vás. Boží oheň totiž přímo z knihy sálá!

„Většina Nigerijců přichází na shromáždění ve svém nejlepším oblečení. Místní lidé se rádi oblékají do tradičních pestrobarevných šatů a bot na vysokém podpatku nebo do obleků a společenské obuvi – a to přesto, že v nich musí celé hodiny stát na hliněné ploše. I když začne pršet, neodcházejí a stojí dál – jejich sváteční oblečení se na ně lepí jako plastelína a jejich nejlepší boty se noří do bahna. Když se nad tím zamýšlím, vybaví se mi závěr studie publikované časopisem New Scientist Magazine (Nový vědec), z níž Nigerijci vyšli jako nejšťastnější lidé na zemi. Podle studie je to způsobeno tím, že si vysoce váží věcí, které mají opravdovou hodnotu – například rodinné vztahy považují za důležitější než bohatství a moc. Podobně mi zas a znovu dokázali, že si váží slyšení evangelia více než pohodlí a úkrytu před nečasem. Jakmile v Nigérii vidím, že lidé neodcházejí ani během bouře, je to pro mě signál – pokračuji v kázání i za deště.“

„Život v jednom ohni“, Reinhard Bonnke

Reinhard Bonnke (*19. 4. 1940) se narodil do rodiny německého vojáka (a poté letničního pastora) Hermanna a Mety Bonnkeových. Byl pátým ze šesti dětí. V devíti letech odevzdal svůj život Ježíši a jako chlapec přijal povolání evangelisty. Po křtu v Duchu svatém se jako desetiletý postavil s kytarou na ulici v Glückstadtu a po jeho kázání evangelia se obrátil první muž. Vystudoval školu The Bible College of Wales in Swansea. Nejdříve pracoval v církvi v Krempe po boku svého otce. V roce 1964 se oženil s Anni Schülzleovou. Poté se přestěhoval s manželkou v roce 1967 do státu Lesotho v Jižní Africe a začal pracovat jako misionář a kázal evangelium. V roce 1974 založil CfaN (Christ for all Nations, Kristus po všechny národy) a začal pořádat evangelizační kampaně po celém africkém kontinentu. Jeho velkou zálibou je jízda na rychlých motorkách BMW. Sloužil více jak 40 let jako evangelista. Odkázal tisíce kázání a napsal několik knih. V roce 2017 předal CfaN svému nástupci evangelistovi Danielu Kolendovi. Se svou manželkou Anni má tři dospělé děti, syna Kai-Uwe Fredieho a dcery Gabriele a Susanne, je dědečkem osmi vnoučat.

AUTORŮV STYL, JAZYK, GRAMATIKA, KOREKTURY

  • Autobiografie je napsána spisovným jazykem.
  • Kniha je velmi srozumitelná a je vhodná pro každého čtenáře.
  • Kniha je zajímavá, napínavá, dobrodružná, čtivá a podmanivá, takže ji nebudete chtít odložit, dokud ji nedočtete.
  • Je napsána s osobitým humorem, takže se budete dobře bavit a smát.
  • Autor použil ich-formu.
  • Místy jsou v knize gramatické chyby a na některých místech je jméno Bonnke skloňováno, jinde ne.

„Jednou z mých oblíbených pasáží Nové smlouvy je příběh o Zacheovi. Často vyprávím o tom, jak se setkal s Ježíšem, a o změně, kterou to do jeho života přineslo. Když o tom lidem kážu, dějí se ohromující věci. Lidé chtějí udělat totéž, co Zacheus – dát dar na chudé a vrátit kradené věci. To je obvyklá reakce lidí na evangelium, avšak v Jižní Africe probíhá mnohdy velmi dramaticky. Myslím, že je to způsobeno historií desítek let apartheidu, kdy bílí lidé vládli černochům a utlačovali je. Poměrně nedávno ukončený neférový systém v lidech zanechal stopy hořkosti a zoufalství, vedoucí řadu černochů k závěru, že je v pořádku okrádat bílé. Hřích jednoho ale nikdy nelze ospravedlnit pokrytectvím nebo tyranií druhého. Faktem je, že příběh o Ježíšově setkání se Zacheem na jihu Afriky zanechává v lidech nesmírně silné stopy. Přicházejí dopředu a vyznávají své hříchy. Během večera následujícího po tomto kázání často nalézám po celém pódiu vrácené kradené věci. Lidé nám již předali kradená auta, lednice, klimatizace, šperky, příbory a nádobí. Je to nekonečný seznam rozličných předmětů. Můj tým si někdy musí dokonce pronajmout nákladní vůz, aby věci zavezl na místní policejní stanici. Je to krásné svědectví o proměňující moci evangelia.“

„Život v jednom ohni“, Reinhard Bonnke

KLADNÉ A NEGATIVNÍ STRÁNKY KNIHY

Kniha je velmi objemná, má 632 stran, což může čtenáře odradit. I já sama, a to se počítám mezi náruživé čtenáře, jsem si kladla otázku, jak dlouho to budu „louskat“. Nicméně kniha je tak strhující, napínavá a podmanivá, že jsem svoje obavy rychle odhodila a přistihla jsem se, že si přeji, aby kniha byla dokonce delší. Nakonec jsem ji přečetla za necelé dva týdny.

Kniha obsahuje mnoho černobílých fotografií z autorova života. Bonnke nám tak vyloženě otevírá svůj život a sdílí ho s námi, jako kdybychom byli součástí jeho rodiny. Uprostřed knihy je barevná příloha na křídovém papíře především s fotografiemi z evangelizačních kampaní.

„V roce 2001 jsme dosáhli vůbec nejvyšších ročních výsledků v celé historii CfaN. Kázal jsem 11.735.000 lidí, z nichž 8.226.400 oficiálně zaregistrovalo své rozhodnutí pro Krista. Průměrně tedy reagovalo na výzvu 70 procent přítomných. Sedm z každých deseti lidí, kterým jsem v roce 2001 kázal, přijalo Pána! Byla to opravdu zázračná sklizeň!“

„Život v jednom ohni“, Reinhard Bonnke

JAK SE ZACHOVAT, AŽ KNIHU DOČTETE?

Podle mého skromného názoru máte jenom tři možnosti, jak na tuto knihu reagovat: 1) Jestliže jste křesťané, pak vás Duch svatý skrze tuto knihu zažehne novým ohněm, touhou poznat Boží vůli pro svůj život a naplnit ji stejně jako Bonnke. 2) Jestliže jste nevěřící, ale chcete poznat, jak Bůh jedná, jaký je a jaký má pro váš život plán, budete-li Ho hledat s upřímným srdcem, pak Boha opravdu poznáte (resp. On se vám dá poznat). 3) Nebo můžete knihu zaklapnout a všechno, co Bonnke napsal, ignorovat. To se mi ale nezdá pravděpodobné.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Knihu bych doporučila opravdu každému čtenáři. Vzhledem k tomu, že jde o autobiografii, ve které Bonnke vzpomíná na své nejranější vzpomínky z dětství a končí vzpomínkami v roce 2007, kdy bylo Bonnkemu 67 let, čtenář každé věkové skupiny si tam najde to svoje. Jestliže patříte mezi lidi, kteří hledají Boha, pak ho v této knize skutečně objevíte! Jestliže si už dlouho přejete slyšet Boží hlas a vidět Boha prakticky jednat, ale nevěděli jste, jak na to, pak je tato kniha od začátku až do konce praktickou ukázkou obojího! Kniha povzbudí, potěší, motivuje, šokuje, zažehne, rozesměje... a hlavně vám otevře oči, abyste uviděli, jak velký je Bůh a co všechno dokáže!

Krásné zimní dny a stejný oheň jako hoří v Bonnkeho srdci Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, citace, zdroje:

Fotografie Reinharda Bonnke jsou zdarma dostupné na cfan.eu zde:

https://www.cfan.eu/cs/zdroje/tiskove-zpravy/

K zveřejnění fotografií mám souhlas CfaN ČR, která v naší zemi zastupuje autorská práva Reinharda Bonnkeho.

Autor: Hana Rebeka Šiander | úterý 5.2.2019 21:31 | karma článku: 13.87 | přečteno: 219x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Proč je Schichtova hrobka v Ústí nad Labem v zuboženém stavu?

Ústí nad Labem ovlivnil podnikatel Johann Schicht. Byl to on, kdo se zasloužil o expanzi Schichtových závodů. On stál za známým mýdlem s jelenem. O to větší šok pro mě byl, když jsem objevila zdevastovanou Schichtovu hrobku.

13.10.2019 v 9:33 | Karma článku: 20.11 | Přečteno: 514 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Proč jsou lidé v Ústí nad Labem líní třídit odpad?

Poslední roky se v rámci klimatické krize hovoří o třídění odpadu. A tak třídím všechno, co lze. Řekla bych, že se ze mě stal celkem velký "separatista". Sousedé kolem ale netřídí vůbec, nebo málo. Proč? A dá se s tím něco dělat?

8.10.2019 v 21:47 | Karma článku: 22.01 | Přečteno: 597 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Státní pohřeb by Karel Gott mít měl!

Smrt Karla Gotta zasáhla každého z nás. Gott nás provázel našimi životy, ať už jsme chtěli nebo ne. Byl součástí našich dnů. Neodmyslitelně se zapsal do našich vzpomínek. Pochybuji o tom, že ho někdo nahradí. To je totiž nemožné!

2.10.2019 v 14:45 | Karma článku: 30.29 | Přečteno: 1169 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Proč v Ústí nad Labem zavírá jeden obchod za druhým?

Bydlím v Ústí nad Labem devět let. Za tu dobu uzavřel obchod Coton Club, Kenvelo, Reno, Camaieu, Pimkie, Baťa a nově taky Marks & Spencer. Proč mizí obchody jako houby po dešti? A kdo zavře jako další?

1.10.2019 v 16:41 | Karma článku: 43.92 | Přečteno: 24041 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Lubomír Stejskal

Naděje pro Naamu?

V pondělí 14/10 přinesly izraelské sdělovací prostředky nadějnou zprávu. Týká se Naamy Issacharové, minulý pátek v Rusku odsouzené za (bylo upřesněno) 9,6 gramu cannabisu na sedm a půl roku žaláře.

14.10.2019 v 15:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Zdeňka Ortová

Vloni jsem si na StarDance stěžovala, letos se chytili za nos

Ledva jsem si vloni postěžovala, že StarDance diskriminuje spisovatele, tak ejhle, už se organizátoři taneční soutěže chytili za nos.

14.10.2019 v 15:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Karel Ábelovský

O uměřenosti a zdravé míře, a to právě dnes (dvojblog)

... neb se mi zdá, že právě ta je dnes a denně překračována; mnohdy však spíše rozdupávána a taky zašlapávána do země. Budu se zřejmě opakovat, přestože jsem zjistil a tedy už vím, že opakování není vždy jen matkou moudrosti.

14.10.2019 v 13:12 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 182 |

Irena Materna

Tak nám zastřeli Karla aneb Gottománie

Vstávání brzy ráno. Hodiny ve frontě kvůli položení kytičky. Slzy dojetí, vzpomínky tak růžové, že se až nechce věřit, že by takový člověk existoval. Davy. Svíčky a květiny. Vyhledávání slov „vdova Ivana“ na internetu.

14.10.2019 v 12:43 | Karma článku: 31.04 | Přečteno: 2233 | Diskuse

Emilia Miluše Baco

Agrese

Téma agresivních psů se stále více zmiňuje, ale kdy je pes opravdu agresivní, jak se mu to stalo, kdo za to může, a hlavně co s tím?

14.10.2019 v 11:22 | Karma článku: 10.61 | Přečteno: 318 | Diskuse
Počet článků 437 Celková karma 24.99 Průměrná čtenost 4400

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz