Křesťanství není náboženství, ale osobní vztah s Ježíšem

Jako křesťanku mě vždy zarazí, kolik lidí se počítá mezi křesťany, ale ve skutečnosti se s Ježíšem nikdy nesetkali a žijí si po svém. Jak se pozná pravý křesťan? Po ovoci, říká Ježíš. Svědectví evangelisty Todda Whita je důkazem.

DŮVODY, PROČ NEVĚŘIT V BOHA

Když se setkám s lidmi, je jen otázkou času, kdy přijde řeč na moji víru v Ježíše Krista. Nikomu svoji víru nevnucuji, ale můj vztah s Bohem mi tak změnil život, vlastně všechny oblasti, že není možné na to nenarazit.

Neustále mě překvapuje, kolik lidí mi upřímně, ale zároveň naštvaně vyjmenovává své důvody, proč odmítají věřit Bohu. Někdo zmiňuje špatné zkušenosti s církvemi, jiní chodili do církve odmalička a nic jim to nedalo, prostě mají svou vlastní zkušenost a to jim prý už do konce života stačí. Rozhodli, že s církví ani s Bohem už nebudou mít nic společného. Další říkají, jak se mají dobře, že nechápou, proč by jim měl někdo, Bůh, řídit a mluvit do života. Oni přece vědí líp, než Bůh, jak si to zařídit.

Všechny tyto důvody chápu. Opakují se v různých variacích a slýchávám je opravdu často. Málokdo přijde s něčím „originálním“. Např. mám na Boha vztek, protože mi zemřelo dítě apod.

Ale na většinu výše zmíněných argumentů, proč nevěřit v Boha, se dá odpovědět jednoduše - tito lidé (byť si o sobě třeba i mysleli, že jsou křesťané) se nikdy osobně nesetkali s živým Bohem. Nikdy neodevzdali svůj život Jeho Synu, Ježíši Kristu. Kdyby Ho totiž poznali, pochopili by, jak je Bůh dobrý a nechtěli by už ani jeden den strávit bez Něj.

Náboženství (víra v nějaké učení, rituály, nařízení, karmu, dobré skutky), tradiční chození do kostela (ať již o svátcích nebo pravidelně každou neděli, dodržování svátostí), narození do křesťanské rodiny a následný život v církvi, dokonce ani studium teologie vám nezaručí (nezajistí), že se setkáte s Bohem jako takovým.

Nic z toho není zárukou, že se váš život změní. To, že někdo toto dělá, neznamená, že je křesťan, tedy „kristovec“ (nebo doslova z řečtiny „kristusák“, jak hanlivě označovali křesťany v I. století po Kristu).

KDO JE A KDO NENÍ KŘESŤAN? JAK SE TO POZNÁ?

Je to pár dnů, co jsem se bavila s jednou postarší dámou. Prožila těžký život plný dřiny, ale nic ve skutečnosti nemá. Vlastně ano, dluhy a exekuce. Rozhádala se s celou rodinou, nemá manžela ani děti, nemá opravdové přátele. Jen pár známých, kterým na ní příliš nezáleží. Je velmi nemocná. Bylo mi té ženy nesmírně líto. Ale čím více jsem jí naslouchala, tím jsem dospívala k názoru, že její život nyní je následkem jejich špatných rozhodnutí a zlých skutků. Sklízí to, co zasela (tak se to ostatně píše v Bibli). Kdykoliv tato žena otevřela ústa, její slova byla plná hořkosti, zklamání, zloby a zatrpklosti. Vlastně jsem nikdy neslyšela o nikom, na kom by nechala „niť suchou“. Nikdy nepřiznala, že se někdy mýlila a udělala chybu. Byla naštvaná na lidi, na Boha a vlastně na celý svět. Jediné, co si přála, aby umřela. V tom spočívala její útěcha a naděje.

Tato žena počítala sama sebe za křesťanku. Já sama sebe také počítám mezi křesťanku. V čem je tedy rozdíl? Kde je pravda? Na první pohled by se mohlo říci, a to jsem už také mnohokrát slyšela, že každá máme právo na svůj názor. Každá z nás to nějak cítí a nějak prožívá.

Můj život však vypadá v porovnání s jejím diametrálně jinak. Ano, je pravda, že jsem rozvedená a nyní žiji sama. To je však mé dočasné rozhodnutí. Nepatřím mezi ženy, které by musely jít z jednoho vztahu do druhého. Nemám dluhy ani exekuce. Se svou rodinou mám dobré vztahy. Řekla bych, že právě díky víře mám s nimi nejlepší vztahy za celý svůj život. Mám pár přátel, se kterými jsem v kontaktu, a máme se rádi. Prožila jsem v životě také hodně zlého a přiznávám, že to byla má špatná rozhodnutí a pak jsem sklízela následky. Mohla bych tedy být naštvaná na celou řádku lidí, kteří mi ublížili, obrali mě o peníze, připravili o majetek, využívali mě, aby se dostali výš atd., ale Bůh mi dal k nim lásku a pomohl mi, abych jim z celého srdce odpustila a šla dál. Z nemocí, které mám, mě Bůh postupně uzdravuje.

Lidé můžou mít nejrůznější teorie a vysvětlení, kdo je a kdo není křesťan. Ale Ježíš v Matoušově evangeliu 7,16 – 20 (Bible kralická) hovoří o tom, jak to poznat: „Po ovocích jejich poznáte je. Zdaliž sbírají z trní hrozny, aneb z bodláčí fíky? Takť každý strom dobrý ovoce dobré nese, zlý pak strom zlé ovoce nese. Nemůžeť dobrý strom zlého ovoce nésti, ani strom zlý ovoce dobrého vydávati. Všeliký strom, kterýž nenese ovoce dobrého, vyťat a na oheň uvržen bývá. A tak tedy po ovocích jejich poznáte je.“  

Život člověka, který se nazývá křesťanem, tedy člověkem, který odevzdal svůj život Ježíši, se pozná podle toho, že nese dobré ovoce. Je to na něm vidět. Ne proto, že by se tak sám snažil, vypracoval se, zasadil se o to, tak strašně se dře… Ne, je to proto, že má osobní vztah s Ježíšem, se kterým mluví, odevzdává mu své problémy a starosti a radosti, a Ježíš proměňuje jeho i celý jeho život. Mění ho, aby Mu byl podobný.

Ta postarší dáma se mě ptala, jak je tohle možné? Proč se mnou Bůh jedná a s ní ne?  Proč mezi námi dělá takový rozdíl? Proč mě Bůh miluje a jí ne? Vždyť ona přeci chodila do církve! Byla pokřtěná! Kdysi si četla Bibli! Občas se dokonce i modlí! Proč to v jejím životě nefunguje?

Řekla jsem jí, že to všechno, co dělala, nebylo ve skutečnosti to, co udělat měla. Nikdy se osobně nesetkala s Ježíšem, nepoznala, jak je dobrý a tudíž Mu ani neodevzdala svůj život. Odmítala mě však poslouchat…

SVĚDECTVÍ TODDA WHITA, JAK A PROČ ODEVZDAL SVŮJ ŽIVOT JEŽÍŠI KRISTU

Často přemýšlím, jak nejlépe lidem názorně ukázat jak velký je rozdíl mezi náboženstvím (které nic nedává) a živým vztahem s Bohem (který dává všechno). Stále se mi vybavuje úžasné kázání mladého evangelisty Todda White, který kázal během v létě 2017 v Praze na velké křesťanské akci Awakening Europe Prague 2017.

Pokud se tedy chcete dozvědět něco o živém vztahu s Bohem, jestliže chcete porozumět tomu, jaký je rozdíl mezi náboženstvím a opravdovou vírou v Ježíše Krista, pak si najděte čas a podívejte se na toto video: „Nejlepší táta na světě“.

Možná se vám bude zdát Todd White ze začátku příliš extravagantní, dynamický a temperamentní. Ano, on takový je! Kázání trvá 1 hodinu a 18 minut. Je báječné a strhující od začátku do konce. Pokud byste ale měli dojem, že je to na vás příliš, pak přeskočte na 30. minutu záznamu. Sice přijdete o velké zázraky uzdravení, ale zhruba od 30. minuty začne White vyprávět o svém životě.

Ačkoliv dnes slouží v církvi, má za sebou bouřlivý život. Beznadějné dětství v dětském domově, kam ho dala jeho matka v jedenácti letech, protože byl nezvladatelný. Následovaly drogy, alkohol, pornografie, které vedly k těžkým závislostem. Pak tvrdý armádní výcvik, aby se stal vojenským námořníkem. Dvakrát dezertoval a dvakrát byl odsouzen na několik měsíců do vojenského vězení. Následovaly opět drogy, alkohol… Pak se osobně setkal s Bohem. Jak dramatické a zásadní to pro jeho život bylo, na to se podívejte sami.

Právě na životě Todda Whita je krásně vidět, že obrácení (odevzdání života Ježíši) je pokaždé zásadní, přelomové. Mnohdy dramatické a spojené se zázraky, které vyústí v proměnu celého života. A tak by to také mělo být. Je to začátek nového života.

Krásné babí léto vám všem přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Zdroje:

Video „Nejlepší Táta na světě“ od evangelisty Todda White je dostupné na YouTube zde:

https://www.youtube.com/watch?v=oPXMy9YwDxU

Bible kralická, Písmo svaté Starého a Nového zákona, Česká biblická společnost, 2015, Praha, páté vydání, 256 stran. ISBN 978-80-87287-77-4.