Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Recenze knihy „Vítězný oblouk“ od Ericha Maria Remarqua

30. 08. 2018 17:56:33
Kdy jste naposledy četli něco od Remarqua? Přiznám se, že u mě to je již dvacet let... Proto jsem sáhla po knize „Vítězný oblouk“, která se odehrává pár měsíců před vypuknutím II. světové války v roce 1939 v Paříži.

PROČ PRÁVĚ TATO KNIHA?

Léto přímo vyzývá, aby se člověk zasnil, prožil něco nového, anebo se vrátil zpět do minulosti a vzpomínal. Dostala se mi do ruky kniha klasické literatury, která snad nechybí v žádné pořádné knihovně, „Vítězný oblouk“ od německého spisovatele Ericha Maria Remarque.

Kdysi se mě někdo zeptal, proč píši recenze na knihy, které zná. Odpověděla jsem, že každý z nás objeví v Remarquově díle něco jiného (nového), protože každého z nás zasáhne či osloví jiné myšlenky. Druhým důvodem je, že téměř každý z nás sice Remarqua, ale kdy to bylo naposledy? A četli jste ho vůbec? Nebo jste se jeho knihám vyhnuli? A naučili jste se k maturitě jenom obsah díla, ale na samotné přečtení knížky už nezbyl čas?

Ať už je to tak či onak, já jsem od Remarqua četla jenom jednu knihu a bylo to právě v rámci povinné četby a před přípravou na maturitní zkoušku. Přečetla jsem jeho nejslavnější dílo - „Na západní frontě klid“. A musím přiznat, že to je právě letos dvacet let. Takže, ruku na srdce, kdo z nás si ještě něco od Remarqua pamatuje? Kdo z nás má ještě nějaké Remarqovo dílo v paměti?

Když se mi dostala do ruky kniha „Vítězný oblouk“, sáhla jsem po ní a říkala jsem si, co nového mi teď, na prahu čtyřicítky přinese? Čím mě osloví?

„Vítězný oblouk“, v německém originále „Arc de Triomphe“, začal psát Remarque pravděpodobně ještě během II. světové války. Světlo světa spatřila kniha v roce 1946.

Musím konstatovat, že je vynikající, poutavá, strhující a nabízí mnoho i dnes, po 72 letech. V každém případě je to četba, která vás obohatí, rozšíří vaše historické znalosti, ale také vás donutí přemýšlet, o všem – o hodnotě lidského života, plánované pomstě nepříteli, který vám hluboce ublížil, o pomíjivém štěstí, ztrátách věcí, o tom, jaké to je, když nemáte žádný domov, naději, které se člověk nikdy nechce vzdát a touze přežít za každou cenu.

„Veber stál před Ravicem, ramenatý a těžký. Jeho velký, kulatý obličej zářil jako normandské jablko. Černý, přistřižený knír, provlhlý deštěm, se třpytil. Leskl se i buick stojící u chodníku. V něm teď Veber pojede pohodlně domů – do růžového domečku z pohádky na předměstí. Se zářící ženou a s dvěma čistými, zářícími dětmi, s čistým zářícím životem. Jak jen mu vysvětlit něco z toho bezdechého napětí, kdy nůž začíná první řez a úzká stopa sleduje jeho lehké přitlačení, kdy se zarouškované tělo pod svorkami otvírá jako mnohonásobná opona, kdy vnitřnosti, jež nikdy nespatřily světlo, leží obnaženy, kdy operatér sleduje stopu jako lovec v džungli a náhle stane tváří v tvář šelmě Smrti číhající ve zničené tkáni, v uzlinách, nádorech a jizvách – a kdy začíná zápas, mlčenlivý, šílený boj, v němž jedinými zbraněmi jsou tenký skalpel, jehla a pevná ruka; jak vysvětlit, co to znamená, když pojednou přikvačí temný stín v podobě oslepující bělosti nejvyššího soustředění, majestátního výsměchu, který jako by otupoval viditelné, záhadné, kolotající – život – z čista jasna pod bezmocnou rukou vyprchá, rozpadne se, strženo tajemným černým vírem, do něhož člověk nedosáhne a který nemůže zadržet, když se tvář, která ještě před okamžikem dýchala a měla své Já a jméno, promění ve zbrázděnou, bezejmennou masku – tuto nesmyslnou revoltující bezmocnost – jak to může člověk vysvětlit – a co tu lze vysvětlit?“

„Vítězný oblouk“, Erich Maria Remarque

O ČEM JE KNIHA „VÍTĚZNÝ OBLOUK“?

Ocitáme se v Paříži roku 1939, pár měsíců před počátkem II. světové války. Německý emigrant, protifašista doktor Ravic žije v Paříži ilegálně. Žije ze dne na den a snaží se žít nenápadně, aby na sebe neupozornil úřady či policii. Jeho jedinou touhu je najít gestapáka, který kdysi v Berlíně vyšetřoval, týral a nakonec dohnal k smrti jeho manželku Sybilu. Vyšetřoval i jeho a ve zbědovaném stavu ho poslal do koncentračního tábora. Ravic čeká a tiše plánuje odplatu... Nečekaně potkává italsko-rumunskou herečku Joan Madouovou, která je jako on bez vlasti a bez domova. Postupně se do sebe vášnivě zamilují, ale každý má na lásku vlastní pohled, což způsobuje oběma bolest, loučení, rozchody a návraty... Ravic se tajně věnuje práci chirurga na soukromé klinice, kde provádí operace za chirurgy, kteří si na operace netroufají. Politická situace se v Evropě, tudíž i ve Francii, vyhrocuje, ale Francouzi stále věří, že Hitler Francii nenapadne, protože přece nezbrojí. Židé, kteří ilegálně žijí v Paříži, se snaží získat peníze a odplout, kam se ještě dá. Času ale nezbývá mnoho...

„Hrdost některých francouzských hoteliérů spočívá v nenávisti k cizincům, ze kterých žijí.“

„Vítězný oblouk“, Erich Maria Remarque

HLAVNÍ POSTAVY ROMÁNU

Ravic - původem Němec, čtyřicetiletý mladý muž, bývalý primář berlínské kliniky, vynikající chirurg. Pobýval nedobrovolně v různých koutech Evropy, uprchl z koncentračního tábora. Několikrát ho vyhostili z Francie do Švýcarska, třikrát si změnil jméno a nakonec se skrývá v Paříži, kde pracuje ilegálně jako chirurg na soukromé klinice a vykonává náročné operace. Později se dozvídáme Ravicovo pravé jméno - Ludvík Fresenburg.

Joan Madouová – mladá, krásná italsko-rumunská herečka. Přijela do Paříže s přítelem, který brzy umírá na zápal plic. Po setkání s Ravicem se do sebe zamilují. Joan si chce si užívat života, jak to jenom lze. Je ráda, když se kolem ní muži točí, chce žít líp, slovo věrnost jí nic neříká.

Haake - německý nacista, v Německu vedl výslechy na gestapu. Pracovně přijíždí do Paříže na několik dní a navazuje kontakty, získává informace pro Říši. Během jedné návštěvy se seznámí s Ravicem.

Boris Morosov – asi šedesátiletý Rus a Ravicův nejlepší a jediný přítel v Paříži. Žije ve Francii již 15 let jako uprchlík. Pracuje jako vrátný v nočním klubu Šeherezáda. S Ravicem rád hraje šachy v hotelu International, kde oba žijí. Morosov pomáhá Ravicovi s přípravou vraždy Haakeho.

Veber - francouzský lékař, který zaměstnává Ravica na černo. Přátelský, milý a soucitný.

André Durant – francouzský lékař vlivných osob, poměrně dobrý diagnostik, ale slabý operatér. Bral velké peníze za Ravicovy operace a odměňoval ho minimálně.

Kate Hegstromövá – mladá třicetiletá Američanka švédského původu, která žila v Berlíně. Provdala se z lásky, ale její manžel později vstoupil do NSDAP a stal se z něj fanatický důstojník. Rozvedla se s ním a dítě, které čekala, si nechala vzít. S Ravicem se poznala jako pacientka a stali se z nich přátelé. Dovídá se, že umírá na rakovinu.

„Ne. My ne. Jenom čas. Ten prokletý čas. Ten umírá pořád. My žijeme. Pořád žijeme. Když se probouzíš, je jaro, a když usínáš, je podzim, a tisíckrát mezitím je zima a léto, a když se navzájem dost milujeme, jsme věční a nezničitelní jako tep srdce a déšť a vítr, a to znamená mnoho. Den po dni vítězíme, má milovaná, a rok za rokem jsme poráženi, ale kdo si to chce uvědomit, a kdo o to dbá? Hodina je život. Okamžik nejblíže věčnosti, tvé oči září, hvězdný prach odkapává nekonečnem, bozi stárnou, ale tvá ústa jsou mladá, mezi námi se tetelí záhada, ty a já, volání a odpověď, rodící se z večerů, soumraků a opojení všech milenců, přetvořená z nejdávnějších výkřiků brutální žádostivosti ve zlatou bouři, nekonečná cesta od améby k Ruth a Ester, Heleně a Spasii, k modrým Madonám v kaplích u cest, od hada a zvířete k tobě a ke mně.“

„Vítězný oblouk“, Erich Maria Remarque

KONEC DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ?

Kniha je dramatická a stále překvapuje. Jako čtenářka jsem si kladla celou dobu otázku - jak kniha dopadne? Dostihnou francouzské úřady či policie Ravica v Paříži? Bude zadržen a deportován do Švýcarska? Potká se Ravic s Haakem? Dokáže uskutečnit chladnokrevnou vraždu, aby pomstil smrt své manželky a svých přátel? Jak to dopadne s poživačnou krásnou Joan a jejím vztahem k Ravicovi? Jak se Kate Hegstromövá vyrovná s tím, že umírá? Jaký bude začátek války v Paříži?

Kniha nabízí spoustu otázek, ale odpovědi na ně budete muset najít v knize „Vítězný oblouk“ sami.

„Dvě války během dvaceti let – to je trochu mnoho. Ještě jsme příliš unavení z té první.“

„Vítězný oblouk“, Erich Maria Remarque

Erich Maria Remarque (*22. 6. 1898 – 25. 9. 1970†) se narodil jako Erich Paul Remark. Byl německý pacifistický spisovatel. Studoval na učitelském ústavu v Münsteru. Roku 1916 odešel v 18 letech do I. světové války. Na západní frontě byl brzy vážně raněn a konec války prožil v lazaretu v Duisburgu. Po návratu z války měl problémy začlenit se do normální společnosti. Vystřídal řadu povolání jako hudebník, malíř, učitel, automobilový závodník, obchodní cestující aj. V letech 1923 až 1934 působil jako redaktor dvou časopisů. V roce 1925 se oženil s Ilse Juttou Zambonovou, ale manželství trvalo jen pět let. V roce 1928 napsal knihu Na západní frontě klid, která z něj za jeho pacifismus udělala nepřítele nacistického režimu. Po nástupu nacismu v roce 1933 se dostal na index zakázaných autorů, později byl zbaven německého občanství a jeho knihy veřejně páleny. V roce 1939 emigroval do Spojených států. Zde vydal několik povídek. Prosadit se mu ale podařilo až vydáním knihy Na západní frontě klid, a prodalo několik milionů výtisků. Rok na to ji zfilmoval režisér Lewis Milestone a film získal Oscara. Po válce žil střídavě v USA a Švýcarsku. V roce 1958 se oženil s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina. Remarque umřel ve Švýcarsku.

KLADNÉ A NEGATIVNÍ STRÁNKY KNIHY

Kniha „Vítězný oblouk“ se rychle po svém vydání stala bestsellerem a dosáhla úspěchu i na filmovém plátně. Poprvé byla zfilmována v roce 1948 režisérem Lewisem Milestonem a do hlavních rolí obsadil herečku Ingrid Bergman a Charlese Boyera. Po druhé se režie ujal v roce 1985 režisér Waris Hussein a do hlavní role obsadil herce Anthony Hopkinse a Lesley-Anne Down.

Nechce se vám číst? Udělejte si příjemný večer a podívejte se na film „Vítězný oblouk“ z roku 1948!

V knize jsou retrospektivní okamžiky, kdy se Ravic vrací ve vzpomínkách k událostem svého života v roce 1934 v Berlíně. Při popisech jeho výslechů, které vedl Haake na gestapu, při týrání a mučení, doslova mrzí v zádech.

Kniha má několik rovin a řekla bych, že každý z čtenářů si tam může najít to své: Najdeme muže, ve kterém po posledním tragickém vztahu všechno umřelo a který se po dlouhé době opět vášnivě zamiluje se vším všudy. Narazíme na krásnou, mladou a křehkou herečku, která dá celkem rychle přednost muži, který jí dokáže nabídnout víc a zabezpečí ji. Objevíme lékaře, který si není schopen přiznat, že už nemůže operovat své VIP pacienty a tak operace provádí za něj ilegálně někdo jiný, ale peníze a slávu inkasuje on. Nalezneme horlivého nacistu Haakeho, který má smysl pro pořádek a řád na jedné straně, ale nemá problém ubít lidí zaživa na straně druhé. Narazíme na několik dívek, které si nechají udělat potrat na černo a pak skončí v nemocnici, kde se jim snaží Ravic zachránit život. Narazíme na chudobu, bídu, uprchlíky, ale i touhu přežít za každou cenu.

Zaujalo mě, jak hlavní postavy v knize putují po kavárnách, putykách, klubech, hospodách a luxusních restauracích a hodně pijí a neustále kouří. Pije se za všech okolností a úplně všechno. Právě v alkoholu utápí hlavní postavy své problémy a beznaděj. Mnohdy se hrdinové zpijí do němoty, aby zapomněli, případně aby se mohli po několika bezesných nocích konečně vyspat. Člověk nabývá dojmu, že v této těžké předválečné době to snad ani jinak nešlo.

Autor nám dává nahlédnout do svého srdce a mysli a nabízí myšlenky, které bychom si měli zapamatovat, například:

  • „Člověk se nemůže vracet, když nemá kam.“
  • „Znal jsem ženu, která říkala, že je lehčí se s mužem vyspat, než mu říkat křestním jménem.“
  • „Zesměšnit se vyjadřuje nejen odvahu, ale také nepředpojatost.“
  • „Lítost je nejneužitečnější věc na světě.“
  • „V těžkých dobách má bůh vždycky šanci. Už jsem tady viděla modlit se různé ateisty.“
  • „Neodmlouvej! Odmlouvání je známka úzkoprsosti.“

Remarque byl vynikající pozorovatel lidských osudů a znalec situací, věcí a historie. To všechno dokázal perfektně popsat v knize „Vítězný oblouk“ a naservírovat čtenářům. Je to vynikající dílo a skvěle se čte i po 72 letech.

Kniha je úžasná po všech stránkách, že jsem nenalezla nic, co bych jí vytkla. V tuto chvíli jsem opravdu ráda, že autor je již po smrti a nemůže mě nikdo obvinit, že mu nadržuji.

„Podržel jí kabát. Neoblekla si ho. Přehodila si ho jen přes ramena. Byl to laciný norkový kožich a pravděpodobně imitace – ale na ní lacině nevypadal. Jen to, co není nošeno s jistotou, je laciné, uvažoval Ravic. Viděl už i lacinou královskou sobolinu.“

„Vítězný oblouk“, Erich Maria Remarque

AUTORŮV STYL, JAZYK, GRAMATIKA...

Kniha je napsána v er-formě, spisovných jazykem, místy hovorovým. V dialozích občas narazíme na jadrná sprostá slova. Na začátku jsme okamžitě hozeni do děje a seznamujeme se hlavními a vedlejšími postavami knihy. Kniha má spád, je napínavá, dramatická, zajímavá. Má své vlastní tempo. Odvíjí se jako film, panoramaticky, kromě několika retrospektiv do minulosti hlavní postavy Ravica.

V knize je velké množství dialogů, které knihu zpestřují, zrychlují děj. Ale později dávají spíše nahlédnout do duší hlavních a vedlejších postav a seznamují nás se svými myšlenkami.

Překlad z německého jazyka mistrně odvedla překladatelka Zorka Dostálová-Dandová. Korektury byly udělány velmi pečlivě, ale tak to u knih vydávaných v Československu v 60. letech XX. století prostě bývalo.

„Vezmi si letošní léto. Léto 1939. Páchne sírou. Růže vypadají jako sníh na hromadném hrobě příští zimy. My se proto radujeme, viď? Ať žije století nevměšování! Zkamenění normálního cítění. Dnes v noci se bude mnoho zabíjet, Borisi. Každou noc! Mnoho zabitých. Města hoří, židé kdesi kvílejí, Češi chcípají v lesích, Číňani jsou upalováni v japonském benzinu, v koncentračních táborech býkovce rozsévají smrt – máme snad být sentimentální ženské, když zlikvidujeme jednoho vraha? Dostaneme ho a odděláme, hotovo – jako jsme to už dost často museli udělat s nevinnými, kteří se od nás liší jenom uniformou.“

„Vítězný oblouk“, Erich Maria Remarque

KOMU BYCH ROMÁN DOPORUČILA?

Knihu bych doporučila nejen těm, které čeká ve škole povinná četba, ale také všem, kteří už zapomněli, jak je strašné obávat se přicházející války. Všem, kteří chtějí zažít něco z toho, co prožívají uprchlíci (což je obzvláště dnes velmi aktuální). Kniha bude zajímat milovníky historie (na několika místech zmiňuje Remarque situaci v Československu v roce 1939). Kniha rovněž zaujme popisem vášnivé lásky hlavních hrdinů, Ravica a krásné Joan Madouové.

Krásné letní dny a příjemné čtení Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, zdroje a citace:

Anotace knihy „Vítězný oblouk“ najdete na databaziknih.cz zde:

https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/vitezny-oblouk-40707

Hlavní postavy knihy „Vítězný oblouk“ najdete na Wikipedia.org zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADt%C4%9Bzn%C3%BD_oblouk_(rom%C3%A1n)

Fotografie knihy – HRŠ

Životopis a fotografii Ericha Marii Remarqua (od autora Darldarl) najdete na Wikipedia.org zde:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Erich_Maria_Remarque

REMARQUE, Erich Maria. Vítězný oblouk. Odeon, nakladatelství krásné literatury a umění, n. p. Praha: 1967. 1. vydání. 357 stran.

Informace o filmech jsou dostupné na CSFD.cz zde: https://www.csfd.cz/film/13327-vitezny-oblouk/komentare/

https://www.csfd.cz/film/23375-arch-of-triumph/prehled/

Autor: Hana Rebeka Šiander | čtvrtek 30.8.2018 17:56 | karma článku: 26.42 | přečteno: 710x


Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Bohatá nevěsta“ od Barbary Cartland

Spisovatelka Barbara Cartland napsala během života víc jak 700 romantických knih. Byla mistrem svého povolání! Jestliže se chci zasnít či odpočinout, pak sáhnu po jejím románu. Tentokrát jsem si vybrala román „Bohatá nevěsta“.

8.9.2018 v 13:43 | Karma článku: 15.22 | Přečteno: 245 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Politické hnutí Čisté Ústí? Nečitelné, netransparentní a dle programu krajně pravicové

Politické hnutí Čisté Ústí, které kandiduje v Ústí nad Labem, postavilo do čela kandidátky předsedu Dělnické strany sociální spravedlnosti (DSSS) Tomáše Vandase. Proč? Co hnutí kromě líbivých hesel a populistických výkřiků nabízí?

6.9.2018 v 19:04 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 507 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Na odpis“ od Dana Lyonse

Kniha Dana Lyonse „Na odpis“ ukazuje, jak funguje startupová společnost HubSpot, která vstoupila na trh s cennými papíry a umístila se na 4. místě 50 nejlepších zaměstnavatelů USA. Uvidíme zákulisí marketingu, zábavy i šikany.

24.8.2018 v 14:39 | Karma článku: 17.43 | Přečteno: 186 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Herda

Generál SS Otto Ohlendorf by výsledky hlasování Parlamentu České republiky kvitoval

Pokud by tento válečný zločinec podezíral syrské sirotky i jejich rodiny z nepřátelství vůči Říši, neskrýval by své znechucení nad tím, že se 31 poslanců opovážilo projevit soucit a ochotu padesáti z nich pomoci.

22.9.2018 v 11:40 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 455 | Diskuse

ján sliacky

Fackujete své (nebo cizí) děti?

Francouzský řidič vlepil facku klukovi, který se nechoval jak se sluší. Matka "haranta" píše stížnosti, řidice se zase zastávají jeho kolegové. Co by jste dělali vy...?

22.9.2018 v 8:37 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 559 |

Jindřich Jašík

O kolotoči partnerských vztahů

Asi to zná téměř každý. Z milovaného člověka se stanou ..., tak ho vyměníme a ono se to opakuje. Pro jednoho záhada, pro druhého jen potvrzení toho, že všichni opačného pohlaví jsou stejní. No, možná...

21.9.2018 v 22:58 | Karma článku: 13.86 | Přečteno: 297 | Diskuse

Irena Aghová

Může houpací kůň skočit přes Taxisův příkop?

Provokativní otázka, že? A přitom jde o život. Učíme se proto, abychom dospěli k pravdě, nebo je pravda obsažena v knihách, z kterých se učíme? Úvahy nad vzdělaností.

21.9.2018 v 18:53 | Karma článku: 8.68 | Přečteno: 240 | Diskuse

ján sliacky

Německé potraviny v potížích?

Německá kvalita na nás "bliká" téměř z každého "rohu". Někteří z nás, bydlící v pohraničí si do Německa jezdí nakupovat jejich potravinovou kvalitu. Ale... Je tam vlastne proč jezdit?

21.9.2018 v 17:53 | Karma článku: 20.48 | Přečteno: 932 |
Počet článků 386 Celková karma 21.03 Průměrná čtenost 4648

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:





Najdete na iDNES.cz