Protikuřácký zákon je slabý, zpřísnila bych ho!

V ČR kouří 2,2 milionů lidí a 70 % z nich si přeje přestat. Každý rok umře 15.000 až 16.000 českých kuřáků. Náklady na léčbu stojí 100 miliard korun ročně. Proč tedy nezpřísníme „protikuřácký zákon“? A jak to mám s kouření já?

MOJE HISTORIE NEKUŘÁCTVÍ, ANEBO PROČ JSEM S TÍM NIKDY NEZAČALA

V naší rodině kouřil jenom dědeček, který navíc bydlel na druhém konci města. Doma u prarodičů se zásadně nikdy nekouřilo. Když si chtěl tedy děda zakouřit, babička to neviděla ráda, tak musel jít prostě ven, buď na dvůr, na menší procházku či rovnou na ulici, kde si to odbyl. Můj děda kouřil od mládí a ne málo. V určitých životních obdobích více, jindy méně, ale každý den několik cigaret denně.

Když mu bylo asi sedmdesát, tak si děda jednoho dne sednul, vzal papír, tužku a spočítal si, kolik ho to stálo. Patrně se zděsil, protože ze dne na den s kouřením přestal. Žádné odvykací kůry, nic. Prostě po padesáti letech konec. Už to pro něj nebylo zajímavé.

V naší nejužší rodině nikdo nekouřil. S prvními kuřáky (kromě dědy) jsem se setkávala až na druhém stupni základní školy. To kluci občas chodili za školu a frajeřili, že už jsou dost velký na to, aby kouřili. O tom se vědělo, ale byly to výjimky a já jsem se k nim v žádném případě nepřidala. Ostatně ani jsem pozvání nikdy nedostala.

Jestliže tento můj blog čtou mladší generace a tak nějak nechápou, tak pro vysvětlení: Děti v 90. letech XX. století nekouřily jako je to dneska běžné. Peníze na cigára jim rodiče nedávali. Děcka si kupovala cigára většinou od starších spolužáků a to tajně.

Když jsem nastoupila na učňák, tak tam se kouřilo už mnohem víc a hojněji. Ačkoliv se snažily některé z mých spolužaček předstírat, jak je to „in“ a „moderní“, nějak jsem jim to nevěřila. Později, po několika letech společné docházky, některé výjimky přiznaly, že už ani kouřit nechtějí, ale b-hužel musí. Byly závislé. V sedmnácti, osmnácti letech.

Někdy tehdy jsem si definitivně ujasnila, že když jsem s tím nezačala ve čtrnácti, s příchodem na učňák, tak s tím už ani začínat nebudu. A myslím, že toto mé životní rozhodnutí bylo správné.

ZNÁMÍ, KOLEGOVÉ A PŘÁTELÉ KUŘÁCI

Nemyslete si, že nemám známé, bývalé kolegy či přátele, kteří nekouřili. Samozřejmě že ano. Vzpomínám si na jednoho známého, který kouřil hodně a často. Když jsme zašli na oběd nebo na kávu, tak hned po příchodu položil na stůl cigarety a zapalovač. Bylo to pro něj automatické, pro mě něco jako signál. Netrvalo dlouho a zeptal se: „Nebude ti vadit, když si zapálím?“

Tehdy se ještě vesele kouřilo všude a bez omezování. To jsme ještě žili ve světě svobodných kuřáků a kuřaček. Pokaždé jsem mu to odkývala. Jednak jsem věděla, že by dvě hodiny bez pěti cigaret nevydržel a trápil by se a byl by dost nervózní. Navíc jsme se nevídali tak často, takže jsem si říkala, že to vydržím. Ale měla jsem na výběr a bylo to moje rozhodnutí.

Zažila jsem dva partnery, kteří mě obviňovali, jak strašná jsem ženská, a že jsem je donutila znovu začít kouřit! Když se to tak pracně odnaučovali… Tehdy jsem tomu věřila, ale dnes s odstupem mnoha let to vnímám jako manipulaci, házení jejich viny na mě a jakýsi druh trapného slabošství a mindráků, které si na mně kompenzovali.

Jak to s nimi dopadlo vážně nevím. Ale myslím, že by člověk měl přestat kouřit proto, že sám chce a vnímá to jako dobré rozhodnutí.

PŘÍLEŽITOSTNÝ DOUTNÍK

Jeden můj dobrý přítel má rád kubánské doutníky. Vzpomínám si, že jsem mu dva koupila k svátku. Měl z nich velkou radost! Kouřil výhradně doutníky a jen při výjimečných příležitostech, například při vítězství politické strany, které fandil. Byl to gentleman. Nikdy by si nedovolil kouřit v mé přítomnosti a nikdy by mě o to ani nepožádal.

JAK JSEM SE STALA NEDOBROVOLNÝM PASIVNÍM KUŘÁKEM

Když jsem se přistěhovala do Ústí nad Labem, zjistila jsem, že v bytě nade mnou bydlí starší manželský pár, který kouří. Manžel byl těžce nemocný, ale to ho neodradilo od toho, aby kouřil jako továrna společně se svou manželkou. Problém byl v tom, že zásadně nevětrali a neotevírali okna. Ani nevím proč. Ale když už je jednou za týden otevřeli na ventilačku a vypustili několikadenní dým a kouř z bytu, byl to takový strašný smrad, že se to nedalo vydržet!

Zvláště v létě, když mívám celý den otevřená okna (protože bydlím ve sklepním bytě – rozumějte: byt, který měl být původně kočárkárnou a kolárnou, ale nakonec se rozhodli pro zhotovení bytové jednotky), abych do bytu pustila trochu toho tepla zvenčí a v parném létě v bytě nezmrzla.

Několikrát se vinul od sousedů nade mnou tak silný a strašný smrad, že se to nedalo vydržet. Navíc klesal jako nějaký plyn dolů, tedy do mého bytu, a nedal se vyvětrat! Takže jsem se musela sebrat a odejít z bytu pryč. Prosila jsem bytové družstvo a domovního důvěrníka o pomoc, ale všichni tvrdili, že nemá smysl žádná domluva, protože si tito sousedé stejně celá léta dělají, co chtějí. A že prý jsou i horší partaje, tak ať to nechám být!

Pan soused po roce zemřel. A já jsem se poněkud zaradovala! Paní sousedka, nyní vdova, zrekonstruovala byt a vymalovala. Měla jsem tehdy naději, že se všechno obrátí k lepšímu a že začne nový život, tak nějak zdravější, a bez cigaret! Strašný smrad byl odstraněn a sousedka často větrá čistý byt. K mému čirému zoufalství se rozhodla, že kouřit bude dál a to zásadně na balkóně nade mnou.

Nějak jsem si myslela, že kouř stoupá vzhůru, ale ne v tomto případě. Těžko říct, čím to je. Pokaždé, když mám otevřené okno, což mám od jara do podzimu, nedobrovolně šlukuju a pasivně kouřím taky. Jak by taky ne? Paní sousedka začne cigaretkou ráno v šest hodin, když vstává. Když je ve stresu, tak chodí kouřit na balkón každých dvacet minut. To dělá do devíti či desíti a pak se sebere a odjede pryč. Když se vrátí kolem třetí, první co udělá po návratu domů, je cesta na balkón a další cigareta. A další a další…

Když je sousedka ve stresu, kouří každých dvacet minut. Rychle a intenzivně, takže celý kouřící rituál trvá něco kolem pěti minut. Člověk, který nikdy nekouřil, by si skoro myslel, že si to chudák sousedka ani nevychutná! Když není ve stresu, tak si dává jednu za hodinu. Poslední cigareta se koná těsně před spaním, zhruba o půlnoci. Ale když má paní sousedka pánskou společnost, tak i třeba ve dvě či ve čtyři ráno. A to se bez cigaret neobejde! A kde? Na balkóně, samozřejmě!

Ono se možná bude mým čtenářům zdát, že si slušně hraju na „špicla“, „agenta“ či „stíhačku“. Ale ne! Opak je pravdou. Existuje jednodušší vysvětlení. A tím je panelový byt, kde je všechno slyšet, zvláště otevírání dveří od balkonu, případně třískání s nimi, ale zejména kovová stolička, která se při každém dosednutí a zvednutí paní sousedky po dlažbě balkónu žalostně ozve do ticha.

Jo, málem bych zapomněla na rána! Tak ta začínají nejen zpěvem ptáků, ale zvláště kuřáckým kašlem, kdy mám dojem, že si paní sousedka chce dobrovolně vykašlat plíce zaživa. Anebo velmi nepěkným zvukem, jako kdyby vás něco šimralo, nebo zaskočilo v krku, a vy se to pomocí podivných zvuků snažíte z toho krku dostat ven. Prostě lahůdka!

Takže se dá říct, že od jara do podzimu kouřím pasivně neustále kromě času, kdy paní sousedka není doma. A pozor! Víkendy je doma a na dovolenou nejezdí.

KDYŽ KOUŘÍ ŘEMESLNÍCI…

K tomu musím ještě připočítat různé řemeslníky, kteří přijdou k nám do domu něco udělat či spravit. Vloni to byli elektrikáři, malíři, zedníci, dlaždiči… Prostě se toho v našem vchodu předělávalo celkem dost! A všichni tito pánové kouřili! Zvláštní je, že nikoho z těchto kuřáků nenapadne, že když si zapálí před vchodem domu, pod okny, že to bude majiteli bytu vadit!

A to jsem opět já. Naproti mně bydlí paní sousedka, které to jde taky do bytu. Vůči ní mi to přijde ještě bezohlednější. Proč? Protože paní sousedka skoncovala po pětapadesáti letech s kouřením ze zdravotních důvodů. Musela. Ona je přesně ten typ člověka, který přestane s kouřením až ve chvíli, kdy se po ní sápala smrtka. A pak přijdou řemeslníci a kouří bezohledně přímo pod našimi okny! Když odešli, tak jsem ji utvrzovala v jejím správném rozhodnutí, aby to nevzdávala a vydržela nekouřit! Bylo to období, kdy totiž zvažovala, jestli se na to „nevykašlat“.

Samozřejmě, že jsem řemeslníky požádala, aby nekouřili v těsné blízkosti domu, ale jako kdybych házela hrách na zeď. Pánové chodili kouřit každou hodinu jako o život! „Patrně závisláci!“ řekla jsem si. A tak jsem napsala a vylepila na vchodové dveře papírové cedule s prosbami, aby nám před domem a v domě(!) nekouřili. Opět nic. Jediným řešením pro mě bylo vydržet to, neotevírat okna a nevětrat, případně se strefit do pauzy, když zrovna nekouřila ani paní sousedka ani řemeslníci.

Když řemeslníci vykonali po několika měsících svou práci, oddychla jsem si. Strhla jsem papírovou ceduli ze dveří. Vysbírala jsem zašlapané vajgly v trávníku, další vajgly jsem zametla z cesty k domu, na schodech a kolem popelnic. Poslední vajgly jsem objevila típnuté v květináči s půdou před domem, kam na jaře vysazuji květiny. Řemeslníci si zřejmě popletli květináč s popelníkem…

CO BYCH SI PŘÁLA? MÍT MOŽNOST SI ZVOLIT, ŽE NEBUDU KOUŘIT!

Stejně jako mají kuřáci svobodnou volbu se rozhodnout, kdy a kde si zakouří, i já bych si přála mít svobodou volbu. Já jsem se rozhodla celoživotně nekouřit a to bych si přála dodržet. Přála bych si nekouřit ani pasivně. Nešlukovat pasivně doma. Kam jinam by člověk měl jít, když navíc pracuje doma? Copak se musím chovat jako štvanec na útěku, když kuřáci kolem mě kouří na balkónech a pod okny? To mám prodat byt a odstěhovat se jinam?

Píši tento blog a mám otevřená okna v bytě. Ještě před chvílí jsem cítila úžasnou vůni čerstvě posekané trávy! Prostě nádhera! A teď už zase slyším vrznout kovovou stoličku paní sousedky nade mnou a vůni posekané trávy vystřídal cigaretový kouř linoucí se z balkónu paní sousedky! Ach jo!

A CO ŘÍKAJÍ STATISTIKY O KOUŘENÍ A KUŘÁCÍCH?

V Evropské unii kouří asi 33,00 procenta lidí. U nás, v České republice, kouří 2,2 milionu lidí, čímž se kouření řadí na první místo mezi závislosti. Na následky kouření zemře ročně 15.000 až 16.000 Čechů. Náklady na jejich léčbu stojí asi 100 miliard korun ročně. A pro ty, kdo by se chtěl hádat a argumentovat, že z cigaret platí spotřební daň, tak dobře, tato daň na tabák je 8,00 procenta daňových příjmů státního rozpočtu.

70 PROCENT ČECHŮ BY CHTĚLO PŘESTAT S KOUŘENÍM

Podle studie užívání návykových látek a postojů k němu v ČR, která byla provedena v roce 2016 (Králíková & Štěpánková) se uvádí, že 70 procent kuřáků chce přestat kouřit.

Takže se zdá, že 70 procent kuřáků v naší zemi nekouří proto, že by jim to nějak extra vyhovovalo, imponovalo, bylo „in“, ale spíš proto, že nemůžou přestat.

Je to téměř rok (k 31. květnu 2017), co začal platit Zákon č. 65/2017 Sb. o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a mně se zdá velmi slabý. Já bych ho zpřísnila! Ostatně v jiných státech EU je mnohem přísnější než u nás. Rozšířila bych jeho působnost na veřejná prostranství (náměstí, kulturní památky…) a společné prostory, které užívají společně jak nekuřáci, tak kuřáci (např. balkóny, přístupové cesty k domu…).

Rovněž bych byla pro nehorázné zdražení cigaret. Jestliže léčba kuřáků stojí 100 miliard korun ročně, a ruku na srdce, platíme to my všichni z daní, tak drahá léčba se v žádném případě neuhradí z prodeje cigaret.    

Jestliže se tedy nedaří kuřákům skončit s kouřením proto, že mají malou motivaci, snadný přístup ke kuřivu, cigarety jsou cenově dostupné (i pro děti!) a odvykací kůra je pro ně náročná a dlouhá, proč jim tedy nepomoci a neztížit jim to?

Přeji krásné jarní dny a pokud možno tak, bez cigaret, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a informace:

Lidové noviny [online]. © 2018 MAFRA, a.s. Článek První průzkum: Kuřáci od zákazu snížili počet vykouřených cigaret. ČTK. [cit. 2018-10-05] dostupné z: https://www.lidovky.cz/prvni-pruzkum-kuraci-od-zakazu-snizili-pocet-vykourenych-cigaret-106-/zpravy-domov.aspx?c=A180510_132043_ln_domov_sij#utm_source=email&utm_medium=text&utm_campaign=lidovky.directmail

Adiktologická poradna [online]. © 2012 Klinika adiktologie. Dostupné z: http://poradna.adiktologie.cz/article/koureni/

Fotografie je dostupná na iDNES.cz zde: https://zpravy.idnes.cz/koureni-zakaz-cigarety-kuraci-pruzkum-dyz-/domaci.aspx?c=A180510_124858_domaci_pmk