Všichni se z médií už po tři týdny dozvídáme nejnovější zprávy o konfliktu v Gaze. Těmto zprávám není možné uniknout z několika důvodů. Nové informace slyšíme jak z rozhlasového zpravodajství, televizí, válečné
Mnozí z blogerů se cítí být povoláni k tomu, aby nás informovali o úhlu svého pohledu. Já musím přiznat, že jsem nikdy nebyla a zřejmě ani nebudu válečným komentátorem. Domnívám se, že abych mohla poskytnout nějaké nové informace nebo skálopevně tvrdit, že vina je na izraelské či palestinské straně, nemám k tomu dostatek informací.
Přesto se mi v těchto dnech dostaly do rukou fotografie, kterými fotografové z nejrůznějších zahraničních agentur zdokumentovali život izraelských vojáků v Gaze. Domnívám se, že je to tak trochu jiný pohled na izraelsko-palestinský konflikt.
Fotografie mě oslovily tím, že nejde jen o nějaké vzdálené anonymní vojsko, které si má své spory vyřídit samo. Nejlépe beze mě, aby mě tím neobtěžovalo.
Ale díky fotografiím jsem si uvědomila, že nejde o vojáky nějaké armády, tam někde daleko od nás, ale jde o lidi, kteří i v těchto těžkých chvílích boje zůstávají lidmi.
Lidmi, kteří pomáhají druhým, když to náhle potřebují. Vojáky, kteří se radují s dětmi a také s nimi někdy pláčí a loučí se.
Jde o vojáky, kteří touží po tom, aby se mohli vrátit do svých zaměstnání a žít opět v míru. Jsou to příslušníci izraelské armády, často také záložáci, kteří se modlí, aby boje byly už u konce...
Poznámka: Děkuji laskavým čtenářům blogu, kteří mě upozornili na chybné fotografie, které nesouvisely s izraelskou armádou. Po dohodě s administrátory jsem fotografie odstranila.
Velké poděkování patří mému příteli S. N., který mi pomohl s úpravou fotografií.
