Recenze knihy „Terezínský deník 1941 – 1945“ od Evy Roubíčkové

9. 02. 2018 18:40:36
Eva Roubíčková se dostala do terezínského ghetta v roce 1941 jako dvacetileté děvče. A začala si psát deníky až do 5. května 1945. Její deníky jsou unikátním svědectvím o životě a smrti v terezínském ghettu.

PROČ PRÁVĚ TATO KNIHA?

Před několika lety jsem začala hledat jednu židovskou rodinu z východočeské obce Nechanice. S tou byla během II. světové války v kontaktu rodina mojí babičky. Snažila se jim pomoci. A během svého pátrání mě stopy zavedly až do Terezína, kde bylo v listopadu 1941 zřízeno židovské ghetto. Šlo o sběrný a průchozí tábor na českém území, kterým prošli všichni Židé, kteří se zdržovali na území Protektorátu Čechy a Morava. A nejen ti, ale také Židé z mnoha jiných evropských zemí.

Během svého pátrání jsem si kladla otázky: Jak vypadal běžný život v terezínském ghettu? Kolik jídla měl jeden člověk k dispozici na den? Pracovali lidé v ghettu? A jestliže ano, tak kde? Jak svůj čas trávily malé děti, když byl zákaz učení a vzdělávání? Jak to vypadalo, když se chystaly transporty do Polska? Na jaké úrovni bylo bydlení a zdravotnická péče v ghettu? Co znamenalo šlojzovat?

Všechny tyto otázky a mnoho dalších byly pro mě záhadou. Ale odpovědi na ně mi přinesla jedinečná kniha od Evy Roubíčkové, „Terezínský deník 1941 – 1945“, s podtitulem Svědectví o životě a smrti v terezínském ghettu.

„Situace se zde sice lepší, pokud se týče svobody a stravy, ale nikdo se nesmí podívat na blokové domy s jejich špínou, kde leží jeden nemocný úplavicí na druhém, kde mrtvoly a ti, kteří jsou téměř mrtvolami, leží po celé dny stlačeni vedle sebe, kde matrace se rozkládají vlhkostí a nemohou být vyměněny, takže pod nimi se nacházejí červi. To vše by mělo být filmováno a posláno do ciziny! To si nikdo nemůže ani představit!“

Eva Roubíčková, „Terezínský deník 1941 – 1945“

JAK VZNIKAL DENÍK A KDY BYL ZVEŘEJNĚN?

Eva Roubíčková si začala psát deník ve středu 10. prosince roku 1941, kdy dostala oznámení od tehdejší Pražské židovské obce, že se má za sedm dnů dostavit i se svou maminkou do Veletržního paláce v Praze v Holešovicích. Odtud odjely vlakem s ostatními Židy do Terezína. Evin tatínek byl tehdy na léčbě s tuberkulózou a přijel do Terezína o několik týdnů později.

Deník si Roubíčková psala až do 5. května roku 1945. Když skončila válka, Eva v ghettu onemocněla skvrnitým tyfem a několik týdnů o sobě nevěděla.

V deníku najdeme i další podrobné informace, jak a co se dál dělo v jejím životě. To bylo dopsáno v roce 1965, kdy dvacet sešitů doma objevily Eviny děti hledající dárky.

Deník byl původně napsán německým těsnopisem. Eva deníky společně se svým manželem Richardem Roubíčkem přeložila do českého jazyka. Na prvním místě to udělali pro své dospívající děti, aby věděli, co prožili.

A právě v šedesátých letech XX. století vycházely krátké výňatky z deníků v denním tisku v Československu. Poté byla kniha doplněna úvodem a doplněna informacemi, co Roubíčková prožila po 5. květnu 1945. Deníky vyšly nejdříve ve Spojených státech, kde žije Evina dcera a v roce 2009 v České republice.

„Tři čtvrtiny žen zde nemají menstruaci. Já naposledy na cestě do Terezína.“

Eva Roubíčková, „Terezínský deník 1941 – 1945“

O ČEM JE KNIHA?

Terezínský deník Evy Mändlové, po válce provdané Roubíčkové, je nejen svědectvím o osudu konkrétního člověka, ale současně autentickým historickým materiálem, přibližujícím život v ghettu. Zachycuje popravy v počátečním období existence ghetta, vlny transportů odvážejících židovské vězně na Východ, tzv. zkrášlování ghetta před návštěvou delegace Červeného kříže a jiné. Stejně tak zde nalezneme svědectví o každodenních starostech a nemnoha radostech vězňů, zejména však o represích a tragédiích, které především určovaly ráz života v terezínském nuceném společenství. Deník též přibližuje niterné pocity dvacetiletého děvčete konfrontovaného s tragédií svých nejbližších a perzekucí celé židovské komunity. Terezínský deník je unikátním historickým pramenem a výpovědí statečného člověka, která by neměla být zapomenuta.

„Dalších deset tisíc lidí má jít do Polska, polovina z toho protektorátních příslušníků. Budu mít weisung? Nikdo neví o mých obavách. Hanka a Lotta byly propuštěny z vězení. Lotta je v polském transportu. Mám zase jednou hroznou náladu. Vše vypadá tak beznadějně. Celý svět je špatný. Já jsem špatná, Terezín mě udělal špatnou. Dovedu se ještě jednou zařadit do normálních poměrů?“

Eva Roubíčková, „Terezínský deník 1941 – 1945“

POSTAVY, KTERÉ JSOU V DENÍKU ZMÍNĚNY

Eva Roubíčková psala deník tak, jak situace a okolnosti nastávaly. Psala zcela otevřeně o lidech, se kterými se stýkala a popsala, jak se v ghettu chovali. Mnoho lidí si zachovalo svoji důstojnost a úctu, i když to bylo ve snaze o přežití, velmi těžké.

Na druhou stranu také poznala mnoho lidí, kteří se snažili druhé okrást, jen aby mohli ukradenou věc záhy prodat či vyměnit za jídlo. Často tedy píše o kamarádkách či spolupracovnicích, se kterými ráda pracovala Roubíčková v zemědělství či na poli, nebo s nimi bydlela a pojilo je vřelé kamarádství, ale o pár týdnů či měsíců později se ukázalo, že to žádné kamarádky nebyly a neváhaly ji okrást. To bylo zklamáním a zároveň těžce nabytou zkušeností v ghettu.

Autorka své deníky vydala v knižní podobě až po desítkách let právě s ohledem na to, co si tehdy v letech 1941 až 1945 poznamenala o konkrétních lidech. Ostatně sama poznamenala, téměř všichni, o kterých se zmínila, zemřeli buď v koncentračních vyhlazovacích táborech v Polsku a ti, kterým se podařilo přežít, jsou již dnes také mrtví.

„Je zde tolik špatnosti a jen ten, kdo je špatný, to někam dotáhne. Kdo krade, je brutální nebo koketní, ten může dál. Kdo to neumí, ten může rovnou zemřít hlady. Já prostě nemohu využívat lidi, být vypočítavá a nikdy se to nenaučím. Pracuji těžce a nechám se využívat.“

Eva Roubíčková, „Terezínský deník 1941 – 1945“

Eva Roubíčková (*16. 7. 1921) rozená Mändlová, se narodila v Žatci do německy mluvící židovské rodiny. Byla jediným dítětem svých rodičů, Arnošta Mändela, veterána z I. světové války, který učil na klasickém gymnáziu latinu a řečtinu, a maminky, jež byla ženou v domácnosti a pomáhala na židovské obci. Ze Žatce odjela rodina na pár dnů v roce 1939 do Prahy, aby si odpočinuli od pogromů v Žatci, ale už bylo nemožné se vrátit. Eva se v roce 1939 v Praze zasnoubila s Richardem Roubíčkem, kterému se podařilo uprchnout před nacisty do Anglie. Snažil se pro ni marně zajistit britské vízum. V roce 1941 byla celá rodina transportovaná do Terezína. Eva přežila v terezínském ghettu, ale její rodiče zemřeli v koncentračním táboře v Polsku. Po válce, po šesti letech, se opět v Praze potkala s Richardem, který mezitím sloužil v Československé armádě v Anglii, a v září 1945 se vzali. V roce 1946 se jim narodila dcera a v roce 1950 syn. Eva žila s Richardem v Praze až do roku 1993, kdy zemřel.

AUTORŮV STYL, JAZYK, GRAMATIKA...

Ačkoliv byla kniha původně napsána německým těsnopisem, nyní si můžete tuto unikátní publikaci „Terezínský deník 1941 – 1945“ přečíst v českém jazyce.

Kniha je napsána spisovnou češtinou, místy hovorovou. Když si uvědomíme, že knihu napsala mladá dívka, která se ve dvaceti letech (rok 1941) ocitla v terezínském ghettu a psala jej po dalších pět let (do roku 1945), musíme ocenit vynikající styl.

Deníky jsou velmi čtivé, srozumitelné a napínavé. Co se týká obsahu, kniha vás rozesmutní, šokuje, pobouří a pohne se ve vás nejen svědomí, soucit a lítost. Už dlouho jsem nečetla knihu, která by byla tak upřímná a pravdivá, a to až na dřeň.

POZITIVNÍ A NEGATIVNÍ STRÁNKY KNIHY

Eva Roubíčková jmenuje a popisuje velké množství lidí, se kterými se potkává v Terezíně a zároveň sleduje jejich osudy až do té doby, kdy opouštějí ghetto a nastupují do transportů směřujících do Polska. Kniha je nejen cenným historickým pramenem, ale také je hodnotným informačním zdrojem, jestliže hledáte své židovské příbuzné z období II. světové války a pátráte po jejich osudech.

Kniha je velmi pěkně zpracovaná. Korektoři provedli vynikající práci a nenajdete žádné chyby.

„Terezínský deník 1941 – 1945“ je doplněn o historické informace o terezínském ghettu, ale i o současném Muzeu ghetta Terezín a Židovském muzeu.

Negativum knihy vnímám v poznámkách k textu, které jsou doplněny k textu. V e-knize je najdete až na konci kapitoly, což je třeba až po třiceti stránkách textu, což je velmi nepraktické.

„Zdá se, že politicky se situace nemění. Slyšíme nejrůznější pověsti, ale ty jsou pravděpodobně nesmysl a budou mít málo vlivu na konec. Kdy půjdeme domů? Toto je heslo Terezína. Pěkně se to řekne, ale dejme tomu, že bude opravdu konec. Jak bude vypadat vítězství? Je to velmi, velmi nepravděpodobné, snad nemožné, abychom prostě pokračovali tam, kde jsme přestali. Kam vlastně chceme? Kde máme domov? Co bude s námi po válce? Kdo ví, co je s Richardem, zda na mě vůbec ještě myslí. Znamená pro mě budoucnost, ale myslí na to ještě i on? Je to všechno již tak dávno. Nejraději bych nezůstala v Evropě, chtěla bych pryč a daleko odsud. Evropa bude po válce hrozná. Avšak i když se udrží, kdo mi zaručí, že za dvacet let moje děti nepadnou do stejného neštěstí jako já? Tomu bych chtěla každopádně zabránit. Do Palestiny bych nechtěla. Snad do Ameriky. Tam jsou lidé snad rozumnější, nejsou tak krátkozrací a nenechají se tak snadno ovlivnit jako zde, i když nejsou ve všem také zcela sympatičtí.“

Eva Roubíčková, „Terezínský deník 1941 – 1945“

Knihu „Terezínský deník 1941 – 1945“ od Evy Roubíčkové mi k recenzi laskavě poskytly Palmknihy.cz.

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Kniha je pro historiky, učitele, ale i badatele. Zároveň bych knihu doporučila každému, komu není současná politická situace v naší zemi lhostejná. Sílící protižidovské nálady v naší zemi jsou důkazem, že rychle zapomínáme, co se během II. světové války stalo. Kniha nám připomene velké tragédie, které byly součástí našich dějin - nacismus, židovské pogromy, arizaci, zřízení terezínského ghetta a uvěznění Židů v něm, transporty Židů do Polska, které pro drtivou většinu lidí znamenaly smrt.

Příjemné zimní dny Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, linky a citace:

Foto knihy, anotace a životopis Evy Roubíčkové viz kniha „Terezínský deník 1941 – 1945“ dostupné na Palmknihy.cz

Fotografie Evy Roubíčkové jsou dostupné na webu ČT zde:

http://www.ceskatelevize.cz/porady/10487128372-ceny-pameti-naroda/

ROUBÍČKOVÁ, Eva. Terezínský deník 1941 – 1945. 1. vydání, Praha: Nakladatelství P3K, 2009. 189 stran. ISBN 978-80-87186-33-6 (formát mobi)

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 9.2.2018 18:40 | karma článku: 16.12 | přečteno: 301x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Každý den s Bohem“ od Dana Drápala

Poslední kniha teologa, spisovatele a překladatele Dana Drápala, která se objevila na knižních pultech v září, se jmenuje „Každý den s Bohem“ s podtitulem „365 + 1 biblické povzbuzení“. Jedná se o knihu naučnou a pro každý den.

5.12.2018 v 18:31 | Karma článku: 16.72 | Přečteno: 266 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Co je to vlastně hřích?

Předvánoční čas je časem hledání a rozjímání. Je to výjimečný čas, abychom se zastavili a zamysleli se, proč vlastně slavíme každý rok Vánoce? Proč se narodil v judském Betlémě Ježíš? Jak to souvisí s hříchem? A jak s námi?

30.11.2018 v 15:20 | Karma článku: 18.25 | Přečteno: 436 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Pohled do zákulisí nejstaršího řemesla, životů prostitutek a hlubokého pocitu viny

Česká televize uvedla zajímavý dokument „Živí mě sex“, ve kterém odhaluje pozadí české prostituce. Různé druhy prostitutek prozrazují, co je k prodávání jejich těla přivedlo. Co mají všechny společné? Hluboký pocit viny.

23.11.2018 v 15:30 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 1863 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Vztahy, sex, rodina“ od Dana Drápala

Vztahy, manželství, rozvod, výchova dětí, celibát i aktuální témata jako rovnoprávnost muže a ženy, gender, změna pohlaví, homosexualové a tolik požadovaná adopce dětí a mnohem víc nabízí kniha Dana Drápala "Vztahy, sex, rodina".

21.11.2018 v 18:21 | Karma článku: 19.15 | Přečteno: 375 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Bohm Vladimir

Blížící se ekonomická krize je pomoc od přírody, aneb jak nám pomůže od nadbytku

Vývoj moderního člověka pokračuje neustálým egoistickým vývojem za uspokojením materiálních tužeb. Ekonomika je zaměřena na produkci nadbytku za účelem zisku.

18.12.2018 v 20:18 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 571 | Diskuse

Libor Čermák

Jak by měla, či spíš, jak by neměla vypadat ideální morální autorita?

Výročí smrti Václava Havla vyvolalo v mnohých nostalgii po nějaké morální autoritě. A tak bych se chtěl zamyslet, jak se má taková ideální morální autorita současnosti chovat, aby byla za morální autoritu považována širšími masy.

18.12.2018 v 20:05 | Karma článku: 22.64 | Přečteno: 319 |

Karel Trčálek

Václav Havel pro mne neznamenal a neznamená vůbec nic (když nepočítám koloběžku)

Na Andreje Babiše po letech prasklo, že spolupracoval s tajnou policií. Vsadil bych se, že nebýt velkého skartování u nás, tak by V. Havel dopadl podobně.

18.12.2018 v 18:35 | Karma článku: 29.83 | Přečteno: 1342 | Diskuse

František Kšír

Jak jsem se stal imunní vůči nesmyslným pokutám.

Čas od času nás řidiče zastaví policie a snaží se nám vnutit jejich představu o spáchání přestupku.

18.12.2018 v 16:29 | Karma článku: 35.50 | Přečteno: 2270 | Diskuse

Simona Podlipská

Také jsem se napálila na podvodný eshop, ale ...peníze jsou zpět. Jak? čtěte návod

V ČR jsou nyní stovky lidí, co se napálili na podvodné eshopy. Někteří jen však polamentovali na sociálních sítích, ale přitom je to dost jednoduché dostat své peníze zpět, ale nikdo jak vidím zájem nemá. Já ano. Zde je návod .

18.12.2018 v 16:24 | Karma článku: 33.38 | Přečteno: 2417 | Diskuse
Počet článků 400 Celková karma 21.48 Průměrná čtenost 4540

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz