Proč se mi většina českých filmů nelíbí?

17. 07. 2017 15:42:55
České filmy jsem měla dlouhá léta ráda. Pak jsem zjistila, že se na ně dívám méně a méně. Prostě se mi současné české filmy nelíbí. Povrchní vztahy, laciná nahota, příliš sexu, promiskuita, nevěra, rozvody, násilí a mnoho dalšího.

Většinu svého života jsem měla ráda české filmy. Když na ně běžely v televizi či kině upoutávky, tak jsem si říkala: To musím vidět! Vyhlédla jsem si filmovou novinku a s chutí jsem se na ně podívala, ať už to bylo v kině, televizi či DVD. Hodně filmů jsem začala kupovat na DVD, abych se na ně podívala po čase znovu.

MĚNÍM SE JÁ, ČESKÉ FILMY, NEBO OBOJÍ?

Postupně se začal můj vkus měnit. Moje hodnoty se díky křesťanské víře, vztahu s Bohem a čtení Bible, začaly měnit. Následně se změnil můj žebříček hodnot. Jenom na základě víry, nebyl nikdo z lidí, kdo by mi cokoliv říkal, zakazoval či přikazoval.

Co mi dříve nevadilo, například manželská nevěra ve filmech, mi začalo hrozně vadit. Nejlepší bude uvést příklad. Jestliže byla nevěra manželky podávána s humorem a zajímavou zápletkou, nevadilo mi. Podvádějící manžel byl nejdříve zobrazen jako chlap, který chytá „druhou mízu“ s exotickou milenkou, která ho o pár měsíců později vyměnila za milence mladšího.

A jak to dopadlo s podváděnou a nešťastnou manželkou? Kromě toho, že připravila se svým právníkem rozvod a rozdělila rodinný majetek, se zamilovala do dlouholetého přítele své dcery, jenž byl asi o dvacet let mladší, a prožila s ním vášnivý románek. Dcera se přirozeně cítila právem matkou zklamaná, přítelem právem podváděná. Dříve jsem se takovým humorným scénám od srdce zasmála a film jsem hodnotila jako skvělý. To nebyl jenom vymyšlený názorný příklad, ale film, jenž se jmenuje „Ženy v pokušení“ a natočil jej režisér Jiří Vejdělek.

Ale je to všechno? Je to celý pohled na film? O pár let později jsem film viděla znovu a nechápala jsem, jak se mi kdy mohl líbit! Na začátku mi bylo líto podváděné manželky a cítila jsem s ní. Podvádějící manžel mi už nepřišel jako ten „správný chlap“, který dokáže šikovně udržet v tajnosti nevěru a žije paralelně s manželkou, ale jako směšná a bláhová figurka, která je ochotna vyměnit dvacetileté manželství za pár chvilek vzrušení s exotickou kráskou. Ještě horší mi přišel úlet podváděné manželky. Copak je normální, aby matka přebrala své dceři jejího dlouholetého přítele? Docílila jejich rozchodu a sama s ním začala randit a užívat si? A namlouvala sobě i okolí, jak jsou všichni šťastní? Jsem přesvědčená, že žádná z hlavních postav filmu by v reálném životě nemohla prohlásit, jak je šťastná a bezstarostná, ačkoliv to čeští herci zahráli podle scénářů skvěle. Komedie, která se mi dříve líbila, ve mně způsobila znechucení a film se mi zdál spíš jako tragédie a výsměch tradičním hodnotám.

ČESKÉ FILMY, KTERÉ JSEM DŘÍVE S NADŠENÍM SHLÉDLA

Nemyslím si, že bych viděla málo českých filmů, abych si nedokázala udělat názor, naopak. To ostatně můžete posoudit sami z tohoto přiloženého žebříčku českých filmů.

  • Horem pádem (2004, režie: Jan Hřebejk)
  • Snowboarďáci (2004, režie: Karel Janák)
  • Milenci a vrazi (2004, režie: Viktor Polesný)
  • Příběhy obyčejného šílenství (2005, režie: Petr Zelenka)
  • Román pro ženy (2005, režie: Filip Renč)
  • Štěstí (2005, režie: Bohdan Sláma)
  • Účastníci zájezdu (2006, režie: Jiří Vejdělek)
  • Rafťáci (2006, režie: Karel Janák)
  • Grandhotel (2006, režie: David Ondříček)
  • Kráska v nesnázích (2006, režie: Jan Hřebejk)
  • Tajnosti (2007, režie: Alice Nellis)
  • Václav (2007, režie: Jiří Vejdělek)
  • Gympl (2007, režie: Tomáš Vorel)
  • Medvídek (2007, režie: Jan Hřebejk)
  • Kvaska (2007, režie: Mirjam Müller Landa)
  • Bathory (2008, režie: Juraj Jakubisko)
  • Nestyda (2008, režie: Jan Hřebejk)
  • Na vlastní nebezpečí (2008, režie: Filip Renč)
  • Líbáš jako Bůh (2009, režie: Marie Poledňáková)
  • Kawasakiho růže (2009, režie: Jan Hřebejk)
  • Ženy v pokušení (2010, režie: Jiří Vejdělek)
  • Občanský průkaz (2010, režie: Ondřej Trojan)
  • Rodina je základ státu (2011, režie: Robert Sedláček)
  • Díra u Hanušovic (2014, režie: Miroslav Krobot)

JAK SE ZMĚNIL MŮJ FILMOVÝ VKUS...

Můj filmový vkus se neměnil jenom na základě křesťanské víry, ale s přibývajícím věkem, sledováním kvalitních zahraničních filmů (zvláště ráda mám americké filmy, britské a německé, ale nebráním se ani dobrému filmu francouzskému či polskému) a množstvím přečtených knih, které jsem nechávala za sebou. Co mi to přineslo? Začala jsem vidět rozdíl mezi kvalitním a nekvalitním filmem.

Kromě toho jsem si začala klást otázku, co mi mohou české filmy přinést z dlouhodobého hlediska. Co mi to osobně dává? Co to s námi, diváky, udělá? Jak nás takové filmy formují? Mění náš pohled na svět kolem nás, vztahy, manželství, děti a práci? Jestliže nás mění, tak k lepšímu či horšímu? Jakým člověkem se stávám, jestliže takové filmy sleduji/konzumuji?

SLÉDOVÁNÍ FILMŮ OD NÁS VYŽADUJE ČAS, PENÍZE, ALE I NAŠI MYSL A SRDCE

Také jsem si uvědomila, že jestliže mám strávit dvě hodiny sledováním něčeho, co mě negativně ovlivňuje, postrádá to pro mě smysl. A co peníze? Chci opravdu vyhodit dvě stovky za film v kině, který není kvalitní? Budu kupovat nekvalitní české filmy na DVD? Samozřejmě, že ne. Jako divák si přeji, aby se mi to, co investuji, vrátilo zpět.

Na druhou stranu nemám problém zaplatit za dobrý film. Třeba když se mi líbí nějaký zahraniční film shlédnutý v televizi natolik, že bych ho chtěla vidět znovu, tak si ho na DVD koupím a je mi jedno, kolik stojí.

ČEŠI UMÍ NATOČIT KVALITNÍ FILMY!

Zastávám názor, že čeští filmaři dokáží uvést na filmový trh film, který bude kvalitní, obstojí v zahraničí a bude radostí se na něj dívat znovu a znovu. Připouštím, že každý z nás má jiný vkus a každému se líbí něco jiného, to je v pořádku.

České filmy, které se mi za posledních dvacet let líbily, považuji je za kvalitní, nenudím se u nich, přináší určité poselství, nutí mě přemýšlet a zanechají ve mně hluboký dojem, jsou tyto:

  • Obecná škola (1991, režie: Jan Svěrák)
  • Kolja (1997, režie: Jan Svěrák)
  • Pelíšky (1999, režie: Jan Hřebejk)

KVALITNÍ ČESKÉ FILMY S VÁLEČNOU TÉMATIKOU

Další skupinou českých filmů, které mě oslovují, jsou ty, které mapují naše dějiny, zachycují hrdinský čin nebo silný životní příběh člověka, jako například:

  • Všichni moji blízcí (1999, režie: Matej Mináč)
  • Musíme si pomáhat (2000, režie: Jan Hřebejk)
  • Tmavomodrý svět (2001, režie: Jan Svěrák)
  • Želary (2003, režie: Ondřej Trojan)
  • Operace Silver A (2007, režie: Jiří Strach)
  • Protektor (2009, režie: Marek Najbrt)

Takové filmy se mi líbily a vnímám je pro českou kinematografii jako cenné. Inspirují mě, abych se ještě více zajímala o české dějiny.

CO SE MI NELÍBÍ NA ČESKÝCH FILMECH?

Ale jestliže vynechám skupinu filmů s válečnou tématikou a zaměřím se na to, co vstupuje do kin poslední roky, musím smutně přiznat, že nemám důvod chodit do kina na české filmy ani se na ně dívat v televizi.

Na českých filmech se mi nelíbí zobrazování povrchních vztahů, laciná nahota, přehnaná erotika a sexualita, promiskuitní chování hlavních hrdinů, prezentování rozchodu partnerů či manželského rozvodu jako něčeho normálního, nebo neustálé posouvání morálních hranic k horšímu a vzrůstající násilí.

Jaké kladné hodnoty české filmy přinášejí? K čemu nás vedou? Inspirují? Nevybaví se mi třeba ani jediný český film, ve kterém by se k sobě manželé po krizi vrátili. Copak by to nebylo veliké vítězství, že se podaří překonat problémy? Že manželé zůstanou spolu a podaří se jim obnovit lásku, která je k sobě poutala před mnoha lety? Copak je málo, že rodina zůstane úplná, děti budou vychovávat oba rodiče i nadále společně a nenastane utrpení, bolest a ztráty, které přináší každý rozvod?

Jako divák nejsem taky nadšená, když v mnoha českých filmech vidím stále stejné tváře jako je Anna Geislerová, Tatiana Vilhelmová, Jiří Macháček či Ivan Trojan. Jakkoliv mám tyto herce ráda a obdivuji jejich herecké umění, když je vidím v každém druhém filmu, začínám se nudit. Opět se nemohu zeptat: To opravdu nemáme v České republice dostatek herců a hereček, které nejsou okoukaní?

ZBAVOVÁNÍ SE DVD S ČESKÝMI FILMY

Sedla jsem si ke krabici s českými filmy na DVD, které jsem za více jak deset let nakupila a probrala jsem je. Dospěla jsem k závěru, že některé nechci vidět už nikdy a vyřadila jsem je. A nevnímám to jako ztrátu, ale jako úlevu.

A co vy? Líbí se vám české filmy? Jaké jsou vaše oblíbené? Co se vám na českých filmech nelíbí? A jaký český film vás hluboce zasáhl? Diskutujte a pište! Těším se na vaše názory!

Krásné letní dny a kvalitní filmy k dívání Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a odkazy:

Filmové trailery jsou dostupné na YouTube.com zde: https://www.youtube.com/

Autor: Hana Rebeka Šiander | pondělí 17.7.2017 15:42 | karma článku: 33.41 | přečteno: 2868x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Posvátné místo“ od Barbary Woodové

Přeneseme se do luxusní čtvrti v Los Angeles, kde je po velkém zemětřesení objevena jeskyně se záhadnou malbou a pozůstatky dva tisíce let starými. Ty odkrývá archeoložka Erica a na její práci dohlíží její nepřítel, advokát Jared.

17.1.2019 v 20:20 | Karma článku: 5.53 | Přečteno: 107 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Úklidová firma s postiženými občany – utrpení nebo radost?

Náš dům najal na úklid v domě firmu, která zaměstnává postižené občany. Od začátku jsme se potýkali se zajímavými problémy, které bychom nevymysleli. Bez osobního dohledu to jde těžko. Je to tedy radost nebo utrpení?

11.1.2019 v 15:39 | Karma článku: 25.60 | Přečteno: 1395 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Vánoční přání 2018

Moji milí čtenáři, přátelé, kolegové a známí, rok se s rokem sešel a opět tu jsou vánoční svátky a s nimi moje přání.

26.12.2018 v 15:10 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 135 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Dotkni se hvězd“ od Barbary Cartland

Jedna z nejplodnějších spisovatelek, která kdy žila, se jmenovala Barbara Cartland. Během svého života napsala víc jak sedm set knih. Tentokrát jsem si vybrala romantický historický román „Dotkni se hvězd“ z konce 19. století.

21.12.2018 v 15:23 | Karma článku: 14.68 | Přečteno: 187 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tadeáš Firla

Nestačí naše láska, bez dalších formalit?

Docela často se ve společnosti a dokonce někdy v církvi ozývá otázka: "K čemu je nám nějaký papír, když se máme rádi? Proč slib a podpis"? Mnohokrát jsem oddával a žehnal mladé páry, přijímal jejich slib. Co k tomu lze říci?

18.1.2019 v 18:42 | Karma článku: 11.08 | Přečteno: 255 | Diskuse

Filip Vracovský

Chudoba cti netratí

podívejme se na zoubek některým příslovím ze skupiny těch, mírně řečeno kontroverznějších.A můžeme to pak probrat ze všech stran.Patent na rozum jsem totiž určitě neutrpěl.Dnes začínáme...

18.1.2019 v 17:56 | Karma článku: 16.94 | Přečteno: 449 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Ad Huawei: Několik poznámek

Nebudu chodit kolem horké kaše. Obavám vyjádřeným institucí k tomu určenou (NÚKIB), jež se týkají společnosti Huawei, dobře rozumím. Kdo jiný by měl varovat, než tento úřad.

18.1.2019 v 16:54 | Karma článku: 23.05 | Přečteno: 685 | Diskuse

Emrich Sonnek

Čau lidi, mám pro vás výbornou zprávu

Ústřední volební komise sice ještě pořád nevydala oficiální výsledky voleb, protože se ještě sčítají hlasy posledních okrsků, ale už teď je jasné, že jsme to vyhráli na celé čáře.

18.1.2019 v 16:26 | Karma článku: 17.36 | Přečteno: 587 | Diskuse

Karel Trčálek

Totalitní paranoia 2019: „Budou nás čučkaři učit dějepis?“ Historie se opakuje!

Taky si můžete ukroutit hlavu nad iniciativou tajné policie, která chce, kromě zatýkání a likvidace nepohodlných osob, učit i dějepis? Pak nejste sami

18.1.2019 v 16:01 | Karma článku: 20.30 | Přečteno: 644 | Diskuse
Počet článků 404 Celková karma 20.90 Průměrná čtenost 4510

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz