Ústí nad Labem – odpadky všude, kam se podíváš

29. 03. 2017 16:03:00
Ústí nad Labem je zajímavé industriální město, ale hyzdí ho odpadky. Ty jsou prostě všude - na trávě, v keřích i na stromech. Kdo uklízí? Proč to nestačí? Zachrání město úklidové čety, když my ostatní děláme cíleně nepořádek?

ÚSTÍ NAD LABEM JAKO MĚSTO PLNÉ ODPADKŮ

Žila jsem dlouhodobě v několika městech naší země – v Hradci Králové, Liberci, Praze a naposledy v Ústí nad Labem. Jednalo se o pobyty několikaleté, ne krátké návštěvy, a proto se domnívám, že mohu velmi dobře srovnávat vzhled okolí a přírody, která obklopuje město.

Ústí nad Labem je bezesporu zajímavé industriální město. Ne každému se líbí. Má svá pěkná zákoutí, ale také svá negativa. Když se mě občas někdo z místních lidí zeptá: „Co se ti nelíbí v Ústí nad Labem?“ Tak mám odpověď připravenou už dopředu, není nad čím přemýšlet. „Nelíbí se mi ten hrozný nepořádek, který je všude kolem. To jsem v žádném jiném městě neviděla,“ odpovídám po pravdě.

Bydlím v městském obvodu Severní Terasa (dále sem patří Kočkov, Stříbrníky a Dobětice). Většina mých cest vede právě na Severní Terasu, do Stříbrníků či Dobětic. Nebudu proto hodnotit jiné městské obvody, ale právě tento. Je celkem jedno, kam se vydáte, na odpadky narazíte prostě všude. Stačí se kouknout na nejbližší zelenou plochu, do keřů či dokonce na stromy (tam jsou odpadky zaklíněné ve větvích). Odpadky jsou prostě všude.

OPRAVDU SE MÁLO UKLÍZÍ?

Pan soused z domu, kde bydlím, je zasloužilým domorodcem a prožil v Ústí nad Labem více, než sedmdesát let svého života, často říká: „Kdyby ty nezaměstnaný pořádně zapřáhli do úklidu, tak by tu takový nepořádek nebyl!“

Ale já vidím úklidovou četu složenou z nezaměstnaných lidí, kteří vykonávají veřejně prospěšné práce kolem našeho domu celkem často. Mají oranžové či žluté reflexní vesty a sbírají odpadky kolem. Odpadky od plastových až po ty papírové nabodnou na bodák, a když je odpadků hodně, dávají je do velkých pytlů, které nosí s sebou.

Když se na zelené plochy podíváte zblízka, zůstane uklizeno jen několik dnů. Pak jsou travnaté plochy a keře znovu poseté odpadky, jako kdyby tudy nikdo neprošel.

Člověk by si řekl, že je třeba málo odpadkových košů, kam by lidé odpadky odhazovali. Ne, v tom problém není! Kontejnery na různé druhy odpadů jsou před každým domem, přesně jak to vyžadují předpisy. Lidé to k nim nemají daleko. Také odpadkové koše jsou téměř na každém druhém rohu. Ústečáci mají kam odpadky vyhazovat.

KOLIK LIDÍ, KDY A JAK ČASTO UKLÍZEJÍ NA SEVERNÍ TERASE?

Obrátila jsem se na tajemníka Městského obvodu Severní Terasa pana Mgr. Petra Vlasáka s dotazem, kolik lidí v rámci veřejně prospěšných prací uklízí na Severní Terase? „Běžně se jedná o zhruba dvacet až pětadvacet lidí. V tomto období to je pět lidí, ale někdy i jenom dva. Celkově záleží na tom, zda jich máme dostatečný počet. Celkový stav veřejně prospěšných pracovníků se pohybuje okolo šedesáti lidí,“ řekl Vlasák.

Co přesně dělá těch šedesát lidí? zajímalo mě. „Všichni se na úklidu nepodílí. Je skupina, která stříhá také keře, další se podílejí na obsluze parkovišť, jiní pracují jako údržbáři, správci hřišť a podobně,“ vysvětlil Vlasák.

Při pohledu kolem sebe by se ale člověk mylně mohl domnívat, že nikdo neuklízí. To ale není pravda! Zajímalo mě, kolik kilogramů odpadu se v Městském obvodu Severní Terasa sesbírá? To se nedá přesně definovat. Je to také samozřejmě odvislé od počtu veřejně prospěšných pracovníků, které momentálně zaměstnáváme. Ale pohybuje se to od dvaceti do sta kilogramů odpadu,“ odpověděl Vlasák.

Zdá se tedy, že se uklízí, sbírá a vyhazuje odpad, jak je to jenom možné. Ale stačí to?

DĚTI A DOSPÍVAJÍCÍ MLÁDEŽ BEZ VZORŮ

Není to tak dlouho, co jsem šla domů s nákupem. Přede mnou šli dva dospívající kluci, mohlo jim být asi šestnáct let. Dobře se bavili a smáli se. Jeden z nich dopil Coca-Colu v plechovce a ačkoliv právě prošel kolem odpadkového koše, odhodil plechovku na trávu. Já jsem se neudržela a vykřikla jsem: „Ty parchante! To nemůžeš vyhodit tu plechovku do koše, když ho máš před sebou!“

Mladík se nejdříve lekl, pak se na mě zlostně podíval, řekl na moji adresu něco jadrného svému kamarádovi, zasmáli se a šli dál. Plechovka zůstala samozřejmě ležet na trávě. S odstupem času jsem se zastyděla, že jsem na ně vyjela. Bylo naivní si myslet, že něco změním! Nemá smysl se rozčilovat. Došlo mi, že toho mladíka patrně nikdo doma nenaučil, že odpadky se vyhazují do koše a ne kolem sebe. Zřejmě to tak dělají všichni v jeho rodině a on nemá žádný vzor.

TÁTA – MŮJ VZOR

Vzpomínám na svého tátu, který se narodil za II. světové války. Od dětství, což bylo v osmdesátých letech, mi vysvětloval, že některé odpadky se v přírodě rozloží a jiné ne. Ty rozložitelné mě učil zahrabat do země, například ohryzky od jablka. Ty nerozložitelné jsme si s sebou ze všech výletů přinášeli domů, anebo jsme je nesli s sebou do té doby, než jsme narazili na nejbližší odpadkový koš či kontejner.

Nepamatuji se, že by kdy můj táta něco odhodil v přírodě. Prostě to nedělal. Šel mi příkladem. Po deseti letech jakéhosi třídění odpadu (paradoxně v době socialismu, kdy se odpad ještě téměř netřídil) jsem byla tak „vycvičená“, že bych nikdy v životě neodhodila žádný odpad do přírody. Tak to dělám dodnes. Je to něco, co se mi bytostně příčí.

Ve všech městech, kde jsem bydlela, a to tehdy nebyly žádné organizované uklízecí čety, se nikde odpadky nepovalovaly. Neříkám, že jste nikde nenašli odpadky, ale rozhodně ne na každém rohu a všude. Prostě je většina lidí vyhazovala tam, kam patřily.

CO NAPSAT ZÁVĚREM?

Dokud se Ústečáci nenaučí vyhazovat odpadky tam, kam patří - tedy do kontejnerů a košů, případně si nedají práci, že je odnesou domů, kde je následně vyhodí – bude město plné odpadků a sebevětší uklízecí četa je nedokáže uklidit. Je to především zodpovědností jednoho každého z nás. Není to pouze práce těch, kteří momentálně nemají zaměstnání.

S přáním krásných jarních dnů a krásně uklizeného okolí se loučí Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie a odkazy:

Foto H. R. Š.

Autor: Hana Rebeka Šiander | středa 29.3.2017 16:03 | karma článku: 23.52 | přečteno: 999x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Dvanáctero pro lepší život Pražanů

Po dvou letech v Praze jsem v šoku, jak moc se Pražené změnili. Z milých, ohleduplných a vstřícných lidí se stali hrubí a arogantní lidé. Největší změny vidím u dvacátníků a třicátníků. Copak jim nikdo neřekl o etiketě?

8.3.2024 v 1:04 | Karma článku: 17.50 | Přečteno: 757 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

79. výročí osvobození koncentračního tábora Auschwitz - Birkenau

Každý rok bysme si měli připomínat výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi, ke kterému došlo 27. ledna roku 1945. Také letos se přímo v koncentračním táboře konal slavnostní večer za účasti přeživších a politiků.

27.1.2024 v 20:32 | Karma článku: 18.70 | Přečteno: 457 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Zítra přijde Olah“ od Martina Sichingera

Kniha spisovatele Martina Sichingera „Zítra přijde Olah“ je dokonalou, trefnou, vtipnou a jasnou sondou do života 80. let XX. století ve Vimperku na Šumavě. Ne však pohledem dospělých, ale očima žáka 7. C Michala Zídka.

20.1.2024 v 19:16 | Karma článku: 9.63 | Přečteno: 304 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Tak se nám tu rozmohl takový nešvar: Dloubání prstem v nose!

Poslední roky jsem narazila na příšerný jev – dloubání prstem v nose. Prostředí, ve kterém se mu daří, je pražské metro, tramvaje a autobusy. Kdo jsou hříšníci? Mladí chlapci od 14 do 20 let. Nesmiřujme se s tím a bojujme!

18.1.2024 v 20:02 | Karma článku: 15.21 | Přečteno: 617 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Kačír

V USA je standard jen 10 dní dovolené ročně a ne každá firma nabízí volno o všech svátcích

V posledních letech jsem se několikrát zajímal o možnostech práce v USA. Na toto téma jsem četl řadu názorů a článků, realita pracovních podmínek v této zemi mi trochu vzala iluze.

29.3.2024 v 16:04 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jindřich Kubánek

Zkreslené vidění - Návod k použití

Každý si myslí, že mozek má a že ho používat umí. Přesto stačí, když ztratí klíč od bytu nebo založí kamsi brýle, aby vše ztratilo smysl a začala panika a zoufalství.

29.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 | Diskuse

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 18.33 | Přečteno: 246 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 50 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 11.64 | Přečteno: 145 | Diskuse
Počet článků 620 Celková karma 15.28 Průměrná čtenost 3816

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...