Hana Rebeka Šiander

4 osudy, které spojuje národnost, bydliště, lágr, smrt a kámen

11. 11. 2008 16:26:55
Eva Abelesová, Hanuš Adler, Max Eckstein a Ida Aschenbrennerová. 4 osudy, kteří mají společný židovský původ a bydliště na pražském Starém Městě pár kroků od sebe. Všichni byli deportováni do koncentračních táborů a tam zahynuli.

Pojďte se společně se mnou seznámit s těmito čtyřmi lidmi, kteří přišli o život zbytečně.

eva

EVA ABELESOVÁ

Narodila se v Praze 29. října 1930 židovským rodičům, Heřmanovi a Zdence Abelesovým v Pařížské ulici č. 10 (za Protektorátu to byla Norimberská ulice č. 10)  na pražském Starém Městě. Když jí bylo devět let, pořídili jí rodiče cestovní pas, aby s nimi mohla cestovat. Povolení jí  bylo uděleno do všech zemí, kromě USA a Severní Ameriky

kostka_eva.jpg
   dum_eva

Jak asi žila Eva? Co měla ráda? Jaké měla kamarádky? Hrála na piáno? Kam chodila do školy? Učila se anglicky, německy a rozuměla jidiš?

 

Můžeme se jen dohadovat... Víme ale jistě, že v 11 letech, byla deportována transportem B-411 dne 21. října 1941 z Prahy do polské Lodže. Společně s Evou bylo deportováno 1003 lidí, zahynulo 922. V transportu B-411 přežilo v lodžském ghettu 81 lidí. Eva to štěstí neměla. 

 

HANUŠ ADLER

Židovským rodičům Maxovi a Anně Adlerovým se Hanuš narodil v Praze 11. února 1922. Vystudoval a stal se úředníkem. Nějaký čas bydlel i na Praze VII – Holešovicích, v Dělnické ulici č. 63. Hanuš zřejmě brzy ztratil rodiče, protože 2. listopadu 1938 vydal okresní soud v Praze jeho bratrovi Dr. Bedřichu Adlerovi poručnický dekret.

hanus
 

V březnu roku 1939 požádal Hanuš úřady o cestovní pas. Měl povoleno navštívit všechny evropské a mimoevropské země kromě Spojených Států. Pas si zařídil také ze zdravotních důvodů. Na jeho cestě ho doprovázel jeho bratr Bedřich, tehdy bylo Hanušovi teprve 17 let. Pas platil do 25. března 1940.

dum

Hanuš požádal Ministerstvo sociální a zdravotní správy v Praze o vydání vystěhovaleckého pasu do Ekvádoru. Ministerstvo kladně vyřídilo žádost 17. srpna 1939 a do 1. října 1941 trvala možnost, že jako Žid mohl emigrovat. Proč Hanuš nakonec neodjel do Ekvádoru, když měl vystěhovalecký pas? Měl Hanuš dívku? Jaké měl plány do budoucna? Kolik si přál dětí?

kostka
  

Za Protektorátu bydlel Hanuš naposledy na pražském Ovocném trhu v domě č. 2. Když bylo Hanušovi 19 let, byl deportován transportem C-743 dne 26. října 1941, který směřoval z Prahy do Lodže. Společně s Hanušem bylo deportováno 1000 lidí, zahynulo 936 a přežilo 64 osob. Hanuš mezi přeživšími nebyl. 

 

max

MAX ECKSTEIN

Narodil se 17. dubna 1896 v rodině židovských rodičů Ferdinanda a Julie EcksteinovýchLiběchově, v tehdejším politickém okrese Dubá (dnes Mělník).

 

Po studiích byl zaměstnán jako obchodní příručí. Ke své práci potřeboval automobil a tak si pořídil řidičský průkaz. Byl mu vystaven dne 4. května 1928. Měl řidičské oprávnění na automobilové vozy s výbušným motorem a přívěsným vozíkem. Max využíval vůz až do roku 1938, kdy byl vydán zákaz řízení motorových vozidel pro Židy na území Protektorátu Čechy a  Morava.

dum

Max se před deportací vracel domů na pražské Staré Město, do Jáchymovy ulice č. 4. Oženil se s Olgou, rozenou Stefanskou (narozená 11. března 1901 v Březnicích na Příbramsku). Měli syna Jiřího (narozen 19. ledna 1928).

 

V roce 1941 oslavil Max své 45. narozeniny. Necelý půl roku poté si musel podle říšského nařízení připnout žlutou Davidovu hvězdu na svůj oblek.

 

max

Dne 26. října 1941 byl zařazen do transportu C-369 a odjel z Prahy do lodžského ghetta v Polsku, kam bylo deportováno 1000 lidí. Max i jeho syn Jiří zemřeli tragickou smrtí v Lodži stejně jako dalších 936 osob, přežilo jen 64 lidí z transportu. Manželka Olga zřejmě přežila.

 

IDA ASCHENBRENNEROVÁ

Ida se narodila židovským rodičům Karlovi a Else Tausigovým dne 13. března 1882 v Klučkově, v tehdejším politickém okrese Žatec. Ida byla chotí továrního úředníka, později pensisty Roberta Aschenbrennera.

ida

Ida měla k dispozici od 6. dubna 1920 cestovní pas a podle informací víme, že cestovala do z důvodu operace do Berlína. Ida přestoupila během svého života z judaismu k náboženství římskokatolické církve. A to čtyři dny před koncem roku 1938. Dozvíme se to z Vysvědčení zachovalosti.

 

Ida bydlela v Praze na několika místech. Víme o jejím bydlišti na Praze VII – Holešovicích, v Janovské ulici č. 1118, na Praze II, na Švehlově nábřeží č. 18. a naposledy před deportací bydlela u svých přátel v Rybné ulici č. 11.

 

Ve svých 60 letech byla 12. února 1942 zařazena do transportu X-524 s dalšími 999 lidmi, který odjížděl z Prahy a směřoval do Terezína. Ghetto bylo zřízeno v roce 1941 pro Židy z českých zemí, Německa, Rakouska, Nizozemí, Dánska, Slovenska... V terezínském koncentračním táboře zahynulo 912 lidí z transportu X-524, přežilo 88 osob.

 

Po dvou měsících v Terezíně byla Ida znovu 25. dubna 1942 zařazena do transportu An-543. Celkem 1000 lidí odjelo do polské Varšavy. Ve varšavském ghettu zahynulo 989 lidí z transportu včetně Idy, přežilo 10 lidí a osud jednoho člověka z tohoto transportu není dodnes znám.

 

ČTYŘI LIDÉ, KTEŘÍ SE ZŘEJMĚ ZNALI

Čtyři lidské životy, Evy Abelesové, Hanuše Adlera, Maxe Ecksteina a Idy Aschenbrennerové, byli předčasně násilně ukončeny Hitlerovým řešením o vyhlazení všech Židů. Jejich životy nám připomenou kameny před domy, kde měli svůj poslední domov před deportací.

 

Pokud se půjdete podívat na pamětní Kameny zmizelých na Praze 1 - Starém Městě, možná vás napadne, že Eva Abelesová, Hanuš Adler, Max Eckstein a Ida Aschenbrennerová, se potkávali. A možná se znaly i jejich rodiny, potkávaly se v synagogách... Bydleli totiž od sebe jen pár kroků...

  • Kámen Maxe Ecksteina, Jáchymova ulice 4
  • Kámen Evy Abelesové, Pařížská ulice 10
  • Kámen Idy Aschenbrennerové, Rybná ulice 11
  • Kámen Hanuše Adlera, Ovocný trh 2 

PROJEKT STOLPERSTEINE - KAMENY ZMIZELÝCH

Projekt založil v Německu v letech 1993 a 1994 umělec Gunter Demnig pod názvem Stolperstein. Německý termín STOLPERSTEIN se skládá ze slov STOLPER (zakopnout, škobrtnout) a STEIN (kámen). STOLPERSTEIN můžeme volně přeložit jako „KAMENY, KTERÉ NÁS PŘIMĚJÍ K ZASTAVENÍ“ nebo „KAMENY ZMIZELÝCH“.

 

První kameny umístil Demnig v roce 1995 v místech v Kolíně nad Rýnem, kde zavraždění lidé během II. světové války žili naposledy. Zatím bylo umístěno 14 000 kamenů, které nám připomínají smutné lidské osudy, v 280 městech Evropy (Rakousko, Itálie, Holandsko a Maďarsko, Česká republika...).

 

Připomínáme si životy a osudy konkrétních lidí, jejichž život byl násilně nacistickým rozhodnutím vyrván z běžných životů a poté i ukončen. Jen v Praze žilo v roce 1930 celkem 35 450 Židů a většina z nich zemřela v nacistických koncentračních táborech.

Fotografie a odkazy:

Foto hrš

Fotografie obětí jsou uveřejněny se souhlasem Národního archívu v Praze.

Za upřesnění Informací o rodině Ecksteinových děkuji panu Janu Witthedovi.

http://www.holocaust.cz/cz2/victims/person/1212121

http://www.holocaust.cz/cz2/victims/person/2082068

http://www.holocaust.cz/cz2/victims/person/2095315

http://www.holocaust.cz/cz2/victims/person/2100788

http://www.stolpersteine.com/

https://yvng.yadvashem.org/nameDetails.html?language=en&itemId=4485682&ind=0

https://yvng.yadvashem.org/nameDetails.html?language=en&itemId=4485700&ind=1
https://yvng.yadvashem.org/nameDetails.html?language=en&itemId=4485687&ind=1
Autor: Hana Rebeka Šiander | karma: 24.23 | přečteno: 2425 ×
Poslední články autora