Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žena kolem čtyřicítky jako vypočítavá zlatokopka chtivá svatby a lovkyně spermatu?

18. 11. 2016 16:32:00
Na prahu čtyřicítky objevuji nové škatulky, do kterých si mě lidé s oblibou zařazují. Opravdu je žena kolem čtyřicítky zoufalou ženskou, která chce jenom ulovit bohatého manžela a za každou cenu rychle otěhotnět?

Před osmi lety jsem napsala článek, který se jmenoval „Když je muž sám, je to v pořádku, jestliže je žena sama, je divná“ - http://siander.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=60707 Když jsem tento článek v roce 2008 psala, bylo mi téměř třicet let. Blog vyjadřoval to, co jsem tehdy vnímala kolem sebe a prožívala.

Jestliže jsem jako žena neměla právě žádný vztah, nebo jsem nebyla zamilovaná, či neměla na někoho „políčeno, pak mě jednoduše muži zařadili do kolonky „divná“.

Samozřejmě, že jsem celých osm let sama nebyla. Když jsem měla dojem, že jsem připravená na vztah a objevil se v mém životě zajímavý muž, chopila jsem se šance. Od té doby, co jsem napsala již zmiňovaný článek, jsem potkala tři muže a prožila různé vztahy.

KDYŽ JSOU VZTAHY „MRTVÉ“

Jestliže nastalo loučení, byla jsem to já, kdo dával sbohem jako první. Ne proto, že bych to měla ve zvyku, naopak. Musela jsem se to naučit. Často jsem totiž zůstávala ve vztazích ještě dlouho poté, co byly vztahy už dávno „mrtvé“.

Ani si nemyslím, že bych byla, co se týká mužů, náročná. Dospěla jsem však k názoru, že mi vztahy dávaly neskutečně málo. Téměř všechno, co mi bylo slibováno, se nenaplnilo a vztahy se pro mě stávaly čím dál větší přítěží.

Dovolím si dnes s odstupem času vztahy bilancovat a domnívám se, že všechny vztahy v mém životě skončily proto, že muži nezaujali svou roli muže, která jim náležela. Byla jsem to téměř pokaždé já, kdo zastával roli ženy hospodyňky, kuchařky, managera domácnosti a nakonec i živitele rodiny. To je podle mého špatně.

Zůstávat ve vztahu jenom proto, abych nebyla sama, to není nic pro mě. Raději zvolím samotu, než dávat a dávat, aniž by se mi to jakkoliv vracelo zpět. Pak totiž vztahy vypadaly tak, že jeden si to velmi příjemně užíval a bavil se při každé příležitosti, zatímco ten druhý se pokaždé jenom staral, dával a pečoval (a to jsem byla já).

Jestliže dnes bilancuji, pak musím přiznat, že pouze jeden vztah v mém životě stál za to. Tento vztah byl zajímavý nejen proto, že mě obohatil, ale že jsme i po rozchodu zůstali přáteli. Byl to muž, kterého jsem si mohla vážit.

PO OSMI LETECH...

Za osm let se mnoho změnilo. Změnil se nejen svět kolem nás, ale i vztahy. Změnila jsem se já a vnímám vztahy zcela jinak. Než mít partnerský vztah, který dlouhodobě není funkční a ve kterém se oba trápíme, to raději zvolím samotu.

Vztahy by nás měly obohacovat, inspirovat a dávat, a to by mělo být podle mého názoru oboustranné. Jestliže dává ve vztahu jenom jeden, může to dělat s tou největší láskou a srdcem na dlani, přesto se vyčerpá. Zatímco druhý se naučí jenom brát a odnaučí se, že i on by měl něco obětovat. Láska funguje/působí/pracuje jedině tehdy, jestliže je předávána dál.

ŽENA, KTERÁ JE SAMA, NEMUSÍ BÝT ZOUFALÁ

Jestliže se dnes v jakékoliv společnosti zmíním, že jsem několik let sama a nemám žádný vztah, tak si mě muži (ale i ženy) okamžitě zaškatulkují do skupiny žen, které jsou naprosto zoufalé. Proč? Nemá muže, rodina ani děti.

ZLATOKOPKA A LOVKYNĚ SPERMATU?

Žena, která je na prahu čtyřicítky je vnímána jako ta, která začíná pomalu stárnout, tikají jí biologické hodiny a má poslední možnost, aby ulovila muže a možná ještě otěhotněla, a bude-li mít štěstí, tak se i výhodně vdala (a naplnila roli „zlatokopky).

Když zjistím, že si mě opět někdo zaškatulkoval, a je spíš výjimečné, že se tak nestane, tak se těžko vyvrací, že nejsem ten typ ženy. Nejsem a nikdy jsem nebyla ženou, která muže uhání za každou cenu a muže v rámci zachování rodu degraduje na pouhého „oplodnitele“. To je pod moji úroveň.

Proč je tak těžké si představit, že žena na prahu čtyřicítky může chtít více? Proč je tak těžké pochopit, že vynucené manželství a dítě za každou cenu, je málo? Proč je nesnadné si představit, že opravdové přátelské vztahy, zajímavé zaměstnání a rodina mohou přinášet mnohem více radosti a štěstí, než nefungující vztah s tím nesprávným mužem?

Máte stejné zkušenosti jako já? Setkali jste se se stejným přístupem? Napište mi a diskutujte! Těším se na Vaše názory!

Krásné podzimní dny Vám přeje Vaše bloggerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

www.flikr.com

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 18.11.2016 16:32 | karma článku: 39.50 | přečteno: 14976x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Recenze bestselleru „Selekce“ od Kiery Cassové

Spisovatelka Kiera Cassová dokáže stvořit romantický příběh jako málokterá autorka. Její trilogie „Selekce“ se právem stala bestsellerem a čtenou na celém světě. První díl nám prozradí, jak se princ Maxon seznámil s Americou...

11.11.2017 v 23:50 | Karma článku: 9.40 | Přečteno: 176 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Evangelizační kampaň v Lagosu s Reinhardem Bonnkem a Danielem Kolendou

Poslední velká evangelizační kampaň v Lagosu v Nigérii zakončí po více jak 40 letech službu světově známého evangelisty Reinharda Bonnke. Kázání evangelia a zázraky. Bude opět někdo vzkříšen z mrtvých? A kdo nahradí Bonnkeho?

8.11.2017 v 19:19 | Karma článku: 13.45 | Přečteno: 258 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Miloš Zeman utratil za kampaň 19 milionů Kč a bylo to z našich kapes!

President Miloš Zeman sice prohlašuje, že žádnou presidentskou kampaň nepovede, ale dělá si ji posledního čtyři a půl roku nepřetržitě. Kampaň stála 19 milionů korun. Ale proč jsme ji museli zaplatit my, daňoví poplatníci?

6.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 36.84 | Přečteno: 3155 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jak je možné, že v Evropském parlamentu sedí poslanci, kteří jsou s teroristy jedna ruka?

Terorismus v Evropě sílí. Z Evropské unie zaznívají silná slova, jak je třeba proti terorismu bojovat. Ale sami poslanci Evropského parlamentu hostí na své půdě teroristku, oslavují ji a naslouchají jí. Jak je to jenom možné?

3.11.2017 v 17:23 | Karma článku: 44.40 | Přečteno: 5865 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaromír Hlubek

Nejlepší autonomní řídič je kůň

Tady se pořádají masáže na úrovni demagogie, přičemž většina redaktorů vůbec neví o čem mluví. Elektromobily, autonomní řízení, bonzácké hlášení přes GPS. Socialistická byrokracie chce lidem vnutit všeobecné dobro za účelem jejich

17.11.2017 v 21:11 | Karma článku: 17.16 | Přečteno: 270 | Diskuse

Josef Nožička

Rektor Bek při výročí 17. listopadu: prezidentské volby se nepovedly

Kromě mnoha pietních i protestních akcí se dnes při příležitosti výročí 17. listopadu konalo v našem hlavním městě studentské shromáždění, na kterém vystoupili i představitelé některých českých vysokých škol.

17.11.2017 v 19:40 | Karma článku: 35.56 | Přečteno: 974 | Diskuse

Karel Trčálek

Kéž v této zemi zvítězí zdravý rozum nad komedianty!

Čeští komedianti dostali parádní lekci z demokracie. Nás ostatní tato a jiné lekce ještě čekají, neboť zdravý rozum není opakem šílenství, ale jeho mocninou

17.11.2017 v 19:15 | Karma článku: 11.79 | Přečteno: 606 | Diskuse

Irena Fuchsová

Když tě zavřou, postarám se ti o děti

Letos poprvé jsem příchod 17. listopadu a všechno kolem, brala v klidu a dá se říct i lhostejně. Letos poprvé. Všechny minulé sedmnácté listopady jsem prožila ve zvláštní nervozitě, kterou jsem nechápala.

17.11.2017 v 18:11 | Karma článku: 16.47 | Přečteno: 636 | Diskuse

Karel Trčálek

Ze 17. listopadu se staly druhé české vánoce

Ačkoliv všichni dobře víme, že 17. listopad 1989 byl podvod, přesto teď bloumají pražskými ulicemi tisíce lidí v mystickém vytržení, že se dnes určitě něco velkého musí stát. Ale co? Narodí se spasitel a my budeme opět svobodní?

17.11.2017 v 14:42 | Karma článku: 23.46 | Přečteno: 845 | Diskuse
Počet článků 338 Celková karma 21.73 Průměrná čtenost 5023

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.