Svědectví muže, který ač katolík, přesto potřeboval spásu Ježíše

27. 04. 2013 19:30:24
Velmi častou lží, která koluje o křesťanství je, že k tomu, aby byl člověk spasen, stačí dodržovat Desatero a další přikázaní, být vycvičen v katechismu, dodržovat svátosti, číst si Písmo, pokud možno nehřešit, a když se to už stane, pak se řádně vyzpovídat. Dnešní svědectví je o muži, který všechno řádně zachovával, dodržoval a přesto mu to pokoj v srdci nepřineslo. Proč ne? Proč B-hu nestačí dělat to či ono? Spasení (záchrana duše) je darem od Ježíše Krista a ne odměnou či výdělkem, který jsme si zasloužili nebo odpracovali...

faith.jpgV osobním životě i na Facebooku jsem zaznamenala velký zájem o svědectví, jak jsem já sama, nebo i další lidé našli cestu k B-hu, k Ježíši Kristu.

Proto jsem se rozhodla, že touto cestou zveřejním každý den jedno svědectví. Od pondělí 22. dubna 2013 do pondělí 29. dubna 2013 (to poslední bude moje svědectví).

Doufám, že vás všechna svědectví zaujmou. Přála bych si, aby vás oslovila, povzbudila a možná i zodpověděla některé z otázek, které jste si kladli.

SVĚDECTVÍ KARLA ŠUSTKA, KTERÝ BYL VZORNÝM KATOLÍKEM, A PŘESTO POTŘEBOVAL, ABY HO JEŽÍŠ ZACHRÁNIL

Odmalička jsem chodil do kostela a věřil, že Bůh existuje. Věřil jsem také v konečnou spravedlnost – že jednou bude soud a Pán Bůh spravedlivě posoudí, co lidé v tomto světě dělali, takže stojí zato dělat dobro, jednat poctivě a mít rád druhé lidi, i když to mnohdy není snadné.

Proto jsem se snažil naplňovat vše, co jsem v kostele slyšel, ale nikdy mi to dlouho nevydrželo, a můj vztah s Bohem byl spíše vztahem strachu. Nevěděl jsem, co se mnou udělá, až jednou budu stát před jeho soudem. Nebyl jsem totiž dokonalý.

Věděl jsem, že mám mít rád své rodiče, ale přesto jsem měl velké problémy ve vztahu s otcem. Věděl jsem, že mám ctít svoji matku, a často jsem jí něco vyčítal. Mnohokrát jsem se také kamarády nechal strhnout k něčemu, s čím jsem ani vnitřně nesouhlasil.

Velmi jsem toužil dosáhnout smíření s Bohem a mít s ním vztah pokoje a lásky. Když jsem byl na vysoké škole, dokonce jsem chodil ke zpovědi – nejdříve každý měsíc, pak každých čtrnáct dní, a nakonec každý týden, ale ani to mi nepřineslo trvalý hluboký klid, který jsem hledal.

Také smysl života byl pro mne velkým otazníkem: „Proč žiju, kam to spěje, kam jdu, kam se jednou dostanu po smrti? „Jaký to má vůbec smysl?"church.jpg

Říkal jsem si. „Vstát ráno a jít do školy nebo později do práce, mít rodinu, mít děti, zase ráno vstát a jít do práce, mít sílu koupit chleba, abych měl sílu ráno vstát, jít do práce a vydělat peníze, abych mohl koupit chleba, a tak dále, a nakonec zemřít? Někdo si možná říká, že tady po něm něco zůstane, ale jestli později celý tenhle svět zanikne, tak to taky nemá smysl."

Dospěl jsem k závěru, že jestli není Bůh, tak mi život nedává smysl. Pokud totiž není Bůh, není život po smrti, a pokud něco nepokračuje, pokud nevidím dál než jenom do důchodu a do smrti, tak je to pro mne málo.

Začal jsem na tyhle otázky vážně hledat odpovědi – jestli Bůh opravdu je, jestli je život po smrti a jak můžu dosáhnout smíření s Bohem. A jednou jsem potkal člověka, který mi řekl dobrou zprávu: že Bůh mě má rád, že Ježíš zaplatil za moje hříchy, a že když v něho uvěřím, Bůh mi odpustí a budu žít navždycky s ním.

Pochopil jsem, že k tomu, aby mi bylo odpuštěno, nestačí chodit do kostela a dodržovat Boží přikázání. Nejdůležitější je věřit, že Ježíš zaplatil za moje hříchy na kříži, že On je ten, kdo mě zachránil.

Ten večer jsem navázal vztah s Ježíšem právě tím, že jsem ho poprosil o odpuštění. Pozval jsem ho do svého života a začal jsem mu důvěřovat. Řekl jsem mu asi něco takového: „Pane Ježíši, odpusť mi, že jsem si šel svojí cestou. Odevzdávám ti svůj život, prosím, veď mě a změň mě, abych byl takovým člověkem, jakým ty mě chceš mít. Děkuji ti za to, že jsi zemřel na kříži za mé hříchy."picture_church.jpg

Od té doby jsem ve svém srdci začal prožívat pokoj a vděčnost. Vztah strachu se změnil na vztah lásky. Věděl jsem, že Bůh mi opustil, přijal mě a já jsem mu z lásky chtěl být poslušný. Projevilo se to také ve vztazích s rodiči a přáteli.

Bůh mě naučil mít otce rád takového, jaký je, i když se otec nezměnil. Bůh mi dává sílu odpouštět, a když někomu ublížím já, jdu za ním a poprosím ho za odpuštění. Bůh mi také dal nový smysl života. Vím, proč žiju, vím, kam jdu, a vím, co se mnou bude po smrti. Teď věřím, že mi Bůh odpustil a po smrti budu s ním.


Svědectví Karla Šustka bylo uveřejněno s laskavým souhlasem pana Tomáše Chvojky z Nového života, o. p. s.

V případě jakýchkoliv otázek mě neváhejte kontaktovat na mém e-mailu: siander@seznam.cz

Pokud byste se rádi podívali do nějaké církve, pak také napište a najdeme tu nejbližší ve vašem okolí.

Fotografie a linky:

www.flikr.com

http://www.everystudent.cz/

Autor: Hana Rebeka Šiander | sobota 27.4.2013 19:30 | karma článku: 17.87 | přečteno: 1034x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Proč máme 30 let od Sametu na významných postech tolik lidí spřízněných s komunismem?

Oslavujeme 30. výročí Sametové revoluce, ale ty nejvyšší politické posty v naší zemi, zastávají lidé s komunistickou minulostí. Stejně i další významná místa, např. v ČNB, Hospodářské komoře, Ústavním soudu... Není už čas na změnu?

17.11.2019 v 18:56 | Karma článku: 19.80 | Přečteno: 532 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Ústí nad Labem dává přednost dlažbě, betonu a asfaltu místo zeleni

Etiopie sází miliardy stromů. Paříž plánuje městské lesy, zahrady a likviduje asfaltové plochy. New York sází stromy. Düsseldorf staví obchodní centrum s keři na fasádě. Ústí nad Labem preferuje beton. Zeleň není v kurzu.

15.11.2019 v 20:34 | Karma článku: 14.94 | Přečteno: 308 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland

Podzimní sychravé dny vyzývají k posezení v křesle u nádherně hořícího krbu a praskajícího dříví. Co k tomu přidat? Teplý pléd, svíčky, chutné víno a k tomu romantický historický román „Falešná guvernantka“ od Barbary Cartland.

13.11.2019 v 13:48 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 193 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Byl to kluk nebo holka? Fakt nevím…

Nevím, jak to vnímáte vy, ale dříve bylo všechno jednodušší. Alespoň pro mě. Věděla jsem třeba, zda přede mnou stojí kluk nebo holka. Teď jsem narazila na člověka, u kterého jsem to ani při nejlepší vůli nepoznala.

12.11.2019 v 21:29 | Karma článku: 28.61 | Přečteno: 1286 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladislava Chourová

Až jednou zestárnu, bude ze mě jen staré smradlavé prase.

" Fůj, ty ale smrdíš, jako to prase", častovaly údajně seniory v jednom ostravském domově důchodců pečovatelky. Tomuto titulku jsem nemohla uvěřit do doby, než jsem si celý článek přečetla až do samého konce a shlédla video

21.11.2019 v 1:54 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 48 | Diskuse

Marie Voříšková

Poslední? cesta 0.

... už jsem nemohla odkládat své nesnesitelné touhy utéct z toho vypočítavého světa někam na jihovýchod naš zeměkoule - Srí Lanka, Thajsko, Vietnam, Filipíny, Oceánie...

20.11.2019 v 20:45 | Karma článku: 4.66 | Přečteno: 142 | Diskuse

Michal Orság

Růstové nastavení mysli žáků a učitelů

Učitelé by měli vědět, jakým způsobem jejich žáci přemýšlí, jak to ovlivňuje jejich učení a i to, že mohou přístup žáků k učení změnit.

20.11.2019 v 17:25 | Karma článku: 9.10 | Přečteno: 251 | Diskuse

Petr Petříček

Muž v realitě domácnosti paušalizací zbavený.

Často slýchám klišé jemnějšího či hrubšího zrna, které posouvá muže do rovin, které jsou na hony vzdálené realitě. Takže dámy, ženy a dívky...všechno je jinak.

20.11.2019 v 16:26 | Karma článku: 17.56 | Přečteno: 323 | Diskuse

Tomáš Gayer

Já tomu fakt nerozumím....

Klíčová slova dnešního kresleného blogu: Váš, také, fakt, rozumět, štěkati, polovina, doraziti, Praha.....

20.11.2019 v 14:28 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 440 | Diskuse
Počet článků 446 Celková karma 25.03 Průměrná čtenost 4352

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz