Pondělí 30. ledna 2023, svátek má Robin
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 30. ledna 2023 Robin

Přečtěte si kapitolu nové knihy HEDVIKA, která vyjde v prosinci 2012

28. 10. 2012 18:30:00
Po několika měsíční práci mi v prosinci 2012 vyjde u nakladatelství Deus moje druhá kniha, která se jmenuje HEDVIKA. Jedná se opět o román pro ženy, ale budu velmi vděčná i za mužské čtenáře. Kniha má kolem 336 stránek.

blue_book.jpg
Když mi v lednu 2012 vyšla první kniha BRIGITA, měli čtenáři mého blogu, věrní příznivci, kteří zavítali na můj web, a také moji přátelé na Facebooku, jako první šanci si přečíst jednu kapitolu. Stejně tomu bude i nyní.

O ČEM JE MOJE DRUHÁ KNIHA HEDVIKA?

Hedvika Potužníková, třiašedesátiletá hrdinka, byla oddanou manželkou svého muže Vladimíra a báječnou matkou dvěma dětem. Pár měsíců po nečekané smrti manžela se však dozvídá tajemství, které manžel skrýval celý život nejen před ní a rodinou, ale i před celým světem. Hedvika se cítí zrazená a ztrácí důvěru ke všemu, co celý život s láskou budovala. Po vyřízení dědictví přestává truchlit a její poklidný život se díky radikálním změnám mění ve veliké dobrodružství. Po půl století se vrací zpět do svého rodiště, na Pomezní Boudy. Zde se setkává s dávným přítelem z dětství, Wilhelmem Müllerem a jeho rodinou. Oba postupně objevují, že na lásku není nikdy pozdě.

KDE A KDY SI BUDETE MOCI KNIHU HEDVIKA ZAKOUPIT?

Kniha vyjde v prosinci 2012 a během čtrnácti dnů bude k dostání ve velkých knihkupectvích jako je např. Neoluxor, Kanzelsberger, Knihy Dobrovský, ale také se můžete ptát u svých knihkupců, kteří ji pro Vás jistě rádi objednají. Ke koupi bude také v internetových obchodech.

Přeji příjemné čtení a jsem v dokonalé úctě, Vaše Hana Rebeka Šiander


HEDVIKA

Hedvika seděla doma v kuchyni u stolu a v rukou svírala oblíbený hrnek s kávou. Měla naději, že kafe jí udělá dobře, zvedne jí tlak a zahřeje ji. Bylo jí podivně chladno, a byť si oblékla svetr, nemohla se zahřát.

„Mami, nepotřebuješ něco?“ zeptala se Hedvičina dcera Jana, která seděla s ní u stolu.

„Děkuju, mám všechno, co potřebuju,“ řekla smutně Hedvika.

„Mám o tebe starost, mami!“ řekla Jana a chytila matku za ruku. „Já tomu pořád nemůžu uvěřit! Na jednu stranu mám na tátu strašnej vztek, že bych nejraději něco rozštípala, rozbila... Ale na druhou stranu se mi tomu všemu nechce věřit! Vždyť byl skoro pořád s náma. Nemůže to být nějaká mýlka? Jak je to možné?! Byl to ten hodnej táta nebo nějakej hajzl? Kdyby byl ještě naživu, tak bych...“

„Tak už dost!“ okřikla ji Hedvika, „táta si nezaslouží, abys o něm takhle mluvila.“

„Mami, promiň! Ale já jsem z toho tak rozčílená! No, řekni, jak nám tohle mohl udělat? Copak jsi o ničem celou tu dobu nevěděla?“ zeptala se Jana matky, zvedla se od stolu a začala energicky přecházet po kuchyni sem a tam.

„Ne, nevěděla.“

„Co ale budeme dělat?“

„Jani, já jsem po tom dnešním dnu celkem dost unavená, je mi zima a začíná mě třeštit hlava, jestli ti to nebude vadit, šla bych si lehnout.“

„Jistě, já to chápu,“ odpověděla Jana. „Já jen nerozumím tomu, že můžeš být takhle klidná! Já bych na tvém místě nejspíš vraždila!“

„A koho?“ zeptala se Hedvika a ve dveřích se obrátila směrem k Janě.

„Já nevím, to je jedno!“

„Dobře, tak já se s tebou rozloučím a jdu si lehnout. Až budeš odcházet, tak za sebou, prosím tě, zamkni, ano?“ prosila Hedvika dceru.

„Jo, mami. Ještě jsem si chtěla půjčit nějakou knihu v obýváku. Až budu odcházet, tak zamknu, neboj!“ řekla Jana.

Hedvika nechala dceru v přízemí domu a šla pomalu po schodech a měla pocit, že jí není těch třiašedesát, kolik měla zapsáno v rodném listě, ale že je jí nejméně sto.

Nikdy si věk nepřipouštěla a s úsměvem na rtech říkávala, že s věkem přichází přirozeně i stáří a není možné se mu vyhnout. Nechtěla být jako ženy, které i v šedesáti vypadaly na čtyřicet. Domnívala se, že je trapné, když žena neumí stárnout s grácií a snaží se stále ze sebe i na stará kolena dělat mladici. Doufala, že se jí podaří i bez různých moderních vymožeností, jakými byly nejrůznější plastické operace, stárnout se ctí. Zatím ji žádné nemoci stáří netrápily, byla zdravá a silná a v žádném případě si dosud nepřipadala ani nijak stará. Cítila se úměrně svému věku.

Ráno, když se probouzela, ji ani ve snu nenapadlo, že by mohlo být během hodinového jednání u notáře všechno jinak.

Uplynulo pár hodin stejného dne a ona si připadala stará, utahaná, vyčerpaná, a protože ji bolela hlava, tak i nemocná.

Cítím se tak mizerně! Ó můj Bože, pomoz mi, prosím!, modlila se v hloubi duši Hedvika, která si už na Boží přítomnost dlouhou dobu nevzpomněla.

Nechtěla říkat nic nahlas ani příliš projevovat emoce, protože Jana byla ještě v domě a její pláč by si mohla vysvětlit jako slabost, vztek nebo vzpouru vůči manželovi... Zkrátka a jednoduše, že s ní souhlasí a dává jí za pravdu. To nechtěla, proto se jen tiše přesunula do ložnice a zavřela za sebou dveře.

Stále napjatě poslouchala, zda neuslyší zaklapnutí hlavních dveří a charakteristický zvuk zamykání klíčů, jak se na tom dohodla s Janou. Nic neslyšela, takže Jana byla zřejmě ještě v domě. Raději se šla ještě podívat k oknu. Ne, nemýlila se. Janino auto stálo před domem.

Hedvika se rozhlédla po ložnici, kde se až do dnešního dopoledne cítila dobře. Stála u okna, cítila, jak je hrozně unavená a toužila si lehnout do postele, ale do té velké manželské postele, kde lehávala celá léta s Vladimírem se jí bytostně nechtělo. Bylo to místo, kde sdíleli s Vláďou ty nejintimnější chvíle, čas, kdy si byli nejblíž, tady se milovali. Manželská postel byla místem, kde počali jejich dvě děti, Jaroslava a Janu.

Teď cítila Hedvika k posteli a vůbec k celé ložnici odpor.

Vodil si sem Vláďa tu ženskou? Milovali se v naší posteli, když jsem třeba odjela na víkend ke kamarádce? napadlo Hedviku.

Nemohla to vyloučit.

Cítila se špinavá a nedokázala vymluvit sama sobě, že je to jen tou novou informací, kterou se před pár hodinami dozvěděla o manželovi. Nebyla to špína v pravém slova smyslu, ale cítila cosi, co pošpinilo a zohyzdilo manželství, které měla Hedvika po celých třiačtyřicet let za nádherné a spokojené.

Půjdu si dát sprchu, rozhodla se Hedvika.

Začala se pomalu svlékat a než byla nahá, slyšela dole v domě zabouchnutí dveří, na které čekala. Přešla k oknu a nenápadně se podívala zpoza záclony dolů před dům, aby se neprozradila. Viděla dceru, jak v ruce s klíči odchází k autu, nasedá a odjíždí.

Tak to by bylo... oddychla si Hedvika a cítila pocit jisté úlevy, že už nemusí dceři cokoliv vysvětlovat ani čelit jejímu lamentování či pocitům nespravedlnosti, které oprávněně prožívala. Zároveň měla dojem, že její postoj k dceři není tak úplně fér, ale nechtěla se s ní hádat a právě teď jí její vlastní krev nakládala víc, než mohla unést.

Přešla od okna k posteli a posadila se na její kraj. Rukou přejela po patchworkovém přehozu, který dopoledne přehodila přes postel, když na začátku dne stlala peřiny.

Vzala do ruky flanelové pyžamo a odebrala se do koupelny, kde na sebe pustila horkou vodu a nechala ji stékat po svém těle.

Konířová? Konířová!? Co to je proboha za ženskou? Jak dlouho ten poměr trval? Jak dlouho mě Vláďa podváděl? Jak dlouho mě měl za hloupou ženskou, která na nic nepřišla? kladla si Hedvika otázky, na které neznala odpovědi.

A co bylo nejhorší, nebyl nikdo, kdo by jí je zodpověděl. Vladimír byl mrtvý a ona ani její děti o ničem nevěděli.

A co přátelé? Známí? Řekli by mi o něčem nebo ne?

Chvíli přemýšlela, ale nakonec došla k závěru, že nejspíš i oni o ničem netušili. Chovali se k ní i k jejímu muži mile a přátelsky celou dobu, nepřišlo jí, že by si před ní o něčem špitali, nebo se s Vláďou někde tajně na něčem domlouvali.

Na Hedviku stékala voda a bušila jí nemilosrdně do těla. Emoce, které až dosud Hedvika zadržovala a dusila v nitru, se probouzely k životu. Hedvika už nemohla dál. Začaly jí nejdříve pomalu stékat slzy po tvářích, které nebyly díky sprše vidět. Pak se rozvzlykala a nakonec, když nemohla pláč zadržet, začala hlasitě plakat a naříkat, až se její tělo otřásalo. Přitiskla se k mokrým dlaždičkám a nakonec se schoulila na dno sprchového koutu.

* * * * *


Fotografie a odkazy:

www.flikr.com

http://siander.cz

http://deus-knihy.cz/cs/

ŠIANDER, Hana Rebeka. Hedvika. Deus. Praha 2012. 336 stran. 1. vydání. ISBN 978-80-87408-21-6

Autor: Hana Rebeka Šiander | neděle 28.10.2012 18:30 | karma článku: 13.98 | přečteno: 1547x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Agresor Babiš křičí, nebuďte agresivní!

Na české politické scéně není v současné době nikdo, kdo by někomu agresivně vyhrožoval či někoho děsil, kromě jediného muže – Andreje Babiše. Týdny rozpoutává zlo a teď se diví, že mu lidé vyhrožují zlem – smrtí.

24.1.2023 v 17:00 | Karma článku: 25.64 | Přečteno: 641 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze knihy „Dějiny moderního Izraele“ od Marka Čejky

„Dějiny moderního Izraele“ od politologa a právníka Marka Čejky přináší chronologicky sestavené dějiny od roku 1949 do roku 2010. Stručné, jasné, srozumitelné a hlavně – v dnešní uspěchané době - čtenářsky příjemné!

23.1.2023 v 21:16 | Karma článku: 8.44 | Přečteno: 188 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Chceme za presidenta Babiše, který se v případě války vykašle na okolní státy?

Presidentský duel v ČT rozehrál Andrej Babiš agresivním a lživým stylem. Celou dobu útočil na generála Petra Pavla. Vrcholem debaty byl Babišův výrok, že kdyby čtyři státy EU napadl agresor, nechal by je bez pomoci.

23.1.2023 v 17:54 | Karma článku: 22.80 | Přečteno: 462 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Lživé kampaně presidentských kandidátů, které však fungují

Presidentské kampaně, ve kterých se používají lži (módní slovo je nepravdy) jsou důležitým bodem. Děje se to nyní - ze strany Andreje Babiše. Ale dělo se to i ze strany presidenta Miloše Zemana jak v roce 2018, tak v roce 2013.

18.1.2023 v 21:24 | Karma článku: 22.28 | Přečteno: 718 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Alena Kulhavá

Výzvy prezidenta směrem k vládě,možnosti a výzvy občanů: Nová situace, realita ze zákulisí

Co bude dál? Voliči Petra Pavla i Andreje Babiše mají nové možnosti. Jak to? Jaké? Využijeme toho? Umíme se podívat i na vlastní Stín? Umíme využít i toho pro sebe i ve společnosti?

29.1.2023 v 20:29 | Karma článku: 6.09 | Přečteno: 177 |

Aleš Gill

Záhada bohnického paneláku

Pokud se k vám dostaly analýzy volebních výsledků, mohli jste si ve svém okolí povšimnout některých zvláštností. Sousední vesnice třeba volila jinak, než vaše, nebo než je průměr. Na našem sídlišti volil zvláštně jeden panelák.

29.1.2023 v 19:31 | Karma článku: 8.90 | Přečteno: 296 | Diskuse

Vlastimil Fürst

Dominik Haške: Dobrý voják Šavel

Expremiér evidentně nezná tuzemskou literaturu, ani nejvýznamnější Haškovo dílo (křestním si nejsem jistý, ale určitě Dominik, jiného neznám), Dobrý voják Šavel: O strastích jednoho vojáka za socíku.

29.1.2023 v 19:30 | Karma článku: 7.70 | Přečteno: 190 | Diskuse

Karel Trčálek

Ad „Když milión chvilek oceňuje zvolení bývalého komunisty na Hrad“ Polemika s p. Nožičkou

Pana Nožičku překvapuje, kolik zarytých antikomunistů volilo bývalého komunistu Pavla. Ano, panu Nožičkovi rozumím, ale na rozdíl od něho mě překvapuje pravý opak, totiž to, kolik komunistů komunistu Pavla nevolilo...

29.1.2023 v 17:00 | Karma článku: 22.68 | Přečteno: 334 | Diskuse

Tomáš Flaška

Fňuky fňuk. Jako vždy od Andrejka.

I když si to mnozí nemyslí, jsem přesvědčen, že včerejšek je o euforii podobně jako v roce 1989. Nemá cenu se vysmívat poraženým, protože poražení nejsou. Dopadlo to pro Česko dobře.

29.1.2023 v 15:56 | Karma článku: 40.29 | Přečteno: 3021 | Diskuse
Počet článků 610 Celková karma 25.99 Průměrná čtenost 3820

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

TOPlist

Přání bank je vyslyšeno. Za předčasné splacení hypotéky si lidé připlatí

Premium Pravidla pro předčasné splacení hypotéky se změní. Banky si budou moci účtovat nejen administrativní náklady v...

Z šestnáctileté dívky se vlivem vzácného onemocnění stala stařenka

Raizel Grace Calago z Filipín se ještě před dvěma lety účastnila soutěže krásy. Dnes ale vypadá jako padesátiletá žena...

Františka Ringo Čecha odvezli do nemocnice, je v ohrožení života

František Ringo Čech (79) byl v neděli večer podle zdrojů CNN Prima NEWS převezen do pražské Nemocnice Na Homolce....

Evu Decastelo mi kdysi vyfoukl Ruppert, měl větší tah na branku, říká Třeštík

Fotograf Tomáš Třeštík vyměnil loni spisovatelku Radku Třeštíkovou, se kterou má dvě děti, za novou partnerku,...

Nahota dospívajících? Film Modrá laguna by dnes neprošel, míní Shieldsová

Brooke Shieldsová zavzpomínala na natáčení slavného snímku z roku 1980 s názvem Modrá laguna. Podle sedmapadesátileté...