Přečtěte si kapitolu mé nové knihy HEDVIKA vycházející v XII. 2012

28. 10. 2012 18:30:00
Po několika měsíční práci mi v prosinci 2012 vyjde u nakladatelství Deus moje druhá kniha, která se jmenuje HEDVIKA. Jedná se opět o román pro ženy, ale budu velmi vděčná i za mužské čtenáře. Kniha má kolem 330 stránek. Doufám tedy, že se Vám bude líbit... Blog je publikován se svolením redakce iDNES.cz.

blue_book.jpgKdyž mi v lednu 2012 vyšla první kniha BRIGITA, měli čenáři mého blogu, věrní příznivci, kteří zavítali na můj web, a také moji přátelé na Facebooku, jako první šanci si přečíst jednu kapitolu. Stejně tomu bude i nyní.

O ČEM JE MOJE DRUHÁ KNIHA HEDVIKA?

Hedvika Potužníková, třiašedesátiletá hrdinka, byla oddanou manželkou svého muže Vladimíra a báječnou matkou dvěma dětem. Pár měsíců po nečekané smrti manžela se však dozvídá tajemství, které manžel skrýval celý život nejen před ní a rodinou, ale i před celým světem. Hedvika se cítí zrazená a ztrácí důvěru ke všemu, co celý život s láskou budovala. Po vyřízení dědictví přestává truchlit a její poklidný život se díky radikálním změnám mění ve veliké dobrodružství. Po půl století se vrací zpět do svého rodiště, na Pomezní Boudy. Zde se setkává s dávným přítelem z dětství, Wilhelmem Müllerem a jeho rodinou. Oba postupně objevují, že na lásku není nikdy pozdě.

KDE A KDY SI BUDETE MOCI KNIHU HEDVIKA ZAKOUPIT?

Kniha vyjde v prosinci 2012 a řekněme, že během 14 dnů bude k dostání ve velkých knihkupectvích jako je např. Neoluxor, Kanzelsberger, Knihy Dobrovský, ale také se můžete ptát u svých knihkupců, kteří ji pro Vás jistě rádi objednají. Ke koupi bude také v internetových obchodech.

Přeji příjemné čtení a jsem v dokonalé úctě, Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander


HEDVIKA

Hedvika seděla doma v kuchyni u stolu a v rukou svírala oblíbený hrnek s kávou. Měla naději, že kafe jí udělá dobře, zvedne jí tlak a zahřeje ji. Bylo jí podivně chladno, a byť si oblékla svetr, nemohla se zahřát.

„Mami, nepotřebuješ něco?“ zeptala se Hedvičina dcera Jana, která seděla s ní u stolu.

„Děkuju, mám všechno, co potřebuju,“ řekla smutně Hedvika.

„Mám o tebe starost, mami!“ řekla Jana a chytila matku za ruku. „Já tomu pořád nemůžu uvěřit! Na jednu stranu mám na tátu strašnej vztek, že bych nejraději něco rozštípala, rozbila... Ale na druhou stranu se mi tomu všemu nechce věřit! Vždyť byl skoro pořád s náma. Nemůže to být nějaká mýlka? Jak je to možné?! Byl to ten hodnej táta nebo nějakej hajzl? Kdyby byl ještě naživu, tak bych...“

„Tak už dost!“ okřikla ji Hedvika, „táta si nezaslouží, abys o něm takhle mluvila.“

„Mami, promiň! Ale já jsem z toho tak rozčílená! No, řekni, jak nám tohle mohl udělat? Copak jsi o ničem celou tu dobu nevěděla?“ zeptala se Jana matky, zvedla se od stolu a začala energicky přecházet po kuchyni sem a tam.

„Ne, nevěděla.“

„Co ale budeme dělat?“

„Jani, já jsem po tom dnešním dnu celkem dost unavená, je mi zima a začíná mě třeštit hlava, jestli ti to nebude vadit, šla bych si lehnout.“

„Jistě, já to chápu,“ odpověděla Jana. „Já jen nerozumím tomu, že můžeš být takhle klidná! Já bych na tvém místě nejspíš vraždila!“

„A koho?“ zeptala se Hedvika a ve dveřích se obrátila směrem k Janě.

„Já nevím, to je jedno!“

„Dobře, tak já se s tebou rozloučím a jdu si lehnout. Až budeš odcházet, tak za sebou, prosím tě, zamkni, ano?“ prosila Hedvika dceru.

„Jo, mami. Ještě jsem si chtěla půjčit nějakou knihu v obýváku. Až budu odcházet, tak zamknu, neboj!“ řekla Jana.

Hedvika nechala dceru v přízemí domu a šla pomalu po schodech a měla pocit, že jí není těch třiašedesát, kolik měla zapsáno v rodném listě, ale že je jí nejméně sto.

Nikdy si věk nepřipouštěla a s úsměvem na rtech říkávala, že s věkem přichází přirozeně i stáří a není možné se mu vyhnout. Nechtěla být jako ženy, které i v šedesáti vypadaly na čtyřicet. Domnívala se, že je trapné, když žena neumí stárnout s grácií a snaží se stále ze sebe i na stará kolena dělat mladici. Doufala, že se jí podaří i bez různých moderních vymožeností, jakými byly nejrůznější plastické operace, stárnout se ctí. Zatím ji žádné nemoci stáří netrápily, byla zdravá a silná a v žádném případě si dosud nepřipadala ani nijak stará. Cítila se úměrně svému věku.

Ráno, když se probouzela, ji ani ve snu nenapadlo, že by mohlo být během hodinového jednání u notáře všechno jinak.

Uplynulo pár hodin stejného dne a ona si připadala stará, utahaná, vyčerpaná, a protože ji bolela hlava, tak i nemocná.

Cítím se tak mizerně! Ó můj Bože, pomoz mi, prosím!, modlila se v hloubi duši Hedvika, která si už na Boží přítomnost dlouhou dobu nevzpomněla.

Nechtěla říkat nic nahlas ani příliš projevovat emoce, protože Jana byla ještě v domě a její pláč by si mohla vysvětlit jako slabost, vztek nebo vzpouru vůči manželovi... Zkrátka a jednoduše, že s ní souhlasí a dává jí za pravdu. To nechtěla, proto se jen tiše přesunula do ložnice a zavřela za sebou dveře.

Stále napjatě poslouchala, zda neuslyší zaklapnutí hlavních dveří a charakteristický zvuk zamykání klíčů, jak se na tom dohodla s Janou. Nic neslyšela, takže Jana byla zřejmě ještě v domě. Raději se šla ještě podívat k oknu. Ne, nemýlila se. Janino auto stálo před domem.

Hedvika se rozhlédla po ložnici, kde se až do dnešního dopoledne cítila dobře. Stála u okna, cítila, jak je hrozně unavená a toužila si lehnout do postele, ale do té velké manželské postele, kde lehávala celá léta s Vladimírem se jí bytostně nechtělo. Bylo to místo, kde sdíleli s Vláďou ty nejintimnější chvíle, čas, kdy si byli nejblíž, tady se milovali. Manželská postel byla místem, kde počali jejich dvě děti, Jaroslava a Janu.

Teď cítila Hedvika k posteli a vůbec k celé ložnici odpor.

Vodil si sem Vláďa tu ženskou? Milovali se v naší posteli, když jsem třeba odjela na víkend ke kamarádce? napadlo Hedviku.

Nemohla to vyloučit.

Cítila se špinavá a nedokázala vymluvit sama sobě, že je to jen tou novou informací, kterou se před pár hodinami dozvěděla o manželovi. Nebyla to špína v pravém slova smyslu, ale cítila cosi, co pošpinilo a zohyzdilo manželství, které měla Hedvika po celých třiačtyřicet let za nádherné a spokojené.

Půjdu si dát sprchu, rozhodla se Hedvika.

Začala se pomalu svlékat a než byla nahá, slyšela dole v domě zabouchnutí dveří, na které čekala. Přešla k oknu a nenápadně se podívala zpoza záclony dolů před dům, aby se neprozradila. Viděla dceru, jak v ruce s klíči odchází k autu, nasedá a odjíždí.

Tak to by bylo... oddychla si Hedvika a cítila pocit jisté úlevy, že už nemusí dceři cokoliv vysvětlovat ani čelit jejímu lamentování či pocitům nespravedlnosti, které oprávněně prožívala. Zároveň měla dojem, že její postoj k dceři není tak úplně fér, ale nechtěla se s ní hádat a právě teď jí její vlastní krev nakládala víc, než mohla unést.

Přešla od okna k posteli a posadila se na její kraj. Rukou přejela po patchworkovém přehozu, který dopoledne přehodila přes postel, když na začátku dne stlala peřiny.

Vzala do ruky flanelové pyžamo a odebrala se do koupelny, kde na sebe pustila horkou vodu a nechala ji stékat po svém těle.

Konířová? Konířová!? Co to je proboha za ženskou? Jak dlouho ten poměr trval? Jak dlouho mě Vláďa podváděl? Jak dlouho mě měl za hloupou ženskou, která na nic nepřišla? kladla si Hedvika otázky, na které neznala odpovědi.

A co bylo nejhorší, nebyl nikdo, kdo by jí je zodpověděl. Vladimír byl mrtvý a ona ani její děti o ničem nevěděli.

A co přátelé? Známí? Řekli by mi o něčem nebo ne?

Chvíli přemýšlela, ale nakonec došla k závěru, že nejspíš i oni o ničem netušili. Chovali se k ní i k jejímu muži mile a přátelsky celou dobu, nepřišlo jí, že by si před ní o něčem špitali, nebo se s Vláďou někde tajně na něčem domlouvali.

Na Hedviku stékala voda a bušila jí nemilosrdně do těla. Emoce, které až dosud Hedvika zadržovala a dusila v nitru, se probouzely k životu. Hedvika už nemohla dál. Začaly jí nejdříve pomalu stékat slzy po tvářích, které nebyly díky sprše vidět. Pak se rozvzlykala a nakonec, když nemohla pláč zadržet, začala hlasitě plakat a naříkat, až se její tělo otřásalo. Přitiskla se k mokrým dlaždičkám a nakonec se schoulila na dno sprchového koutu.

* * * * *


Fotografie a odkazy:

www.flikr.com

http://siander.cz

http://deus-knihy.cz/cs/

H. R. Šiander, kniha HEDVIKA, Praha 2012, publikováno s laskavým souhlasem obchodní ředitelky nakladatelství Deus Hedviky Mojžíšové

Autor: Hana Rebeka Šiander | neděle 28.10.2012 18:30 | karma článku: 12.80 | přečteno: 1500x

Další články blogera

Hana Rebeka Šiander

Reportáž z demonstrace „Opravdu chceme demisi!“ z Ústí nad Labem

O tom, že se zapojím do celonárodních demonstrací pořádaných spolkem Milion chvilek pro demokracii, z. s., jsem přemýšlela už dávno. Proč? Protože jako občan jsem už dlouho nespokojená s politickou situací v České republice.

14.5.2019 v 17:56 | Karma článku: 22.35 | Přečteno: 1208 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Bloger Antonín Strnad jako semifinalista soutěže The UK Songwriting Contest 2018

Kolik znáte osobně lidí, kteří vyhráli mezinárodní soutěž hudebních talentů? Antonín Strnad, bloger iDNES.cz, se v roce 2018 přihlásil do soutěže The UK Songwriting Contest 2018 a se svou skladbou se dostal až do semifinále.

14.5.2019 v 14:23 | Karma článku: 11.89 | Přečteno: 174 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Postava jako muž, hlas jako muž, vousy jako muž, chování chlapské… a je to prý žena

Trojice jde po ulici, já jdu pár metrů za nimi. Žena, dítě a...? Zdálky se mi zdálo, že to je žena. Při bližším pohledu se ukázalo, že jde o muže, který se snažil vypadat jako směšná a velmi nepovedená náhražka ženy. Co s tím?

6.5.2019 v 14:22 | Karma článku: 34.36 | Přečteno: 2063 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

A zase ti psi…

Psi jsou krásná a ušlechtilá zvířata, která si zaslouží obdiv a respekt. Se psy ale souvisí druhá, mnohem nepříjemnější stránka – péče o ně a jejich potřeby včetně jejich exkrementů. Přečtěte si, jak to chodí v Ústí nad Labem.

3.5.2019 v 14:02 | Karma článku: 39.62 | Přečteno: 3195 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Luboš Chott

Chodím městem a dívám se za vrata aneb Jiránek to dělá po Babišovsku

Zatímco jeho stranický šéf Petr Fiala (ODS) neúnavně kritizuje premiéra Babiše za všechno možné – obligátním Čapím hnízdem počínaje a EET konče, tak kladenský primátor Dan Jiránek od Andreje chytře opisuje. Je to plagiátorství?

21.5.2019 v 5:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 43 | Diskuse

Pavel Kamas

Moje setkání s Fake news

No nebylo to úplně fake news, ale něco podobného. Jakékoli zkreslování reality, úmyslné, je svým druhem falešná informace. A většinou se falešné zprávy vydávají s jediným cílem. Mít prospěch nebo naopak někoho poškodit.

20.5.2019 v 18:44 | Karma článku: 14.68 | Přečteno: 312 | Diskuse

Jan Ziegler

Rusům v hotelu Brioni se zase tolik nestalo

Hudebníci z pražského filharmonického sboru, Rus Vladimír a jeho krajané v ostravském hotelu Brioni mají jedno společné, měli povinně souhlasit s politickou myšlenkou a podpořit „správný“ názor.

20.5.2019 v 18:12 | Karma článku: 16.50 | Přečteno: 470 | Diskuse

Vladimír Kroupa

Odposlechy, pokud jsou autentické, by měly mít vždy váhu důkazu…

Setkáváme se s tím každou chvíli. Čím větší a složitější zločin, tím spíše v něm budou hrát odposlechy co nejmenší roli. A přitom je to důkaz nad důkazy...

20.5.2019 v 15:47 | Karma článku: 24.08 | Přečteno: 382 | Diskuse

Jiří Turner

Kterak to Šichtařová v Parlamentních listech nandala Hřebejkovi

Jan Hřebejk vydal prohlášení, ve kterém apeluje na odpůrce EU, aby se voleb do EP neúčastnili. To přeci musí každého euroskeptika rozpálit až doběla. A je nějaké lepší místo, kde si to s ním vyřídit, než jsou Parlamentní listy?

20.5.2019 v 11:10 | Karma článku: 22.81 | Přečteno: 1961 | Diskuse
Počet článků 419 Celková karma 28.83 Průměrná čtenost 4421

Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky. Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka a spisovatelka.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. Nyní pracuji na dalších knihách. 

Najdete mě také na mém webu siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

Najdete na iDNES.cz